Můžeme být spokojeni s digitalizací knihovních fondů v České republice a jejím využitím?

Vydáno: 2020-03-10 (All day)
V rubrice: Studie/články
Autor: Aleš Brožek

Text přináší analýzu rozvoje digitálních knihoven v ČR. Současný stav je doložen přehlednými tabulkami a grafy. Autor ukazuje, že kolem sedmdesáti českých digitalizovaných knihoven má rozdílnou kvalitu a pouze ty, které pracují v systému Kramerius, umožňují plnotextové prohledávání. Z přehledů také vyplývá, že digitální knihovny mají nízkou návštěvnost. Autor poukazuje na vyšší motivaci uživatelů k využívání digitalizovaných dokumentů v zahraničních knihovnách.

Pokud dlouhodobě sledujeme rozvoj digitálních knihoven[1] (dále jen DK) v České republice a porovnáváme jej se situací v sousedních státech, můžeme nabýt pocitu, že můžeme být na situaci hrdi. Z úvodní stránky databáze Registr digitalizace[2] (dále jen RD) vyčteme, že se již zdigitalizovalo přes půl milionu titulů různých dokumentů a u dalších 25 tisíc titulů digitalizace právě probíhá. Přitom se nedigitalizují jen knihy (těch je pochopitelně nejvíc – téměř 300 000 titulů má příznak zdigitalizováno), ale i staré tisky a rukopisy, periodika, mapy, hudebniny, grafika, audio a dokumenty skrývající se v RD pod záhadnými zkratkami AN, SP, MS, ER a XX. Ve skutečnosti je digitalizátů určitě ještě více, protože ne každá knihovna poskytuje veškerá data do RD. Přitom RD je velmi užitečný nástroj nejen pro digitalizující instituce, ale i pro uživatele, Je ekonomicky nevýhodné digitalizovat publikace duplicitně a je výhodné vědět, ve které DK najdeme požadovaný digitalizát.

Další údaj, který vyčteme z RD, již tak potěšitelný není. RD registruje kolem padesáti digitálních knihoven! K nim lze přičíst dalších dvacet malých DK různých neknihovních institucí, spolků a společností, které nemají zájem přispívat do RD. Navíc se doporučuje digitalizujícím institucím i uživatelům sledovat průběh digitalizace v Rakouské národní knihovně a v Bavorské státní knihovně, protože díky masivní digitalizaci obě knihovny reformátovaly řadu bohemik. V tabulkové podobě[3] se je snaží zaznamenávat i RD. V České republice máme tedy kolem sedmdesáti DK, ale jejich kvalita je velmi rozdílná. Bohužel si tvůrci většiny DK neuvědomují, že DK nemá sloužit jen k prohlížení zdigitalizovaných textů, v nejlepším případě z pohodlí domova (pokud to umožní Autorský zákon), ale hlavně k plnotextovému prohledávání.  Takové prohledávání umožňuje zatím jen malý počet systémů. Naštěstí jedním z nich je systém Kramerius, který v současné době využívá většina českých DK, jak ukazuje Graf 1.

Počet knihoven využívajících systém Kramerius[4] každoročně přibývá. Ke 14. listopadu 2019 fungovalo 39 instalací Krameria se vzdáleným přístupem. Patnáct největších DK podle počtu zdigitalizovaných stran (v závorce u jejich názvu je pořadí v listopadu 2018) uvádí Tabulka 1. Její poslední sloupec ukazuje, kolik zdigitalizovaných stran přibylo za posledních 365 dnů. Je pochopitelně největší u Národní digitální knihovny (NDK) provozované NK ČR a u MZK, protože na digitalizaci spolupracují a digitalizáty si vyměňují. (Zkratka K3 označuje starou verzi Krameria, u níž je potřeba stáhnout si speciální program pro prohlížení zdigitalizovaných stran.)

Některé knihovny nevlastní digitalizační pracoviště a nechávají si digitalizovat fondy formou zakázek. Z toho pohledu je zajímavá Tabulka 2 zaznamenávající deset nejaktivnějších DK za posledních 12 měsíců podle počtu zdigitalizovaných stran.

Uživatele určitě nepotěší, že musí projít většinu DK užívajících systém Kramerius, pokud chce mít jistotu, že nic při hledání nezanedbal. Naštěstí se dále vyvíjí Česká digitální knihovna (dále ČDK) a postupně je do ní přidáván obsah dalších DK (v Tabulce 1 je jejich název vytučněn). V řadě případů se proto vyplatí začít fulltextově hledat nejprve v ČDK a pak až v dalších DK.

Je třeba se mít ale na pozoru, protože obsah ČDK bývá po určité době zastaralý. Co se týče NDK, tak se v ČDK nenajde zatím ani polovina obsahu NDK. Také proto obsahovala ČDK ke 14. listopadu 2019 jen 40,377 milionu zdigitalizovaných stran. V současné době kromě DK vytučněných v Tabulce 1 obsahuje ČDK i některé menší DK, jako je DK Národní technické knihovny a DK Severočeské vědecké knihovny. Pokud by se už nyní dosáhlo cíle zajistit přístup ke všem digitálním dokumentům z jednoho místa, tedy prostřednictvím ČDK, musela by ČDK obsahovat kolem 80 milionů zdigitalizovaných stran. Cesta ke konečnému stavu mít zdigitalizovanou celou českou produkci od vynalezení knihtisku po současnost bude ještě dlouhá, ale už nyní by měly být využívány DK více. Průměrná měsíční návštěvnost zdigitalizovaných dokumentů v MZK v současnosti nedosahuje ani čísla 50 000. Přitom přes brněnskou DK přistupují i uživatelé, kteří si oblíbili klienta DK, i do dalších DK. Klient (neboli rozhraní) DK byl vyvinut a nasazen od 2. dubna 2019 právě proto, aby se zvýšila využívanost digitalizátů.

Uživatelé měli totiž do té doby uživatelsky málo přívětivý klient K4, přívětivější klient K5 a „soukromý“ klient DK. Nově vyvinutý klient DK nabízí kvalitnější a přehlednější prostředí pro práci s digitalizovanými dokumenty. Lze v něm snadno vybrat konkrétní den periodika pomocí kalendáře, sledovat text v dvoustránkovém zobrazení, kopírovat si text z OCR, citovat podle normy ISO 690, snadno přecházet z jedné DK do druhé a další. Nízká návštěvnost digitálních knihoven v ČR bude spočívat spíše v něčem jiném, než je kvalita vyhledávacího klienta. Je to jednak potřeba uživatelů nalézat požadované informace ve zdigitalizovaných dokumentech (v tomto směru jsou příkladní wikipedisté, kteří do svých textů zařazují přímé odkazy na zdigitalizovanou stránku v DK), jednak neinformovanost vědeckých a odborných pracovníků na vysokých školách a ústavech o možnostech plnotextového vyhledávání. Pro ně by bylo vhodné organizovat školení vyhledávání v systému Kramerius.[5]

V zahraničí motivují knihovny běžného uživatele, aby využil zdigitalizované dokumenty např. k hledání kuriozit. Vídeňská knihovna na stránkách svého systému ANNO k oslavě 10. výročí systému vyhlásila soutěž „Nejbizarnější zprávy ze 400 let“. Kromě toho nabízí tisk titulní stránky ze dne, kdy se narodil prarodič, jako inspirativní dárek[6]. K většímu zájmu o využívání systému Kramerius napomůže situace, až uživatel najde vždy to, co hledá. Bohužel kvalita tisku novin z 19. a počátku 20. století není dobrá, a tak textový přepis vytvořený pomocí OCR často neumožní najít údaj, který přitom noviny otiskly. Autor tohoto textu koncem loňského roku využil k sepsání statě o Spolku bibliothekářů vědeckých knihoven plnotextové hledání ve zdigitalizované Národní Politice a Národních Listech z let 1927 a 1928. Nekvalitní OCR převedlo výraz „bibliothekářů“ i do těchto podob: blbllotekůřů, bibliotékárn, btbllotekářů, blDliotékářů, bliotélcářft, b.bliothekáfů. Zkušený uživatel dokáže najít takové podoby použitím zástupných znaků. Hledání s využitím zástupných znaků však umožňuje stále jen klient pro Krameria verze 3 a nikoliv vyšší. 

Největší demotivací využívat zdigitalizované dokumenty je jejich znepřístupnění při hledání z pohodlí domova kvůli autorskému zákonu. Současný autorský zákon umožňuje volný přístup jen k dílům, která vyšla 70 let po smrti původců a která vydal nakladatel nejpozději před 50 lety. Z 80 milionů zdigitalizovaných stran si tak kvůli autorskému zákonu může uživatel prohlédnout mimo prostor knihovny zhruba jen 20 milionů stran. Uživatel tak nejen musí prohledávat zatím 39 různých instalací Krameria, ale kvůli omezujícímu autorskému zákonu se mnohdy jen dozví, v které publikaci a na které stránce je hledaný údaj. Pokud se chce na něj podívat, musí cestovat po republice a zajít do knihovny, která dokument digitalizovala (nebo sehnat dokument v papírové podobě třeba prostřednictvím MVS). Doufejme, že se letos podaří zrealizovat projekt zpřístupnění autorsky chráněných děl (DNNT). Uživatel se na zdigitalizovaný dokument, který dále bude chráněn autorským zákonem, bude moci podívat na počítači v kterékoliv ústřední a krajské knihovně, v budoucnu pak snad i ve všech pověřených knihovnách.

[1] Zprávu o stavu digitálních knihoven využívajících systém Kramerius zveřejňuje od roku 2012 autor tohoto příspěvku vždy jednou za dva roky v časopise Čtenář, naposledy viz BROŽEK, Aleš. Systém Kramerius v českých knihovnách na konci roku 2017. Čtenář: měsíčník pro knihovny, 2018, 70(5), s. 181-183. Dalším zdrojem informací mohou být jeho každoroční vystoupení na semináři Archivy, knihovny a muzea v digitálním světě.

[2] http://registrdigitalizace.cz/rdcz/home

[3] http://registrdigitalizace.cz/rdcz/info/digbohemika/digANNO

[4] Přehled digitálních knihoven (DK) využívajících systém Kramerius verze 4 a více najdeme na https://registrkrameriu.mzk.cz/ K nim však musíme připočítat i DK, které stále ještě mají Kramerius verze 3.

[5] Autor textu každoročně proškolí stovky knihovníků v kurzech organizovaných krajskými knihovnami v rámci projektu VISK2. V r. 2019 začal školit i archiváře na jejich pracovištích, muzejní pracovníky zatím neprojevili o školení zájem.

[6] http://anno.onb.ac.at/39.htm

BROŽEK, Aleš. Můžeme být spokojeni s digitalizací knihovních fondů v České republice a jejím využitím?. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2020, 34(1) [cit. 2024-10-15]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/muzeme-byt-spokojeni-s-digitalizaci-knihovnich-fondu-v-ceske-republice-jejim-vyuzitim

Verze pro tisk