Proměny informačního vzdělávání

Vydáno: 2013-05-20 (All day)
V rubrice: Informace pro knihovny
Autor: Jan Lidmila

Publikace Joan Kaplowitzové (KAPLOWITZ, Joan R. Transforming information literacy instruction using learner-centered teaching. 1st pub. London: Facet Publishing, 2012, xviii, 254 s. ISBN 978-1-85604-835-4) se zabývá proměnou informačního vzdělávání ve vzdělávání soustředěném na studenta. V úvodní části své práce autorka představuje obecný koncept tohoto typu edukace. Nepojímá ho jako souhrn pravidel, technik nebo metod, spíše ho popisuje jako způsob myšlení a nahlížení na problematiku vzdělání. Vybízí ke změně pohledu, jakým se vyučující dívají na své studenty i celý proces výuky (plánování, průběh a hodnocení studia). Studenty ve vzdělávacím procesu chápe jako partnery, na které by se měla významně zaměřit pozornost. Vyučující by měl poznat jejich specifické potřeby, naslouchat jim, povzbuzovat je a efektivně s nimi komunikovat. Samotná výuka se pak má nést v duchu společného aktivního objevování myšlenek a pojmů v příjemném, podporujícím a motivujícím studijní prostředí.

Filozofie vzdělávání soustředěného na studenta spočívá na třech základních pilířích – spolupráci, aktivním zapojení a odpovědnosti všech zúčastněných, vyučujícího i studentů. Jejím smyslem je podpořit vzdělávající se v úsilí stát se samostatnými, zodpovědnými, efektivními a sebevědomými celoživotními studenty. V tomto pojetí není učení chápáno jako plnění vědra, ale zapálení ohně. Student má být aktivní součástí procesu učení, disponovat větší kontrolou nad tímto procesem i nést spoluodpovědnost za jeho výsledek. Od vyučujícího se očekává ochota zaměřit se na potřeby a zkušenosti daného studenta – naslouchání, flexibilita ve způsobu práce s konkrétní studijní skupinou (týmová práce, spolupráce, diskuze, společné projekty atd. dle zájmu dané skupiny) – zaujetí, i průběžné poskytování konstruktivní zpětné vazby učící se komunitě – inspirace. Podle autorky je tento princip lépe aplikovatelný při vzdělávacích akcích pořádaných knihovnami, než v tradičním formálním vzdělávání.

Kromě obecných poznatků týkajících se uvedeného modelu autorka nabízí také řadu metod a forem, které tento způsob výuky podporují. Jednotlivé metody jsou popsány velmi prakticky, prostor je věnován i jejich výhodám či možným nedostatkům. V souladu se stanovenými studijními cíli lze zmíněné metody také různě kombinovat či upravovat. Důraz se klade i na závěrečné shrnutí výuky a zpětné hodnocení efektivity vzdělávacího procesu, které může mít opět celou řadu podob. Veškeré poznatky jsou pak aplikovány do praxe přímé výuky, on-line vzdělávání včetně kombinace obou přístupů (tzv. blended-learning). Závěrečnou část textu tvoří příspěvky jednotlivých knihovníků – příklady 15 vzdělávacích aktivit pořádaných v různých typech knihoven. Zastoupeny jsou veřejné, školní i vysokoškolské knihovny, akce jsou zaměřeny na práci s dětmi, studenty i širokou veřejností. Čtenáři se tak otevírá možnost seznámit se s přípravou a realizací informačního vzdělávání v různých podobách, např. s lekcí představující strukturu Deweyho desetinného třídění prostřednictvím písně.

Informační gramotnost se stala jedním ze stěžejních předpokladů úspěchu jedince v dnešní společnosti a knihovnám se tak nabízí prostor pro naplnění informačních potřeb svých uživatelů. Otázkou zůstává, zda a jakým způsobem se nabízenou příležitost rozhodnou využít. Joan Kaplowitzová jim představuje cestu, po které se mohou vydat nejen na poli informačního vzdělávání, ale i při všech dalších vzdělávacích aktivitách. V duchu uvedených zásad je publikace zpracována velmi přehledně, čtivě a prakticky. Představuje proto vynikající zdroj inspirace pro všechny, kteří se vzděláváním (nejen) v knihovnách zabývají.

LIDMILA, Jan. Proměny informačního vzdělávání. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2013, 27(2) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/promeny-informacniho-vzdelavani

Verze pro tisk