Podpora školních knihoven a školních knihovníků v Ostravě

Vydáno: 2022-06-10 (All day)
V rubrice: Veřejné knihovny
Autor: Lenka Klemšová

Úvod

Je čtvrtek 19. 5. 2022. Jedu do práce. Jsem knihovnicí, vlastně dnes 2,5 roku školní knihovnicí na Základní škole Ostrava-Hrabůvka, Provaznická a dnešní den jsem si vyhradila pro napsání tohoto článku. Žádná knihovnická beseda, oprava fondu, zpracování knih, příprava na čtenářské kluby, lekce atd., ale „jen“ článek a půjčování. Jedu autem a hlavou mi víří tolik věcí kolem knihovnictví, škol, čtenářství, předčtenářství a školních knihoven, ale i veřejných knihoven, že je to spíše na bouřlivou debatu. 

Najednou je tady vzpomínka za vzpomínkou z mé téměř 20leté praxe knihovnice v městské knihovně a následně i vedoucí městské knihovny, kdy od samého začátku mé kroky tak nějak přirozeně směřovaly především k dětem. Vzpomínám si na mé nesmělé začátky, kdy jsem se základním školám doslova nabízela i v jiné měsíce, než byl březen. Společně jsme přetvářeli model návštěvy knihovny s třídami ne jednou za rok, ale jednou za měsíc, až se to pro mnohé učitele stalo samozřejmostí, zájem stoupal a termíny byly k prasknutí. Už tehdy jsem přemýšlela, jak cestu ke čtenářství ještě více se školou propojit. První krok byla pravidelnost návštěv škol a další? Vzpomínám si na mnoho telefonátů, na to, jak jsem argumentovala, schůzovala, až se neuvěřitelné stalo skutkem, aby mě pak osud zhoupl a doslova teleportoval přímo k pramenu mého zájmu, přímo mezi děti do školy, kde jim i pedagogům můžu být spolu s knihami po celý den k dispozici. Kde děti vidím v jejich prostředí, ve kterém tráví prakticky polovinu svého dne, kde s nimi povídám, naslouchám jim, tvořím, jsem součástí, samozřejmostí. Jedu autem a v hlavě už mám jen jednu větu: „Když se chce, všechno jde.” Chvíli jí věřím, chvíli mám pochybnosti (těm věřit nehodlám, ať si klidně občas jsou). 

Ale co já jen napíšu? A už je tu další vzpomínka. Je říjen 2019 a já přebírám školní knihovnu od knihovnice, která ji 10 let za neutuchající podpory ředitelky školy budovala, angažovala se, přednášela, psala články, snažila se zviditelnit školní knihovny, jejich důležitost a poukázat na stav, v jakém ve 21. století jsou. Žasla jsem nad jejím záběrem a prací. Žasla jsem nad tím, že taková škola existuje, zvláště proto, že jsem měla možnost vidět některé školní knihovny a „školní neknihovny”. Žasla jsem nad tím, že má škola zvlášť úvazek pro knihovníka, pro profesionálního knihovníka. Ale k té vzpomínce? Byl jí takový smutný povzdech při předání knihovny: „Představte si, že po deseti letech snažení jsem zjistila, že v tomto roce (2019) zmizela ve Výroční zprávě škol pro MŠMT i poslední kolonka týkající se školních knihoven. To už asi opravdu nikoho nezajímáme…nevím, opravdu nevím. Deset let.” Mlčím, protože vím, jak si v čase musely a musí vydobývat své místo na slunci samotné veřejné knihovny, natož ty školní.

Parkuji auto a vcházím do školy. Ze záchodu vybíhají kluci, tak tak se vyhneme: „Dobrý den, paní knihovnice. Dobrý den. Přijdu vrátit knížku.” Odemykám knihovnu, otvírám okno, do knihovny se hrnou dvě druhačky. Ještě jsem ani nezapnula počítač a už mají vybráno. Společně čekáme, až najede knihovní systém Clavius (teď mi dochází, že i to, že má knihovna profesionální knihovní systém byl pro mě bez nadsázky téměř šok). Povídáme si. Mezi regály už jsou další děti. „Maminka byla překvapená, jak krásné knížky tady máte. Ty Pohádky na předpis byly super a teď si koupím tady tu o pejskovi.” S laskavostí a podrbanou pýchou už nejmíň po sté opravuji slovo koupím na půjčím. „Půjčím, já bych taky chtěla pejska, ale…”. Zvoní, knihovna ztichne, děti jsou ve třídách. Je čas vrhnout se na článek. 

Průzkum mezi školními knihovnami

Na sklonku roku 2020 jsem dostala za úkol oslovit ZŠ v Ostravě (požadavek vznesen od vedoucí skupiny pro čtenářskou gramotnost v rámci MAP ORP Ostrava II) a zjistit, zda by měly zájem o finanční dotaci na podporu školního knihovníka. Součástí byl dotaz, zda mají knihovnu dostupnou žákům, o jaký úvazek by měli zájem a jaký úvazek mají pro tuto práci vyčleněn doposud. Z 55 ZŠ odpovědělo jen 15 škol. 14 z 15  ZŠ uvedlo, že knihovnu mají a je dostupná pro žáky. 1 ZŠ ji má přístupnou částečně. Většinou šlo o pedagogy, popř. dobrovolníky, kteří nemají žádný úvazek, popř. 2, 3, 4 hodiny týdně, 1x to byla vychovatelka na DPP, kde ale nebyl uveden úvazek. Na otázku, zda by měli zájem, odpovědělo 14 z 15 ZŠ ano. 

Zajímavá pak byla odpověď na to, o jaký úvazek by v případě finanční dotace na podporu školního knihovníka měli zájem. Jen 3 knihovny projevily zájem o 1 celý úvazek, ostatní uváděly 2, 3, 4 hodiny týdně. Asi by to chtělo hovořit přímo se školami a zeptat se jich, proč se neosmělily a neuvedly požadavek na úvazek vyšší. Domnívám se, že je to za ta léta „školních neknihoven” tak utkvělé přesvědčení o nemožnosti mít funkční školní knihovnu (ostatně ze stejného důvodu se domnívám, že se neozvaly ostatní školy), že myšlenka mít školního knihovníka na 0,5 - ne-li na 1 celý úvazek se jeví doslova jako věc nemožná, o kterou je tímto marné se pokoušet, a když, tak jen o malinký úvazek, který ale takto nastaven nemůže pokrýt potřeby, které se čtenářskou gramotností a láskou ke knihám jdou ruku v ruce. Nehledě na to, že když jsem se dotazovala těch, kdo knihovny provozují, kdy mají otevřeno, tak ve většině případů jde o hodiny odpolední, což je pro žáky naprosto neatraktivní čas, na rozdíl od přestávek. No a pak je tady další podstatná věc – prostor.

Kurz pro školní knihovníky a pedagogy

Na začátku roku 2021 se stávám členkou pracovní skupiny pro čtenářskou gramotnost v rámci projektu MAP ORP Ostrava II statutárního města Ostravy a seznamuji se s lidmi, kterým tato problematika není lhostejná, a hledají, přemýšlejí nad možnostmi, jak a co udělat po její zviditelnění - jedním z bodů je právě podpora školních knihoven a školních knihovníků. Skupina je tvořena pestrou směsicí, od pedagogů, přes ředitele škol, školní knihovnice, metodičku i ředitelku knihovny. Díky pandemii diskutujeme v on-line prostoru a já i přesto, že se nesetkáváme naživo, z toho mám moc dobrý pocit. Toto má smysl. Můj pocit se potvrzuje na podzim 2021, kdy MAP ORP Ostrava II ve spolupráci s Moravskoslezskou vědeckou knihovnou v Ostravě realizuje kurz pro školní knihovníky a pedagogy vykonávající tuto činnost. Z rozpočtu projektu jsou vyčleněny prostředky pro 10 pilotních škol, díky nimž byly těmto školám hrazeny úvazky školních knihovníků. Na kurz navazovaly další vzdělávací aktivity a besedy s autory knih a dále pak nákup pomůcek pro rozvoj čtenářské gramotnosti např. pisatelské kostky. Vznikla také pozice metodika školních knihovníků a byly po vzájemné spolupráci vytištěny a rozdány do škol čtenářské metry vytvořené v rámci projektu MAP ORP Třinec II. A co víc, město Ostrava zařadilo podporu školních knihoven na základních školách do Programu na podporu rozvoje kvality školství z rozpočtu města na rok 2022, která je součástí strategických cílů Strategie vzdělávání města Ostravy 2030 – rozvoj čtenářské a mediální gramotnosti..

Jsem ke kurzu pro školní knihovníky přizvaná, po dva dny zakončuji svým povídáním o mé praxi ve školní knihovně dva dvoudenní kurzy, kterých se zúčastnilo 20 pedagogů. První den povídám a zahlcuji lidi, kteří mají zájem něco na jejich školní knihovně změnit, velkým množstvím informací o tom, co všechno dělám. Přijde mi to běžné a normální, jsem ráda, že mám co ukázat, jsem pachatelem dobrého skutku a pomalinku se mi do toho nadšení vkrádá něco, co nezní. Slid za slidem dojíždím svou prezentaci. Noví školní knihovníci jsou po dvou dnech školení a mé prezentaci tiší, unavení, cítím, že jsem je přehltila a dochází mi, že zatímco já mám v rámci svého úvazku prostor a čas pro práci školního knihovníka, která je v rámci náplně práce prakticky shodná s knihovníkem ve veřejných knihovnách, oni jsou dobrovolníci, kteří mají třebas jen 2 hodiny týdně v odpoledních hodinách + knihy jsou součástí kabinetu, o stavu knihovního fondu ani nemluvě. Vždyť se z  velké většiny teprve chystají na startovní čáru a já jim tady svým zajetým, fungujícím knihovnickým světem naprosto převálcovávám ten jejich začínající a velice křehký. Být na jejich straně, tak jsem taky tichá a asi i frustrovaná. Padá několik nesmělých otázek.

Druhý den s druhou skupinou opět zapínám svou prezentaci, ale už se k ní tolik nevážu a hned předesílám, jak dopadl den předtím a že bych to chtěla dnes uchopit jinak. Že jsem si vědomá toho, jak jinou startovní pozici mám. Právě proto vznikají tyto snahy, kurzy, workshopy, iniciativy, aby se školní knihovny dostaly na světlo, byly vidět, aby začaly být konečně brány vážně, jako plnohodnotná, nedílná součást čtenářství, čtenářské gramotnosti, která se prolíná do všech oborů, do života. A ano, jsou tady veřejné knihovny a jejich neuvěřitelný přerod a záběr, který dnes mají. Ale stupínků ke zrození čtenářství je před tím, než děti dojdou do veřejné knihovny více. Startovací stupínek rodina, stupínek kamarádi, stupínek mateřská školka, stupínek základní škola, stupínek školní knihovna, kterou vnímám jako jakýsi most, jedna z cest do knihovny veřejné. Vzniká velice živá beseda, sklízím smích, když se ptám na jejich současné úvazky, padá mnoho otázek, často rozčílených.

Knihovní systém, on-line katalog – chtěli bychom, ale nejsou peníze, je nějaký zdarma?  Obalování knih. Řazení knih, rozřaďovače. Jaké knihy. Peníze. Značení. Jak funguje půjčování domů a máme půjčovat knihy domů? Co se starými knížkami – Alois Jirásek, Walter Scott a co knihy, které jsou z roku 1950, 1960? Opravdu je můžeme vyřadit? A prostor, kéž by byl prostor, ale není, přitom my bychom tak rádi, ale jak, jak a za co? Naše knihovna jsou dvě police knih. Nestačím odpovídat, je vidět zájem a jakoby snaha přijít teď hned na to, jak udělat, aby TO šlo, když je vidět, že TO někde jde. Mrzí mě, že jsem si otázky nezapisovala, ale potvrzovaly povětšinou fakt, že všichni, co by rádi provozovali školní knihovnu, začínají prakticky z ničeho a to už poněkolikáté. Přesto mám dobrý pocit, ač vím, že dnes nic nevyřešíme, že toto je v čase tak zanedbané, že nějakou dobu potrvá, než se školní knihovna stane ve škole samozřejmostí, ale ten zájem je důležitý a já v každém z těch lidí vidím chuť něco udělat, nedat se. 20 lidí, 10 škol, to je pro začátek pěkné. Každý jeden z nich se mi před očima mění v pověstný kamínek vhozený do vody, kolem kterého se dělají větší a větší kruhy. Také jim to říkám. Možná jsem drobet naivní, ale s touto naivitou jsem v letech 2013, 2014 vyběhávala novou stavbu pro veřejnou knihovnu a ona dnes stojí a slouží čtenářům.

Závěr

Žijeme v době plné zvratů, kdy informace mohou být mnohem fatálnější a nebezpečnější zbraní, než zbraně samotné. Bez dobrého čtenářství neobstojíme. Školní knihovny jsou podle mě chybějící článek v řetězci rodina, škola, přátelé, veřejná knihovna, škola. Jsem moc ráda, že se v Ostravě díky MAP ORP Ostrava II podařilo začít takový malý velký boj s tak trochu už ne větrným mlýnem, ale „větrnou školní knihovnou.” A já už teď vím, že se skupina pro čtenářkou gramotnost bude setkávat i nadále v rámci MAP ORP III a následně IV. Pevně doufám, že za 5, 10, 15 let si povzdechnu nad tím, jak těch kolonek ke školní knihovně ve Výroční zprávě školy pro MŠMT je čím dál víc, budu mrzutá, protože tak nerada papíruju a zároveň vděčná za to, že o školní knihovny je zájem i tam nahoře.

KLEMŠOVÁ, Lenka. Podpora školních knihoven a školních knihovníků v Ostravě. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2022, 36(2) [cit. 2025-04-12]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/podpora-skolnich-knihoven-skolnich-knihovniku-v-ostrave

Verze pro tisk