„Nepravidelný“ náhled do historie „Husy“

Vydáno: 2018-09-10 (All day)
V rubrice: Recenze
Autor: Vít Závodský

NĚMEČKOVÁ, Lucie a Vladimír MORÁVEK. Překrásný příběh 1999-2019: kniha v pohybu II... Brno: Centrum experimentálního divadla, příspěvková organizace - Divadlo Husa na provázku, 2017. ISBN 978-80-906920-0-8.

Jubilejní 50. sezona 2017 – 2018 nebyla pro brněnské Divadlo Husa na provázku (DHNP) právě snadná. Mnoha rozličnými akcemi oslavovalo půlstoletí od svého zrodu (zahajovací premiéru textů Panta rei a Výběrčí od svého pozdějšího kmenového autora Milana Uhdeho připomnělo si na den přesně 15. března 2018 v Domě umění), ale také se vyrovnávalo ‒ po jeho čtrnáctiletém angažmá a dvanáctiletém působení ve funkci uměleckého šéfa ‒ s konfliktním odchodem režiséra Vladimíra Morávka. O složitém vývoji „Provázku“ (i dalších příbuzných studiových scén), případně samostatně o některých profilových inscenacích, vyšla postupně (mj. zásluhou agilního Nakladatelství JAMU) celá řada přínosných publikací. Jednou z nejnovějších je (vedle obsáhlého konvolutu Petra Oslzlého a kol. Let Husy z Brna až do Amsterodamu a Avignonu) svazek s titulem kniha v pohybu II. .. Překrásný příběh 1999 – 2019, který s blíže neuvedeným kolektivem edičně připravili dramaturgyně Lucie Němečková a Vladimír Morávek.

Svým názvem, shodným velkým formátem (184 s.), ale zejména zpracovaným obdobím navazuje na zřetelně obšírnější nepaginovanou předchůdkyni Divadlo Husa na provázku 1968/7/ ‒ 1998 (kniha v pohybu I. ..), sestavenou r. 1999 s okruhem spolupracovníků Petrem Oslzlým. Základní záměr i pojetí jsou identické: usilují o zmapování jedné z vývojových etap DHNP (v našem případě posledních dvou dekád), a to s důrazem na skutečnost, že jde o soubor, jemuž dal jeho zakladatel teatrolog Bořivoj Srba do vínku koncepci tzv. nepravidelné dramaturgie s neustálým otevíráním se mnoha různorodým uměleckým podnětům, takže i sledování těchto rozmanitých cest nejlépe odpovídá princip proměnlivé „knihy v pohybu“.

Nynější publikace, uvozená předmluvou dlouholetého ředitele Centra experimentálního divadla a současného rektora JAMU Petra Oslzlého, rovněž postupuje chronologicky a jednotlivým sezonám (od r. 2011 dostávaly speciální motta, např. ta rozmáchle rozvržená jubilejní „Řešení je vzkříšení“) věnuje přibližně stejný prostor. V porovnání s předchozím dílem přistupuje však ke svému zadání nejen o poznání stručněji, ale též daleko uvolněněji, takříkajíc „po morávkovsku“ rozevlátě a impresivně. Zatímco v prvotním svazku byla každá sezona nejprve poměrně koncizně a sumarizačně charakterizována jako celek (místy doložený i celistvějšími ukázkami z programových materiálů DHNP) a vzápětí následoval přehledný soupis premiér na všech hracích prostorech s potřebnou základní faktografií, tentokrát ona úvodní informativní shrnutí supluje „koláž ze snů, vzpomínek a roztodivných dokumentů z novodobého provázkovského životaběhu“ (s. 164).

Méně zainteresovaný čtenář se tak zhusta prokousává typograficky ozvláštňovanou mozaikou relevantních údajů, výroků tvůrců, kratičkých výňatků kritik, provozních hlášení z repríz, zápisů z letních soustředění, petičních archů atp., což pro něho tu a tam představuje menší rébus. Samotným členům ansámblu a nejbližším zasvěceným možná evokuje šéfovu obdivuhodnou tvůrčí posedlost a mnohdy hekticky vypjatou atmosféru přípravy a prezentace imponujících inscenačních projektů, monumentálních cyklů, mezinárodních festivalů nebo protestních společenských aktivit (ulička Václava Havla, vyvěšení červených trenýrek na hradě Špilberku), libuje si však také ve stylisticky příznačném výčtu všelijakých asociačně propojených postřehů, bizarností a bohémských marginálií (à la: „Luboš Mareček zazpívá Kaťušu, Jeništa popíše celou nástěnku melancholickou básní o dešti a Vyorálek řekne /svému psu/ Leošovi, že ho nikdy neopustí“ – s. 46).

Barevně odlišené stránky pak nabízejí subjektivní vyznání spřízněných osobností (Pavel Švanda, Ivo Krobot, Petr Minařík, Anna Petrželková, Miloš Štědroň, Daniele Monmarte, Barbara Gregorová, Jan Budař, Břetislav Rychlík, Jiří Jelínek, Petr Jeništa). I když bereme v úvahu okolnosti nesnadné přípravy aktuální publikace, zůstává jistým paradoxem, že s bezkonkurenčně nejdůkladnější akribií máme zpracovánu prehistorii a nejstarší pětiletí DHNP, a to zásluhou sborníku Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď! (JAMU 2010, 664 s.), jehož autora Bořivoje Srbu připomněl nyní nekrologem Petr Oslzlý.

Odpovídající ladění má i vizuální podoba svazku, jak ji s využitím archivu DHNP„graficky osnoval“ Pavel Brabec. Její rovněž výrazně kolážový ráz, refrénově provázený variovaným „husím“ logem nebo hravým motivem stylizovaného křepčícího opeřence, bez jakýchkoliv identifikujících popisků uplatňuje četné fotografie mnoha autorů (momentky z interiérových i plenérových inscenací, pracovní scénáře, režijní knihy, kostýmní návrhy aj.). Ve formátech od miniatur po celé dvoustrany přes snímky dokumentární či portrétní inklinují k obrazům výtvarně náladotvorným, ba až surreálným. Početná obec diváckých příznivců Divadla Husy na provázku „Překrásný příběh“ jistě ocení a uvítá též bonus v podobě připojeného CD s populárními písněmi z tamního recitálu 50x o lásce.

ZÁVODSKÝ, Vít. „Nepravidelný“ náhled do historie „Husy“. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2018, 32(3) [cit. 2024-11-08]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/nepravidelny-nahled-do-historie-husy

Verze pro tisk