Počátky vysokoškolského studia knihovnictví na Masarykově univerzitě

Vydáno: 2016-03-10 (All day)
V rubrice: Studie/články
Autor: Jaromír Kubíček

K 25. výročí otevření oboru

Vysokoškolské knihovnické vzdělání má v českých zemích tradici od roku 1927, kdy byly založeny dvou až čtyřsemestrové kurzy při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ředitelem těchto kurzů se stal Zdeněk Václav Tobolka (1874–1951), který byl také prvním docentem knihovědy u nás. Od roku 1953 se pak na této fakultě zásluhou doc. Jaroslava Drtiny (1908–1967) podařilo otevřít katedru knihovnictví s původně čtyřletým a později pětiletým studiem. V českých zemích byla pražská katedra knihovnictví jedinou a to až do roku 1991, kdy v Brně vznikl Ústav pomocných věd historických, archivnictví a knihovnictví na Masarykově univerzitě.

V době plánovaného hospodářství, tedy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, připravila katedra vědeckých informací a knihovnictví při FF UK pro komisi expertů oboru vědecké informace a knihovnictví ministerstva školství rozbor o společenské potřebě vysokoškolsky kvalifikovaných pracovníků této specializace v českých zemích. Navržená směrná čísla uváděla roční potřebu 70 posluchačů denního studia, 40 pro dálkové a externí studium a pro každý druhý rok 40 posluchačů specializovaného postgraduálního studia. K zajištění vědeckých pracovníků se plánovalo vypisovat každoročně jednu interní a tři externí aspirantury. Přesto, že těžiště výuky směřovalo do sítě VTEI, představy katedry se zdaleka nenaplnily. Počet absolventů katedry byl do roku 1980 průměrně 20 ročně, což nebyla ani čtvrtina reálné potřeby.

Poměrně nízký počet absolventů pražské katedry vědeckých informací a knihovnictví (VIK) nebyl jediným důvodem jejich nedostatku v Jihomoravském kraji. Stejně závažným důvodem byla vzdálenost sídla vysoké školy. Brno mělo Střední knihovnickou školu od roku 1953, z jejích absolventů odešli někteří na pražskou katedru studovat, po absolvování však nacházeli také v Praze výhodnější umístění a moravské kraje tak často přišly zkrátka. Možným řešením se jevilo zřídit v Brně konzultační středisko pražské katedry s jejím souhlasem. Takový pokus byl iniciován ze strany tehdejší Státní vědecké knihovny v květnu 1989 a rektorát brněnské univerzity dal dopisem ze dne 19. září 1989 souhlas se zajištěním výuky všeobecných předmětů. S otevřením konzultačního střediska se počítalo od zimního semestru 1990. Po soustředění přihlášek však pražská katedra navrhla, aby knihovna požádala o možnost zřízení vlastního studia knihovnictví při brněnské univerzitě.

Již v lednu 1990 byl o možnost otevření studia oboru knihovnictví a informatiky požádán dopisem nový rektor Masarykovy univerzity prof. Milan Jelínek (1923–2014). Při osobním jednání ředitele knihovny a prof. Jana Janáka (1932–2008) z katedry historie FF s rektorem univerzity našel záměr porozumění. Jeho magnificenci se nový obor zamlouval, viděl jej perspektivní a potřebný a v rámci možností univerzity uvažoval i o zřízení samostatné katedry či ústavu. Návrh rektora ovšem projednalo kolegium děkana a senát Filozofické fakulty a schválilo mezi novými obory jen pomocné vědy historické. V tomto případě šlo vlastně jen o interní řešení, neboť v rámci dosavadní katedry historie to byla její dlouhodobá vědecká specializace. Ve společenských vědách docházelo totiž počátkem devadesátých let k začleňování některých pracovníků zpět na univerzitu, kteří z politických důvodů museli v předchozích letech z akademických pracovišť odejít. To byl jeden z důvodů, proč pro nově požadované obory nebyla volná pracovní místa. Mezi stávajícími vyučujícími ovšem nebyli takoví, kteří by mohli učit v nové knihovnické specializaci. Přesto je zásluhou prof. Flodra, že také knihovnictví se od roku 1991 v Brně začalo učit na univerzitě, zajištění externích vyučujících spočívalo na vědecké knihovně.

Miroslav Flodr (1929–2015) patřil mezi první vysokoškolské učitele, kterým po listopadu 1989 byla udělena profesura. Jeho studijní zaměření spočívalo v knižní kultuře středověku. Znalosti paleografie a dějin písma prokázal novým pohledem na zhodnocení významu olomouckého skriptoria Jindřicha Zdíka, které bylo tématem jeho kandidátské práce a vyšlo knižně v roce 1960 a stalo se první monografií o středověkých skriptoriích u nás. V šedesátých letech se zaměřil na české knihovny v době feudální a zpracoval v rámci mezinárodních projektů přehledy inkunábulí a nejstarších děl řecké a římské literatury v českých knihovnách, roku 1964 se tímto výzkumným tématem habilitoval. Vyslovil se také k datování listin či tisků ve vztahu k filigránům, kromě několika studií vyšlo i jeho skriptum Filigranologie (1974). Ke knihovnictví byl svou specializací velmi blízko a zasadil se o to, že od školního roku 1991/1992 byl na Masarykově univerzitě ustaven nový Ústav pomocných věd historických, archivnictví a knihovnictví (PVHAK), jehož byl profesorem a do roku 1994 také vedoucím. Zatím co pomocné vědy historické a archivnictví byly na univerzitě tradičními učebními obory a do ústavu se vyčlenily z dosavadní katedry historie, bylo zásluhou prof. Flodra, že se dostal na univerzitu také obor knihovnictví přesto, že výuka knihovnictví spočívala dlouho pouze na externích vyučujících. Studium knihovnictví mělo v prvním období knihovědu jako specializaci a mohlo se tak o kmenové pracovníky nového ústavu opřít.

Dobrá spolupráce dnešní Moravské zemské knihovny, která iniciovala jednání o zřízení oboru knihovnictví v Brně, s pražskou katedrou VIK se projevila také tím, že pro koncipování nového oboru získalo brněnské pracoviště výsledky komise katedry VIK pro změnu učebních programů z února 1990. Její vedoucí doc. Josef Straka poskytl pracovní verze učebního programu včetně charakteristik jednotlivých předmětů. Zatím co pražská katedra nabízela volbu ve vědeckoinformačním, knihovnickém a knihovědném zaměření, zvolil brněnský PVHAK knihovědnou specializaci jako obligatorní. Knihovědná specializace byla pokládána na pražské katedře za nejnáročnější, na brněnské byla nezbytná, pokud jsme chtěli do výuky zapojit pracovníky Ústavu PVHAK. Byli jsme si ovšem vědomi, že s některými předměty se většina posluchačů v praxi nesetká, obdobně jako archiváři, kteří studovali diplomatiku a jen málokteří v praxi zpracovávali středověké listiny.

Učební program pětiletého, resp. devítisemestrového studijního oboru knihovnictví a informatika na Ústavu PVHAK FF MU se otevíral 1. ročníkem v září 1991. Šlo o studium při zaměstnání, které se pro nové posluchače otevíralo každým druhým rokem a probíhalo formou celodenních přednášek či cvičení pořádaných v rámci semestru ve 14denních intervalech v posluchárnách MU. Při přijímacích zkouškách ke studiu se kladl důraz na aktivní ovládání jednoho světového jazyka a na všeobecnou znalost úrovně učiva střední školy, zejména z literatury. Podle studijních předpisů bylo povinností posluchače složit do konce 6. semestru první státní zkoušku, velkou zkoušku z němčiny nebo angličtiny a malou zkoušku z latiny.

Učební program dálkového studia studijního oboru knihovnictví a informatika na FF MU obsahoval společenskovědní základ, knihovnicko-informační základ a knihovědné předměty. Společenskovědní základ zahrnoval obligatorní předměty: dějiny filozofie, metodologie vědy, logika, sociální psychologie, ekonomie, obecné dějiny; posluchač si vybíral také jeden předmět z fakultativních, kterými byla sociologie, psychologie, pedagogika nebo estetika. Knihovnicko-informační základ spočíval v pětidenním kurzu práce s počítačem, který probíhal před začátkem 1. semestru. Obligatorními předměty byly: úvod do studia, sociální informatika, sociální komunikace, informační technika, nauka o dokumentech, teoretické základy selekčních jazyků, informační analýza dokumentu, identifikační popis dokumentů, věcné pořádání informací a selekční jazyky, budování a organizace informačního fondu, teoretické základy informačních systémů, dokumentové a dokumentografické informační systémy, faktografické informační systémy, projektování informačních systémů, organizace a budování bází dat, aplikace výpočetní a reprografické techniky. Knihovědné předměty byly zařazeny do výuky od 5. semestru a zahrnovaly: úvod do studia knihovědy, paleografie, kodikologie, genealogie a heraldika, typologie tištěné knihy, dějiny českého a evropského knihtisku, dějiny knihoven, dějiny starší české literatury, základy křesťanských nauk. V 1. ročníku byl požadavek na zpracování ročníkové práce, závěr studia byl spojen s obhajobou diplomové práce.

Již v roce 1990 přislíbil vedoucí katedry VIK FF UK prof. Jiří Cejpek (1928–2005) pomoc učitelů této katedry při výuce odborných předmětů. To se ovšem podařilo jen v prvních dvou letech, kdy doc. Straka zajistil výuku předmětů sociální informatika a sociální komunikace. Mezi dlouhodobé externí vyučující patřili: dr. Leonard Boček, Mgr. Miroslava Chlupová, Mgr. Jana Nejezchlebová, dr. Marie Nádvorníková, dr. Blanka Sapáková, doc. Jiří Sedlák, dr. Jaroslav Vobr. Byli to odborníci z vědeckých knihoven v Brně a Olomouci, většinou absolventi pražské katedry VIK, kteří s obětavostí přijali tento úkol bez nároku na částečný pracovní úvazek ze strany fakulty.

Z podnětu studentů třetího ročníku byla mezi děkany Filozofické fakulty a Fakulty informatiky domluvena na konci roku 1995 spolupráce, spočívající v nabídce upřednostnit si obor informatiky. Vybraní posluchači si tak místo paleografie mohli zapsat organizaci dat a místo předmětu genealogie a heraldika předmět služby sítě internet, které byly na Fakultě informatiky MU vypisovány pro učitelské studium. Tato spolupráce dvou fakult byla velmi účelná a přečkala do další dekády.

V polovině roku 1997 byl také pro studium při zaměstnání na FF MU zaveden kreditní systém a to ve stupni bakalářského nebo magisterského studia. Na vyžádání poslali v roce 1996 prof. Cejpek, který v roce 1994 odešel z Prahy a vedl Ústav bohemistiky a knihovnictví v Opavě, a prof. Štefan Kimlička (1943–2006), vedoucí katedry knihovnictví a vědeckých informací UK v Bratislavě, upravené programy jednooborového oboru studia knihovnictví, podle nichž se modifikovalo také brněnské studium. Prof. Jan Janák předložil návrh jím vedené pracovní skupiny (dr. Miroslav Bartošek – ÚVT MU, doc. Jaromír Kubíček – MZK, doc. Vladimír Vašků – Ústav PVHAK, prof. Jiří Zlatuška – FI MU) na zřízení bakalářského stupně studia knihovnictví-vědecké informace jako nového specializovaného oboru. Návrh počítal s otevřením denního kombinovaného studia, když odborné informační kurzy by zajišťovala Fakulta informatiky. Tato spolupráce ovšem předpokládala minimální požadavek na personální zajištění nového oboru dvěma pracovními úvazky, což se v té době ještě nepodařilo zrealizovat.

Vedení Filozofické fakulty vyhovělo návrhu Ústavu pedagogických věd FF MU, který neměl dostatek posluchačů, a od školního roku 1998/1999 se stalo knihovnické studium součástí tohoto ústavu a neslo označení vědecké informace a knihovnictví. Studium při zaměstnání se otevíralo již každým rokem a od školního roku 1999/2000 bylo otevřeno také denní studium. Struktura předmětů doznala podstatných změn, které změnily skladbu i posluchačům vyšších ročníků. Ústav pedagogických věd si prosadil na úkor pomocných věd historických takové předměty jako: vybrané kapitoly z psychologie, sociální psychologie, psychologie osobnosti, humanitní a sociální ekologie, úvod do kvantitativních metod, bibliopedagogika. Většina předmětů společenskovědního základu, knihovnicko-informačního základu i knihovědné specializace ovšem zůstala. Soužití knihovnictví s pedagogikou však netrvalo ani dva roky, neboť Ústav pedagogických věd odešel na nově otevřenou Fakultu sociálních věd a ustavený Kabinet vědeckých informací a knihovnictví zůstal při Filozofické fakultě a stal se součástí Ústavu české literatury a knihovnictví.

O studium knihovnictví v Brně byl zájem od prvních ročníků. Při otevření oboru ve studijním roce 1991/1992 bylo přijato z 32 přihlášených zájemců 18 posluchačů ke studiu při zaměstnání, při dalším ročníku 12 posluchačů z 51 přihlášených zájemců a v roce 1995 z 62 přihlášených zájemců bylo přijato 19 posluchačů. Většina z nich státními zkouškami a obhajobou diplomových prací úspěšně dokončila magisterské studium a najdeme je v knihovnickém světě nejen v moravských knihovnách. Podstatnou změnou ovšem bylo otevření denního studia v roce 1999, když na jeho absolventy čekala v knihovnách volná pracovní místa.

Literatura

CEJPEK, Jiří, 1995. Knihovnicko-informační vzdělávání v České republice. Národní knihovna, roč. 6, č. 4, s. 135–140. ISSN 0862-7487

FOBEROVÁ, Libuše, 2011. Dvacet let se vyučuje studijní program Informační studia a knihovnictví na Moravě a ve Slezsku. Duha [online], roč. 25, č. 3. [cit. 2011-10-10]. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/dvacet-let-se-vyucuje-studijni-program-informa....

KUBÍČEK, Jaromír, 1991. Potřeby a záměr zřízení vysokoškolského studia knihovnictví v Brně. In: 40 let katedry vědeckých informací a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Praha: SKIP, s. 62–63.

KUBÍČEK, Jaromír, 1995. Studium knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Národní knihovna, roč. 6, č. 4, s. 142–143. ISSN 0862-7487

ŠKYŘÍK, Petr, 2010. Kabinet informačních studií a knihovnictví Masarykovy univerzity v Brně. Bulletin SKIP, roč. 19, č. 1, s. 15. ISSN 1210-0927

KUBÍČEK, Jaromír. Počátky vysokoškolského studia knihovnictví na Masarykově univerzitě. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2016, 30(1) [cit. 2024-10-07]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/pocatky-vysokoskolskeho-studia-knihovnictvi-na-masarykove-univerzite

Verze pro tisk