Pečeti pánů z Kunštátu

Nedávno vydala Moravská zemská knihovna v Brně monografii Jindry Pavelkové s názvem Pečeti pánů z Kunštátu. Exkurz do sfragistické problematiky významného moravského rodu (Brno 2009, 183 s., 85 obrazových a 10 genealogických příloh). Práce se zaobírá popisy pečetí a jejich vývojem u jednotlivých členů rodu pánů z Kunštátu (včetně několika žen) v časovém rozmezí od poloviny 13. století po přibližně 2. pol. 16. století. Titul tak vhodně doplňuje knihu Plaček, M. – Futák, P.: Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě ke trůnu. Praha 2006, kde pečeti zůstaly opomenuty. Předložená kniha obsahuje vedle úvodu poměrně rozsáhlý rozbor pramenů a literatury a další tři kapitoly. V první je věnována pozornost podrobným popisům kunštátských pečetí (Pečeti pánů z Kunštátu, jejich vývoj a typologie), následuje shrnutí podstatných sfragistických skutečností z předměné materie, ale i poznatků heraldických a epigrafických (Shrnutí vývoje kunštátských pečetí) a konečně velmi záslužný pokus na základě literatury zasadit pečeti pánů z Kunštátu do kontextu šlechtických pečetí na Moravě s přesahy na stav sfragistické šlechtické materie v okolních zemích se stal náplní kapitoly Stručný nástin vývoje šlechtických pečetí na Moravě a v okolních zemích. Knihu doplňuje závěr, soupis pramenů, edic a regest pramenů, archivních katalogů a inventářů, použité literatury a výběrové literatury k pánům z Kunštátu. Publikace nepostrádá ani jmenný rejstřík, genealogickou přílohu a fotografickou přílohu.

Monografie vychází z autorčina několikaletého výzkumu sfragistické materie Kunštátů. Zahrnuje celkově 141 pečetních typů od 74 osob, což je pro postižení pečetnictví jakéhokoli rodu materie více než dostatečná, přestože pochopitelně není - a ani nemůže - být zcela vyčerpávající; mimo pozornost zůstaly (s jedinou výjimkou) zahraniční archivy a z tuzemských ty, jejichž fondy nejsou badatelsky zpřístupněné. Navzdory tomu se ovšem nesporně jedná o práci v pečetnictví Kunštátů zakladatelskou.

Obálka knihy Pečeti pánů z Kunštátu

Z vědních disciplín to však není toliko sfragistika, pro kterou lze v monografii Jindry Pavelkové načerpat poznatky. Opomenout nesmíme rovněž heraldiku či dějiny zbroje, kde především rozbor na pečetích se vyskytujících typů štítu a přileb, stejně jako postižení vývoje rodového klenotu v závislosti na čase představuje cenné informace. Další disciplínou je pak paleografie, resp. epigrafika, jež jistě přivítá typologii písma z legend pečetí. Vše výše uvedené nabývá na větší ceně faktem, že jsou sledovány tyto fenomény po dobu tří století.Za ocenění rovněž stojí skutečnost, že autorka se obírá nejen pečetí jako takovou, ale kde si to situace vyžaduje, obrací svou pozornost i na koroborace listin (např. s. 107). Jistě zajímavého a nového zjištění se nám dostává ve skutečnosti, že zatímco někteří členové rodu při zisku zemského úřadu změnili typář a často jej nyní otiskovali do pečetního vosku červené barvy, u jiných nemůžeme pozorovat jakoukoli změnu (např. u moravského hejtmana Jana II. Kuny z Kunštátu; s. 108). A jako sfragisticky důležité se nesporně jeví vzájemné si půjčování typářů členů rodu, a to zejména v novověku (s. 85). To zcela zřejmě souvisí s počátkem úpadku významu pečeti a nástupem právního formalismu (k tomu srov. např. Maráz, K.: Několik poznámek k právním aspektům šlechtické sfragistiky v 15. a 16. století na příkladu pečetí moravské šlechty. In: Symbol a symbolika v právu. Sborník příspěvků z konference. Edd. K. Brzobohatá a T. Tyl. Brno 2006, s. 91-97). Je jen škoda, že se této problematice J. Pavelková nevěnovala dále a více téma nerozvedla. Tím se již dostávám k připomínkám.

Nesouhlasím s autorkou v jejím konstatování, že Kunštátská pečeť „se v ničem výrazně nelišila od pečetí dalších šlechtických rodů. Srovnání bylo v rámci práce provedeno na základě v literauře...popsaných pečetí u pánů z Rožmberka, Lichtenburka, Sovince, Kravař či Pernštejna a Minstrberka...“ (s. 133). Nejméně s Rožmberky a Lichtenburky, kteří používali i jezdeckou a pěší, resp. pěší pečeť to samozřejmě nekoresponduje. Navíc právě tyto pečeti s figurativní náplní pečetního pole jsou i velikostně výrazně větší než jakékoli pečeti pánů z Kunštátu. Dále nemyslím, že by Archiv Národního muzea po zpřístupnění listin přinesl „pravé sfragistické poklady“ pro pečeti Kunštátů (s. 7), alespoň jak se zatím jeví z badatelsky zpřístupněných listin. Na s. 87 Pavelková konstatuje o posledním typu pečeti Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, že se jedná o precizní dílo, které „dává tušit, že vznikl přinejmenším v dílně některého ze zlatnických mistrů.“ Bezesporu, ale je škoda, že se nepokusila srovnat pečeť s pečetí Koruny Království českého, neboť můžeme - podle mého názoru – oprávněně usuzovat na vznik obou pečetidel ve stejné dílně (k tomu srov. např. Nový, R.: Pečeť Koruny Království českého. Sfragistický příspěvek k dějinám české státnosti. SAP 43, 1993, s. 339-346).

Přes výše uvedené výtky však lze uzavřít konstatováním, že práce je ohromě cenná pro množství materiálu, který přináší a zpřístupňuje i interdisciplinaritu. Zde bude mít jistě trvalou vypovídací hodnotu. Čtenář rovněž uvítá detailní soupis pramenů, s nimiž autorka pracovala.

Na závěr si ovšem nemohu odpustit poněkud kritickou poznámku ke grafické a technické stránce monografie. Na jednu stranu musím pochválit až překvapivě dobrou kvalitu fotografií v obrazové příloze, na druhou stranu však je třeba mít oprávněné připomínky. Tak např. kouzlo poznámek pod čarou spočívá jistě ve faktu, že jsou otištěny na stejné straně, na jaké je v textu vyznačen jejich index. Zde to ovšem bohužel ne vždy je pravidlem (např. poz. 3 označená na s. 2, otištěna pod čarou na s. 4, pozn.na s. 8 označené od č. 15 avšak otištěné pod čarou od č. 13 či dokonce chybějící text pozn. 93 na s. 27). Rovněž tak obálka knihy by snesla poněkud vhodnější zpracování.

MARÁZ, Karel. Pečeti pánů z Kunštátu. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2010, 24(2) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/peceti-panu-z-kunstatu