Od přednášky k zážitku: Jak v Moravskoslezské vědecké knihovně učíme o médiích

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě se mediálnímu vzdělávání věnuje už několik let. Z původně jediné lekce o fake news se postupně vyvinul ucelený program tří tematicky zaměřených workshopů, které staví na aktivitě a zkušenosti studentů. Cesta k současné podobě přitom vedla přes vzdělávání knihovníků i pedagogů a spolupráci s odborníky na mediální vzdělávání, dezinformace a psychologii působení. Článek shrnuje, jak se přístup knihovny měnil a co se při práci s tématem osvědčilo.

Od prvních impulzů k systematickému vzdělávání

Téma mediální gramotnosti jsme v Moravskoslezské vědecké knihovně v Ostravě začali vnímat jako důležité už před pandemií covidu. Tehdy se v mediálním prostoru objevovalo stále víc neověřených informací, polopravd i zjevných lží, a my jsme cítili, že knihovna by měla nabídnout vzdělávací program, který toto téma přiblíží studentům – zejména tam, kde si na něj učitelé sami netroufají.

Během pandemie se vlna dezinformací naplno projevila – a spolu s ní i potřeba vzdělávání, které by lidem pomohlo zorientovat se v informačním chaosu. Reagovali jsme mimo jiné uspořádáním čtyřdenního workshopu pro pedagogy a knihovníky Máte správné informace?, vedeného čtyřmi odborníky na různé oblasti – od monitoringu a typologie dezinformací přes psychologii působení až po mediální vzdělávání. Tento kurz nám dal pevný základ, na němž jsme později postavili vlastní vzdělávací program nejen pro školy. V následujících letech jsme se snažili navázat i dalšími workshopy s odborníky – zaměřenými například na konspirační teorie, extremismus nebo specifika mediálního vzdělávání. Díky tomu jsme postupně poskládali mozaiku znalostí, která nám umožnila vytvořit ucelený a prakticky orientovaný systém lekcí.

Od jedné lekce ke třem blokům

S výjimkou lekce zaměřené více na kyberbezpečnost a spíše jednorázových lekcí jako Robot novinářem, který propojoval digitální a mediální gramotnost, jsme nabízeli jedinou lekci věnovanou především tématu fake news. Devadesátiminutová lekce byla postavená převážně na reálných ukázkách dezinformací a výkladu.

Zájem škol byl sice velký, ale brzy jsme narazili na to, že jedno setkání nestačí: přibývalo témat, která s dezinformacemi souvisí – od fungování médií přes (nepřiznanou) reklamu až po roli sociálních sítí. Nakonec jsme proto lekci rozdělili na tři samostatné bloky, které se doplňují, ale fungují i samostatně: Média stará i nová, Manipulace a dezinformace a Sociální sítě. Každý z nich se zaměřuje na jiný aspekt mediálního prostředí a nabízí účastníkům prostor k vlastní aktivitě.

Tři lekce, tři pohledy na svět médií

1. Média stará i nová

První lekce představuje základy fungování médií. Studenti zkoumají, jak vzniká zpráva, kdo ji vytváří, jaký je rozdíl mezi seriózními, bulvárními a tzv. alternativními médii nebo co jsou veřejnoprávní média a čím se liší od státních médií. V aktivitách pracují s ukázkami z různých zdrojů a podle jejich stylu, slovní zásoby či vizuálního zpracování odhadují, odkud pocházejí. Diskuze by pak měla přirozeně vést k tomu, podle čeho vlastně lidé posuzují důvěryhodnost médií.

2. Manipulace a dezinformace

Druhý blok rozvíjí téma práce s informacemi. Studenti se seznamují s nejčastějšími manipulačními technikami a motivacemi, které stojí za tvorbou a šířením dezinformací. Ve skupinách přiřazují výroky k popisům konkrétních technik (např. apel na emoce, vytržení z kontextu, strašení) a vytvářejí vlastní krátkou „fake news“. Nad příkladovým textem ve skupinách diskutují o motivacích a cílech různých modelových dezinformátorů, aby snáz dokázali rozpoznat, když se stanou cílem některého z nich.

3. Sociální sítě

Třetí lekce přesouvá pozornost od médií k jednotlivci. Zabývá se tím, jak na nás sociální sítě působí prostřednictvím algoritmů, nabízí a hodnotí možné reakce na nevhodný obsah či tlak sociálních sítí. Studenti si mohou uvědomit, jak na sítích vytváříme obraz sebe sama, nebo jak rozeznat autentický obsah od reklamy. Jednou z nejoblíbenějších částí je aktivita porovnávající online personu a skutečnost: studenti vytvářejí z fiktivního deníku dívky příspěvky na Instagramu a poté porovnávají, jak vystihují její skutečný život popsaný v deníku. Cílem není moralizování, ale společná reflexe – jaký dojem chceme na sítích budit a jak se při čtení a vytváření příspěvků cítíme.

Od frontální výuky k aktivitě studentů

Zatímco původní lekce byla založená hlavně na výkladu lektora, dnes stojí naše programy na aktivním zapojení studentů. Místo dlouhého povídání dáváme prostor práci ve skupinách, diskuzi a tvůrčím úkolům. Přestože studenti pracují s menším množstvím informací i reálných příkladů, ukazuje se, že právě tato změna přináší největší efekt – studenti se nebojí klást otázky, lépe si pamatují principy a sami hledají souvislosti. Pro lektory je zase práce s aktivní třídou mnohem inspirativnější: každá skupina přináší jiné názory i zkušenosti a často vznikají podnětné debaty, které přesahují rámec původního tématu.

V Moravskoslezské vědecké knihovně v Ostravě plánujeme v mediálním vzdělávání pokračovat – rozšiřovat nabídku i pro dospělé návštěvníky a zkoumat možnosti propojování mediální a informační gramotnosti. Hlavním ponaučením je však: méně teorie, více (aktivní) zkušenosti. Když lidé – ať už studenti, nebo dospělí – dostanou prostor si mediální principy sami vyzkoušet, dokážou je pak mnohem snáz rozpoznat i v běžném životě.