Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Historie tří kulturních organizací tvořících 14|15 BAŤŮV INSTITUT, tedy galerie, muzea i knihovny, je spjata s činností firmy Baťa, která doprovázela svůj rozvoj pozoruhodným sociálním a kulturním rozměrem. Vedle expanze své produkce do řady oborů a zemí rovněž zakládala či podporovala nevýrobní instituce, neboť záměrem Tomáše Bati bylo nabídnout svým spolupracovníkům (jak nazýval své zaměstnance) kromě důstojného sociálního a zdravotního zajištění také možnost individuálního růstu. Firma si tak pomocí vlastní vzdělávací struktury vytvářela lidské zdroje pro svůj rozvoj, a to pro všechny pozice, včetně manažerských a vědeckých. Růst podniku byl od dvacátých let úzce propojen s rozvojem města a regionu – Tomáš Baťa byl starostou Zlína v letech 1923–1932, Dominik Čipera v letech 1932–1945 a od roku 1936 vedl tzv. Regionální sbor zlínský. V takto široce nastaveném rámci se tedy Baťové nemohli vyhnout ani otázce paměťových institucí typu knihovny, muzea či galerie, byť byla potřeba každé z nich pociťována v jiném čase a vyvíjely se tedy odděleně.
První veřejnou knihovnu ve Zlíně otevřel čtenářský spolek (založen v roce 1885) a v roce 1921 ji předal městu. V roce 1933 byla spojena se závodní knihovnou firmy Baťa, založenou v roce 1918. Od padesátých let byla současně knihovnou městskou i okresní (krátce i knihovnou krajskou), v letech 1934–2013 sídlila s přestávkami v bývalé Komenského škole v centru Zlína. Název Knihovna Františka Bartoše přijala v roce 1996 a od roku 2002 je knihovnou krajskou.
Počátky zlínského muzea sahají do třicátých let dvacátého století, kdy firma Baťa začala tvořit svou sbírku historické a exotické obuvi a zároveň byly poprvé zpřístupněny sbírky městské. Baťovská sbírka byla od roku 1933 součástí širší expozice v novém Památníku Tomáše Bati, městské sbírky byly do téhož objektu přeneseny v roce 1944. Obě sbírky se pak staly základem krajského muzea založeného v roce 1953. Jeho sídlem byl v letech 1958–2012 zlínský zámek, muzeum ale působí na více místech – na hradu Malenovice, v Národním kulturním památníku Ploština a v Luhačovicích, depozitáře muzea jsou v Otrokovicích. Dnešní název užívá muzeum od roku 1990.
Jádrem Galerie výtvarného umění ve Zlíně je sbírka českého moderního umění vytvořená firmou Baťa v letech 1936–1948 nákupem vybraných děl ze Zlínských salonů. Pořádání salonů bylo součástí programu zlínských Studijních ústavů, originální baťovské instituce, při níž působila rovněž Škola umění. Sbírka tak byla součástí projektu rozsáhlejšího zázemí pro umělecké vzdělání, který ale nebyl po válce naplněn. Galerie se pak stala roku 1953 svébytnou institucí, která od té doby baťovskou sbírku kontinuálně doplňuje o aktuální díla českého i slovenského umění. Tradici Zlínských salonů galerie obnovila v roce 1996. Svůj dnešní název používá od roku 2001, předtím byla Státní galerií výtvarného umění ve Zlíně. Sídlem instituce byl v letech 1957–2012 Dům umění, tedy bývalý Památník Tomáše Bati, a částečně také zlínský zámek.
Podmínky pro uchování i zpřístupnění rostoucích fondů všech tří institucí zůstávaly na začátku nového tisíciletí na úrovni padesátých let dvacátého století. Realizace Baťova institutu má tento dluh napravit a instituce prostorově stabilizovat na dalších minimálně padesát let.
Architektu Jiřímu Voženílkovi se v budovách 14, 15 povedla esteticky ušlechtilá a přirozená forma přesahující pouhé naplnění své funkce, forma hodná zvláštní péče. Domy č. 14 a 15 jsou součástí širšího industriálního urbanismu, který představuje největší kulturní hodnotu místa. Zadání spočívalo v konverzi dvojice budov a tvorbě jejich nové identity, která přesáhne původní význam budov a dá jim novou náplň – kulturní centrum nadregionálního významu. Architektonicko-urbanistický koncept reaguje na nutnost významového propojení dvou domů a tří funkcí a zároveň naplňuje prostorovou potřebu dostavby skladu knih. Sklad knih je nedostupným depozitářem, tajemstvím a srdcem kompozice. Koncept VSTUPNÍ PLATFORMY jako spojujícího prvku a zároveň otevřeného nádvoří vytvořeného střechou skladové budovy dává prostoru mezi budovami nový účel a novou proporci. Platforma je navržena nejen jako vstupní prostranství Baťova institutu, ale zároveň jako místo mnoha tváří a mnoha účelů. Venkovní výstavní plocha pro sochy, multimediální prostorové instalace, koncerty a jiné kulturní akce je rovněž nově vytvořeným veřejným místem nejen v organismu areálu, ale i celého města. Platforma bude těžištěm institutu a jeho spojnicí s městem.
Expozice je tematicky rozdělena do dvou částí. První, nazvaná „Prostor Zlín“, představuje kulturu Baťova Zlína rozsáhlou expozicí architektury dvacátého století a kolekcí českého moderního umění doplněnou o specifická témata Zlínských salonů, Školy umění a designu. Obsahem druhé části expozice nazvané „Řády vidění“ jsou proměny výtvarného umění od devatenáctého století až po dnešek. Záměrem architektonického řešení je předvést velkorysý baťovský prostor v jeho celku, přitom ale vytvořit prostorovou strukturu umožňující expozici tematicky členit. Rastr panelů připomínající šachovnici je volnou asociací půdorysů baťovských měst a v otevřeném velkoprostoru vytváří náznak kabinetů. Ty lze procházet ve směru enfilád i diagonál. Renesanční princip založený na výrazné perspektivě se tak setkává s plynoucím prostorem moderní architektury. Orientaci usnadňuje osmdesátimetrový průhled v hlavní ose budovy.
Důležitým aspektem návrhu je světlo. Celá jižní fasáda je zatemněna vnitřními okenicemi a z interiérové strany je doplněna předstěnou pro instalaci obrazů. Denní světlo pak přichází ze severní strany a je regulovatelné screenovými roletami. Umělé osvětlení je plošné (do 300 luxů), rozptýlené odrazem od stropu, stmívatelné v několika zónách tak, aby mohlo vyrovnávat různou intenzitu denního světla v různých místech expozice. Galerie je pojata monochromně v bílé barvě, která dává vyniknout různé barevnosti vystavených děl.
Pod názvem Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost zahrnuje expozice několik ucelených částí, které buď přímo souvisí s činností firmy, nebo na ni volně navázaly. Základem muzejní expozice je sbírka historické a exotické obuvi, kde je záměrem kurátorů trvale vystavit rozsáhlý soubor mimořádně citlivých exponátů (s maximální intenzitou osvětlení 40 luxů). Nutnost umístění této kolekce k jižní zatemněné fasádě do značné míry určila celkovou prostorovou koncepci i barevné řešení expozice (kontrastně ke galerii zde dominuje černá). Architektonické uspořádání vitrín jako „přístupného depozitáře“ je odpovědí na požadované množství vystavené obuvi (celkem 684 kusů). Na sbírku navazuje expozice výroby obuvi od ruční práce přes manufakturní stroje až po pásovou výrobu. Vystaveno je celkem 49 strojů, z nichž část je možné předvádět ve funkčním stavu. Funkční je i obuvnický kruh, kolem kterého jsou stroje uspořádány. Protože pro baťovskou výrobu je typické denní světlo, je tato část expozice umístěna u severní fasády a od obuvnické sbírky odcloněna textilními roletami sloužícími zároveň jako textové bannery. Baťovská produkce je pak soustředěna do podélné osy expozice a uspořádána chronologicky tak, aby vynikl kvalitativní růst (od obuvi až po výrobu letadel). Osa „růstu“ je podpořena intarzií v gumové podlaze a proudovou vitrínou o délce 12 metrů, určenou pro baťovskou obuv. Část vystavené kolekce byla zapůjčena z torontského muzea, založeného a vedeného Sonjou Baťovou. Kolem „osy produkce“ jsou pak řetězena další baťovská témata.
Druhá část expozice je věnována cestovatelství, s těžištěm ve sbírkách Eduarda Ingriše, Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Pravidelnost a řád baťovské expozice se zde mění v organický labyrint. Střed cestovatelské části expozice tvoří rampa s automobilem Tatra 87 Hanzelky a Zikmunda, zapůjčeným Národním technickým muzeem. Třetí část expozice je umístěna v odděleném kabinetu a je věnovaná historii zlínského filmu. Obsahuje i malé kino s rozsáhlou nabídkou archivních filmů. Filmové médium celou expozici rovněž otevírá. Úvodní animovanou multiprojekci vytvořil Tomáš Luňák.
Svou povahou je expozice Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost blízká technickým muzeím. Sbírkový fond muzea byl proto doplněn o některé chybějící technické exponáty. Kromě obuvnického kruhu to jsou zejména dvě letadla Zlín I a Zlín XII. Specifickými technickými díly jsou také vitríny, navržené a poté formou prototypů vyvinuté pro tuto expozici.
Jméno pedagoga, etnografa, folkloristy a dialektologa Františka Bartoše propojuje krajskou knihovnu a muzeum. Bartošovi byla dříve věnována komorní expozice v jeho rodném domě, přenesená později do zlínského zámku. Navyklá forma pamětní světnice byla ale v novém industriálním prostředí muzea těžko uskutečnitelná a svým způsobem byla vzdálená i Bartošovu dílu. Nová expozice, která je zároveň vstupním prostorem do pracoven muzea, je proto pojata jako prostor hry s rodnou řečí. Osobní předměty Františka Bartoše a rozsáhlá dokumentace jeho díla tvoří pro objevování jazyka atraktivní prostředí.
V budově č. 15 je hlavní vstup umístěn do druhé etáže, která navazuje přímo na plochu platformy. Toto podlaží slouží jako hlavní veřejný prostor pro celý institut a je rozděleno na dvě části – vstupní halu a výukové centrum. V hale je umístěn pult knihovny, informační pult a čítárna denního tisku. Dále jsou zde soustředěny všechny doplňkové funkce: obchod, informační kiosky, kavárna, centrální šatna se samoobslužnými odkládacími skříňkami a samoobslužný box na vracení knih. Ze vstupní haly je dále přístupná počítačová učebna. Výukové a konferenční centrum je spojeno pro všechny tři instituce do jednoho celku se vstupem z haly nebo samostatným vstupem přímo z platformy. Centrum využívá doplňkových funkcí ve vstupní hale, může ale fungovat jako samostatná jednotka s vlastním vstupem a potřebným zázemím i v době, kdy je vstupní hala uzavřena nebo spojení s ní není vhodné. Je zde umístěn přednáškový sál pro 90 osob s technickým zázemím a druhý dělitelný sál s možností variabilního uspořádání.
Jednotlivá podlaží jsou propojená komunikačním přístavkem v ose budovy. Komunikační přístavek je volně přístupný, kontrolní body jsou umístěny při vstupu do jednotlivých podlaží. Nad vstupním podlažím jsou dvě podlaží sloužící návštěvníkům knihovny. Obě podlaží využívají stejného dispozičního principu. Ve středním traktu jsou umístěny regály s knihami a u oken jsou studijní a odpočinková místa. V ose dispozice naproti vstupu do komunikačního jádra je vždy umístěn výpůjční pult. Ve 3. etáži je umístěno oddělení knihovny pro děti, dále audiovizuální úsek a fond beletrie pro dospělé. Ve 4. etáži jsou umístěny volné výběry naučné literatury a periodik a specializovaná studovna. 5. etáž je určena pro administrativu knihovny a pro další kancelářské prostory Zlínského kraje.
Sklady fondů tvoří hmotu veřejné platformy a úrovňově navazují na servisní mezipatro, kde jsou umístěny provozy zpracování a expedice knih a prostory údržby a servisu. Tato provozní úroveň se z pohledu návštěvníka nachází pod úrovní vstupní platformy. Přístup veřejnosti je zde omezen. Pro pohyb knih a pracovníků knihovny je navrženo výtahové jádro se dvěma knižními a jedním osobním i nákladním výtahem. Toto jádro spojuje výpůjční pulty ve všech podlažích se skladem fondů a provozy zpracování fondů a expedice.
Fond Krajské knihovny Františka Bartoše umístěný v 15. budově a skladu knih obsahuje 265 000 knih, 3 300 titulů periodik a 46 000 ostatních dokumentů. Celkový fond knihovny včetně cirkulačního fondu a poboček tvoří cca 500 000 knihovních jednotek. V podzemním podlaží je situován parking pro osobní vozidla. Z parkingu je přístup schodištěm na platformu před hlavní vstup do knihovny. Zaměstnanci vstupují do objektu servisním výtahovým jádrem nebo severním vstupem přímo do servisního podlaží.
VŠETEČKA, Petr. Nové prostory Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2013, 27(4) [cit. 2025-03-29]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/nove-prostory-krajske-knihovny-frantiska-bartose-ve-zline
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
