Probuzení obecní knihovny v Kratochvilce

Kratochvilka je obec o necelých pěti stech obyvatelích. Leží v mikroregionu Kahan, třicet kilometrů od Brna. Podle dochovaných zápisů v obecní kronice se první písemný záznam o knihovně datuje do roku 1939. V něm je zmíněno její fungování od roku 1923. Máme tedy za sebou téměř devadesátiletou historii, ve které si knihovna své místo v obecním životě musela vybojovat a uhájit. Od uvedeného data fungovala knihovna – pravděpodobně nepřetržitě – až do roku 2000, kdy její provoz postupně ustal. Můžeme se jen dohadovat, co toho bylo příčinou – možná ze všeho nejvíce obecný pokles zájmu o čtení a lákavá nabídka jiných dostupných zdrojů zábavy.

Současná „obroda“ kratochvilské knihovny je úzce svázána s celkovým oživením obecního života. Zdá se, jakoby v posledních letech opět stoupl zájem občanů o dění v obci a jejich ochota se v něm nějak angažovat. Nápad oživit místní knihovnu do této „obrozenecké vlny“ dobře zapadá. Za podpory vedení obce jsme tedy začali knihovnu na začátku roku 2012 znovu oživovat. Za desetiletí nečinnosti se z ní stalo především skladiště nepotřebných věcí a knihy na regálech, sterilně obalené v bílém papíře a popsané černou fixou, se zdály být jen nepotřebnou dekorací. Dnes, po půl roce, je situace zcela jiná. Ty hodiny práce, které knihovnice v knihovně odvedly, jsou jasně vidět a po skladišti už není ani památky. Jak se to všechno stalo, shrnuji do několika kroků, které by mohly být třeba návodem pro „aktivisty“ z jiných malých obcí:

1. Je třeba si dobře promyslet, jestli se do toho opravdu pustit. Knihovna je totiž nikdy nekončící mise a pokud funguje, žádá si stále více (času, peněz, nápadů, energie). Také je dobré najít si spolupracovníky a podělit se s nimi o práci (na Kratochvilce je knihovnic pět a jsem za to ráda, s týmem se pak dá pustit do lecčeho).
2. Velmi důležité je vyjednat si podporu obce, a tím myslím podporu morální i finanční. Na Kratochvilce je knihovna „samostatnou jednotkou“, včleněnou do systému obecních institucí, spadá do působnosti místostarosty a svou činnost koordinuje s ostatními spolky na půdě Komise pro občanské záležitosti, kulturu a sport.
3. Samostatnou kapitolou je prezentace knihovny, její usídlení v povědomí občanů. To je u nás zajištěno jednak tím, že všech pět knihovnic o své knihovně často a rádo mluví a šíří její slávu mezi svými přáteli. Jednak knihovnu prezentujeme na obecních webových stránkách a máme i vlastní stránky. O dění v knihovně pravidelně informujeme v obecním Kratochvilském zpravodaji, který vychází jedenkrát měsíčně a je bezplatně distribuován do všech kratochvilských domácností. Knihovnice jsou v něm podepsány i pod jinými příspěvky – pravidelně připravují kulturní přehledy z regionu a informují o dění v obecních spolcích.
4. Knihovna si žádá osobních investic. Především investic časových. Hodiny práce při štítkování a balení knih, při katalogizaci, při přípravě akcí a jejich zajištění. Těch hodin je určitě mnohem více, než si člověk (obzvlášť laik v oboru knihovnictví) na začátku představuje. Kromě svého času jsme všechny věnovaly do knihovny i „hmotné statky“ – především knihy z vlastní knihovny a také některé součásti vybavení a zařízení.
5. Nejsme na to samy. Když jsme zjistily, že existuje něco jako regionální knihovna a že jsme vlastně součástí velmi dobře fungujícího systému, byla to obrovská úleva. Vážně jsme si myslely, že budeme samy třídit staré knihy, že budeme těžce shánět peníze na knihy nové, že se ve všem okolo fungování knihovny budeme muset zorientovat samy. A ono je to jinak. Na vyjádření díků týmu knihovnic z Kuřimi bych potřebovala asi celý další článek. Jsem moc ráda, že to byly ony, kdo zkušeně vytřídily knihy, které už nejspíš nikdo číst nebude. Pan starosta zprostředkoval jejich věnování do domova pro seniory, takže jsme měly příjemný pocit, že ještě někde budou plnit svou funkci. Dále se z Kuřimi přivezly nesčetné přepravky s knihami, které naopak čtenáře zaujmou. Všechny jsme je společně oštítkovaly, dle potřeby přebalily a zaplnily jimi poloprázdné regály. Další dávka skvělých titulů, která tvoří nejčtenější jádro našich výpůjček, pochází z výměnného fondu. Vybíraly jsme si v Rosicích a teď už víme, jaké typy knížek čtenáře táhnou nejvíce, a můžeme se podle toho zařídit.
6. Slavnostní zahájení činnosti knihovny bylo opravdu slavnostní. Čekali jsme pár nadšenců, kteří rádi čtou – a ono přišlo kolem sedmdesáti lidí. Nenechaly jsme se zaskočit, přidaly stolky, nakrojily slavnostní dort, všechny jsme příjemně pohostily a pak už se přestřihla páska připravené knihovny. Bylo to příjemné, mít v knihovně tolik lidí, že se tam nevejdou. Je nám jasné, že podobný exotický zážitek přijde jen výjimečně, ale jsme rozhodnuté udělat vše pro to, aby bylo v knihovně plno i při dalších příležitostech.

Nyní jsme již knihovna „s běžným provozem“. Naše otevírací doba je sladěna s úředními hodinami na Obecním úřadu, neboť sídlíme v jeho prostorách. Čtenářům jsme k dispozici dvakrát týdně 1, 5 hodiny, půjčujeme knihy a zajišťujeme přístup na internet. Ve službách se střídáme, což má výhodu pro nás (netrávíme přece jen v knihovně tolik času), ale i pro čtenáře – každá z nás má na knížky jiný vkus a tak doporučuje a nabízí něco trošku jiného. Čtenáři sice knihovnu nezavalují, ale zatím jsme tam myslím nikdy samy neseděly. Navíc se knihovna postupně stává místem k příjemnému posezení a poklábosení, přichází i lidé, kteří si (zatím) nic půjčovat nechtějí a jsou jen „doprovod“ nebo k nám nakouknou, když jdou vyřizovat něco na obec. Ale my doufáme, že když už si cestu do knihovny našli, zůstanou nám třeba věrní a rozšíří řady registrovaných čtenářů, kterých je nyní kolem padesáti. Chodí k nám všechny generace, i když dospělí samozřejmě převládají a mládeže a dětí je na náš vkus přece jen málo.

Kratochvilská knihovna se od počátku buduje jako instituce, která nabízí občanům obce „něco navíc“. Rozjezd činnosti nás hodně zaměstnal, a tak do dalších aktivit vplouváme postupně a v plném rozsahu je chceme realizovat od nastávajícího školního roku. Stihli jsme však díky osobním kontaktům jedné knihovnice přivézt občanům první divadelní představení, které bylo nečekaně hojně navštíveno. Uskutečnili jsme první Literární kavárničku. Inspirací v tomto případě byla knihovna v Rosicích, která tématicky zaměřená setkání čtenářů s předčítáním úryvků z oblíbených knížek v nedávné minulosti pořádala. Kratochvilská kavárnička se bohužel trefila do soboty, kdy po dlouhém studeném a deštivém počasí zřejmě všichni seděli u svých zahradních grilů a zabavili se sami. Vůbec nás to ale neodradilo, spousta známých avizuje, že příště už určitě přijdou a my doufáme, že zahájíme tradici opravdových kavárenských sedánků s předčítáním z knih. My knihovnice tam můžeme představovat novinky, nebo stejně jako ostatní své nejoblíbenější knihy, které z nás udělaly ty pravé čtenářské závisláky.

Další (tentokrát pravidelnou) aktivitou, kterou jsme zrealizovali, je kroužek Čteníčko pro nejmenší čtenáře. Je určen pro děti, které si svůj vztah ke čtení a knížkám teprve začínají budovat, pro které je čtení zatím bitvou o každé písmeno. Do kroužku se přihlásilo celkem pět kratochvilských prvňáků. Hravou formou jsme procvičovali písmenka (ta co se pletou), posilovali dovednost plynulého čtení a také čtení s porozuměním. Často se totiž stává, že děti pro samou techniku čtení zapomínají na jeho obsah – a tím se připravují o první požitek z toho, že čtou a rozumí a baví je to. V kroužku chceme pokračovat – nalákat prvňáčky hned od začátku školního roku a u větších dětí dále rozvíjet čtení s porozuměním a s radostí.

Pro větší školáky z naší obce nabízíme možnost zprostředkovat doučování z hlavních předmětů, které se učí na základní škole. Máme předjednané dobrovolníky, kteří mohou žákům pomoci zvládat úskalí jazyků i „přírodních věd“. O této naší aktivitě budeme informovat okolní základní školy, do kterých žáci z Kratochvilky dojíždějí.

Rádi bychom také pokračovali v „importu kultury“ do naší obce. Divadelní představení, třeba i autorská čtení, organizace výjezdů za historií a do míst, která jsou spojena s knihami či autory – to jsou naše plány. Chceme také postupně doplňovat náš knižní fond, nabízet nové tituly, v závislosti na zájmu čtenářů pořídit do knihovny to, co je atraktivní. Pro děti plánujeme vlastní obdobu Noci s Andersenem. K tomu samozřejmě potřebujeme akční čtenáře a finance, které budeme hledat i ze zdrojů mimo obecní rozpočet. A také se potřebujeme naučit zvažovat své časové a energetické možnosti a vybírat ze všech nápadů ty životaschopné.

Máme za sebou první půlrok, který byl pestrý, plný nápadů, místy trošku hektický. Před sebou pak spoustu zajímavých výzev, akcí, na které se my samy těšíme a na které doufám nalákáme i naše spoluobčany. O některých z nich vás třeba budeme informovat v některé další Duze.

Fotogalerie