Nacházíte se: Úvod » Archiv čísel » 3/2019 » Nizozemsko jako země knihoven
Nizozemsko je obecně považováno za místo, kde se knihovnám a knihovnictví dobře daří. Ovlivňuje to zřejmě jak genius loci celé země, tak i profesní knihovnické organizace, které si umějí stanovit strategické cíle a následně je plnit. Sekce Public Libraries v rámci celosvětové knihovnické organizace IFLA vyhlašuje každoročně soutěž o nejkrásnější knihovnu. Musím říci, že sekce, jejíž jsem členkou, je na tuto svoji aktivitu velmi hrdá, a o tom, jak by měla vypadat moderní knihovna 21. století, diskutuje, pravidla stále piluje a snaží se vybrat tu nejkrásnější nezávisle na velikosti, lobbingu nebo politické situaci. Vždy se jedná o knihovnu, která byla v průběhu předchozího roku nově postavena či rekonstruována, ale není to jen o vnější kráse. Velmi důležité je také to, co má knihovna „v hlavě“, čili široká nabídka služeb, rozmanité aktivity s důrazem na vzdělávání a rozvoj člověka nového věku. Ačkoliv v posledním kole soutěže zahrnujícím pět knihoven zůstaly opravdu špičky (Tampines Regionální Library v Singapuru, Austin Central Library z USA, Villa-Lobos Park Library v Brazílii a úžasná knihovna pro mladé v norském Oslu - Deichman Biblo Toyen), tak vítězkou se stala School 7 library v Den Helder.
Čím je tato knihovna ve středně velkém městě (56 000 obyvatel) výjimečná? Já jsem ji měla možnost navštívit zhruba před rokem, kdy přebírala cenu za nejlepší nizozemskou knihovnu roku 2017. Čím si získala mě? Především svým nápadem, jak ze staré školy, na kterou v dobrém či zlém vzpomínají místní obyvatelé, vytvořit moderní knihovnicko-komunitní centrum. Architektům se podařilo propojit starou část budovy s novou přístavbou tak, že se stala architektonickým skvostem města Den Helder. Rezonuje s celou nově rekonstruovanou čtvrtí, kdy pro řadu starých budov bylo nalezeno nové využití, aniž by se setřel historický kontext. Umožňuje nejen půjčovat knihy, ale pořádat akce, scházet se, výtvarně tvořit, zpívat, cvičit jógu či jen tak lenošit na pohodlných křeslech, vacích, pod lampami nebo si užít výhledů na kanál. Úplně mě dostala přeměna dětských záchodků na místa pro ukrývání se dětí či tajné čtení.
Ráda bych zmínila ještě další tři knihovny, kam jsem se při návštěvě celostátní konference v Nizozemsku podívala. Při exkurzích nás doprovázeli nejen ředitelé, ale i architekti, kteří to vlastně všechno „způsobili“.
TUDelft Library (100 000 obyvatel) – univerzitní knihovna zcela přizpůsobená technicky orientovaným studentům a jejich potřebám – tj. setkávání, studium, práce, relaxace. Protože většinu fondu tvoří elektronické knihy a časopisy, je počet papírových knih malý. Dokonce z nich vyrobili knihovní stěnu, která je pouze dekorací. Architektka Francine Houben (atelier Mecanoo) do technicky ošetřené krajiny přinesla vlastní vizi pohody a komunitního prostoru. Čili nejen knihovna – půlka rozevřené knihy a na ní kužel, ale i okolí, kde širokou silnici a parkoviště nahradila stromová alej, cyklostezka, lavičky,... Sama autorka stavbu nazývá jako ekotechnickou čili využila všech dostupných ekologických vychytávek.
Na základě výzkumu mezi studenty byl uzpůsoben vnitřní prostor – většinu tvoří pracovní místa a společné studovny. Knihovna nechce být zakonzervovanou památkou, ale se studenty a jejich potřebami stále pracuje. Vedení knihovny uvažuje i o využití míst, která dnes “zabírají zaměstnanci” – po jejich odchodu by mohla sloužit studentům. Je tu určen tichý prostor, zbytek je průměrně hlučný, ale ve zkouškovém období je jako tichá vyhlášena celá knihovna.
Gouda Chocolade Fabriek (72 000 obyvatel) – knihovna stojící na strategickém místě v centru města v prostorách bývalé továrny na čokoládu. Její architekt Jan David Hanrath našel způsob, jak vzdělat uživatele, a na podlahu umístil komiksově ztvárněný proces výroby. Knihovně vévodí monumentální schodiště, sloužící jako prostor pro uživatele – pohodové sezení, čtení, besedy, komunitní akce. Přízemí spojuje dárkový obchod, příjemnou kavárnu a knihovnu, která pak pokračuje i do patra. Knihovna je otevřená 7 dní v týdnu.
Ústřední budova Openbare bibliotheek Amsterdam (hlavní město, 840 000 obyvatel), z roku 2007 situovaná v amsterdamském přístavu má 26 poboček. Přispívají na ni 3 města – Amsterdam, Diemen a Ouder Amstel. Služby nabízí v osmi patrech na ploše 28 000 m2 zahrnujících kromě jednotlivých oddělení i divadlo, konferenční sál, bufet, výstavní prostory, individuální i skupinové studovny a přístupnou terasu. Denně knihovnu navštíví 4 000 lidí. Kruhovité bludiště v dětském oddělení spolu s originálními hracími prvky vytváří úžasnou pohodu. Knihovna se chlubí jednou z největších kolekcí gay literatury na světě. Je také centrem multikulturního sblížení (v Amsterdamu žije 180 národností) – knihovna stabilně nabízí knihy i programy pro výuku jazyka, stejně jako zjednodušené knihy.
Thomas Offermans (z atelieru Bureau Coenen) - autor právě realizované přestavby knihovny, vychází z názorů uživatelů i představitelů města, hledá průsečík jejich vizí. Základem se stal jiný pohled na hranice mezi veřejností a knihovníky resp. knihami. Již vstup do knihovny (brána) musí evokovat místo setkávání a aktivního prožívání volného času – jakýmsi symbolem se stalo impozantní schodiště. Knihovna by měla nabízet větší množství míst pro relaxaci, ale také pro studium a další aktivity, které se postupně v knihovně objevují. Připravují se ještě otevřenější plochy v dětském oddělení, odbourávají se jak fyzické tak i psychologické bariéry.
Ráda bych se zmínila také o organizaci a způsobu prezentací na 7. celostátní knihovnické konferenci v Den Helder. Pod výmluvným názvem Brick, bits and books se skrývalo setkání knihovníků, architektů i lidí z oblasti kultury a IT, kteří společně mluvili o veřejném prostoru a to ze všech možných úhlů. Dopolední setkání bylo koncipováno jako divadelní představení s moderátorem, který „zasazoval“ zajímavé osobnosti do veřejného prostoru na jevišti – chvíli na lavičku v parku, chvíli do přírody, nebo si mohli spočinout v pohodlných křeslech pod lampou. Filozofické pojednání o prostoru jako takovém či názory zkušených architektů a jejich komplexní pohled na veřejný prostor zahrnující i knihovny bylo doplněno připomínkou populárního divadelního festivalu či vystoupením „pouličního“ zpěváka – vždyť přece i hudba do veřejného prostoru patří.
Odpoledne se pracovalo v jednotlivých sekcích, kvalitně byla zastoupená sekce zahraničních hostů – např. Neil MacInnes z Manchesteru hovořil o transformaci městské knihovny z 30. let minulého století na moderní instituci, kdy kromě uchovávání dokumentů a studijního prostoru se soustředili na komunitní prostor a nové služby, to vše ve spolupráci s městem a dalšími kulturními a společenskými institucemi. Nigel Spencer (The British Library) ve svém příspěvku zaměřeném na získávání nových uživatelů vidí klíč v pochopení potřeb spoluobčanů. Právě v průsečíku očekávání uživatelů, knihovníků a donátorů knihovny vidí možnost opravdových změn. Využití prostor knihovny jako místa pro začínající podnikatele – takové líhně nových nápadů (startupy) předvedl mladý David Fletcher z Velké Británie. Jeho firma Wimbletech Community Interest Company (CIC) nejen v knihovně vznikla, ale ona v ní stále je a „rozlézá“ se i do dalších knihoven. David Fletcher nabízí i pomoc pokud by se chtěla další knihovna připojit.
Na základě návštěvy knihoven a příspěvků, které na konferenci zazněly, je možno vysledovat novou tendenci – jakousi druhou vlnu modernizace knihoven a především nabídky služeb. Novinky z počátku 21. století již nestačí, jsou hledány další funkce knihoven, překračovány hranice a to za velké spolupráce veřejnosti, úřadů i dalších kulturních institucí. V dnešním globalizovaném světě nejsou tyto myšlenky tabu ani pro české knihovníky. Jejich realizace již je jen v našich rukou.
PRUCKOVÁ, Lenka. Nizozemsko jako země knihoven. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2019, 33(3) [cit. 2025-04-04]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/nizozemsko-jako-zeme-knihoven
/*
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|