MZK na cestě ke státnímu eráru

Vydáno: 2023-06-12 (All day)
V rubrice: Studie/články
Autor: Jindra Pavelková

V roce 1923 se dnešní Moravská zemská knihovna v Brně stala státní institucí. Proces to nebyl ani jednoduchý, ani krátký. Jednání o tom, aby se tehdejší „zemská knihovna moravská“ dostala do gesce ministerstva školství a plnila rovněž funkci univerzitní knihovny nově založené Masarykovy univerzity, začala již z kraje roku 1919. Ministerstvo školství a národní osvěty 14. února tohoto roku rozhodlo, že by jako základ univerzitní knihovny Masarykovy univerzity mohla sloužit tehdejší zemská knihovna a obrátilo se v této věci na „zemský výbor moravský.“ Ten informoval ministerstvo 24. května v tom duchu, že v zásadě není proti převzetí knihovny státem. Pro své rozhodnutí si výbor ostatně nechal vypracovat i stanovisko „kuratoria moravského zemského musea,“ které s postátněním knihovny vyjádřilo 10. května 1919 souhlas. Výsledkem jednání bylo též rozhodnutí, že knihovna nemá sloužit výhradně akademické obci, ale na přímou žádost zemského výboru měla být rovněž k dispozici všeobecné veřejnosti.

Spolu se souhlasem s převzetím do státní správy zaslal zemský výbor ministerstvu též několik podmínek, včetně vyrozumění, jak má být nakládáno s dosavadními fondy knihovny. Ministerstvo zemské požadavky schválilo v červnu téhož roku, 23. června se v Brně konalo společné jednání zástupců ministerstva a zemských představitelů v této záležitosti. Zemský výbor vydal dne 12. července definitivní rozhodnutí o převodu knihovny na stát. Ředitel zemské knihovny dr. Hertvík Jarník byl zemským výborem současně požádán o vypracování zprávy o stavu knihovního fondu, rozčleněného podle oborů. Tato zpráva měla ministerstvu sloužit pro orientaci po dosavadních fondech knihovny a měla umožnit plánování dalších akvizic.

Moravské místodržitelství se následně 10. srpna obrátilo na „Moravsko-slezskou finanční prokuraturu“ s žádostí o vyjádření a též o vypracování osnovy smlouvy. Prokuratura se k celé záležitosti vyjádřila výnosem datovaným 1. září 1919 s tím, že předně je zapotřebí, „aby se stala napřed /protokolární nebo písemná/ dohoda se spolky, jejichž knihovny jsou spojeny s knihovnou zemskou a mají rovněž býti odevzdány státu, tj. s Moravskou musejní společností, Maticí moravskou /vlastně Musejním spolkem/ v Brně a spolkem „Deutscher Verein für die Geschichte Mährens und Schlesiens kr. Deutscher Geschichtsverein/“. Kromě této připomínky prokuratura navrhovala též vypracovat inventáře příslušných knihoven. Padl i požadavek na přesné označení a popis veškerých místností a skladišť knihovny v zemském domě, výčet dosavadního personálu a též žádost o stanovení, „čí vlastnictvím mají býti knihy budoucně státem opatřované“.  Zemský výbor vznesené připomínky vypořádal až dne 4. ledna 1921 a k přípisu připojil též návrh smlouvy o převzetí zemské knihovny. Podstatné bylo, že jednotlivé výše zmíněné spolky již při jednání v červnu 1919 přislíbily a v průběhu roku 1920 písemně potvrdily svou ochotu převést své fondy, dosud deponované v zemské knihovně, do majetku státu.

Poté, co byla záležitost vyjasněna mezi zemským výborem a finanční prokuraturou, odsouhlasil zemský výbor připomínky k návrhu smlouvy 5. února 1921.  Ze strany výboru zazněly k návrhu smlouvy výhrady pouze v bodě formulace o poskytování dalších prostor knihovně dle jejích potřeb, neboť se oprávněně obával, že knihovna se bude neustále dožadovat nových místností. Ministerstvo se k návrhu smlouvy vyjádřilo 25. prosince 1921. Smlouva mimo jiné stanovovala, za jakých podmínek „zemský výbor moravský“ státu knihovnu postoupí – jednou z těchto podmínek bylo, že: „práva … propůjčuje však moravský zemský výbor čs. Eráru po dobu, po kterou česká universita zůstane v Brně, takže nastane volná disposice země Moravy jejím vlastnictvím, jakmile česká universita v Brně bude zrušena neb z Brna jinam přeložena. Mimo to pomine užívací právo čs. eráru k místnostem ve čl. 1. této smlouvy uvedeným také tehdy, kdyby se Zemská a universitní knihovna přestěhovala do zvláštní budovy universitní neb knihovní v Brně.“

Vláda Republiky československé schválila návrh smlouvy po opakovaných urgencích ministerstva ze strany vedení knihovny i zemského výboru až 30. září 1922 s tím, že stát převezme knihovnu dnem 1. ledna 1923. Na skutečnost, že smlouva nebyla ještě v posledním čtvrtletí roku 1922 podepsána, upozorňovalo vedení knihovny dopisem adresovaným ministrovi školství a národní osvěty dne 6. prosince 1922: „Prvním lednem 1923 přechází zemská a universitní knihovna v Brně do správy státní. Nejméně měsíce by bylo třeba, kdyby měl ústav státem řádně býti převzat. Ačkoliv věc tedy tolik spěchá, není bohužel dosud státem jmenován ani ředitel, který by knihovnu z dosavadní správy zemské přejal.“ Smlouva byla nakonec podepsána až v průběhu května 1923.

Prvním lednem 1923 měl stát převzít též personál, ministerstvo si mělo od zemského výboru vyžádat služební a studijní doklady, převzetí personálu jmenovitě uvedeného je vymíněno i ve smlouvě. Vhledem k tomu, že k podpisu smlouvy před koncem roku 1922 nedošlo, usnesl se  20. ledna 1923 „zemský výbor moravský,“ že než budou zemští zaměstnanci převedeni do státní služby, budou dostávat plat od země Moravské, náklady následně budou následně uhrazeny zemi ministerstvem, opakovaně se k této záležitosti zemský výbor vyjadřoval 24. února 1923. U části zaměstnanců s kratší dobou praxe, a tudíž nižšími platy se převzetí vyřešilo již k 1. lednu 1926, definitivní rozhodnutí ve věci zbylých zemských zaměstnanců s dlouhou praxí, a tudíž vyššími platy do státní služby padlo až 3. července 1928. Problémem výše platu byla i skutečnost, že zemští zaměstnanci měli v té době platy vyšší než zaměstnanci státní, na což vedení knihovny upozorňovalo celou dobu, kdy knihovna procesem postátnění procházela, neboť to způsobovalo personální problémy. Problematickým však byla patrně i skutečnost, že si ministerstvo při jednání o platech z počátku neuvědomilo, že zaměstnanci, které má při postátnění převzít ze zemských řad, za sebou mají dlouhou knihovní praxi a mylně počítalo s takovými platy, které přiznávalo nově nastupujícím zaměstnancům státním. Ve všech výčtech zemského personálu se vždy hovořilo o platové třídě, ve které je dotyčný zařazen, explicitně již ale nebyla uváděna délka praxe.

Původním úmyslem ministerstva a zejména Masarykovy univerzity však bylo, aby knihovna sloužila akademické obci již od začátku akademického roku 1919. Když začalo být zřejmé, že převzetí do státní správy není možné v tomto termínu zvládnout, požádalo ministerstvo zemský výbor a svolení, začít již budovat při stávající zemské knihovně univerzitní fondy a přijímat též státem hrazený personál. Tento požadavek zemský výbor schválil přípisem ze dne 15. listopadu. Knihovna však neměla sloužit pouze Masarykově univerzitě, rovněž např. Vysoká škola zvěrolékařská vyhotovila 20. dubna 1920 seznam přírodovědných a lékařských publikací, které by měly být zastoupeny v budoucí univerzitní knihovně.

Na rozdíl od záležitosti postátnění, která uvízla v administrativní mašinérii státních i zemských úředníků, dařilo se ministerstvu od počátku poměrně intenzivně budovat knihovní fond. Akademická obec se totiž potýkala s nedostatkem specializovaného fondu, který nadto nebylo možno doplňovat ani v rámci celorepublikového povinného výtisku, když práce na tiskovém zákoně nepokračovaly valným tempem a zákon byl přijat až v roce 1935.

Státní správa začala hned v roce 1919 přidělovat knihovně větší či menší celky knih zakupované ze soukromých sbírek, knižní komplexy ze zrušených středních škol, od roku 1920 byla zavedena akce na vyřazování nepotřebných knih ze školských knihoven. Knihovna též na pokyn státu dostala publikace centrálních institucí a podílela se na státních akcích na získávání literatury ze zahraničí, např. na daru francouzské vlády, zisku publikací z americké nadace Carnegie či na daru z amerického ministerstva obchodu. Na základě nařízení slovenského ministerstva docházel již od roku 1919 do knihovny povinný výtisk ze Slovenska. Vedle toho byla od roku 1920 stanovena přímá dotace na nákup knihovního fondu, a to ve výši 40 tisíc československých korun. Pro všechny státem získané či placené knihy byl založen samostatný inventární seznam.

Ruku v ruce s budováním univerzitního fondu se však knihovna dostávala do potíží s místem na jeho uložení. Prostorové podmínky již před zahájením státních akvizic nebyly valné, nyní se ale situace rapidně zhoršovala. Vedení knihovny jednalo střídavě s ministerstvem i zemským výborem, obě instituce si záležitost přehazovaly mezi sebou. Knihovně tak nezbylo, než situaci nejprve řešit „vkládáním nových desek do polic“, i tento zásah ve skladišti si ovšem většinou vyžádal nemalou korespondenci na téma, kdo bude úpravy hradit. V roce 1920 takto bylo vloženo 54 desek již za státní peníze, na rok 1921 pak byly rozpočtovány náklady na vložení 188 desek. Tato úprava skladovacích prostor ale samozřejmě vyžadovala neustálé posuny fondu, takže ve výsledku knihovníci přeskládali fond v těchto letech opakovaně celý. A rovněž ze státních financí byla v roce 1920 pro čítárnu pořízena čtvrtá skříň na časopisy, o rok později bylo státním nákladem pořízeno šest stojanů na příruční knihovnu do hlavní čítárny.

Spolu s upomínáním na podpis smlouvy o převzetí do státní správy a následně s řešením převodu zemského personálu do státních služeb, tak vedení knihovny vedla neustálá jednání o dalších místnostech v Zemském domě, kam by se knihovna s rostoucími fondy mohla rozšířit. Své požadavky již směřovala na ministerstvo, které se pak obracelo na zemský výbor: „Aby budoucí zemská a universitní knihovna v Brně mohla všecky tyto náhlé přírůstky náležitě spravovati a učinit přístupny širší veřejnosti, musí být v první řadě vypravena dostatečným prostorem. Podle našich informací hodily by se k rozšíření knihovny nejlépe místnosti skladiště zemské zastavárny v horním i dolním přízemí severního traktu II. zemského domu, jež s knihovnou sousedí, jsouce od ní odděleny spojovacími, nyní zazděnými dveřmi. Z těchto důvodů žádá ministerstvo školství a národní osvěty zemský výbor moravský, aby tyto místnosti již nyní laskavě reservoval pro rozšíření budoucí zemské a universitní knihovny.“

PAVELKOVÁ, Jindra. MZK na cestě ke státnímu eráru. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2023, 37(2) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/mzk-na-ceste-ke-statnimu-eraru

Verze pro tisk