Ohlédnutí za československým knihovnictvím 1925-2025

Vydáno: 2025-06-10 (All day)
V rubrice: Informace pro knihovny
Autor: Libuše Foberová

Ve dnech 20.–21. března 2025 se konala v Regionální knihovně Karviná mezinárodní konference Ohlédnutí za československým knihovnictvím u příležitosti 100. výročí od vydání zásadní publikace Zdeňka Václava Tobolky Československé knihovnictví. Na jeho počest uděluje SDRUK od roku 2000 medaile Z. V. Tobolky významným a zasloužilým českým knihovníkům. Knižní kultura jako oblast československo-polské / česko-polsko-slovenské spolupráce byla hlavním tématem konference. Pozornost jsme věnovali tradicím a současnosti. Cílem konference bylo připomenout mimořádnou důležitost v oblasti společenského života v našich zemích znovuzrozených po roce 1918, a tím jsou knihy a knihovny.

Před samotným konferenčním dnem organizátoři (Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, Regionální knihovna Karviná, SKIP 10 a SDRUK) připravili doprovodný program: prohlídku Slezské univerzity v Opavě, Obchodně-podnikatelské fakulty a její univerzitní knihovny a dále návštěvu Zámku Fryštát. Milé bylo i večerní posezení u číše vína.

Konferenční den zahájil svým skvělým příspěvkem Vít Richter, který hovořil o významu a odkazu díla Zdeňka Václava Tobolky v československém knihovnictví v kontextu vzdělávání knihovníků. Po této velmi podnětné a zajímavé úvodní přednášce vystoupil Jan Pišna ze Strahovské knihovny. Zaměřil se na Tobolkovy práce z oblasti dějin knihy, výzkumu prvotisků, retrográdní bibliografie, tiskařů a dějin knihoven. Odhalil, v čem tkví zakladatelská role Tobolkových studií a knih a v čem anticipoval různě orientovaná bádání, která až mnohem později po jeho smrti sdružila nový obor dějiny knižní kultury či book studies. Profesor Dušan Katuščák pohovořil o významu Zdeňka Václava Tobolky a jeho díla pro slovenské knihovnictví. Úvodní blok zakončil prof. Jiří Trávníček s velmi poutavým příspěvkem o čtenářské kultuře za první republiky. Rozebral gramotnost a sociální podmínky, připomněl čtenářské hity té doby, zvlášť rozebral dílo Aloise Jiráska. Zastavil se i u fenoménu čtení – vzorec vlastenecký versus měšťanský.

Druhý přednáškový blok zahájil prof. Grzegorz Nieć z Pedagogické univerzity v Krakově. Hovořil o polsko-československých vztazích v oblasti knihy v meziválečném období. Slezská univerzita spolupracuje s prof. G. Niećem dlouhodobě. Myšlenka uspořádat konferenci k významné učebnici knihovnictví „Československé knihovnictví“ vzešla právě od něj. Profesor Petr Kaleta z Technické univerzity v Liberci vybral z prostředí první československé republiky Hórnikovou lužickosrbskou knihovnu v Praze, která je spjata s pražským Lužickým seminářem, otevřeným ve druhé polovině dvacátých let 18. století. Sbírka lužickosrbských publikací se začala vytvářet po roce 1846, kdy byl v semináři založen mládežnický lužickosrbský spolek Serbowka. Dalším mezníkem pak byl vznik Lužicko-srbského spolku „Adolf Černý“ v Praze (Společnost přátel Lužice) v roce 1907 a události první světové války. Poté, co byl zrušen Lužický seminář, převzal lužickosrbské knihy z Lužického semináře Lužicko-srbský spolek „Adolf Černý“ v Praze. Ve druhé polovině dvacátých let 20. století vznikla spojením několika menších knihoven Hórnikova lužickosrbská knihovna v Praze. V meziválečném období došlo k rozkvětu této nové lužickosrbské knihovny, k čemuž přispěl tehdejší knihovník (a pozdější předseda spolku) Vladimír Zmeškal, který také vydal podrobný katalog stávajících publikací. Tradičně příznivý vztah Čechů k Lužickým Srbům i oficiálních představitelů československého státu k této slovanské menšině ke zmíněnému rozmachu také značně přispíval.

Prof. Miroslaw Lenart z Opolské univerzity hledal stopy studentů z Čech, Moravy, Slezska a Polska na Univerzitě v Padově v období raného novověku. Padovská univerzita, která v roce 2022 oslavila 800. výročí svého založení, patřila zejména v šestnáctém století k akademickým centrům, která navštěvovali zejména studenti na svých vzdělávacích cestách. Její bohatá historie, zaznamenaná nejen jmény význačných přednášejících, ale především absolventů, ovlivnila v odborné literatuře vznikající přesvědčení o zvláštní roli tohoto athenaea pro vzdělávání elit. Právě studenti studující na univerzitě reformované na počátku 16. století Benátskou republikou, si z pobytu v Padově odnášeli nejen vědomosti, ale i myšlenky a kulturní vzory, které se často snažili přenést do svých domovských oblastí. Vzpomínka na tyto aktivity je v posledních letech jednou z linií výzkumu, který podnikla řada vědců zapojených do vědeckých iniciativ doprovázejících jubileum padovské univerzity, jedné z nejstarších v Evropě.

Druhý blok přednášek zakončila Iwona Pietrzkiewicz z Pedagogické univerzity v Krakově. Přednesla referát Knižní kultura řeholních řádů jako základ moderního systému vědeckých knihoven ve střední Evropě. Krize katolické církve na přelomu 18. a 19. století, kterou upevnila Velká francouzská revoluce a politika absolutistických monarchií, vedla v Evropě k rozsáhlé sekularizaci. Jejím důležitým prvkem bylo rušení klášterů, jejichž personál a zařízení chtěla světská moc využít pro sociální a ekonomickou angažovanost. Kontroverzní potlačení jezuitského řádu otevřelo cestu k radikálnějším opatřením. Tuto politiku institucionalizoval císař Josef II. a takzvané „josefínské kasace“ se týkaly více než poloviny mužských a dvou třetin ženských řádů v říši. Podobnou strategii uplatňovalo také Rusko a Prusko. Nakonec se klášterní komunity ve střední Evropě rozpadly a majetek a veškeré další kulturní statky patřící klášterům, včetně archivů a knihoven, se staly základem pro budování státních institucí (muzeí, archivů, knihoven, škol). Právě klášterní knižní sbírky, rukopisy a staré tisky shromažďované po staletí byly využity k budování státních knihovnických institucí. Dnes to potvrzuje provenienční výzkum, který umožňuje určit rozptyl a pohyb sbírek jednotlivých klášterů. Na tomto základě vznikla moderní síť vědeckých knihoven v zemích střední Evropy, což Iwona Pietrzkiewicz uvedla na konkrétních příkladech.

Třetí a zároveň poslední přednáškový blok zahájil doc. Richard Papík ze Slezské univerzity v Opavě, ve kterém rozebral akademické vzdělávání knihovníků u nás a ve světě. Na něj navázala Jana Brožovská Onderková, která představila konkrétní ostravské knihovníky a jejich knihovnickou práci z období meziválečného Československa a za 2. světové války. V roce 1921 v Moravské Ostravě zahájila činnost Obecní knihovna a čítárna Horního města Moravské Ostravy. Podobně jako v okolních obcích navazovala na starší veřejně přístupné knihovny, které existovaly pod záštitou národních nebo stavovských organizací. Po roce 1924 se Ústřední knihovna a čítárna města Moravské Ostravy stala centrální zastřešující institucí koordinující činnost všech veřejných knihoven působících na území Velké Ostravy. I v prostředí ostravské veřejné knihovny se odrážel multietnický charakter města a také sociální složení jeho obyvatelstva. Příspěvek se především zaměřil na osobnosti knihovníků, kteří byli spjati s ostravskou veřejnou knihovnou v období meziválečného Československa a v průběhu 2. světové války. Knihovníci veřejných knihoven již v této době nebyli pouhými zprostředkovateli literatury, ale mnozí z nich se aktivně zapojili do života komunity. Řada knihovníků se angažovala v oblasti osvěty (vzdělávání dospělé populace), někteří aktivně působili v oblasti kultury a politiky. Část knihovníků se aktivně v době 2. světové války zapojila do odbojového hnutí. Řečník Michał Rogoź z Pedagogické univerzity v Krakově rozebral českou a slovenskou literaturu pro děti a mládež, která vyšla v Polsku po druhé světové válce. Poslední příspěvek uvedl prof. Pavol Matula z Pedagogické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Věnoval se otázce vztahu Československé republiky k rakousko-uherské monarchii, na jejíž troskách vznikl tento nový stát. Představil české a slovenské středoškolské učebnice, ve kterých hledal habsburský vliv na školní výuku.

Na konferenci přispěl i doc. Jaromír Kubíček z Moravské zemské knihovny v Brně. Nemohl se konference osobně zúčastnit, ale poslal velmi zajímavý příspěvek týkající se budování sítě knihoven za první republiky v českých zemích. Příspěvek vyjde v časopise DUHA a bude zařazen pro chystaného sborníku z konference. V příspěvku se docent Jaromír Kubíček zamýšlí nad přijetím prvního našeho knihovnického zákona v roce 1919, což bylo impulsem pro rozvoj sítě obecních lidových knihoven, které byly ustaveny ve všech městech i obcích našeho státu. Důslednou kontrolou jeho provádění ze strany příslušného ministerstva a organizační opatření a soustavná péče Masarykova lidovýchovného ústavu (Svazu osvětového) jako metodického centra se postupně vytvářela síť knihoven, v meziválečném období ovšem jen obecních lidových, která si dodnes zaslouží naše uznání i obdiv. Současně s tradičními vědeckými knihovnami se vytvářely knihovny administrativní v nově vznikajících správních a výzkumných organizacích a knihovny učitelské i žákovské na školách, ve vojenských a vězeňských útvarech, které zřizoval stát. Spolkové knihovny ztrácely vedle nových obecních knihoven svůj význam. Postupně se vytvářela soustava knihoven, která dokládá vysoký standard českého knihovnictví v meziválečném období u nás.

Celou konferenci, která se konala v krásných prostorách Regionální knihovny Karviné, úžasně moderovala Michaela Dombrovská, vedoucí oddělení knihovnictví na ÚBK FPF Slezské univerzity v Opavě. Pozvání přijali knihovníci především z regionu, ale i knihovníci a odborníci, kteří již nejsou činní, přesto rozvoj knihoven a knihovnictví s nadšením sledují a podporují. Potěšila nás mimo jiné účast Evy Křivé, bývalé vyučující knihovnictví na Slezské univerzitě v Opavě a Evy Höflerové, bývalé vedoucí Ústavu bohemistiky a knihovnictví FPF SU v Opavě. Mediální partnery zastoupili za časopis DUHA šéfredaktor Jan Lidmila a šéfredaktorka časopisu Knihovna: knihovnická revue Renáta Krejčí Salátová.

Konference se vydařila, přednášející byli skvělí, atmosféra neopakovatelná. Zavzpomínali jsme na uplynulých 100 let, porovnali, co všechno se v knihovnách změnilo a událo, jak to ovlivnilo práci knihovníků a jejich vzdělávání. Mimochodem učebnice Československé knihovnictví je velmi zajímavé a podnětné čtení i dnes. Měli bychom znát velmi dobře naši minulost, jedině tak můžeme co nejlépe odhadnout budoucnost. Knihovny mají před sebou skvělou budoucnost, není potřeba se jí obávat. Umělá inteligence je nástrojem pro zlepšení jejich služeb, ale ne ohrožením. V příštím roce plánujeme pod odborným vedením Zlaty Houškové mini konference na téma Konec diskriminace malých knihoven. Organizátory budou opět Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, Regionální knihovna Karviná a Slezská univerzita v Opavě. Díky rozvoji digitálních služeb a digitalizaci mohou i malé knihovny nabízet velké služby.

FOBEROVÁ, Libuše. Ohlédnutí za československým knihovnictvím 1925-2025. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2025, 39(2) [cit. 2025-06-16]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/ohlednuti-za-ceskoslovenskym-knihovnictvim-1925-2025

Verze pro tisk