Představujeme odborné knihovny: Esperantské knihovny

Vydáno: 2016-06-10 (All day)
V rubrice: Informace pro knihovny
Autor: Miroslav Malovec

Autor esperanta, Ludvík Lazar Zamenhof (1859-1917), od zveřejnění svého jazykového projektu ve Varšavě v roce 1887 kladl důraz na společenský a literární vývoj nového jazyka. Sám se považoval za pouhého iniciátora, který zveřejnil základní gramatickou kostru a základní slovní zásobu, vzdal se autorských práv a vyzval své stoupence, aby společnými silami jazyk rozvíjeli jak praktickým používáním, tak literárním propracováním. Rostla slovní zásoba, rozvíjela se frazeologie, stále detailněji byla zkoumána gramatika a její potenciální možnosti. Překládala se beletrie, nejen ta snadná jako učební pomůcka pro začátečníky, ale i nejnáročnější, aby prověřila vyjadřovací schopnosti jazyka a zvýšila jeho prestiž. Psala se také díla původní všech literárních žánrů.

Velkou část esperantských knih tvoří samozřejmě učebnice, slovníky, frazeologie a jiné učební pomůcky pro výuku esperanta ve všech hlavních jazycích světa včetně knih propagačních. Na druhém místě beletrie původní i přeložená. Nechybějí ani knihy odborné, vědecké, populárně naučné, náboženské, životopisné, cestopisné a turistické.

Zpočátku si každý esperantista vytvářel svou vlastní domácí knihovničku, později vznikaly knihovny klubové a spolkové, ale stále více se pociťovala potřeba shromažďovat vydanou esperantskou kulturu celosvětově a zachovat ji pro příští generace. V roce 1908 vznikl Světový esperantský svaz (UEA – Universala Esperanto-Asocio), který založil Hector Hodler (1887-1920), syn slavného švýcarského malíře Ferdinanda Hodlera (1853-1918), a tato instituce dodnes uchovává v tzv. Hodlerově knihovně všechny esperantské knihy (pokud jim je vydavatelé zaslali) podle roku vydání, takže na polici vidíme, jaké knihy v tom kterém roce vyšly (kolem 200 svazků ročně). V roce 1927 bylo ve Vídni založeno muzeum esperanta, které je dnes součástí Rakouské národní knihovny, protože největší část sbírek tvoří právě knihy. Jsou profesionálně uchovávané v klimatizované místnosti, starší exempláře ve speciálních obálkách chránících proti kyselosti apod. Vedle knih se uchovávají samozřejmě i časopisy a věstníky. Jednotlivé národní esperantské svazy si ovšem vytvářejí své vlastní amatérské nebo poloprofesionální knihovny, vznikají i knihovny virtuální.

Na našem území vznikl první oficiální esperantský spolek v roce 1901 v Brně a v roce 1902 v Praze. Oba spolky si začaly vytvářet své knihovny a uchovávaly je přes obě války až do dnešní doby. Nevidomý hudebník a esperantista Karel Emanuel Macan (1858-1925) vytvořil slepeckou knihovnu, v níž měla své místo i esperantská literatura v Braillově písmu. Knihovna vydává také slepecký časopis Zora, který má i svou esperantskou verzi Aŭroro. Další a další kluby se sdružovaly do celonárodního svazu, který byl zrušen v roce 1952 a obnoven teprve v roce 1969 jako Český esperantský svaz. Získal kancelář na Jilské ulici v Praze, za rohem ve Vejvodově ulici měl klubovnu pražský klub. Shromážděné knihy (asi 7 000 svazků) byly rozděleny do obou místností pod názvem Šustrova knihovna, na počest Jaroslava Šustra (1901-1969), který jako knihovník měl zásluhu na získání většiny těchto knih. Po roce 1990 byly domy vráceny restituentům, esperantisté museli obě místnosti opustit, takže vznikl akutní problém, co s knihami. Pomocnou ruku podal ředitel Městského muzea v České Třebové a esperantista Jiří Pištora (1931-2011), který přijal Šustrovu knihovnu do muzea jako esperantskou sbírku. Je zde dodnes, pečují o ni profesionální muzejníci, avšak neesperantisté, je přístupná jen badatelům.

Se vznikem Českého esperantského svazu vznikla i jeho vědecko-technická sekce, která si začala tvořit vlastní odbornou knihovnu, do které později přijímala i beletrii. Když se v roce 2008 podařilo svazu vybudovat ve Svitavách nové Muzem esperanta, tato sbírka knih se stala základem nové svazové knihovny, do které přivezly své knihy i některé místní skupiny, které také v důsledku restitucí přišly o své místnosti. Z podobných důvodů i brněnský klub musel svou sbírku přestěhovat do soukromého bytu, sbírka je tedy v podstatě kompletní i s tituly z roku 1901 (má kolem 4 000 jednotek). Na našem území jsou tedy tři největší esperantské knihovny v České Třebové, Svitavách a Brně, menší knihovny mají některé kluby nebo i jednotlivci. Knihy jsou půjčovány pouze členům. Knižní fond je neustále doplňován, jednak koupí nových knih, dále výměnou duplikátů se zahraničními esperantskými knihovnami a v neposlední řadě dary. Někteří autoři sami zasílají své výtisky, aby jejich dílo bylo v knihovnách zastoupeno, často knihy darují pozůstalí po zemřelých esperantistech, občas některé esperantské kluby kvůli restitucím přijdou o prostory a jsou rády, když se jejich knih ujmou knihovny fungující. Např. knihovna Klubu esperantistů Brno získala v roce 2014 celkem 170 titulů, o rok později 152 publikací. Nové knihy vyšlé v zahraničí jsou kvůli stále nevýhodnému kurzu koruny k euru velmi drahé, takže lze nakoupit jen omezené množství nejlákavějších titulů. Třikrát naše knihovny získaly publikace z podpůrných knihovních fondů Světového esperantského svazu v Rotterdamu.

V roce 2006 vyšel v Chorvatsku slovník esperantských spisovatelů (Pleadin, Josip: Ordeno de Verda Plumo), který na 270 stranách představuje 891 autorů různých národností, kteří od začátku hnutí do naší doby psali v esperantu. Mnozí z nich zároveň i překládali ze svých jazyků, případně i obráceně, z esperanta do své mateřštiny. Ne všechna díla vyšla knižně, protože esperantisté nikdy neoplývali penězi, kromě toho některé režimy kladly různé obstrukce. Velké množství drobných prací je roztroušeno po esperantských časopisech a možná ještě více se zachovalo v rukopisech a strojopisech v esperantských archívech. Tyto práce jsou přepisovány do počítačů, aby tak byly připraveny ke zveřejnění, ať už v knižní podobě nebo ve virtuálních knihovnách.

Ve světě jsou největší esperantské knihovny – vedle již zmíněných ve Vídni a Rotterdamu – také německé (Aalen a Herzberg am Harz), belgická (Kortrijk), britská (Barlaston), francouzská (Gray), španělské (Madrid, Subirats, Molà), maďarská (Budapešť), italská (Massa), chorvatská (Durdevac), japonská (Tokyo), švýcarská (La Chaux-de-Fonds) a uzbecká (Samarkand).

MALOVEC, Miroslav. Představujeme odborné knihovny: Esperantské knihovny. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2016, 30(3) [cit. 2024-12-30]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/predstavujeme-odborne-knihovny-esperantske-knihovny

Verze pro tisk