Reportáž z návštěvy slovinských (semínkových) knihoven

Cílem naší pracovně-vzdělávací cesty byla návštěva dvou slovinských knihoven, a to konkrétně Mestna knjižnica Izola a Goriška Knjižnica Franceta Bevka. V první knihovně jsme absolvovaly návštěvu s job shadowingem, ve druhé knihovně jsme se kromě job shadowingu taky účastnily mezinárodního setkání sítě slovinských a chorvatských semínkoven, resp. „knjižnic semen“.

Mestna knjižnica Izola

V pondělí jsme se v Izole setkaly s ředitelkou knihovny Damjanou Špik. Izola je poměrně malé město, takže velikost knihovny tomu odpovídá – všeho všudy tam pracuje 12 zaměstnanců a knihovna je primárně zaměřená na místní dětské čtenáře (a jejich rodiče) a čtenáře seniory. Zaujme už svým exteriérem – i když se jedná o poměrně drobnou, žlutou jednopatrovou budovu, jsou před ní vysazeny dva mohutné permakulturní bylinné vyvýšené záhony. Roste v nich středomořská směs voňavých rostlin, kterou do nich zasadily knihovnice společně se čtenářstvem, a to od citronové trávy, přes meduňku a bazalku, až po rozmarýn. (viz foto č. 1) O záhon se starají knihovníci společně s údržbářem a je volně dostupná komukoliv, kdo jde kolem.

Když do knihovny vejdete, ze všech stran se na vás vyhrnou různé vizuální vjemy a detaily: visí zde několik výstav místních výtvarných umělců (Izola je známá svou populací malířů), ze stropu a na různých policích na vás koukají loutky a ve vitrínách je výstava rukodělných textilních workshopů upcyclingu. Tyto workshopy knihovníci organizují společně se čtenáři podle toho, co je baví, co je zajímá a jak jsou zruční. Na pomoc si zvou různé odborníky, ale zkouší se vzdělávat zejména navzájem a vytvářet si vděčnou (spolu)pracovní komunitu. V těchto dílnách vytvářejí také různé pomůcky pro své besedy a program, který organizují pro děti i dospělé. Například vytvořili motorickou pomůcku pro malé děti (ale i seniory s motorickými obtížemi) – viz foto č. 2. 

Pro pracovníky knihovny je k dispozici klidná zahrada, ve které si můžou oddechnout od ruchu interiéru. (Knihovna totiž není tichá a bylo nám řečeno, že i čtenáři, kteří si stěžují na hluk, jsou pak vykázáni do speciální čtecí místnosti, aby nikdo neomezoval nikoho.) V zahradě pro zaměstnance se nachází zvukový přístroj, který pomocí elektromagnetického snímače zaznamenává pohyby vody v cévách rostliny, na kterou je připevněn, a transformuje tyto pohyby do tónů vybraného hudebního nástroje (my jsme zažily kytaru, na kterou hrála pampeliška).

Tento přístroj (viz foto č. 3) knihovna koupila od italské firmy za účelem lepšího poznání svého přímého a blízkého okolí. (Rostliny opravdu reagují na to, co se kolem nich děje – když je na návštěvě tlupa dětí, které k přístroji pustí, a ty kolem něj běhají a výskají, přístroj utichne. Jakmile se prostor vyprázdní, z přístroje se opět ozve hlas rostliny.) Knihovnice zde rády pijí svou ranní kávu.

Budova knihovny je velice neekologicky navržená, zejména co se týče tepelné izolace, jak nám vysvětlila ředitelka, a proto se pracovníci snaží vymýšlet a přizpůsobovat fungování organizace tak, aby byla co nejudržitelnější a kompenzovala tenhle vlastní nedostatek. Kromě výše zmíněného záhonu je zde v provozu semínková knihovna (viz foto č. 4) (což byl jeden z našich cílů cesty), která je členem celostátní sítě semínkových knihoven Slovinska. Semínková knihovna je vytvořena ze starého katalogu na katalogizační lístky, ve kterém jsou bezpečně a v stálých podmínkách uskladněny sáčky se semínky. Disponuje taky počítačem s evidenční aplikací (o které se zmíníme podrobněji níže) a drobným regálem s malou výstavkou knih pro čtenáře-pěstitele (viz foto č. 5). Ti si můžou půjčit max. 3 sáčky semínek při jedné návštěvě a 10 sáčků semínek celkem. Tím, že je semínková knihovna hned u hlavního výpůjčního pultu, je tak k dispozici vždy alespoň jeden pracovník/pracovnice, který čtenáře půjčením i vrácením v aplikaci provede. 

Program knihovny se taky odvíjí zejména od evropských SDG (sustainable development goals) – organizují proto například různé procházky po okolí s cílem poznat lokální přírodu a biodiverzitu. Z této iniciativy vznikla taky mapa příběhů místních stromů „Stromy mluví“ (viz foto č. 6) – „O drevesih za drevesa“ (česky doslovně „O stromech pro stromy“). Jsou v ní vypsané podrobné lokace všech druhů stromů, které ve městě najdete, společně s šesti naučnými příběhy, které se na ně vážou. Mapa slouží taky jako příběhová pomůcka pro knihovníky, kteří díky ní organizují procházky pro zvědavé skupiny dětí i dospělých. Protože knihovna je relativně vzdálená místní pláži a prázdniny zde tráví značné množství turistů a sezonního návštěvnictva, bylo vytvořeno detašované pracoviště knihovny přímo v parku, který je u místní pláže. Jedná se o drobnou, ale prostornou dřevěnou konstrukci (viz foto č. 7) s policemi, během naší návštěvy byla však mimo sezonu uzavřená a zakryta nepromokavou celtou. Během sezony zde místní knihovníci organizují besedy a další program, knihy jsou zde volně dostupné i bez registrace (právě i pro sezonní návštěvnictvo). Knihovna v Izole (viz foto č. 8) rozhodně stojí za návštěvu, pokud chce člověk poznat skvěle organizovaný a malý komunitní knihovnický kolektiv.

Goriška Knjižnica Franceta Bevka 

Naší další štací byla knihovna v Nove Gorici (viz foto č. 9), ve městě rozděleném západní státní hranicí s Itálií. Jedná se o krajskou knihovnu o třech patrech s podzemními konferenčními prostory. Nachází se v budově z roku 2000, kterou navrhli tři vážení slovinští architekti (Ravnikar, Potokar, Zorec), a v půdorysu má tato budova tvar otevřené knihy, kterou někdo postavil tak, aby stála otevřená o své rozevřené stránky a hřbet, co se nám žel nepovedlo zachytit na fotografii. Pracuje zde 51 lidí a zdejší knihovní fond obsahuje více než 500,000 svazků. V přízemí, přímo u vchodu, se nachází besední prostory pro setkání veřejnosti, dětské oddělení, oddělení beletrie (ve slovinštině i v cizích jazycích) a hlavní informační pult, u kterého nás po příchodu uvítaly kolegyně Ana Kosič a Saša Vidmar. Zajímala nás zejména semínková knihovna a knihovna věcí, které se nachází v prvním patře. Tam je taky fond časopisů, regionální fond (tzv. „domoznanstvo“), studovna, fond naučné literatury a v samostatné místnosti bez oken se nachází fond CD, VHS, DVD a vinylů (viz foto č. 10). K tomuto fondu zdejší knihovnice přistupují spíše odměřeně, protože v době digitalizace a velikých virtuálních databází a archivů jim audiovizuální média na nosičích přijdou zbytečná, zejména protože i čtenářstva, které by doma mělo potřebné přehrávače, není zrovna velké množství.

Ve velké prosklené samostatné místnosti se nachází makerspace společně s tzv. „Knjižnico reči“, tedy knihovnou věcí (viz foto č. 11 a 12). Princip knihovny věcí založil v roce 2014, spolu s dalšími nadšenci, Jošt Derlink v Ljubljani. Ale až v roce 2024 svou iniciativu propojili s tradičními knihovnami a svůj fond různých spotřebičů, domácích pomůcek, nářadí a jiných předmětů začali katalogizovat stejným společným knihovnickým systémem (COBISS). Toto propojení umožnilo otevření knihoven věcí v několika dalších tradičních knihovnách a Goriška knjižnica se letos stala součástí i téhle sítě. V knihovně věcí si čtenáři můžou na dobu jednoho měsíce zapůjčit předměty, které se jim nevyplatí kupovat, protože by je stejně využili jen několikrát ročně – jako např. příklepovou vrtačku, stavební prodlužovací kabel nebo rýžovar. Knihovna věcí má tak i nízkoprahovou funkci – funguje i pro čtenáře, kteří si tyto předměty nemůžou dovolit z finančních důvodů.

Semínková knihovna se nachází hned vedle (viz foto č. 13) knihovny věcí. V Nove Gorici se původní myšlenka sítě semínkových knihoven zrodila a knihovnice Saša Vidmar má taky na svědomí aplikaci, kterou s pomocí vývojářů zprostředkovala knihovnám v celém Slovinsku a také několika knihovnám v Chorvatsku a která umožňuje jednotnou síť evidence využití. Každá semínková knihovna je trošku jiná (jak velikostí, tak obsahem), ale mají mnoho společného: semínka jsou uskladněna v speciálních sáčcích s kódy, často ve starých katalozích na katalogizační lístky, a čtenáři mají k dispozici malou výstavku knih (viz foto č. 14) o rostlinách, pěstování, zahradničení a permakultuře, a taky graficky jednotný, předtištěný informační leták o tom, jak semínková knihovna funguje. Taky je k dispozici počítač s aplikací (viz foto č. 15). Aplikace je navázaná na čtenářský průkaz, díky němuž se čtenář přihlásí potom, co si vybere sáčky se semínky z regálu. Ty může načíst pomocí kódu a vzít si je domů na celou pěstitelskou sezonu. Někdy na konci sezony pak po sklizni odeberou část semínek z vypěstované úrody a přinesou je zpátky do knihovny. Je naprosto v pořádku, i když nedonesou nic, nebo když donesou jiná semínka než ty, které si půjčili. V aplikaci se totiž dá vrátit i prázdný sáček s tím, že proces vrácení zahrnuje i dotazník, ve kterém čtenáři zadávají popis úrody a sklizně, můžou zapsat, proč se nic neurodilo (např. sucho, málo stínu, záplavy, špatné načasování výsadby, plísně, cokoliv). Knihovnice Saša Vidmar se nedávno spojila s národním botanickým ústavem Slovinska a tyto data od pěstitelů ze sítě semínkových knihoven jim prostřednictvím aplikace volně poskytuje pro další výzkum. Vznikla tak jedinečná databáze, pomocí které díky odezvě od lokálních pěstitelů můžou vědci zkoumat vývoj klimatu, půdních podmínek i drobného zemědělství v reálném čase.

V Nove Gorici mají v semínkovně navíc i váhu, díky které můžou čtenáři vrácená semena rovnoměrně rozdělit do nových sáčků (viz foto č. 15). Na rozdíl od knihovny v Izole je pult semínkové knihovny určen pro samostatné použití čtenářů (bez pomoci nebo asistence knihovníka), ale je k dispozici v patře, kam mají přístup jenom registrovaní čtenáři. Semínková knihovna v Nove Gorici je otevřena jen v období pěstitelské sezony. V některých jiných knihovnách ji však mají otevřenou celoročně, protože poskytují semínka i pro pěstování rostlin vhodných do interiéru.

Poslední den našeho pobytu jsme se zúčastnily (mezi)národního setkání sítě slovinských (a chorvatských) semínkových knihoven. Jako první bod programu jsme absolvovaly přednášku o správném zpracování semínek s pracovnicí místního sdružení farmářů (viz foto č. 16). Popsala proces do detailů od začátku do konce a mluvila taky o různých škůdcích a vhodných materiálech a podmínkách uskladnění. Pak následovalo několik prezentací nových semínkových knihoven (otevřených letos) a různých akcí, které v rámci semínkové knihovny pořádali. Jako nejzajímavější projekt se představila semínková knihovna v putujícím knihobusu, kterou mají k dispozici v okrese Krško. Jedná se jenom o drobnou bedýnku zastrčenou mezi knihami v regálu v zadních prostorách knihobusu, který objíždí okolí města. Knihovnice se smyslem pro humor a praktičnost vede semínkovou knihovnu v Zagrebu, kam jeden z pěstitelů donesl jako danajský dar celou dýni Hokkaidó, takže se knihovnice rozhodla uspořádat skupinové dlabání a čištění semen na sušení.

Nakonec jsme se zúčastnily workshopu získávání příběhů pěstitelů, který probíhal ve skupinách a měl za cíl brainstorming se zaměřením na konkrétní otázky o motivaci čtenářů ke sdílení svých příběhů s pěstováním rostlin ze semen knihoven. Byl docela náročný vzhledem k tomu, že probíhal ve slovinštině, nicméně se nám díky rudimentární znalosti jazyka (přeci jen, od slovenštiny a češtiny slovinština tak daleko není) a drobného využití angličtiny povedlo zapojit také. Diskutovali jsme o různých formách propagace potřeby sdílení příběhů (lokální rádia, sociální média, přímá komunikace, atd.), ale i o různých formách samotného sdílení – nemusí se jednat jenom o psané příběhy, aplikace by se pro čtenáře mohla rozrůst o prostor na nahrání obrazového materiálu (fotografie, naskenované dětské kresby, videa atd.), které pak hravou formou zpřístupní a zpříjemní tu náročnější část procesu vrácení semínek. Po týdnu plném návštěv, setkání, příjemných obědů a přednášek jsme se vrátily do ČR nadšené a plné inspirace.

Díky této zahraniční stáži se nám společně povedlo otevřít letos začátkem května v Masarykově Veřejné knihovně ve Vsetíně taky semínkovou knihovnu inspirovanou právě slovinskou sítí semínkoven. Otevření probíhalo dva dny a součástí programu byla přednáška o permakultuře od místního zemědělce a rukodělné workshopy se semínky. Na podzim plánujeme vzdělávací a komunitní akce tematicky zaměřené na sklizeň a uskladnění vypěstovaných semínek. Naše semínkovna sice nemá vlastní systémovou aplikaci pro zpracování a evidenci dat jako ty ve Slovinsku, ale můžeme se pochlubit tím, že veškerá semínka, které v ní jsou, se nám povedlo sesbírat od našich lokálních pěstitelů a povedlo se nám využít k jejímu provozu starší a jinak neužitečný regál, který by jinak už ve své funkci dosloužil. Semínková knihovna je otevřená pouze první sezonu, ale s kolegyní doufáme, že se její provoz mezi čtenáři ujme a povede se nám vytvořit družnou komunitu čtenářstva a knihovnictva se společným zájmem v permakulturním zahradničení.