Pamětní deska Květy Legátové

Vydáno: 2014-07-25 (All day)
V rubrice: Kavárna
Autor: Jiří Čalkovský

Dne 15. prosince 2013 byla v Podolí u Brna slavnostně odhalena pamětní deska spisovatelce, která vstoupila do povědomí kulturní veřejnosti pod pseudonymem Květa Legátová. Ačkoli publikovala již od 40. let, náležitého uznání se jí dostalo až na začátku třetího tisíciletí: když v roce 2002 přebírala Státní cenu za literaturu, vyzdvihl předseda Obce spisovatelů Antonín Jelínek skutečnost, že Legátová přinesla do české literatury magickou baladičnost, zvláštní provázanost osobitých lidských příběhů a jazykově originální texty.

Její vlastní příběh, příběh dlouhého a plodného života, se začal odvíjet v přízemí učitelského bytu v budově podolské školy. Zápis v matrice uvádí u jejího občanského jména Věra Hofmanová údaj o narození 3. listopadu 1919, příslušnost do obce Podolí, země Morava, a poznámku, že tímto dnem zde nabývá domovské právo. Rodiče, oba vesničtí učitelé, se aktivně podíleli na společenském a kulturním životě obce. Otec Karel byl navíc známý i jako dlouholetý starosta a vzdělavatel Tělocvičné jednoty Sokol, matka Růžena vyučovala ženské ruční práce a domácí nauky.

Příklad rodičů a dětství prožité v prostředí, ve kterém její cesta do školy vedla chodbou z učitelského bytu do třídy, přivedly dospívající Věru Hofmanovou k tomu, aby i ona nastoupila pedagogickou dráhu. Jako učitelka pak poznala prostředí valašských a slováckých Kopanic, ze kterého potom čerpala náměty pro svoji literární činnost. Vedle několika desítek rozhlasových her zaujala především její povídková kniha Želary, vydaná v roce 2001 pod jménem Květa Legátová, kterou potěšila čtenáře nejen v Česku, ale také v Německu, Polsku, Řecku, Nizozemsku, Francii a Itálii. Její novela Jozova Hanule byla úspěšně zfilmována a pod názvem Želary získala v roce 2004 nominaci americké filmové akademie na Oscara za neanglicky mluvený film.

Pro Podolí a její historiografii měla velký význam četná setkání, při kterých si ráda oživovala vzpomínky na léta svého dětství prožitá v obci. Například kronika Tělocvičné jednoty Sokol a celá řada fotografií dokládá významnou činnost jejího otce. Aniž by o těchto záznamech věděla, přesto se tohoto období jednou lehce dotkla a přitom popsala život v obci dvacátých let minulého století: „Bydleli jsme ve škole, kolem stolu nás bylo vždycky hodně, a protože místa bylo málo, naučila jsem se psát se sešitem na klíně. To mi zůstalo dodnes. Vzpomínám si na tatínka, byl starostou Sokola a ještě dělal vzdělavatele, proto každý večer byla u nás taková večerní sešlost, on totiž nutil ty sokolské kádry, aby si každý z nich udělal 4. měšťanku, což byla podmínka pro vyučení. Ještě po večerech je otec učil. Všechny funkce dělal zadarmo, to dnes vůbec neexistuje. Možná mohl být tatínek vřelejší a jako učitel projevovat víc emocí, pak by si ho děti víc pamatovaly. On však byl racionální, pracovitý a důsledný.“

Těmito i dalšími příběhy nám přiblížila atmosféru doby pozvolna upadající v zapomnění. Ve vzpomínkách si vybavovala malebnou krajinu a lesy v blízkém okolí, potok Říčku, ve kterém jako malá spolu s bratrem chytala ryby, a také malý plácek před školou u kostela, na kterém si hrávala s dětmi. I to, že stejně jako ony musela pomáhat doma, pracovat na poli, pást kozy nebo obstarávat domácí zvířectvo. Když s ní před několika lety Česká televize natočila jeden díl z cyklu Portréty (2005), objevily se na obrazovce historické i současné záběry z Podolí, a když dostala příležitost vyprávět svůj životní příběh na vlnách rozhlasové stanice Vltava, v programové řadě Osudy (2006), dala opět velký prostor rodné obci.

Jako výraz díků za to, že na Podolí nikdy nezapomněla, bylo paní Květě Legátové uděleno v červenci roku 2012 čestné občanství. V následujícím roce, z iniciativy členek Komise školství při OÚ Podolí Mgr. Hany Richterové a Miroslavy Lípové, rozhodla obec o pořízení pamětní desky, která by byla trvalou připomínkou jejího vzácného a tvůrčí prací naplněného života, který se završil 22. prosince 2012. Autorem návrhu pamětní desky je podolský rodák Ing. Jiří Březa CSc. Kompozice sestává z desky leštěné žuly a bronzovým reliéfním portrétem spisovatelky, který pro zhotovení odlitku vymodeloval sám autor návrhu. Náklady na realizaci pamětní desky byly hrazeny ze sponzorských darů Mgr. Hany Richterové, společnosti KOMPL, s.r.o. a Podolského nadačního fondu.

Pro umístění pamětní desky byla jednoznačnou volbou vybrána budova školy, rodný dům Květy Legátové. Slavnostní odhalení při příležitosti prvního výročí úmrtí spisovatelky proběhlo za účasti rodinných příslušníků spisovatelky, četných hostů a obyvatel obce. Česká televize připravila do vysílání zpravodajskou relaci, aktuální zprávu přinesla i hlavní periodika. Ředitelka základní školy Mgr. Jana Pytelová a starosta obce Ing. Vítězslav Eliáš ve svých projevech zmínili historii školy a školství v obci a v krátkosti přítomným připomněli život a dílo Květy Legátové. Slavnostní ceremoniál před budovou školy zakončili žáci podolské základní školy písněmi z Kopanicka, které měla spisovatelka velmi ráda.

Doprovodnou akcí byla také výstava instalovaná v prvním patře školy. Zde si mohli návštěvníci prohlédnout knihy, fotografie, články i celou řadu dalších artefaktů, které ve velkém počtu poskytla rodina spisovatelky. Součástí výstavy byla i školní kronika z doby, kdy ve škole působili rodiče Květy Legátové, nebo matrika se záznamem o narození nejvýznamnější podolské rodačky. Mimořádnou pozornost návštěvníků poutala originální hliněná forma, ze které byly připraveny sádrové matrice sloužící k odlití bronzového reliéfu. Ke všem těmto exponátům byl připojen popis technologického postupu zhotovení.

Čtenáři, kteří se začetli do literárního díla Květy Legátové, oceňují nejen její poetické vyjadřování, ale i pravdivě zobrazené prostředí a důmyslně vystavěný děj, který čerpá z autorčiny bohaté životní zkušenosti, vnímavé porozumění pro nelehké osudy lidí, laskavý životní postoj, toleranci a moudrost. Avšak ti, kteří se s Květou Legátovou mohli setkat osobně či alespoň zhlédnout její televizní portrét, si mohou uvědomit, že její humanismus vychází z křesťanské etiky, kterou jí rodiče-ateisté vložili do duše jako dobrý základ pro život: „Byla jsem vychovaná v křesťanské etice. Otec ateista, matka ateistka. Křesťanská etika, to bylo to, co oni vlastnili. A já jsem to už od dětství začala chápat. U nás se nelhalo, nekradlo, popřípadě nevraždilo. A já bych dokonce řekla, že křesťanská etika je na křesťanství to nejdůležitější.“

Pozornost, které se Květě Legátové dostává od podolských občanů, svědčí nejen o tom, že obec je na svou nejslavnější rodačku patřičně hrda, ale je i nepochybným příslibem do budoucna, že bude i nadále pečovat o její památku a seznamovat zejména mladou generaci s její osobností a dílem.

ČALKOVSKÝ, Jiří. Pamětní deska Květy Legátové. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2014, 28(2) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/pametni-deska-kvety-legatove

Verze pro tisk