Nacházíte se: Úvod » Archiv čísel » 4/2018 » Právní poradna: Praktické problémy při poskytování reprografických služeb
Jaký je výklad pojmu „kopírování pro vlastní potřebu“ – co je kopírováním pro vlastní potřebu a co již ne?
Tento pojem je v zákoně č. 121/2000 Sb. užit pro tzv. volné užití dle § 30 zákona. Jedná se o užití, které negeneruje obchodní prospěch tomu, kdo užívá. Z rozsudku Soudní dvora EU ze dne 10. 4. 2014 ve věci ACI Adam BV, C-435/12, EU:C:2014:254 lze dovodit, že tímto „pro vlastní potřebu“ se má na mysli soukromé užití a pro účely, které nejsou přímo ani nepřímo komerční.
Kopírování pro vlastní potřebu tak je pouze k užití té osoby, která kopii provede, a současně musí jít o užití, které nemá komerční zisk (vyloučeno je tak např. u podnikajících osob pro jejich podnikání nebo v souvislosti s ním). Konkrétní definice tohoto pojmu však nikde dána není, je třeba ji dovozovat případ od případu. V této souvislosti odkazuji na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3474/2010, který uvedl, že zpřístupňování zvukových záznamů veřejnosti, tj. neuzavřenému okruhu osob, sdružených ve sdružení bez právní subjektivity, které nabyly vlastnictví k hmotnému substrátu CD nosičů, nelze podřadit ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., protože jde o činnost vykazující znaky půjčovny, proto nabytím spoluvlastnictví k hmotnému substrátu, na němž je dílo zaznamenáno, nenabyli členové sdružení oprávnění díla zaznamenaná na CD nosičích užívat bez poskytnuté licence. Opačný přístup by zakládal neospravedlnitelnou újmu oprávněných zájmů autorů. Toto rozhodnutí soudu tak jen potvrzuje, že pokud je kopírování spojeno s podnikatelskou činností, nejde o povolené „kopírování pro vlastní potřebu“, a tedy toto není přípustné dle autorského zákona bez souhlasu autora.
V této souvislosti je třeba poukázat na to, že v oblasti vzdělávání je otázku obchodního prospěchu třeba posuzovat případ od případu, ale dle komentáře k autorskému zákonu, autoři Chaloupková, Holý, nakladatelství C.H.Beck. Například u studentů, pokud nelze užití kopie spojit s konkrétním obchodním prospěchem, i když se student připravuje na své budoucí povolání, je toto volné užití dle § 30, tedy kopírování pro osobní potřebu studentem možné.
Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 234/2009 autorský zákon nevylučuje legální zhotovení většího počtu rozmnoženin pro osobní potřebu, pokud to není v rozporu s běžným užitím díla a ani tím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora a nezáleží také na tom, z jakého zdroje je kopie pořízena. Proto např. student může okopírovat skripta i pro další studenty, ovšem nikoli v počtu desítek a stovek osob (to už by legální nebylo). A nelze ani pro vlastní potřebu udělat elektronickou rozmnoženinu, dle § 30 autorského zákona si lze udělat pouze papírovou kopii.
Je možné v knihovně kopírovat soukromým osobám na jejich žádost jejich doklady, jako např. rodné listy, pasy či občanské průkazy?
Domnívám se, že toto možné není, protože všechny knihovny jsou oprávněny činit pouze to, co jim umožňuje knihovní zákon a jejich zřizovací listina. Ani zákon a běžně ani zřizovací listina neumožňuje provozovat kopírovací služby, což kopírování dokladů je, proto to knihovny činit nemohou. Mohou si pouze okopírovat doklady, které potřebují v souvislosti s poskytováním služeb čtenářům.
Dojde-li v knihovně ke ztrátě knihy, může si tento titul půjčit z jiné knihovny, okopírovat a kopii půjčovat?
Domnívám se, že ano, protože jde o nahrazení toho, co už knihovna měla, adekvátní náhradou dle z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v okamžiku, kdy knihovně ztrátou byla způsobena škoda na věci, knize, kterou už měla ve svém vlastnictví, nejde tak o pořízení nové věci, ale náhradu za tu původní věc. Soudy běžně v řízeních o vydání knih vůči čtenářům přiznávají nároky na náhradu škody za ztracené knihy ve formě nákladů na pořízení stejného titulu, nebo zhotovení jeho kopie.
Kopírování notových záznamů je zakázáno – platí toto ustanovení i v případě, kdy by studenti dostali od vyučujících notové zápisy skladeb, které se učí ve škole v rámci hudební výchovy či v rámci výuky hry na hudební nástroje a potřebovali by si je vytisknout či okopírovat?
Dle § 30a odst. 1 do práva autorského zasahuje vždy ten, kdo pro svou osobní potřebu, nebo na objednávku pro jinou osobu zhotoví tiskovou rozmnoženinu díla na papír nebo podobný podklad fotografickou technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky notového záznamu díla hudebního či hudebně dramatického.
Toto ustanovení neumožňuje žádnou výjimku. Z jeho řazení za § 30 o volném užití je dle právní teorie zřejmé, že se jedná o speciální ustanovení k § 30 a tedy na zhotovení kopie notového záznamu nelze použít § 30 o volném užití. Výše uvedené se vztahuje i na kopie not pořizovaných studenty, neboť toto ustanovení hovoří i o kopiích pro vlastní osobní potřebu, což je přesně případ studentů. Z výše uvedených důvodů je třeba mít za to, že zákaz kopírování notových záznamů se vztahuje i na notové zápisy získané studenty od vyučujících.
DRESSLEROVÁ; Soňa. Právní poradna: Praktické problémy při poskytování reprografických služeb. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2018, 32(4) [cit. 2025-04-05]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/pravni-poradna-prakticke-problemy-pri-poskytovani-reprografickych-sluzeb
/*
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|