Nacházíte se: Úvod » Archiv čísel » 1/2025 » Nenašli jste u nás? Chcete více informací? Hledejte zde – rozhovor s Bohdanou Stoklasovou
Myšlenka na vytvoření jednotného portálu pro české knihovny zazněla již v roce 2010 na zasedání Ústřední knihovnické rady. Vy jste u toho tenkrát byla. Dnes téměř o 15 let později portál Knihovny.cz běží. Jak se změnila Vaše role v průběhu těch let?
První úvahy o jednotném portálu pro české knihovny zazněly v roce 2010 na výjezdním zasedání Ústřední knihovnické rady a přizvaných expertů. Potřeba podpory silných centrálních služeb se posléze stala jednou z priorit Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2011–2015, kterou schválila vláda jako strategii budoucího směřování českého knihovnictví. Kořeny portálu sahají do roku 2010, ostrá verze byla spuštěna do provozu v říjnu 2016. V projektu se mé role manažera projektu a vedoucí Expertního týmu jmenují stále stejně, ale jejich faktický obsah se v průběhu uplynulých téměř 15 let hodně proměnil. Centrální portál knihoven (CPK) nevznikal na zelené louce. Od roku 2000 zde byl projekt Jednotná informační brána, který jsem připravovala a řídila. Měla jsem tedy v této oblasti hodně zkušeností, kontaktů a díky četným zahraničním cestám jsem dobře znala velké portály v zahraničí. Takže se ode mne celkem logicky očekávalo, že moje role při přípravě koncepce portálu bude klíčová.
Na počátku nebylo u nás mnoho lidí, kteří by problematice portálů do hloubky rozuměli a bylo by možné se o ně opřít v odborné rovině. Portál měl ale velké štěstí v tom, že o jeho smyslu byli přesvědčeni a bojovali za něj ředitelé několika našich klíčových knihoven, že se stal jednou z priorit Koncepce rozvoje knihoven a že má již dlouho nejen svůj Expertní tým složený z odborníků, ale především své „politické“ orgány, kterými jsou Rada a Řídicí výbor portálu. Právě jejich podporu a občas bohužel i tlak portál velmi potřebuje, protože knihovnám a knihovníkům hodně dává, ale zároveň jim bere jejich mnohdy oblíbenou izolaci a jedinečnost a vyžaduje od nich změnu zaběhaných stereotypů a postupů, a to je u nás stále velmi nepopulární. Už 40 let si kladu otázku, proč je zrovna toto u nás v porovnání se zahraničím stále tak těžké.
Moje role se v průběhu let zásadně změnila v tom, že dnes mám kolem sebe kvalitní Expertní tým složený ze špičkových odborníků. V Moravské zemské knihovně existuje skvělý vývojářský a realizační tým. Obě skupiny dobře spolupracují a rádi se scházíme nejen online, ale i osobně. Společné brainstormingy jsou nejen odborně zajímavé, ale i lidsky příjemné. Důležitou roli Řídicího výboru a Rady CPK již jsem zmínila. Portál spolehlivě funguje a poskytuje kvalitní služby, takže by se dalo říci, že dělat manažera portálu a vést Expertní tým je radost. Ano. Tu radost ale kalí stále malé využití portálu. Ale o tom dále.
15 let je dlouhá doba a dalo by se říci, že se společnost za tu dobu velmi proměnila. Je logické, že se proměnily i představy o tom, co by portál měl umět. Jak vnímáte naplnění tehdejších vizí v kontextu toho, jak se za tu dobu změnil způsob konzumace informací?
Odpověď na tuto otázku začnu obrázkem z prvního Projektového záměru z roku 2012, který ilustruje vizi pro rok 2020, a výtahem klíčových pasáží z jeho popisu. Z pohledu na obrázek je zřejmé, že jsme si představovali, že v roce 2020 bude portál v plném provozu, že ho budou využívat všechny české knihovny a jeho prostřednictvím budou sdílet fyzické fondy i elektronické informační zdroje, finance i uživatele. Nešlo o žádný nereálný výplod bujné fantazie, protože v zahraničí již tehdy podobné systémy byly v provozu nebo před dokončením. Podívejme se ale na naše tehdejší představy a plány podrobněji.
Bude existovat silný portál jako základní stavební kámen pro zajištění přístupu do celého systému knihoven. Bude v plném provozu a budou ho využívat všechny české knihovny.
Tolik vize z roku 2012. V minulém roce jsme věnovali jedno výjezdní zasedání Expertního týmu právě tomu, do jaké míry a jakým způsobem byly nebo nebyly naplněny vize formulované v Projektovém záměru z roku 2012. Nebudu zde zabíhat do podrobností, kdo CPK i situaci v českých knihovnách zná, snadno si sám vyhodnotí, co bylo a nebylo splněno.
První a základní cíl: „Bude existovat silný portál jako základní stavební kámen pro zajištění přístupu do celého systému knihoven. Bude v plném provozu.“ byl splněn způsobem, který nejen naplnil, ale předčil očekávání, která jsme v roce 2012 měli. Portál je plně funkční, integruje velké množství zdrojů a služeb a co do kvality si nikterak nezadá s masivně využívanými zahraničními portály. V průběhu řešení se dramaticky proměnil způsob konzumace informací. Lidé chtějí všechno hned, jednoduše, na jednom místě. Přesně do této poptávky se portál svojí koncepcí, obsahem i provedením trefuje. Proto je zarážející, jak daleko máme v roce 2025 ke splnění cíle, který měl být splněn již v roce 2020: „a budou ho využívat všechny české knihovny.“ Toto je cíl, jehož splnění mohou pracovníci knihoven zásadním způsobem ovlivnit, takže za jeho nesplnění můžeme všichni a musíme udělat vše pro to, aby se situace změnila. Pro řešitelský tým v MZK, Expertní tým, Řídicí výbor i Radu CPK je nyní právě toto velmi důležité téma. Nebyly splněny ani některé dílčí cíle, ale zde jsou „na vině“ vnější vlivy, jako neschválení zákonů podmiňující splnění některých cílů, nedostatečná meziresortní spolupráce a koordinace atd.
Co byste označila za největší úspěch, kterého se podařilo během příprav, realizace i provozu portálu dosáhnout?
Za největší úspěch považuji to, čeho jsem se na počátku realizace portálu nejvíce obávala. Pro realizaci tak velkého a ambiciózního projektu si asi většina z nás představovala nákup již hotového a na podobných projektech odzkoušeného a odladěného systému. Výběrové řízení na dodavatele ale mělo proběhnout v poněkud turbulentní době, kdy několik velkých výběrových řízení nedopadlo dobře, takže jsme začali uvažovat o bezpečnější variantě vlastního řešení na bázi open source. Sama jsem v té době měla za sebou vedení řady velkých národních projektů, pro které byly zakoupeny a upraveny renomované zahraniční systémy, které představovaly jistotu a osvědčily se. Vlastní vývoj na bázi open source pro mne (a určitě nejen pro mne) tehdy naopak představoval velkou neznámou a riziko. Zároveň jsem ale měla čerstvě za sebou jedno z těch neúspěšných výběrových řízení, kde kvalita řešení nebyla hlavním kritériem pro výběr dodavatele. Takže cesta vlastního vývoje na bázi open source byla cestou do neznáma, která ale v té době dávala větší naději, že nás dovede k cíli. Profesor Kubíček má u mne obrovský respekt za to, že do toho jako ředitel Moravské zemské knihovny tenkrát šel, že měl důvěru ve svůj řešitelský tým a podařilo se mu ho udržet i v dobách, kdy finanční zajištění ze strany zřizovatele bylo nejisté nebo opožděné. Výsledkem je dnes spolehlivé a kvalitní řešení, které si s komerčními systémy nikterak nezadá a v mnohém je i předčí, ale máme ho plně ve svých rukách, nemusíme s úpravami a novými požadavky čekat na to, až na nás dojde řada ve frontě významnějších (=více platících) zákazníků a nemusíme řešit, zda budeme schopni zaplatit licence za další uživatele nebo využití API pro funkce, které si potřebujeme doplnit a připojit sami. Takže toto je z mého pohledu největší úspěch.
A naopak, kde se portálu nepodařilo naplnit očekávání do něj vložená? Vidíte cestu spíše ve snaze o jejich naplnění nebo spíše v hledání jiných cílů?
Za velké zklamání považuji malé využití portálu. Asi naivně jsem se domnívala, že až bude portál plně funkční, knihovny ho rády využijí a budou ho aktivně nabízet svým uživatelům jako rozšíření svých služeb. V roce 2008 jsem navštívila několik knihoven v Austrálii. Všechny využívaly a svým uživatelům nabízely zárodek portálu Trove, který tehdy nebyl zdaleka tak dokonalý, jako je dnes a nedosahoval kvality našeho CPK. Některé volily přesměrování z vlastního katalogu formou „Nenašli jste u nás? Chcete více informací? Hledejte zde“, ale uživatelé velmi často vstupovali přímo do rozhraní portálu a katalog vlastní knihovny byl prezentován jako jeho součást. Ta „neviditelnost“ jednotlivých knihoven mne tehdy zarazila a zeptala jsem se, zda to nevadí. Můj dotaz směřoval na to, zda to nevadí pracovníkům knihoven, ale kolegové na druhém konci světa ho vůbec nepochopili a odpověděli, že uživatel potřebuje především snadno a rychle najít informace a není podstatné, aby viděl na prvním místě svoji knihovnu. Toto u nás zatím v širším měřítku nějak nefunguje, knihovny potřebují být vidět, možná mají obavu, že se v portálu trochu ztratí (s tímto už jsme se setkávali před 25 lety i u Jednotné informační brány) a společné řešení pro ně není tak podstatné. Naštěstí to neplatí všude. Velmi mne potěšil způsob přípravy katalogů Moravské zemské knihovny, Národní knihovny ČR a Knihovny akademie věd jako řezů na portálu.
Předskokanem je logicky Moravská zemská knihovna, která portál provozuje. Tam již je řešení v provozu. Další v pořadí měla být Knihovna Akademie věd, Národní knihovna ČR přistoupila ke spolupráci později. Přesto nyní v pořadí „předběhla“ Knihovnu Akademie věd, která jí postoupila své místo, protože Národní knihovna potřebovala nové řešení nejen katalogu, ale celého discovery systému rychleji, a skutečnost, že dvě největší knihovny v zemi spadající pod stejného zřizovatele budou mít stejné řešení, má velký strategický význam a nepochybně pozitivně ovlivní i další rozvoj a využití portálu. Líbí se mi, že všechny tři knihovny chápou, že každá modifikace VuFindu pro jejich potřeby nebo zviditelnění znamená nejen práci navíc nyní, ale i v budoucnu při přechodech na nové verze, takže změny a diference budou jen tam, kde je to skutečně opodstatněné a nezbytné. Až se tento způsob uvažování rozšíří i do dalších českých knihoven, a hlavně k dodavatelům knihovních systémů, bude všechno mnohem snazší, protože někdy zcela zbytečná specifika jsou největší brzdou kooperace a propojování systémů na všech úrovních a tím vlastně i největší překážkou pro uživatele při snadném získávání informací bez ohledu na to, ze které knihovny pocházejí. Bohužel dodavatelé knihovních systémů nabízejí některá zcela zbytečná specifika svým zákazníkům aktivně a záměrně, protože komplikují a prodražují nejen kooperaci, ale i případný přechod na jiný systém.
I s velkým časovým odstupem si myslím, že cíle portálu byly stanoveny dobře a měli bychom se jich držet. Samozřejmě vývoj přináší a bude přinášet nové výzvy a cíle. Tam, kde se cíle splnit nepodařilo, je třeba hledat důvody a možná i jiné cesty k jejich naplnění. Možná jsme příliš akcentovali úplné zapojení knihoven do portálu a teď jsme zklamaní, že zapojených knihoven je stále jen stovka. Úplné zapojení je pro některé knihovny s ohledem na řadu technických podmínek, kvalitu dat i dalších požadavků zdlouhavé a někdy nereálné a pro Moravskou zemskou knihovnu nesmírně pracné. Začínáme proto zvažovat „volnější“ možnosti propojení, například integraci katalogů přes fasety. Ani toto ale není podmínkou využití portálu. Vlastně úplně stačí, když knihovny budou portál samy využívat, budou uživatele o jeho existenci informovat, vysvětlí jim výhody, které jim může jeho využití přinést, a navedou ho na portál velmi jednoduše formou: „Nenašli jste u nás? Chcete více informací? Hledejte zde“. K tomu není nutné splnění žádných složitých podmínek. Stačí prostě jen chtít.
Během své kariéry jste navštívila i řadu knihoven v zahraničí. Odnesla jste si z těchto cest nějakou inspiraci pro Vaši práci na portálu Knihovny.cz nebo i dříve na Jednotné informační bráně?
První velmi užitečné zahraniční zkušenosti jsem získala již v roce 1992, i když doba portálů v podobě, jak je známe dnes, byla tehdy ještě daleko. Ale kdykoli jsem narazila na problémy s deduplikací katalogizačních záznamů při jejich „slévání“ do jednoho indexu v portálu, tak jsem si na tu dobu vzpomněla. Měla jsem to štěstí, že jsem se na počátku devadesátých let ještě osobně setkala s Henriette Avram a Frederickem Kilgourem a pak jsem pracovala tři měsíce u Sally McCallum v MARC Standards Office v Kongresové knihovně. Naše automatizace byla tenkrát v plenkách, a když jsme mluvili o formátech, všichni mi říkali, že ať již zvolíme jakýkoli formát, musíme si pohlídat, aby si ho knihovny příliš neupravovaly. Moc jsem tehdy nerozuměla tomu, proč všichni zdůrazňují právě toto, ale po třech měsících strávených v MARC Standards Office prací na konverzi USMARC-UNIMARC již mi nebylo třeba nic vysvětlovat. Bohužel se to u nás pohlídat nepodařilo. Postupně se u nás objevilo několik dodavatelů knihovních systémů, katalogizátoři měli nejrůznější požadavky na úpravy formátu, aby se jim data snáze zapisovala a dodavatelé jim je rádi plnili, protože ochota vyhovět přinášela dobré body v konkurenčním boji. V našem prvním portálu Jednotná informační brána se důsledky neprojevily, protože Jednotná informační brána si přes protokol Z39.50 „sahala“ do jednotlivých katalogů a data se neslévala dohromady. Co nás čeká, až jednou slijeme různě modifikované záznamy dohromady, jsem s hrůzou pochopila na služební cestě v Dánsku.
Konsorcium dánských knihoven koupilo v roce 2007 Primo pro svůj velmi ambiciózní projekt portálu DanBib. Shodou okolností jsem byla v Dánské královské knihovně v době, kdy zde prvně spojili data různých knihoven do jednoho indexu, a zavládlo velké zděšení. Na veřejnost se tyto informace příliš nedostaly, ale posouvaly se termíny a nejnutnější deduplikace, aby se portál mohl (se zpožděním) otevřít pro veřejnost, spolkly obrovské množství pracovních sil a peněz. Takže jsem od počátku realizace projektu CPK tušila, co řešitelský tým v MZK čeká, a bohužel jsem se nemýlila. Myslím, že při zapojování do portálu a čištění dat začínají knihovníci i dodavatelé knihovních systémů postupně chápat to, co mi již v roce 1992 kladli na srdce průkopníci knihovnických standardů. Bohužel stále je dost knihoven, které raději zůstanou ostrovy, než aby se vzdaly svých mnohdy zbytečných, ale pohodlných specifik, a stále se najdou dodavatelé knihovních systémů ochotní jim přání, o jejichž negativních dopadech musí po letech integrace vědět, splnit.
Velkou lekci jsem dostala v roce 2005 během své cesty po norských knihovnách. Náš projekt Jednotná informační brána byl tehdy pro svůj celonárodní charakter i dosažené výsledky velmi zajímavý pro norské knihovny. V Norsku právě začali využívat MetaLib, který byl jádrem projektu Jednotná informační brána. Před konferencí IFLA v Oslo v roce 2005 jsem dostala pozvání k návštěvě a prezentaci našeho projektu v několika norských knihovnách. Filozofie našeho projektu i způsob jeho realizace se všude setkaly s velkým ohlasem, ale k mému překvapení nikde nikdo neocenil naše krásné logo, na které jsme byli velmi pyšní, a které zabíralo velkou část úvodní obrazovky, aby bylo na první pohled dobře vidět, o jaký projet se jedná. Svá krásná velká loga měly na úvodních obrazovkách i všechny oborové brány, které postupně na JIB navázaly. Stránky norských knihoven vypadaly všechny stejně, z mého tehdejšího pohledu naprosto nezajímavě, vlastně se jednalo o základní úvodní stránku MetaLibu, jak ji vytvořili v Ex Libris. Myslela jsem, že si ji pracovníci norských knihoven ještě nestihli upravit tak hezky jako my a že se na to teprve chystají. Proto mne velmi zaskočilo jejich sdělení, že nic takového neplánují. Když jsem se zeptala na důvod, v první knihovně mi opatrně a zdvořile řekli, že je to příliš pracné a nákladné. V další knihovně byli otevřenější a sdílnější a řekli mi zdvořile, ale celkem jasně, že jsou to vyhozené peníze nejen v současnosti, ale i v budoucnosti při přechodu na každou novou verzi systému a že pro uživatele je to zcela zbytečné, protože je pro ně mnohem příjemnější, když všude najdou stejné rozhraní. A tak z našeho krásného a dominantního loga zůstal po přechodu na novou verzi MetaLibu jen malý oblouček jako symbol brány v levém rohu standardního rozhraní nabízeného dodavatelem. Ukázalo se, že nejen u knihovnických standardů, ale i zde jsou přílišné modifikace zbytečné a spíše škodlivé. Proto jsem ráda, že tři velké knihovny vycházejí nyní při realizaci svých katalogů jako řezů na portálu CPK ze stejné filozofie modifikací VuFindu jen tam, kde jsou opravdu nezbytné.
Máte nějaké koníčky, které Vám pomáhají čerpat pozitivní energii pro práci obnášející trpělivé jednání s mnoha stranami, které si často protiřečí? Je něco, na co se v blízké době těšíte?
Mám čtyři vnoučata, a když k nám přijedou všechna najednou, dokonale zapomenu na některá složitá jednání. Za pár dní jedeme s těmi staršími lyžovat do Alp a na to se již moc těším. Společně s manželem a našimi psy se již více než deset let aktivně věnujeme treibballu. Je to stále ještě mladý a málo známý kynologický sport, kde je úkolem psa dopravit gymnastické míče do brány. Je to vlastně náhrada původní práce honáckých a ovčáckých psů, jen místo krav nebo ovcí nahánějí gymnastické míče. Naše fenky získaly celkem 7 titulů Mistr ČR v treibballu a 3 tituly Vicemistr ČR a vyhrály řadu mezinárodních závodů. Vedeme treibballovou školu a učíme treibball nejen u nás, ale i v zahraničí. V březnu budeme po úspěšných předcházejících dvou ročnících opět hlavními pořadateli velkých mezinárodních závodů s účastí týmů z 5 evropských zemí European Treibball Start 2025 v krásném prostředí Tachyon Sport Areny. V předvečer závodů zde proběhne mezinárodní jednání o harmonizaci evropských pravidel treibballu. Jednotné standardy totiž usnadňují nejen kooperaci knihoven, ale i ťukání barevných míčů do brány a asi jsou mým osudem.
V květnu jsme pozváni na vedení semináře pořádaného na zámku a v zámeckém parku Goodwood v Anglii a v červnu na vedení semináře a spolupořádání závodů u moře na Spiaggia Romea v Itálii, na což se také velmi těším. A samozřejmě se moc těším na katalogy našich tří velkých knihoven v podobě řezů na portálu i na to, až uvidím alespoň malé logo portálu Knihovny.cz na stránkách všech českých knihoven.
Děkujeme za rozhovor.
PhDr. Bohdana Stoklasová pochází z knihovnické rodiny. I když měla původně jiné životní plány, osud ji zavál do knihovnictví. V oddělení automatizace Národní knihovny pracovala na projektu MAKS a zanechala významnou stopu v utváření katalogizačních pravidel. V 90. letech ji formovaly zahraniční stáže v Bodleyově knihovně v Oxfordu a posléze v Kongresové knihovně. Národní knihovně zůstala věrná i po roce 2004, kdy stála v čele Novodobých fondů a služeb NK. Svou práci kromě jiného odvedla při budování Jednotné informační brány či projektu Národní digitální knihovny. Posledních více než deset let věnuje svůj profesní čas portálu Knihovny.cz
ŽABIČKOVÁ, Petra; KURFÜRSTOVÁ, Jana. Nenašli jste u nás? Chcete více informací? Hledejte zde – rozhovor s Bohdanou Stoklasovou. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2025, 39(1) [cit. 2025-04-04]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/nenasli-jste-u-nas-chcete-vice-informaci-hledejte-zde-rozhovor-s-bohdanou-stoklasovou
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|