Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Otevíráme novou rubriku Dvacet let českého knihovnictví po roce 1989. Historie knihoven sahá do 7. století před naším letopočtem, může se tedy zdát, že dvacet let je pouhou kapkou v moři. Přesto stojí za bilancování, protože se knihovny změnily jako nikdy předtím. Dvacetiletý člověk stojí na prahu dospělosti, studuje a připravuje se na profesní dráhu, na založení rodiny apod. Společnost a rodiče investují do dětí a očekávají, že se postaví na vlastní nohy a budou prosperovat. Jsou knihovny dospělé, budou prosperovat? Vykročily správným směrem? Co se povedlo a naopak propáslo? Zeptáme se postupně renomovaných odborníků, kteří svým vkladem významně přispěli k této změně. Národní knihovna České republiky iniciovala změny, připravovala koncepční a strategické dokumenty a významné projekty, které získaly světový věhlas. Oslovili jsme PhDr. Bohdanu Stoklasovou, pracovala v Národní knihovně řadu let a osobně se podílela na její proměně.
Knihovnictví je Váš osud. Snila jste o této profesi?
Při výběru studijního oboru musí každý především zvážit své studijní předpoklady a dispozice. U mne šlo o rozhodování mezi Fakultou tělesné výchovy a sportu (na gymnáziu jsem aktivně sportovala) a Filozofickou fakultou s řadou humanitních oborů. Ze zdravotních důvodů jsem musela na atletickou závodní kariéru zapomenout a výběr se zúžil. Pak už bylo rozhodování jednoduché – nepochybně v něm sehrálo roli rodinné zázemí – otec (pozn. redakce – doc. Blahoslav Kovář) pracoval dlouho v Národní knihovně a pak na Katedře knihovnictví a vědeckých informací, obor mi byl blízký a hodně jsem o něm věděla.
Byla jste vedoucí či nyní používanou terminologií manažerem velkého množství podřízených. Kdo byl Vaším vzorem v začátcích, od kterého jste se v této oblasti nejvíce naučila a co považuje za nejcennější předaný poznatek?
Mojí první a nejlepší školitelkou manažerských dovedností byla v začátcích Eva Sošková, bývalá ředitelka Státní technické knihovny. Z ředitelské funkce odešla v plné síle a měla ještě chuť pracovat a předat někomu své bohaté zkušenosti. Nastoupila ke mně do oddělení analýzy a projekce, které patřilo do útvaru automatizace. Zpočátku jsem měla obavy z toho, jak se po letech působení ve vysoké řídicí funkci zapojí do „normální“ práce a jak zvládne práci s počítačem. Mé obavy ale byly naprosto zbytečné, obojí zvládla výborně. To byla sama o sobě skvělá zkušenost – že odchod z vysoké manažerské pozice nemusí být konec světa, ale naopak začátek něčeho nového. V té době mne velmi bavila a naplňovala práce na automatizaci Národní knihovny ČR a práce na projektu MAKS (Modulární automatizovaný knihovnický systém), který měl celonárodní dopad, měla jsem malé děti a vůbec jsem neuvažovala o tom, že bych měla a chtěla v budoucnu řídit stovky podřízených v knihovně nebo mezinárodní projekty. Eva ovšem došla k závěru, že mne čeká manažerská budoucnost a začala mne pro ni školit. Zpočátku skrytě, pak mi to přímo řekla. Začátky nebyly nikterak příjemné – sledovala mé každodenní počínání a říkala mi, co dělám špatně a jak by se to dalo udělat lépe. Na začátku bylo špatně skoro všechno, postupem času mne občas i pochválila. Eva byla rozený manažer s dlouholetými zkušenostmi. To, co mi předala, se nemohla naučit v žádném drahém manažerském kurzu. Několik takových jsem v budoucnu absolvovala, řadu z nich v zahraničí. Už jsem se v nich ale nenaučila nic příliš nového.
V devadesátých letech jsem pracovala několik měsíců v MARC Standards Office Library of Congress pod vedením Sally Mc Callum. To byla obrovská škola odborného managementu na vrcholné úrovni, která nepochybně ovlivnila mé další kroky. Postupně jsem měla to štěstí pracovat s řediteli a vrcholovými manažery největších zahraničních knihoven, i od nich jsem se mnohému naučila. V rámci mezinárodních projektů a pracovních skupin jsem mnohé z nich i řídila. Zpočátku jsem z toho měla obavy, ale bylo to nečekaně lehké. Naprosto přirozeně opustili roli ředitelů či náměstků a zapojili se do „normální“ práce. To u nás nebylo a stále ještě není zvykem.
Pracovala jsem s řadou manažerů, kteří své práci obětovali vše, včetně soukromého života a koníčků. Většinou byli velmi výkonní a po určitou dobu úspěšní, ale chyběl jim nadhled a odstup a přirozené sociální cítění. To jsou věci, které se nedají ani naučit, ani koupit. Snad právě onu potřebu vyváženosti a zdravého poměru mezi prací a soukromým životem pokládám za nejcennější předaný poznatek. S tím souvisí i to, že úzké vztahy a vazby je třeba navazovat jinde, než na pracovišti. Manažer musí být často tvrdý, ale vždy by měl být korektní a spravedlivý, měřit všem stejným metrem a nepromítat do řízení osobní sympatie či antipatie a emoce.
Realizovala jste v NK i velké organizační změny. Když se ohlédnete zpět, co byste dělala jinak?
Zřejmě největší organizační změnou byla reorganizace útvarů bibliografie a katalogizace v NK ČR v roce 1994. Práce zde probíhaly duplicitně, stejný dokument se zpracovával dvakrát (a pokaždé podle jiných pravidel) pro účely katalogizace a bibliografie, ve zpracování byly obrovské resty, které bylo třeba srovnat. Do vedení útvaru jsem přišla z odboru automatizace, takže vlastně zvenčí. V odboru automatizace jsem řídila malé oddělení šikovných a dobře motivovaných lidí, zde mne čekala reorganizace a řízení velkého útvaru, nepopulární kroky a změny a samozřejmě odpor mnoha pracovníků. Byly to těžké měsíce a roky, ale radikální změny proběhly rychle, čistě a lidé je (byť s nelibostí) očekávali. V průběhu dalších let jsem v NK prováděla řadu dalších organizačních změn, malých i velkých. Co bych dělala jinak? Vyhnula bych se pomalým změnám rozložených do etap, aby byly méně bolestné. Čistý řez je vždy lepší a účinnější.
Máte velké mezinárodní kontakty. V čem vidíte největší rozdíl mezi institucemi na Západě a u nás a jak nás (myšleno ČR) nyní Západ vidí?
Před rokem 1989 a těsně po něm byl ten rozdíl propastný. Stejně jako na Západě, i u nás byla řada šikovných lidí, ale neměli možnost cestovat a sledovat rozvoj zahraničních knihoven, chyběly jim kontakty, jazykové vybavení. Postupně se rozdíl začal stírat. Kdo chtěl a měl odvahu, měl možnost v rámci různých grantových a nadačních projektů vycestovat do zahraničí i na delší dobu. George Soros ani jiní na lidech, kteří se na pobyty coby potenciální iniciátoři změn v posttotalitních zemích kvalifikovali, rozhodně nešetřili. Dostali jsme velmi kvalitní manažerskou průpravu a možnost pracovat na špičkových zahraničních pracovištích. V polovině devadesátých let se českým knihovnám podařilo probojovat se s několika projekty (již zmíněná digitalizace a retrokonverze) do světové špičky. Kolegové ze Západu sledovali ten rychlý vzestup částečně s nedůvěrou, ale mnozí nám fandili. Jejich pohled na jednotlivé posttotalitní země se hodně lišil. Zřejmě nejvíce přijali „mezi sebe“ nás a Slovince. Před několika lety to bylo téměř rovnocenné partnerství. V posledních době se pohled Západu na nás hodně mění k horšímu. Souvisí to s vysokou mírou korupce u nás i ve Slovinsku, množstvím nadějných a posléze zmařených projektů, ale i s nepříliš optimistickými informacemi o vývoji v kulturních institucích těchto zemí.
V loňském listopadu Vám paní
ministryně v rámci Knihovny roku předala zvláštní ocenění a diplom za mimořádný přínos k rozvoji českého knihovnictví. Poděkoval Vám někdo za Vaši práci, když jste odcházela z NK?
Ano. Poděkovalo mi několik kolegů z vedení NK ČR, vedoucí odborů i oddělení mého bývalého útvaru, i mnoho řadových pracovníků NK ČR. Mnoho let jsem měla takovou tradici „otevřených dveří“ před Vánoci. Na předvánoční popovídání s cukrovím mohl přijít každý, kdo chtěl. A kolegové tuto příležitost rádi a hojně využívali. Mé loučení probíhalo podobně. Hojná účast a spousta květin byly o to milejší, že cesta s kyticí do mé kanceláře mohla přinést některým kolegům nepříjemnosti u té části vedení NK ČR, která měla z mého odchodu radost. Je korektní dodat, že mi poděkoval i generální ředitel, jakkoli se to může zdát v dané situaci absurdní.
Čemu se věnujete mimo knihovnickou oblast?
Věnuji se věcem, kterým jsem se věnovala vždy, ale měla jsem na ně málo času – rodině a vnoučatům, přátelům, zahradě a psům. V naší chovatelské stanici se nedávno narodilo šest krásných štěňátek Entlebuchských salašnických psů. Všechna již jsou v nových domovech, ale jednu fenku jsme si nechali pro rozšíření chovu.
Nyní pracujete na projektu KNIHOVNY.CZ – Centrální portál českých knihoven (CPK). Jaké jsou cíle tohoto projektu?
Hlavní cíl: Vytvořit silný centrální portál poskytující kvalitní, pohotové služby, které umožní klientům získat požadovaný dokument v tradiční tištěné nebo digitální formě nebo informaci kdykoli, odkudkoli a kdekoli.
Dílčí cíle:
Více informací o projektu je možné nalézt na infoportálu projektu http://www.knihovny.cz.
V současné době se bouřlivě rozvíjí trh s e-čtečkami a jejich uživatele zajímá primárně možnost nahrát si knihu do čtečky. Co jim nabídne CPK po spuštění a případně v budoucnu?
Informace o knihách dostupných pro nahrání do čtečky jsou prozatím velmi roztříštěné. CPK zde nabídne totéž, co v jiných oblastech – integraci na jednom místě, kterou uživatelé jistě ocení.
Pro spolupráci s nakladateli je klíčový projekt e-depot a jeho nástupce projekt e-depozit. Jaké byly Vaše první zkušenosti ze spolupráce s nakladateli a jaký předpokládáte vývoj v této oblasti (u nás i v zahraničí)?
V zahraničí existuje řada dobrých a inspirativních příkladů v této oblasti. Nejlepší motivací pro nakladatele je ekonomická výhodnost, všichni dnes musí velmi šetřit. Mnozí z nich (hlavně v zahraničí) již pochopili, že budování spolehlivých digitálních úložišť, která zaručují nejen fyzickou ochranu dat na spolehlivých médiích, ale i jejich logickou ochranu, včetně sledování a migrace formátů nebo emulace tam, kde je to nezbytné, je velmi nákladnou záležitostí a že se jim vyplatí využít služeb instituce, která spolehlivé digitální úložiště má. Toto jim zatím u nás bohužel nemůžeme nabídnout. Máme tedy hodně co dohánět v rovině technologické. Další důležitou rovinou je stanovení pravidel a smluvních podmínek pro dodávání digitálních dat a metadat a vlastní komunikace s vydavateli. Zde položili členové bývalého řešitelského týmu Národní digitální knihovna dobré základy, na které lze navázat v rámci nového projektu. K velmi pozitivní změně došlo v NK ČR v oblasti jednání s vydavateli elektronických zdrojů. Stala se standardní součástí domácí akvizice a přinášejí dobré výsledky.
V současné době v rámci úspor ve státní správě probíhají transformace národních specializovaných knihoven - jaký je Vás názor na jejich nové role v systému knihoven?
Role národních specializovaných knihoven v systému knihoven je velmi důležitá – vždy zastřešovaly a měly by i nadále zastřešovat obory spadající do jejich gesce, ostatní knihovny v systému s tím počítají a obory garantované těmito knihovnami pokrývají v omezeném rozsahu od úrovně akvizice až po úroveň služeb, necitlivou transformací a omezeným fungováním těchto knihoven by vznikla v systému bílá místa.
Platná legislativa poskytuje pro transformaci těchto knihoven téměř bezbřehý prostor, Knihovní zákon 257/2001 Sb. chápe pod pojmem knihovna „zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem, a které je zapsáno v evidenci knihoven“, v § 3 se uvádí, že do systému knihoven patří specializované knihovny. Specializovaná knihovna je dle tohoto zákona knihovna se specializovaným knihovním fondem, vykonávající koordinační, odborné, informační, vzdělávací, analytické, výzkumné, metodické a poradenské činnosti. Na rozdíl od svého předchůdce z roku 1959 knihovní zákon nedefinuje ústřední specializovanou knihovnu a nerozpracovává hierarchickou strukturu zabezpečení oborových služeb knihoven. Mezi základní poslání knihovny patří poskytování informací/informačních zdrojů pro vědu, výzkum, pro základní i další vzdělávání a pro zábavu (půjčování čtiva). Povinností zřizovat knihovny jsou pověřeny pouze orgány státní správy, zejména Ministerstvo kultury a krajské úřady. Dikce § 13 knihovního zákona směřuje k tomu, aby v rámci zákonné typologie knihoven byly mezi specializované knihovny zařazovány zejména bývalé ústřední oborové knihovny (např. Národní lékařská knihovna, Národní technická knihovna). § 13 vyjmenovává činnosti specializované knihovny v tak široké škále, že téměř každá transformace bude legální.
I ústřední odborná knihovna by měla být moderní knihovnou 21. století. Pro moderní knihovnu 21. století jsou stále základem informační zdroje, na nichž staví své základní služby. Velkým tématem 21. století je knihovna jako místo setkávání, čemuž musí odpovídat adekvátní prostory. Vzhledem k tomu, že knihovny musí stále více bojovat o „místo na slunci“ a velmi často i o přežití v rámci finančních škrtů na různých úrovních, snaží se nabídnout v porovnání s konkurencí (nejen v oblasti knihoven, ale obecně na informačním trhu) i něco navíc. Všechny ústřední odborné knihovny mají velmi solidní základ v podobě informačních zdrojů – klasických i elektronických. Velké rozdíly jsou v oblasti prostor. Zatímco například Národní technická knihovna disponuje velkými prostory v nové budově, prostory Zemědělské a potravinářské knihovny jsou velmi omezené bez možnosti větší extenze. Problémem prakticky všech ústředních oborových knihoven je absence jasně vymezené a stabilní uživatelské komunity, která by se výrazně ozvala v případě omezení některých funkcí těchto knihoven. Všechny knihovny se budou muset velmi snažit nabídnout něco navíc stávajícím uživatelům a oslovit uživatele nové.
Kdybyste se ohlédla za těmi pracovními léty, které jste prožila v Národní knihovně, co se podle Vás (ne)podařilo?
NK ČR prošla během posledních dvaceti let zcela zásadní proměnou – z uzavřené knihovny omezené totalitními mantinely, které umožňovaly spolupráci jen s povolenou částí světa, se stala otevřená instituce, které se podařilo v řadě odborných oblastí dostat mezi světovou špičku. S původní uzavřeností souviselo i to, že se v knihovně po desetiletí mnoho věcí zásadně neměnilo. Když jsem do NK ČR před třiceti lety nastupovala, byla mi doporučena jako „klidné místo na vyvedení dětí“. Realita nakonec byla hodně jiná. Od roku 1989 začala NK ČR dohánět své západní vzory. Zpočátku zde byl dramatický vývoj zejména v oblasti standardizace, bez níž je mezinárodní spolupráce nemyslitelná. Změny, které probíhaly v zahraničí po desetiletí, u nás proběhly během několika let. Standardizace byla základním předpokladem úspěšného zahájení automatizace v NK ČR. Zde v začátcích velmi pomohl projekt CASLIN a podpora Mellonovy nadace. Zakoupení a implementace integrovaného knihovnického systému umožnilo NK ČR převzít roli národního leadera v této oblasti a zahájit mezinárodní spolupráci. NK ČR byla v roce 1994 s velkým předstihem první posttotalitní národní knihovnou, která začala dodávat své záznamy do největšího světového souborného katalogu WorldCat.
Výčet toho, co se v NK ČR za posledních 20 let povedlo a nepovedlo, by byl velmi dlouhý, proto se zde omezím jen na nejvýznamnější oblasti. V polovině devadesátých let se v NK ČR rozběhly velké projekty v oblasti retrospektivní konverze katalogů a digitalizace historických i novodobých fondů. Ve všech těchto oblastech se NK ČR dostala mezi světovou špičku. Technologie RETROKON a projekty MANUSCRIPTORIUM a KRAMERIUS jsou v zahraničí velmi dobře známy a ceněny. V roce 2001 byl zahájen projekt Jednotná informační brána. Jednalo se o jeden z prvních projektů v oblasti národních portálů a integrace heterogenních informačních zdrojů.
A nyní k tomu, co se nepovedlo. Především se nepodařilo postavit pro NK ČR novou budovu odpovídající požadavkům kladeným na moderní knihovnu 21. století. Klementinum jako historická budova postavená ke zcela jiným účelům nemůže z principu těmto požadavkům vyhovovat. I když koncept využití Klementina je v rámci daných možností nyní navržen optimálně, vždy se bude ve výsledku jednat o kompromisní a z hlediska funkčnosti limitující řešení. Fakt, že jiné knihovny implementovaly integrované knihovní systémy dříve než NK ČR a vzniklo zde od počátku heterogenní prostředí, vedl k tomu, že se nepodařilo realizovat Souborný katalog ČR v podobě původně plánované centrální databáze nejen využívané, ale i plněné online a sdílené kooperujícími knihovnami. Nepříjemnou daní za dávkové plnění je velké množství již existujících a stále přibývajících duplicit, které znepříjemňují práci uživatelům, a jsou vážnou komplikací i při využití Souborného katalogu ČR v návaznosti na postupující digitalizaci. V katalogu nejsou k dispozici aktuální údaje o dostupnosti monografií ani seriálů, to je již pro přítomnost a zejména pro budoucnost těžký handicap.
Byla jste hlavní koordinátorkou projektu NDK. To, zda projektu uspěje, bude možné hodnotit až na jeho konci v roce 2014. Co Vás po změně osoby koordinátora nejvíce osobně mrzí?
Rozpad původního velmi kvalitního týmu. Myslím, že jeho důsledky již pociťuje i nové vedení projektu. Tým jsem budovala řadu let a byli v něm světově uznávaní experti s velmi úzkou specializací, za které nebude snadné najít náhradu. Ihned po svém odchodu se velmi dobře uplatnili na renomovaných zahraničních pracovištích. Jednalo se o mladé lidi, výborně odborně i jazykově vybavené, kteří mohli v NK ČR působit ještě dlouho, předpokládala jsem, že mnozí z nich postupně i na vysokých vedoucích pozicích.
Jaký je osud dalších kooperativních projektů NK, které jste iniciovala?
Řada velkých kooperativních projektů, které jsem iniciovala, je již ukončena a výsledky slouží uživatelům. Výčet ukončených projektů by byl velmi dlouhý, za všechny jmenujme projekty Zpřístupnění záznamů české knižní produkce 20. století prostřednictvím internetu a CD-ROM nebo Zpřístupnění fondů velkých českých knihoven. Z běžících projektů je nejdůležitější projekt Zajištění provozu Jednotné informační brány v celonárodním měřítku. Komise VISK 8/B již schválila projekt podaný na rok 2013, projekt by tedy měl pokračovat ve stávající podobě. V letech 2014-15 by měl být projekt postupně transformován do Centrálního portálu českých knihoven. Běžící projekty související s naskenovanými katalogy (KATIF, RIS a NRIS) a obohacování záznamů o obsahy a obálky (TOC) převzala po firmě Comdat nová firma, o výsledcích její práce nemám informace.
Velké emoce vyvolalo ukončení kooperativní článkové bibliografie ANL a její nahrazení projektem ANL+. Co podle Vás přinesla tato změna a dělala byste zpětně něco jinak?
Emoce vyvolané náhlým ukončením excerpce řady titulů pro kooperativní článkovou bibliografii chápu. Jednalo se o nečekanou změnu a zásah do běžícího systému. Náhradní řešení ANL+ se osvědčilo v oblasti, která se zdála nejsložitější – využití lokálního indexu v návaznosti na kooperativní katalogizaci v MetaLibu. Naopak ztroskotalo na věcech, které by se mohly zdát triviální – digitalizace periodik a zprovoznění K4 v NK ČR. Negativně se projevily i mechanismy programu VISK, v jehož rámci je v kombinaci s dlouhými schvalovacími lhůtami u veřejných zakázek na MK ČR velmi obtížné realizovat pokračující projekty. Změna přinesla praktické zkušenosti s využitím lokálních indexů a posunula nás o značný kus vpřed při přípravě podkladů pro Centrální portál českých knihoven. A co bych dělala zpětně jinak? Zřejmě bych se snažila radikálněji předejít situaci, kdy jsem téměř ze dne na den musela ze svého útvaru v souvislosti s redukcemi mzdových prostředků dát k dispozici velké množství systemizovaných míst. Změna byla nevyhnutelná, ale při dobré a včasné přípravě vrcholového vedení NK ČR nemusela být tak náhlá. Vzhledem k tomu, že jsem hodně cestovala, věděla jsem o redukcích v zahraničních knihovnách, které probíhaly o několik let dříve než u nás. Znala jsem i jejich důsledky – tam kde se na redukce systematicky a včas připravili, nebyly tak bolestné, jako jinde. Na nutnost systematické přípravy na finanční redukce jsem na poradách vedení NK ČR upozorňovala stále, bohužel mé návrhy neměly žádnou odezvu.
Byla jste hlavní autorkou konceptu nové budovy NK ČR a byla jste přímým účastníkem architektonické soutěže a následné bouřlivé debaty. Jak zpětně vidíte Vy dění okolo blobu a obecně dvacetileté snahy postavit Národní knihovně důstojné sídlo?
Příprava konceptu nové budovy byla náročná, ale velmi zajímavá. Účast v komisi během architektonické soutěže byla silným a pozitivním zážitkem. Sledovat, jak 350 architektů z různých kontinentů naložilo se stejným zadáním, je zážitkem samo o sobě. Možnost probírat klady i zápory jednotlivých návrhů s osobnostmi, jakými jsou Zaha Hadid, Eva Jiřičná, Tony McLaughlin, Jose Grindberg a další, mne obohatila na celý život. Stejně jako spolupráce s Janem Kaplickým. Mrzí mne, že z toho krátkého času, který mu od vítězství v soutěži na novostavbu NK ČR zbýval, mohl věnovat tak málo práci a musel ho věnovat tak mnoho věcem zcela jiným a nedůstojným. Dnes, po zveřejnění odposlechů na pražském Magistrátu a různých konsekvencí prezidentské amnestie je již veřejným tajemstvím, že „bitva o chobotnici“ byla předem prohraná a že u této investice v řádu miliard vůbec nešlo o to, zda je budova zlatá nebo zelená, zda bude nebo nebude rušit panorama Prahy atd., ale o zcela jiné věci.
Novou budovu pro NK ČR podle vítězného návrhu se postavit nepodařilo a zřejmě se to v dohledné budoucnosti ani nepodaří. Finanční prostředky spotřebují revitalizace Klementina a dostavba Hostivaře a po dokončení obou investičních akcí bude mít NK ČR na řadu let pro své další působení uspokojivé podmínky. Přesto si myslím, že celá ta předem prohraná bitva nebyla marná. Příprava na novostavbu a možnost začít „na zelené louce“ nás přinutila podívat se na koncept fungování NK ČR novýma očima, zcela jinak, než jsme byli schopni v minulých desetiletích, kdy jsme uvažovali pouze v dimenzích Klementina. „Semafor služeb“ připravený pro novostavbu se nám podařilo přenést po určitých modifikacích do budovy Klementina, celý koncept jeho využití je nyní podstatně jednodušší, přehlednější a pro uživatele srozumitelnější, než kdykoli dříve.
Novostavba NK ČR a veškeré dění s ní spojené vzbudily nečekaný zájem české veřejnosti. Lidé se začali více zajímat o moderní architekturu, v souvislosti s novostavbou NK ČR bylo zveřejněno mnoho návrhů i hotových realizací odvážných zahraničních staveb. I ti, kteří necestují za moderní architekturou do zahraničí, pochopili, že venku se staví jinak než u nás. Příští odvážné architektonické návrhy by už tak měly mít i u nás díky nerealizované novostavbě NK ČR podstatně lépe připravenou půdu.
Zatímco u nás byl funkční návrh knihovny zcela na okraji zájmu, v zahraničí vzbudil velký ohlas a stal se inspirací pro připravované novostavby a rekonstrukce zahraničních národních knihoven. Jan Kaplický byl perfekcionista a měl věci dokonale promyšlené do detailu. Jeho návrh vypadal na první pohled velmi jednoduše, ale vše do sebe velmi dobře zapadalo a byla zde řada nových prvků, které byly pro ředitele zahraničních národních knihoven zajímavé a inspirativní. Zajímalo je především vnitřní uspořádání. Ironií je, že zatímco zvané přednášky o vnitřním uspořádání nové knihovny v ČR bych spočítala na prstech jedné ruky, v zahraničí jich bylo nesrovnatelně více, zájem byl obrovský – od Evropy až po Austrálii a Nový Zéland. Prezentací a besed se velmi často účastnili nejen pracovníci knihoven přímo připravující podklady pro rekonstrukci nebo novostavbu, ale i mnoho dalších pracovníků. Na mezinárodních konferencích, kde jsem přednášela o zcela jiných tématech, se mne kolegové z různých kontinentů na novostavbu pravidelně ptali, několikrát byl zařazen i neplánovaný kulatý stůl k tomuto tématu.
Mají knihovny před sebou perspektivní budoucnost?
Myslím, že mají. Pokud budou schopny být dobrými a zajímavými knihovnami 21. století. V souvislosti s transformací národních oborových knihoven byly zmíněny hlavní pilíře moderní knihovny 21. století. Základem pro služby knihoven zůstávají informační zdroje (tištěné i elektronické, vlastní i externí), důležité jsou prostory sloužící jako příjemné místo pro setkávání a trávení často i velmi dlouhého času. Toto je pro všechny knihovny společné. Dále je zde nutnost nabídnout „něco navíc“, zaujmout mezi ostatními institucemi a subjekty na informačním trhu, neboli vybojovat či obhájit své místo na slunci. Toto již je u každé knihovny odlišné a záleží na uživatelské komunitě, místě působení atd.
Pokud knihovny dokáží nabídnout své i externí zdroje z jednoho místa v jednoduchém, jednotném a přívětivém uživatelském rozhraní a navést zájemce o primární dokument buď do nejbližší knihovny, kde ho mohou získat zdarma, pokud jsou ochotni knihovnu navštívit, nebo na místo, kde ho mohou získat za úplatu online nebo i ve fyzické tištěné podobě z pohodlí domova, nepochybně se tím zvýší míra jejich využití a „nepostradatelnosti“ a tím i šance na perspektivní budoucnost.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v přípravě Centrálního portálu českých knihoven.
Libuše Foberová
PhDr. Bohdana Stoklasová - ve funkci postupně vedoucí Odboru zpracování fondů, náměstkyně ředitele NK pro knihovnické procesy a ředitelky Úseku novodobých fondů a služeb NK se zasloužila o to, že v níže uvedených oblastech dosáhlo české knihovnictví špičkové světové úrovně.
FOBEROVÁ, Libuše. Rozhovor s Bohdanou Stoklasovou. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2013, 27(2) [cit. 2024-10-09]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/rozhovor-s-bohdanou-stoklasovou-0
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
