Příběh veřejné knihovny ve Vyškově

Vydáno: 2020-11-10 (All day)
V rubrice: Z historie knihoven
Autor: Vladislav Raška

Devadesátá léta předminulého století jsou ve znamení nejen hospodářského a politického rozmachu, ale taktéž kulturního a vzdělávacího vzepětí českého národa v rámci tehdejší monarchie. Stranou nechtěli zůstat ani středomoravští studenti vracející se na prázdniny z Vídně či trochu vzdálenější Prahy. Ti z Karlo-Ferdinandovy university přicházeli ovlivněni myšlenkami svého oblíbeného profesora T. G. Masaryka. A tak nepřekvapí, že i vyškovští studenti zakládají Feriální (později Akademický) klub, jehož posláním bylo šířit vzdělanost a osvětu. Za prvořadý úkol k dosažení těchto cílů logicky považovali založení veřejné knihovny. V zápise z jejich valné hromady čteme: Kniha musí doplniti, co nenahradí přednáška. Zříditi lidovou knihovnu ve Vyškově bude jednou z mnohých prací Feriálního klubu. Jest potřebí opravdové, třeba i tiché práce! Obdobně se tak dělo i v dalších městech – třeba prostějovští akademici zakládají veřejnou knihovnu v následujícím roce.

Nejsnazší by bylo zveřejnění stávajících spolkových knihoven; třeba Čtenářsko-zpěváckého spolku Haná (založeného 1864, k čemuž zase přispělo vystoupení prostějovské Orlice na zdejším náměstí), tělocvičné jednoty Sokol (1870) nebo sdružení pokrokových žen Vlasta (1874). Avšak k takové dohodě pro odpor – a řekněme i jistou úzkoprsost některých činovníků – nedochází, takže Feriální klub sám ještě v roce svého založení otevírá 20. prosince první veřejnou knihovnu, když předtím shromáždil z darů na 300 knih. Přístřeší nachází v Besedním domě, ten byl již deset let centrem spolkového života ve městě; sídlila v něm nejen většina spolků, ale nacházela se zde i spolková knihovna Hané.

Další úsilí Feriálního klubu směřovalo k otevření veřejné čítárny, která měla přispět k dalšímu všeobecnému vzdělávání občanů. Připomeňme si, že v těchto desetiletích vycházela Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí – známější dnes pod názvem Ottův slovník naučný (1888–1909). Česká encyklopedie se mohla svým rozsahem jako jediná směle srovnávat s nepoměrně většími jazykovými mutacemi ve francouzštině, angličtině či němčině; tvořilo ji totiž 28 dílů základní řady s 12 dodatky. K vědomostnímu povznesení národa byly tedy vytvořeny velmi příznivé podmínky, což se logicky promítlo i do ekonomické prosperity české společnosti.

První návrh na zveřejnění spolkové čítárny pochází již z roku 1900, ale dochází k tomu až o čtyři roky později, kdy město začalo na její provoz pravidelně přispívat. A tak 6. ledna l905 po dohodě se všemi místními spolky je otevřena veřejná čítárna v přízemí již zmíněného Besedního domu, kde byly vykládány noviny a časopisy v počtu osmdesáti titulů, polovinu z nich dodávala zdarma redakce Vyškovských novin. Čítárna byla přístupná všem občanům města třikrát v týdnu a v neděli po celý den.

Po skončení první světové války je opět zahájeno jednání o spojení spolkových knihoven. Knihovnický zákon z roku 1919, který ukládá všem obcím zřizovat veřejné knihovny, situaci usnadňuje. Všechny spolky převádějí svůj knižní fond do veřejné knihovny; Haná daruje svá periodika a podílí se i nadále na správě veřejné čítárny. Dne 30. září 1920 je ustanovena knihovní rada a již 17. října zahajuje městská knihovna svou činnost v budově staré školy. Půjčovalo se dvakrát týdně. V únoru následujícího roku je registrováno již sto čtenářů. Dne 5. října 1921 je jmenován knihovníkem gymnaziální učitel Vojtěch Procházka, absolvent předepsaného knihovnického kurzu pro obce do 10 000 obyvatel. Ten patří mezi významnější kulturní činitele regionu, vedle knihovnického působení se značnou měrou podílí i na založení muzea a archivu. A poněvadž ještě v roce 1920 nemělo 35 obcí z 50 na vyškovském okrese knihovnu, zakládá profesor Procházka obvodovou knihovnu, a ta do těchto obcí zasílá každý týden balíčky knih. Obvodová knihovna začínala s nevelkým fondem 166 knih – za deset let, kdy Procházka předával její vedení, obsahovala již 1 200 svazků a sloužila dvěma tisícům čtenářů. 

V prosinci 1940 se knihovna stěhuje do budovy Živnostenské školy. Knihy jsou zde půjčovány do léta 1942, pak je knihovna až do konce války uzavřena. Poválečná činnost knihovny je zahájena již v září 1945; na jaře příštího roku se stěhuje zpět do přízemní místnosti Besedního domu. Obnova knihovny však nebyla jednoduchá, městský knihovník musel vyvinout značné úsilí; od roku 1935 jim byl Robert Marvan, předválečný vůdce skautského oddílu. Po šestnáctileté obětavé práci se stal prvním ředitelem okresní lidové knihovny, ale již v březnu následujícího roku 1952 na tento post rezignuje – pro prvorepublikového demokrata je totalitní ideologie, která po komunistickém puči stále sílí, neakceptovatelná.

Knihovna se ještě několikrát přesouvá, zmenšuje či naopak rozšiřuje. Nikdo však tehdy netuší, že velký dům obecné školy z roku 1874 – stojící takřka naproti Besedního i Živnostenského domu (pozdější hudební škola) – se už za pouhé půl století stane trvalým sídlem knihovny; ta však ještě o něco dříve přijme do svého názvu jméno nedávno zemřelého spisovatele Karla Dvořáčka (a také krátkodobého spolupracovníka knihovníka Vojtěcha Procházky). Rámcová kompozice se uzavírá. To však už bude jiný příběh.

RAŠKA, Vladislav. Příběh veřejné knihovny ve Vyškově. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2020, 34(4) [cit. 2024-12-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/pribeh-verejne-knihovny-ve-vyskove

Verze pro tisk