Obecní kronika dříve a dnes: jak moderní doba proměňuje tradiční profesi

V rámci setkání starostů obcí a knihovníků okresů Zlín a Vsetín byly panem Mgr. Davidem Valůškem, ředitelem Státního okresního archivu Zlín, prezentovány zajímavé informace ohledně obecních kronik. Představil obecní kroniky dříve a dnes a přiblížil, jak moderní doba proměňuje tradiční profesi. V následující reportáži z jeho vystoupení Vám přiblížíme zajímavé detaily ohledně kronikářské práce, které zaslouží pozornost už jen proto, že zejména v malých obcích bývá knihovník a kronikář často jedna a tatáž osoba.

Archivace kronik

Je dáno zákonem, že do sítě státních archívů (okresních, oblastních a národního) putují dokumenty všech veřejných institucí, tedy těch, které mají jakýkoli podíl na výkonu státní správy či samosprávy. Do jejich péče spadají tedy i všechny obce. Všechny dokumenty z těchto institucí podléhají skartačnímu řízení, přičemž je důležité si uvědomit, že skartace se nerovná likvidaci. Skartační řízení je důležitý bod v životě každého dokumentu, který vznikl z úřední potřeby. V tuto chvíli se rozhoduje, které dokumenty budou zlikvidovány a které budou převzaty do sítě státních archívů a stanou se z nich tedy archiválie. Mezi takto přijímané dokumenty patří i kroniky. Putují do archívů z obcí, škol, ale také z dalších institucí, které si kroniky vedou.

Obecním úřadům od malých vesnic až po statutární města vznikla povinnost vést kroniku po vzniku Československé republiky zákonem č. 80/1920. Jedná se o jeden z nejkratších a nejstručnějších zákonů a obdobně stručný je i dnes platný zákon o kronikách obcí č.132/2006. Ze zákona mimo jiné vyplývá, že obce mají povinnost po deseti letech od uzavření svazku odevzdat kroniku do archivu. Školám vznikla povinnost vést kroniku již v 70. letech 19. století. Od roku 1870 stanovil školní a vyučovací řád povinnost školám zaznamenávat stanovené údaje, které byly kontrolovány školní inspekcí. Záleželo pak na učitelích, zda kromě dění ve škole sledovali také další události hodné zaznamenání v dané obci. V každém případě sahají informačně obvykle mnohem hlouběji než později zakládané obecní kroniky.

Dalším zdrojem archiválií jsou kroniky institucí, které nemají povinnost vést kroniku stanovenou ze zákona. Jedná se především o kroniky farní a spolkové. Ty se do archivu dostávají zpravidla formou daru nebo na základě smlouvy o úschově. V druhém případě si archiv a daná instituce ve smlouvě přesně stanoví podmínky možností studia, které se mohou lišit od přístupu k jiným archiváliím uloženým v archivu. Jelikož spolky ani církve neukládají dokumenty v archivech povinně, liší se jejich umístění případ od případu. Takže celá řada kronik je uschována přímo na farách nebo ve spolkových místnostech či u představitelů daných spolků.

Co je vlastně kronika?

Jedná se o velmi oblíbený zdroj informací pro historiky laiky i pro historiky odborníky. Musí se s ní ale zacházet velmi opatrně. Liší se od klasického úředního dokumentu, který nese jasná, nezpochybnitelná data (jako např. rozhodnutí, usnesení, které vzniklo hlasováním atp.). Naproti tomu kronika nese záznam událostí zpracovaný subjektivním pohledem kronikáře. Často je psaná zajímavě, obsahuje množství detailů, ale neměli bychom všemu automaticky stoprocentně věřit. Nejčastějším neduhem obecních kronik zakládaných po vydání zákona ve 20. letech 20. století je snaha kronikářů zmapovat historické události od počátku vzniku obce. Z kronikáře se pak stává tak trochu amatérský historik a ne vždy se daří zachytit historii kvalitním způsobem a dobře ji interpretovat. Kronikář se vyčerpá na záznamech z předešlých let a nemá kapacitu věnovat se aktuálnímu roku, pro který by měl zápisy pořizovat.

Možnost studia kronik je dvojí. Jednak mohou studující navštívit badatelnu, kde je originál uložený k prezenčnímu studiu, další možností je studium digitalizovaných kronik. Zde je třeba rozlišovat, zda je možné dokument zpřístupnit nebo zveřejnit. Archívy zpřístupňují velkou řadu dokumentů, ale mnohem menší skupinu zveřejňují, a to včetně kronik. Zpřístupnění dokumentu znamená přístup pouze v badatelně u vyhrazeného PC. Pokud zveřejňují, znamená to, že zpřístupňují archiválie online, a to je již mnohem složitější s ohledem na nutnou ochranu osobních údajů a mnohdy také autorských práv.

Digitalizované kroniky a ochrana osobních údajů

Výhodou při vystavování digitalizovaných dokumentů je, že se nemusíme obávat jejich znehodnocení. Zveřejňování digitalizovaných archiválií ale přináší problém s ochranou osobních údajů. Pro tento případ se řídíme následujícími dokumenty:

• Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) – Evropské nařízení z r. 2016
• Zákon č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů
• Zákon č. 132/2006 Sb. o kronikách obcí

Zásadní jsou dvě publikovaná stanoviska:

1. Ministerstvo vnitra České republiky „Pokud jde o zveřejnění kroniky na internetových stránkách obce, je nutné zdůraznit, že zákon obci zveřejňování kroniky na internetu neukládá. Na zpracování osobních údajů v kronice jejich zveřejněním na internetu tedy nelze použít důvod plnění právní povinnosti podle čl. 6 odst. 1 písm. c) obecného nařízení. Zveřejnění by bylo možné považovat za zpracování prováděné ve veřejném zájmu nebo pro účely oprávněných zájmů obce (prezentace obce navenek), zásada přiměřenosti zde však bude velet k anonymizování osobních údajů. V případě zveřejňování obecních kronik na internetu v zásadě nemusejí být anonymizována toliko jména osob, která jsou přiměřeně použita jako jména účastníků pamětihodných událostí obce a netýkají se soukromého života těchto osob.“
2. Úřad pro ochranu osobních údajů „Zákon o kronikách obcí umožňuje vedení kroniky v elektronické podobě, nepředpokládá však její zveřejňování na webových stránkách obce. Podmínky pro zpřístupňování kroniky stanoví § 4. Do kroniky může každý nahlédnout ve vymezené době na obecním úřadě. Pokud je nahlížení umožněno do kroniky ručně psané nebo do kroniky v podobě tištěné vázané papírové s číslovanými listy, děje se tak pod dohledem kronikáře. To v praxi znamená, že pokud bylo nutné získat souhlas subjektů údajů ke zpracování osobních údajů občanů v kronice obce, byl by nutný jejich souhlas i ke zpřístupňování osobních údajů pořizováním výpisů, opisů nebo kopií takového soupisu nebo k jeho zveřejňování jako zákonem nestanovené součásti kroniky na webových stránkách.“

Možná řešení, abychom dodrželi při zveřejňování ochranu osobních údajů, jsou:

• anonymizace osobních údajů, tj. přepis kroniky bez osobních údajů (obdobně jako u zápisů zastupitelstva obce), můžeme používat zkratky nebo jména vypustit úplně. Dle stanoviska Ministerstva vnitra jsou přípustná v přepsaných kronikách do elektronické podoby jména zkrácená,
• digitalizovanou kroniku nezveřejňovat, ale pouze zpřístupnit například na vyhrazeném PC v knihovně nebo na obecním úřadě,
• zveřejnění pouze starších svazků kronik, kde již nejsou osobní údaje žijících osob.

Digitalizují-li si kroniku obce a dáme k ní neomezeně přístup prostřednictvím webových stránek obce, je to v rozporu s GDPR.

Jak mohou pomoci státní archivy kronikářům při vedení kronik?

Poskytují metodickou pomoc zveřejňováním různých materiálů na webu příslušného archivu (příručky, prezentace), ale i individuálními konzultacemi přímo v archivu, kde si je možno také prohlédnout kroniky vedené v příslušné obci i další, řekněme vzorové kroniky. Řada archivů pořádá pro místní kronikáře odborné semináře na nejrůznější aktuální témata. Komunikace s archivem je důležitá ve chvíli, kdy nastupuje v obci nový kronikář, kterému jsou archivy schopny pomoci v začátcích. A co doporučujeme, pokud v obci po nějakou dobu kronika není vůbec vedena? Shromažďujte všechny materiály o dění v obci (plakáty, letáčky, výstřižky apod.), předávejte do knihovny i archivu obecní zpravodaj, aby se dochoval další důležitý zdroj informací. A především se snažte kronikáře najít, získat v obci někoho, kdo bude ochoten se této zajímavé a inspirativní práci věnovat.