Olomoučtí lidoví knihovníci za 1. republiky v bázi Slovník českých knihovníků

Vydáno: 2023-11-10 (All day)
V rubrice: Knihovnické osobnosti
Autor: Aleš Brožek

Od roku 2007 buduje Sdružení knihoven ČR bázi Slovník českých knihovníků, která se snaží registrovat významné osobnosti, jež působily na území Čech, Moravy a Slezska a aspoň část svého života se věnovaly knihovnické činnosti. Na začátku roku 2019 obsahovala tato báze, která během doby byla přesunuta z webu SDRUK na web Národní knihovny[1], jen kolem 850 záznamů. Díky badatelskému úsilí autora těchto řádků a pomoci několika kolegů se blíží počet záznamů ke 2 900.

V minulém čísle Duhy jsme se věnovali knihovníkům Vědecké knihovny v Olomouci. Ta však není jedinou knihovnou na území hanácké metropole. Běžný čtenář navštěvuje a navštěvoval spíše veřejnou knihovnu. Delší tradici měla patrně německá knihovna, protože do vzniku Velké Olomouce zde žilo více Němců než Čechů. Další byla česká a kromě ní existovala i židovská veřejná knihovna, údaje o jejích knihovnících v bázi SCK bohužel zatím chybí.

Olomouc měla štěstí na to, že knihovnu vedly vždy osobnosti. Poměrně málo se psalo o Arthuru Herrovi[2] (1891-1986). Již jako vysokoškolák se zajímal o stav německé spolkové knihovny v Olomouci a poukazoval na množství zastaralé a nevhodné literatury v ní. Po skončení 1. světové války se snažil zlepšit její fond a vyřadil z ní 2000 svazků. V roce 1919 publikoval spisek o knihovnickém zákoně, v němž kritizoval, že zákon preferuje českou menšinu v německých městech. Poté, co na podzim 1919 byla v Olomouci otevřena německá veřejná knihovna, staral se o ni dobrovolně a bez odměn několik let. Zavedl v ní moderní postupy podle lipské knihovnické školy. Po jmenování městským knihovníkem vykonával tuto funkci jen do konce října 1925. Tvrdil, že mu čeští úředníci všemožně ztěžují knihovnickou práci, pravdou však je, že s ním bylo těžké pořízení. Odstěhoval se do Varnsdorfu a v roce 1926 převzal péči o tamní městskou knihovnu. Od podzimu 1938 do října 1939 vedl oddělení knihoven a osvěty na říšském komisariátu v Liberci. Poté se vrátil do Varnsdorfu a vedle řízení městské knihovny vedl odtud státní úřad pro lidové knihovny v ústeckém vládním kraji. Městským knihovníkem ve Varnsdorfu byl zřejmě až do května 1945. Byl aktivní ve Svazu německých knihovníků. Na ustavující valné hromadě v roce 1921 byl zvolen místopředsedou a v roce 1927 se stal předsedou svazu. Po osvobození Československa byl odsunut do Německa. Dále pracoval v knihovnách a získal titul knihovní rada. V důchodu žil ve městě Winnenden v Bádensku-Württembersku. Zemřel na následky nehody.

Johanna Spunda[3] (1898-?) se narodila v rodině, kterou její otec, jenž pocházel z české chalupnické rodiny, živil jako krejčí. Více byla ovlivněna německou matkou, takže se stejně jako její sourozenci cítila příslušníkem německého národa. Po odchodu A. Herra byla jmenována vedoucí knihovny od 1. října 1925. Pokračovala v jeho knihovnických postupech a navíc se starala i o knihovnu německé Společnosti pro současnou kulturu v Olomouci. Odbornými knihovnickými texty přispívala od roku 1923 do časopisu Buch und Volk, který vydával Svaz německých knihovníků, a od roku 1934 do časopisu Die Gemeindebücherei, který vydával A. Herr. Texty podepisovala jako Hanni Spunda. Přednášela o knihovnictví na knihovnických kurzech i studentům olomouckého akademického gymnázia. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se zasloužila o přestěhování německé olomoucké knihovny do lepších prostor. Její knihovnické dovednosti a zásluhy ocenil v roce 1942 říšský protektor, když ji jmenoval krajskou knihovnickou kurátorkou. Po osvobození Československa byla odsunuta a pracovala pak jako knihovnice ve Stuttgartu.

Antonín Šprinc[4] (1887-1925) údajně již jako student pomáhal v knihovně Slovanského gymnázia a od svých 18 let pracoval každé prázdniny ve spolkové knihovně Národní jednoty. Jako středoškolský profesor působil na gymnáziu v Zábřehu na Moravě a na obchodní akademii v Prostějově, kde založil okresní osvětový sbor. Dne 1. srpna 1920 byl pověřen vedením nově zakládané české městské knihovny v Olomouci budované z fondu spolkových knihoven. Převzal také spolkové knihovny v olomouckých předměstích a reorganizoval je na pobočky ústředí. Byl jedním z prvních učitelů státních knihovnických kurzů. Sám si zvýšil kvalifikaci studiem v tehdejším knihovnickém centru v Lipsku. Byl svolavatelem a organizátorem 1. sjezdu knihovníků veřejných knihoven v Olomouci v červnu 1923. V Časopise československých knihovníků zveřejňoval příspěvky o výběru literatury ve veřejných knihovnách, o problematice věcných katalogů, o otázkách četby, zvláště mládeže, o psychologii čtenáře, referoval o zahraničních knihovnách. Angažoval se v divadelnictví a muzejnictví regionu. V září 1925 odešel na zdravotní dovolenou, když se u něho projevila nemoc dvanácterníku. Po dvou operacích v Olomouci a třetí v nemocnici v Praze-Královských Vinohradech zemřel ve věku 38 let.

František Hrbáček[5] (1890-1971) byl jediným z jmenovaných, který se nenarodil v Olomouci, ale v 15 km vzdálené Hnojici. Po maturitě studoval teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a poté působil jako kněz a učitel náboženství. V červenci 1924 z církve vystoupil a od podzimu 1924 učil na obecné škole. Po smrti A. Šprince usiloval o práci v knihovně. Když se L. Ersepke, kterého vybrala knihovní rada na funkci olomouckého knihovníka, začátkem ledna 1926 nedostavil, nastoupil na jeho místo 8. března 1926. V aktivitách svého předchůdce pokračoval s velkým elánem. Čítárnu vybavil novým nábytkem, připravil exponáty na mezinárodní knihovnický sjezd v Praze. Do dětského oddělení, které bylo pojmenováno po Šprincovi, umístil reliéf zesnulého. V roce 1933 zavedl pamětní knihu městské knihovny. Ve školách přednášel o veřejných knihovnách. V roce 1945 převzal inventář německé veřejné knihovny a v roce 1948 zorganizoval stěhování knihovny do Hauenschildova paláce. Do důchodu odešel na konci roku 1952.

[1] http://aleph.nkp.cz/cze/sck

[2] https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002275&local_base=SCK

[3] https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002274&local_base=SCK

[4] https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000052&local_base=SCK

[5] https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002334&local_base=SCK

BROŽEK, Aleš. Olomoučtí lidoví knihovníci za 1. republiky v bázi Slovník českých knihovníků. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2023, 37(4) [cit. 2024-10-11]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/olomoucti-lidovi-knihovnici-za-1-republiky-v-bazi-slovnik-ceskych-knihovniku

Verze pro tisk