Model Ústředních knihoven národnostních menšin v Chorvatsku

Vydáno: 2017-11-10 (All day)
V rubrice: Zkušenosti ze zahraničních knihoven
Autor: Kristina Kvapil

Podle sčítání obyvatelstva z roku 2011 v republice Chorvatsko žije 22 národnostních menšin. Dle zákona mají tyto menšiny různá práva, jako např. právo na vzdělávání ve vlastním jazyce, právo na rozvoj kultury, právo na rozšiřování a přijímání informací v menšinovém jazyce atd. S vývojem multikulturality v chorvatské společnosti a v souladu s Manifestem IFLA o multikulturní knihovně byl rozvinut během 90. let minulého století program Ústředních knihoven národnostních menšin. Podnět vyšel z Vývojové služby Národní a univerzitní knihovny v Záhřebu. První knihovny se zakládají od roku 1991. Do roku 2000 je financuje Úřad vlády pro národnostní menšiny, posléze se o ně stará Ministerstvo kultury.

Ústřední knihovny pro národnostní menšiny jsou nejčastěji součástí veřejných knihoven, jejichž úkolem je naplňovat potřeby všech obyvatel na daném území. Tím pádem je důležité obstarat knihovní fond v jazyce určité menšiny a uživatelům k němu zajistit přístup. Kromě toho se organizují různé akce, přednášky a výstavy. Obzvláště důležitá je meziknihovní výpujční služba. V následujících řádcích se dozvíte, v kterých městech a jak dlouho Ústřední knihovny působí.

Pro představu přidávám tabulku, ve které jsou údaje o počtu obyvatel příslušníků menšiny, a to celkem v Chorvatsku (ze 4 284 889 obyvatel Chorvatska podle sčítání z roku 2011), dále kolik se jich nachází v kraji a městě, kde je založená Ústřední knihovna. Většinou se dbalo na to, aby knihovny byly ve městech, kde je počet menšinového obyvatelstva největší, ale není to tak všude.

V regionu Baranja se od šedesátých let minulého století zakládá řada veřejných knihoven. Knihovna v Belom Manastiru měla vždy fond nejen v chorvatském, ale i v maďarském jazyce. Není proto divu, že Ústřední knihovna pro maďarskou národnostní menšinu vznikla jako první roku 1990 právě v Městské knihovně Beli Manastir. Ústřední knihovna italské menšiny působí v rámci Městské knihovny a čítárny Pula. Vznikla roku 1991. Zpočátku nebyli spokojeni s prostorem a fondem, ale po navázání spolupráce s institucemi a knihovnami v Itálii se podmínky pro práci zlepšily.

Ve stejném roce vznikla i Ústřední knihovna pro českou národnostní menšinu. V prvních letech byla umístněna v Bjelovaru, ale potom se rozhodlo, že by bylo lepší, kdyby se přesunula do města Daruvar, kde je počet Čechů největší. Tak se připojila Lidové knihovně a čítárně Daruvar. Ve svém fondu, který je zčásti rozdělen i některým menšinovým spolkům, má knihy, časopisy a filmy, a to nejen z České republiky, ale také z krajanského vydavatelství.

I když je Slovinců v Chorvatsku kolem 10 000, v Karlovci jich žije poměrně málo. Přesto byla jejich Ústřední knihovna založená 1993 v Městské knihovně „Ivan Goran Kovačić“. Je to dáno tím, že v knihovně bylo hodně odborníků a stále se spolupracovalo se Slovinskem. Společně s Knihovnou Mirana Jarca z Nového Mesta se doposud uskutečnila spousta akcí a projektů. Hlavní město Chorvatska, Záhřeb, má velkou síť knihoven s názvem Knihovny města Záhřebu. Ve dvou pobočkách jsou umístněné Ústřední knihovny. Ústřední knihovna Albánců působí od roku 1994 v Knihovně a čítárně Bogdana Ogrizoviće. Albanský fond tam má místo hned vedle Oddělení cizojazyčné literatury.

V Městské knihovně byla roku 1995 otevřena Ústřední knihovna Rusínů a Ukrajinců. Jelikož v Záhřebu na Filozofické fakultě lze studovat ukrajinistiku, působí tam Svaz Rusínů a Ukrajinců a Velvyslanectví Ukrajiny v RCH, má tato knihovna velké možnosti spolupráce a široký okruh působnosti. Rakouská menšina v Chorvatsku je malá, ale přesto Ústřední knihovna působí v Městské a univerzitní knihovně Osijek od roku 1995 (slavnostně byla otevřena 1996). Podnět pro otevření tzv. Rakouské čítárny vzešel od Rakouské republiky, která se snaží zakládat čítárny po celém světě, hlavně tam, kde žijí Rakušané. Jelikož je Osijek univerzitní město, nejčastějšími uživateli jsou studenti a učitelé germanistiky.

Hlavním kulturním sdružením Srbů v Chorvatsku je Srbský kulturní spolek Prosvjeta. Ten má pobočky po celém Chorvatsku. V rámci záhřebské pobočky byla založená Ústřední knihovna v roce 1996. Jelikož je tato menšina nejpočetnější, Ministerstvo kultury financuje dva knihovníky (v ostatních knihovnách je pouze jeden). Ústřední knihovna slovenské menšiny byla založena roku 1998. Je součástí Chorvatské lidové knihovny a čítárny v Našicích, která sídlí v Zámku Pejačević. Knihovní fond není pouze v této knihovně, ale částečně také v jiných městech v Chorvatsku. Nejmladší knihovnou je Ústřední knihovna Bosňanů, založena až roku 2012 v Lidové knihovně a čítárně Vlado Gotovac v Sisku. Dříve existovala také Knihovna a archiv Židovské obce, ale ta je už zavřená.

Program ústředních knihoven je dobrým příkladem toho, jak stát může pečovat o své menšiny a jak menšiny svým kulturním působením dokáží obohatit své prostředí. Jejich bohatá činnost dokazuje, že investice do multikulturní knihovny se vyplatí.

KVAPIL, Kristina. Model Ústředních knihoven národnostních menšin v Chorvatsku. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2017, 31(4) [cit. 2024-10-08]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/model-ustrednich-knihoven-narodnostnich-mensin-v-chorvatsku

Verze pro tisk