Rozhodně to není rutina – rozhovor s Petrem Minaříkem a Pavlem Řehoříkem

Vydáno: 2016-06-10 (All day)
V rubrice: Rozhovor
Autor: Tomáš Kubíček

Od roku 2000 probíhá každý červenec v Brně literární festival Měsíc autorského čtení. Za 17 let se stal nejdůležitějším středoevropským literárním festivalem, který se z Moravy rozšířil do dalších zemí. V červenci 2016 bude hostit spisovatelky a spisovatele ze Španělska, důvod si promluvit s jeho zakladateli Petrem Minaříkem a Pavlem Řehoříkem z nakladatelství Větrné mlýny.

Měsíc autorského čtení je možná nejúspěšnější exportní artikl české kultury po roce 1989, tedy v kategorii festivalů určitě. Proč právě festival autorského čtení?

Pavel Řehořík: Když jsme festival v roce 2000 zakládali, samozřejmě jsme nemohli tušit, s jakým zájmem se u diváků setká. Že bude čtení autora, tedy nikoliv profesionálního herce, tak populární. A přitom má tento žánr všechny zdánlivé handicapy pro provozování umění na scéně. Autor čte tiše, má vadu řeči a celou dobu sedí za stolkem (tedy obvykle, najdou se i výjimky z řad slamerů) a čte. To přece každý může dělat doma. A přesto úspěch, tak velký, že z nápadu pro jeden rok se stala tradice a nejnavštěvovanější letní kulturní podnik v Brně.

Petr Minařík: Mezinárodní rozměr získal festival v roce 2005, kdy jsme k domácí přidali i zahraniční linii, tedy festival během července hostí 31 českých a slovenských autorů. Každý rok pak stejný počet spisovatelů ze zahraničí, vloni to byli Ukrajinci, letos Španělé (a samozřejmě Katalánci, Baskové). Posledních šest let se pak festival vřítil na mezinárodní scénu. Zcela totožný program, vždy jen s denním zpožděním, se odvíjí v Ostravě, polské Vratislavi, slovenských Košicích a ukrajinském Lvově.

Jaký to má smysl organizovat tak velký festival v dalších městech, tedy jaký přínos to je pro český kontext, českou literaturu?

Pavel Řehořík: Zásadní. Čeští spisovatelé se díky festivalu, ale pochopitelně nejen díky němu, dostávají do mezinárodních souvislostí. Jede-li český autor třeba se španělským pět dní touto tour střední Evropou, tak taky vzniknou nejrůznější plány, vazby. Moderně řečeno kontakty.

Petr Minařík: A samozřejmě je v těchto zemích o české literatuře slyšet, vznikají překlady konkrétních děl, konečně se v Polsku a na Ukrajině ví, že není jen Kundera a Hrabal. Tedy myslím u širší čtenářské obce, ta odborná to ví dlouhodobě.

Snažíte se, aby festival nebyl jen o autorských čteních, tedy jen o samotném festivalu.

Pavel Řehořík: Festival je to hlavní. Zní to trošku jako klišé, ale náš festival opravdu tvoří jeho diváci, kteří třeba v Brně chodí v masových počtech, to je velmi důležité. A dokud toto nepomine, pak má smysl dělat podobnou akci. Ale samozřejmě hledáme cesty, jak platformu, kterou festival tvoří, rozšiřovat, posouvat a hlavně i uchovávat. Po každém ročníku festivalu něco zůstává, a to nás pochopitelně zajímá.

Petr Minařík: Ať jsou to ohlasy v médiích, spolupracujeme intenzivně s rozhlasem, denním tiskem, téměř s každým autorem vyjde rozhovor, všechna čtení jsou online přenášena na webu, pak jsou následně k dispozici v archivu. To je ten základní rozměr, archivace, řekněme. Pak jsou tu ale také filmy českých, slovenských a polských dokumentaristů. Na každém ročníku jich vznikne 16 a jsou poté vysílány ve veřejnoprávních televizích Polska (TVP), Česka (ČT) a Slovenska (RTVS). Jsou to osmiminutové portréty – dokumentární eseje. Takto se festival dostává k násobně většímu okruhu publika, než při samotných autorských čtení. A samozřejmě je tu efekt festivalů.

Pavel Řehořík: A buduje se tím jakási audiovizuální antologie zahraničních spisovatelů, už máme, tedy nejen my, ale taky veřejnoprávní televize zmíněných zemí, filmy skotských a ukrajinských autorů, letos přibudou španělští. Často se setkáváme s reakcemi, že ani v daných zemích (Skotsko, Ukrajina) podobné materiály nemají, nemají dost záznamů se svými současnými autory. Myslím, že to je důležité.

A novinkou jsou i knížky zahraničních autorů, jak vznikl tento nápad?

Petr Minařík: Je to v podobném duchu jako filmy. NA festival letos přijede 31 španělských autorů. Výsadek, který se jen tak nebude opakovat. Vždy říkáme, že čtenáři mají naprosto jedinečnou možnost poznat, byť samozřejmě jen v jakémsi subjektivním výseku, konkrétní španělskou literaturu. A chceme tuto výseč, toto obohacení našeho kulturního prostoru zachovat. A proto každému autorovi zahraniční linie vychází kniha do sta stran, kterou nelze koupit v knihkupectvích, ale jen na festivalu nebo na internetu.

A co knihovny, kdyby měly zájem o tyto svazky?

Pavel Řehořík: Ano, do knihoven tyto sešity rozhodně patří. Bude-li se někdo chtít seznámit s ukrajinskou nebo španělskou literaturou, tedy tou současnou, pak mu právě edice Knihovna MAČ poskytne základní poznání, možnost prvního ponoru. Knihovnám svazky rádi zasíláme, jsou jim k dispozici.

Petr Minařík: Časem budou existovat tyto svazky taky jako e-knihy, mají lidovou cenu 50 Kč, takže věříme, že se postupně budou dostávat ke stále většímu okruhu zájemců.

Letos v červenci bude MAČ španělský. Jaký bude?

Pavel Řehořík: To my nevíme, to je na tom nejkrásnější. Autoři jsou osloveni, snad všichni dorazí. Finišujeme s posledními překlady, objednáváme cca 200 letenek nejrůznějšími směry, objednáváme 310 noclehů, ale jaká bude atmosféra, jak si španělská literatura sedne s českým (ukrajinským, polským, slovenským) čtenářem, to je překvapení, na jehož odhalení se těšíme i my.

Petr Minařík: Ano, v tom obrovském rozsahu, délce festivalu a záplavě nových jmen, se dá těžko přesně odhadovat, lze tušit a domýšlet ze zkušeností z minula, ale neznámých je vždy dost. Popravdě je to možná právě toto, co nás na práci na Měsíci autorského čtení baví nejvíc.

Děkuji za rozhovor.
Tomáš Kubíček

Petr Minařík se narodil v Brně (1975), je šéfredaktorem nakladatelství Větrné mlýny, které založil s Pavlem Řehoříkem v roce 1995, a hlavním dramaturgem středoevropského literárního festivalu Měsíc autorského čtení, který společně založili v roce 2000. Nakladatelství Větrné mlýny vydává kvalitní literaturu napříč žánry. Je také šéfredaktorem kulturní revue RozRazil, která byla založena v roce 2005. Od roku 2009 je spolu s Pavlem Řehoříkem producentem dokumentárních filmů, které mají blízko k literatuře. Spolupracuje s Divadlem Husa na provázku a s Českou televizí.

Pavel Řehořík se narodil v Brně (1972), producent, vydavatel, režisér, je zástupcem šéfredaktora nakladatelství Větrné mlýny, které spoluzakládal. V roce 2000 se podílel na založení literárního festivalu Měsíc autorského čtení, na němž spolupracuje s Petrem Minaříkem. Výrazným počinem nakladatelství bylo založení edice Česi, čítajte, v níž je od roku 2012 vydávána současná slovenská próza v českých překladech.

Pozn. redakce – fotografie je převzata z http://www.vetrnemlyny.cz/o-nas.

KUBÍČEK, Tomáš. Rozhodně to není rutina – rozhovor s Petrem Minaříkem a Pavlem Řehoříkem. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2016, 30(2) [cit. 2024-10-04]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/rozhodne-neni-rutina-rozhovor-s-petrem-minarikem-pavlem-rehorikem

Verze pro tisk