Ohlédnutí za projektem Učíme se příběhem

Vydáno: 2022-06-10 (All day)
V rubrice: Informace pro knihovny
Autor: Pavlína Lišovská

Ve školním roce 2020/2021 byla ukončena tříletá práce na projektu Učíme se příběhem, realizovaná pod vedením pražské Nové školy, o. p. s. Učíme se příběhem vznikl jako jeden z dílčích projektů Výzvy č. 02_16_032 pro Budování kapacit pro rozvoj škol II v prioritní ose 3 OP, již zadalo MŠMT ČR, která se zaměřovala na propojení formálního a neformálního vzdělávání. V rámci České republiky se do projektu Učíme se příběhem zapojilo celkem 11 knihoven se svými partnerskými školami v daných městech, čímž došlo k vytvoření tvůrčích jednotek (TJ = 1 knihovník a 1-2 učitelé), TJ pak tvořily vzdělávací lekce pro žáky 5. až 9. ročníků základních škol a odpovídajících ročníků gymnázií.

Cílem celého projektu bylo naučit žáky pracovat s literárními texty takovým způsobem, aby to pro ně bylo nejen obohacující, ale také užitečné, vybavit je takovými nástroji, jež jim umožní efektivní práci s nově získávanými informacemi a jejich následné využití v dalších aktivitách. Dílčím cílem bylo žáky naučit o textech smysluplně a hlouběji přemýšlet a následně o tom, co zjistí, mluvit, vyvozovat podložené závěry a argumentovat vlastní názory. Důležitou součástí celého snažení bylo propojit praktickou výuku literatury na základní škole se současnou literární teorií. Principy naratologie, jež k tomu byly využity, sloužily jako teoretický rámec a prostředek k nahlížení na literární text z vícero úhlů. Motivační síla naratologie byla silná a docházelo k zapáleným čtenářským diskuzím napříč všemi ročníky.

V poslední fázi projektu (školní rok 2020/2021) se završila dosavadní práce na přípravě lekcí tím, že došlo k jejich ověření v praxi (ověřovaly se lekce pro 6.–7. ročník a 8.–9. ročník ZŠ). Původně zamýšlený systém – dvouhodinová lekce v knihovně a v návaznosti v nejbližších dnech hodinová dílna čtení ve škole, vždy pod vedením dané tvůrčí jednotky – musel být upraven v souladu s nastalou situací. Do procesu ověřování stejně jako do jiných oblastí našich životů zasáhla pandemická opatření, školy i knihovny se průběžně uzavíraly, platila nejrůznější omezující opatření na cestování a možné scházení větších skupin, bylo tedy nutné upravit vše tak, aby ověřování mohlo proběhnout v plném rozsahu, ale s vývojem opatření a pandemie – podle původního schématu bylo ověřeno jen několik lekcí, zbývající proběhly buď za přítomností knihovníka ve škole, či pouze distančně, ale v plném časovém rozsahu.

Postupně byl zajištěn pružný přenos do online prostředí – jednotliví lektoři se proškolovali na poli používání nejrůznějších online aplikací a komunikačních platforem, hledaly se efektivní a schůdné cesty na uchopení nejrůznějších metod práce – a to nejen např. pro klasickou skupinovou práci či diskuzi, ale i pro takové sofistikované metody, jako je sněhová koule a další. Pro lektory byla tato „zátěž“ v podobě úpravy již existujících lekcí a jejich převodu do online prostředí velkou výzvou, v krátkém čase museli zvládnout osvojit si poměrně rozsáhlé znalosti fungování webových či mobilních aplikací, museli zajistit funkčnost těchto aplikací u všech žáků a hlavně jejich použitelnost pro konkrétní metodu. Na samotném začátku – pravděpodobně i v důsledku tehdejší počáteční neznalosti – to vypadalo, že některé metody nebudou online uchopitelné, jelikož pro ně zdánlivě neexistovala adekvátní online alternativa. (Nejen) v tomto ohledu bylo patrné výhodné spojení tandemů učitel-knihovník, kdy každý z TJ přinášel poznatky ze své vlastní praxe, svou zkušenost a stejně jako po celou dobu konání projektu docházelo k přenosu informací a obousměrnému obohacování.

Z hodnoticích dotazníků žáků pak vyplývalo, že velmi oceňovali zpestření distanční i klasické výuky o novou formu vzdělávání, cenili přítomnost knihovníků a možnost návštěvy knihovny (v době, kdy to šlo). V závěrečných hodnoceních lekcí pro 6. a 7. ročník žáci uváděli, že „žáci opakovaně uváděli, že je program baví, většina by na něm nic neměnila. Nejvyšší zájem vzbuzovala samostatná četba, práce ve skupinách a didaktické hry.“[1] U starších žáků z 8. a 9. ročníků pak byl zájem silně ovlivněn textem, jenž se četl. „Zájem skupiny postupně rostl, zvláště při posledních lekcích bylo patrné, že vzrostly i znalosti žáků, tudíž i jejich dovednost rozebírat text. Zvláště je zaujaly poslední dva texty – nejen z hlediska stavby příběhu, ale i obsahu. Toto hodnotili žáci velmi pozitivně, stejně tak dílny čtení, kdy zažívali pocit uspokojení z toho, že se jim daří aplikovat nově nabyté znalosti v praxi.“[2]

V projektu bylo dbáno na pečlivý výběr literárních děl, jejichž prostřednictvím se žáci s novými nástroji ke zkoumání literatury seznamovali. Díky tomu, že literární texty byly současné, moderní, pro cílovou skupinu přitažlivé a jejich výběr byl žánrově i tematicky velmi pestrý, byla propust k jejich zájmu plně otevřená, snadněji jednotliví lektoři dosahovali zaujetí žáků a jejich pozornosti. Obohacení čtenářského zážitku o hlubší pochopení čteného otevřelo nejednomu žákovi cestu k literatuře – nezřídka docházelo k tomu, že si po lekcích knihy zajišťovali – k vypůjčení v knihovně, či žádali rodiče o jejich zakoupení.

Přes počáteční obavy lektorů, zda zvládnou v krátkém čase pojmout principy naratologie natolik, aby je dokázali správně vložit do čtenářských lekcí a funkčně je předávat dětem, a následně z nového způsobu uchopení ověřování, jsou nyní ze všech stran tlumočeny nadšené ohlasy z toho, jak moc a jak dobře se díky projektu daří jednotlivým pedagogům a knihovníkům pojímat další připravované hodiny a lekce i mimo projekt. Ze strany účastníků je voláno po zakotvení pravidelných návštěv knihovny do školních vzdělávacích programů, neboť si uvědomují důležitost a význam této aktivity pro rozvoj čtenářství u žáků. Příjemným benefitem celého projektu bylo i cílenější provázání škol s místní knihovnou a podnět ze strany účastníků k dalším aktivitám i mimo projekt.[3] V současné době jsou veškeré materiály ke stažení na této adrese, a to včetně elektronické verze naratologické příručky Jak rozumět literárnímu vyprávění?, která vznikla ve spolupráci s naratologem Mgr. Jiřím Hrabalem, Ph.D.[4]

Pokud je možné si dovolit i subjektivní hodnocení projektu z pohledu realizátora, pak je nutné dodat, že projekt přinesl nesmírné obohacení jak pro učitele, tak i pro knihovníky. Obě skupiny měly možnost získat řadu poznatků z odborného hlediska, ale také z lidské stránky díky spolupráci v tvůrčích tandemech, ale i s metodickým týmem z Nové školy, o. p. s. Nápomocnost metodiků byla vždy podnětná, diskuze mezi všemi zúčastněnými byly zasvěcené a hodnotné a přinášely mnohostranný pohled na společný cíl – podporu rozvoje čtenářství u druhostupňových dětí. Vzdělávací lekce, jež vznikly v průběhu tří let projektu pro celý 2. stupeň ZŠ, mohou nyní sloužit i dalším zájemcům a je nasnadě vytvářet další lektorské dvojice z řad formálních a neformálních vzdělavatelů, neboť se opakovaně potvrdilo, že toto propojení má smysl.

[1] Učíme se příběhem II: Program pro 6. a 7. ročník. Praha: Nová škola, o.p.s., 2021. 278 stran. ISBN 978-80-907624-6-6. S. 269.

[2] Učíme se příběhem III: Program pro 8. a 9. ročník. Praha: Nová škola, o.p.s.., 2021. 168 stran. ISBN 978-80-907624-7-3. S. 159.

[3] HOLUBKOVOVÁ, Hana. Spolupráce škol a knihoven v projektu Učíme se příběhem. In: První strana: Inspirační čtvrtletník pro rozvoj dětského čtenářství. Praha: Nová škola, o.p.s., 2020. S. 17-22.

[4] Příručku naleznete zde: https://new.ctenarskekluby.cz/storage/app/media//naratologie/litvyp-3.pdf

LIŠOVSKÁ, Pavlína. Ohlédnutí za projektem Učíme se příběhem. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2022, 36(2) [cit. 2024-11-10]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/ohlednuti-za-projektem-ucime-se-pribehem

Verze pro tisk