Informace o knihách
a knihovnách

Rešeršní strategie a rešeršní služby I.

Vydáno: 2013-11-18 (All day)
V rubrice: Informace pro knihovny
Autor: Richard Papík

Rešeršní služby jsou jednou z nejcílenějších informačních služeb, které jsou v informačně-knihovnických institucích poskytovány. Jde o náročnou informační službu spojenou často se službami referenčními (aspoň tak to bývá častý model v zahraničí), a to z důvodu vazby na informační zdroje (dnes tedy převažující elektronické informační zdroje) a znalost navazujících informačních služeb spojených např. se zajištěním primárních dokumentů.

Rešeršní proces se skládá z následujících kroků [PAPÍK, 2011]:

Analýza informačního požadavku
Výběr informačního zdroje (databázového centra, databáze, digitální knihovny)
Rešeršní strategie a taktika
Výstup výsledků
Dodání primárního dokumentu

Obrázek 1 Vyhledávací (rešeršní) proces [PAPÍK, 2011]

Analýza informačního požadavku (1. etapa)

První etapou rešeršního procesu je analýza informačního požadavku. Tato etapa probíhá zejména tehdy, podílí-li se na rešerši informační specialista (knihovník), který koncovému uživateli zprostředkovává informace. Zadávání požadavku by mělo ideálně probíhat prostřednictvím tzv. řízeného interview mezi informačním specialistou a uživatelem. Cílem dialogu je pochopit informační potřebu uživatele, která se formuluje do tzv. informačního (rešeršního) požadavku. Informační požadavek se posléze rozpadá do jednoho nebo více informačních (rešeršních) dotazů. Na základě těchto dotazů informační specialista volí rešeršní strategii.

Problematika vedení řízených interview je klíčová. Vedení dialogu s uživatelem je záležitostí z komunikačního hlediska i z pohledu dalších aspektů důležitou součástí rešeršního procesu v širším kontextu a tato komunikace musí být cílevědomá, aby informační pracovník porozuměl informačnímu požadavku a informačním potřebám uživatele. Velkou chybou informačních pracovníků bývá zaměřenost na pouhé získání informačního požadavku, ale bez pochopení informační potřeby uživatele.

Výběr informačního zdroje (2. etapa)

Výběr informačního zdroje je doslova strategickou záležitostí, která ovlivní konečnou relevanci a pertinenci vyhledaných dokumentů, a tím i spokojenost uživatele. Důležité je určit tzv. jádro informačních zdrojů, tj. najít zdroje, které pojednávají dostatečně kvalitativně i kvantitativně o daném problému - tématu, s kterým uživatel přichází. Vhodnými atributy dobrého rešeršního specialisty jsou:

zkušenosti z rešeršní nebo obecně informační praxe,
analytické myšlení,
intuice,
kreativita.

Uživatel nebo rešeršní specialista ke správné volbě informačního zdroje využívá:

referenční příručky,
dokumentaci,
automatizovanou podporu výběru informačního zdroje.

Rešeršní strategie (3. etapa)

Rešeršní strategie (search strategy) je metodický postup, jak pomocí jednotlivých cílených kroků získat relevantní dokument. V době rozšíření online systémů je používán termín online rešeršní strategie (online search strategy). Pojem rešeršní strategie může být chápán v širším pojetí tj. včetně výběru informačního zdroje. Většinou je rešeršní strategie chápána v užším smyslu, tj. jako způsob vedení dialogu s konkrétním informačním systémem.

V rámci realizace rešerše informační pracovník či koncový uživatel komunikují s vybraným informačním systémem. Průběh komunikace zachycuje následující schéma:

Obrázek 2 Komunikace s dialogovými informačními systémy [s využitím BUDIL; KASTL, 1989]

Komunikace s dialogovými informačními systémy se dle FAULKNERA [1998, s.57-71] děje interaktivními – konverzačními styly, jejichž prvky tvoří:

otázka a odpověď,
řízené menu,
formulář,
příkazový (dotazovací) jazyk.

Výstup výsledků (4. etapa)

Výsledkem rešeršního procesu je zobrazení dokumentu v různém rozsahu, v tzv. zobrazovacích formátech. Množství a konkrétní podoba zobrazovacích formátů záleží na producentech a poskytovatelích informačních zdrojů. V této fázi také dochází k hodnocení výsledků rešerše. K hodnocení výsledků rešerše (rešeršního výstupu) se váží následující pojmy: relevance, pertinence, úplnost a přesnost.

„Relevance, relevantní informace – informace formálně nebo věcně shodné s dotazem zadaným uživatelem v přirozeném či selekčním jazyku“ [TDKIV]. Tj. dokument odpovídá informačnímu dotazu, resp. informačnímu požadavku, ale nemusí odpovídat informační potřebě koncového uživatele. Správně by měly být rozlišovány pojmy formální a věcná (obsahová relevance):

Formální relevance - je shoda formulace rešeršního dotazu se selekčními údaji dokumentu, [TDKIV].

Věcná relevance – je shoda obsahu informačního dotazu s obsahem vyhledaného dokumentu.[TDKIV]. Obsahová relevance bývá označována méně známým termínem pertinence, kterou TDKIV definuje takto: „informace, které vyhovují subjektivním požadavkům uživatele na obsah informace nebo dokumentu [TDKIV].

Úplnost, koeficient úplnosti – poměr počtu nalezených relevantních záznamů k počtu všech relevantních dokumentů v databázi (vyjádřeno v procentech) [TDKIV)].

Přesnost, koeficient přesnosti – poměr počtu nalezených relevantních záznamů k celkovému počtu záznamů v rešerši [TDKIV].

Vztahy úplnosti a přesnosti je nejlépe pozorovat z následujících obrázků [KOWALSKI, 1997, s. 4-7]. Obrázek 3 ukazuje vztahy mezi množinami dokumentů, které jsou účastny procesu vyhledávání v dialogovém informačním systému.

Obrázek 3 Relevance vyhledávání

Následující obrázek 4 ukazuje ideální vztah mezi přesností a úplností:

Obrázek 4 Ideální poměr a grafické vyjádření mezi přesností a úplností.

Obrázek 5 pak ukazuje reálný „souboj“ mezi přesností a úplností. Rozbor těchto vztahů směrem k uživatelským potřebám a jejich (uživatelsky) formulovaným požadavkům je jedním ze směrů výzkumů oblasti vyhledávání informací (information retrieval), o kterém se publikuje nejvíce v souvislosti s novými generacemi vyhledávacích prostředků.

Obrázek 5 Reálný vztah mezi přesností a úplností vyhledávání

Dodání primárního dokumentu (5. etapa)

V rámci procesu vyhledávání informací má koncový uživatel zájem získat primární dokumenty. Jsou-li výstupem rešerše pouze bibliografické záznamy, je nutné učinit další krok – získat primární dokumenty, resp. kopie primárních dokumentů. Primární dokument může koncový uživatel získat buď samostatně, či s pomocí informačního profesionála – zprostředkovatele či zprostředkovatelské organizace, kterou bývá nejčastěji knihovna. Služby tohoto typu jsou dnes nazývány služby dodání dokumentu (DDS – document delivery services) nebo elektronické dodávání dokumentů (EDS – electronic delivery services). Tyto služby byly a jsou většinou zpoplatněny a uživateli nejsou v rámci rešeršního procesu poskytnuty automaticky, pokud neexistuje nějaká licence či dohoda o poskytování primárních dokumentů.

Organizacemi, které uživateli dodají primární dokument, jsou historicky knihovny se svými službami, např. meziknihovní výpůjční služby (MVS) nebo mezinárodní meziknihovní výpůjční služby (MMVS). Službami dodání primárních dokumentů za podstatně vyšších finančních nákladů se zabývají také dodavatelé a zprostředkovatelé informací (např. producenti dokumentů a informačních zdrojů, také databázová centra nebo informační firmy).

V současné době se prosazují další technologie (např. SFX), které umožňují propojení sekundárního dokumentu (bibliografického dokumentu) s primárním dokumentem (např. plnotextovým nebo v některém z používaných formátů typu PDF). Tato služba je nejlépe funkční a dosažitelná, když daná organizace má primární dokument předplacen nebo je součástí nějakého agregačního informačního systému, na který je daná knihovna či instituce napojena.

Použitá literatura

BUDIL, J; KASTL, J. Automatizované informační systémy VTI – III: dialogová informační obsluha. Praha: SPN, 1989. 180 s.

FAULKNER, CH. The essence of human-computer interaction. New York: Prentice Hall, 1998. xvi, 196 s. ISBN 0-13-751975-3.

KOWALSKI, G. Information retrieval systems : theory and implementation. Boston: Kluwer Academic Publishers, 1997. xiii, 282 s. ISBN 0792399269.

PAPÍK, R. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje. 1. vyd. Praha: Velryba, 2011. 192 s. ISBN 978-80-85860-22-1.

TDKIV: česká terminologická databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy (báze KTD). In Národní knihovna České republiky [online]. Praha: Národní knihovna, [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW: <http://www.nkp.cz/o_knihovnach/Slovnik/index.htm>.

PAPÍK, Richard. Rešeršní strategie a rešeršní služby I. . Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2013, 27(4) [cit. 2024-10-13]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/resersni-strategie-resersni-sluzby-i

Verze pro tisk