Informace o knihách
a knihovnách

Rozhovor s Hanou Bubeníčkovou

Vydáno: 2011-12-12 (All day)
V rubrice: Rozhovor
Autor: Jana Nejezchlebová

RNDr. Hana Bubeníčková je absolventkou oboru matematické systémy a informatika Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity (1985). Devět let pracovala jako programátorka. V roce 1991 se seznámila s prvním počítačem pro nevidomé, který byl do tehdejšího Československa rok před tím dovezen. Od roku 1994 se jí práce pro nevidomé stala hlavní pracovní náplní. Učila nevidomé ovládat počítače se speciálními programy, které zpřístupňují nevidomým uživatelům práci na PC, podílela se na vytvoření systému vzdělávání dospělých nevidomých v oblasti informačních a komunikačních technologií. Stála u zrodu projektu Blind Friendly Web, který významným způsobem přispěl k popularizaci problematiky přístupnosti webových prezentací. V roce 2000 se podílela na vzniku obecně prospěšné společnosti TyfloCentrum Brno, o. p. s., kterou dodnes řídí a je její statutární zástupkyní.

O své práci publikuje odborné články. Některé z nich se umístily na 1. místě v kategorii veřejně publikovaných písemných děl Ceny Vládního výboru pro zdravotně postižené. V roce 2002 to byl článek „Jsou internetové stránky vašeho úřadu přístupné nevidomým občanům? Projekt Blind Friendly Web“ zveřejněný v týdeníku Veřejná správa č. 11/2002. V roce 2006 seriál článků „O zrakovém postižení a zrakově postižených“, který vycházel v odborném časopise Česká oční optika. Více na http://centrumpronevidome.cz/bubenickova

1) Pomáháte občanům se zrakovým znevýhodněním. Mohla byste nás, prosím, zorientovat v institucích, organizacích a sdruženích, které se podílí na zkvalitnění života těchto občanů? Spolupracují tyto organizace mezi sebou, mají rozdělené kompetence?

Na prvním místě musím jmenovat Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých (SONS). Jedná se o jedinou celostátně působící organizaci s bohatou spolkovou činností (prakticky v každém okrese po celé ČR je odbočka této organizace). Její předchůdkyně, Česká unie nevidomých a slabozrakých (v roce 1996 se sloučila se Společností nevidomých a slabozrakých a tak vznikla SONS) je zakladatelkou drtivé většiny sociálních služeb pro nevidomé a slabozraké. SONS v roce 2000 a letech následujících zakládá řadu obecně prospěšných společností, kterým předala část svých kompetencí. Založila i obecně prospěšnou společnost TyfloCentrum Brno, o.p.s., která působí v Jihomoravském kraji a kterou od jejího založení již 11 let řídím a pomáhala jsem ji zakládat. SONS založila podobné obecně prospěšné společnosti s krajskou působností v každém kraji. Proto ve svém názvu mají i názvy krajských měst, např. TyfloCentrum Olomouc, o.p.s., TyfloCentrum Pardubice, o.p.s., TyfloCentrum Hradec Králové, o.p.s. atd.

Kromě TyfloCenter SONS založila také celostátně působící obecně prospěšnou společnost Tyfloservis, o.p.s.. Rozdíl mezi Tyfloservisem a TyfloCentry je v nabídce služeb. Tyfloservis poskytuje převážně terénní služby, jezdí za lidmi s těžkým postižením zraku do domácností, učí nevidomé samostatně se orientovat a obsluhovat v domácím prostředí, pohybovat po našich městech a obcích, učí je psát a číst Braillovým písmem a seznamuje s nejpotřebnějšími pomůckami každodenní potřeby. Jedná se o základní dovednosti, bez kterých by nevidomí lidé byli nesamostatní a naprosto odkázaní na pomoc druhých lidí. Jejich služby jsou určeny především lidem, kteří právě oslepli.

TyfloCentra na těchto naučených dovednostech svých klientů staví a dále rozvíjí samostatnost a soběstačnost nevidomých lidí, aby aktivně žili a případně se zapojili do pracovního procesu. TyfloCentra nabízí převážně ambulantní služby, např. výuku obsluhy PC se speciálními programy, které nevidomým informace z obrazovky čtou nebo zobrazí v Braillově písmu na braillském řádku (periferní zařízení k PC) a slabozrakým zvětší na potřebnou velikost, případně zobrazí v takovém rozlišení a barevné kombinaci, aby byl pro ně text čitelný. V rámci sociální rehabilitace, kam výuku obsluhy PC se speciální úpravou řadíme, realizujeme i kurzy vaření, ve kterých klienta naučíme nejen si připravovat jídlo, ale i nákupy plánovat a realizovat, pořádáme také kurzy první pomoci, aby si klienti uměli poradit i v takových nečekaných životních situacích. TyfloCentra nabízí aktivizační program, který slouží k rozvoji osobnosti, např. poznávací exkurze, besedy, pohybové aktivity. Díky tomuto programu nevidomí lidé nesedí doma, ale aktivně tráví svůj volný čas a uplatňují své dovednosti naučené v kurzech sociální rehabilitace. Znamená to, že pro lidi s postižením zraku, kteří přicházejí do TyfloCenter, je velmi vhodné, aby měli již nějaké dovednosti osvojeny, např. ovládání klávesnice desetiprstovou technikou, schopnost si zaznamenat informaci pomocí Braillova písma (např. na Pichtově psacím stroji) nebo hlasového záznamu (diktafon) případně mít osvojeny základy prostorové orientace a samostatného pohybu, aby mohli navštěvovat aktivizační program nebo jednu z mála sociálně terapeutických dílen, určených zrakově postiženým z Brna a blízkého okolí. Pokud některá z dovedností není zcela zvládnuta (není to nic neobvyklého, protože zvládnout všechny základní dovednosti bez kontroly zrakem není nic jednoduchého), pomohou asistenti nebo dobrovolníci. TyfloCentra pomáhají i lidem, kteří potřebují asistenční pomoc, např. senioři, lidé, kteří kromě zrakového postižení mají i jiné zdravotní obtíže, také osaměle žijící lidé se zrakovým postižením, asistenci poskytujeme i na základě poptávky ostatních klientů, kteří potřebují jednorázově doprovod na místo, kam obvykle nechodí, nebo pomoc s tištěnými dokumenty. Mezi službami TyfloCenter nechybí podpora pracovního uplatnění. Neslibujeme klientům nalezení práce, ale můžeme klienta pro vstup na volný trh práce připravit získáním dovedností, ukazujeme např. klientům, jak vypadá výběrové řízení, jak se na něj připravit, jak si napsat strukturovaný životopis, jaké dovednosti musí zrakově postižený mít, aby na trhu práce uspěl.

V oblasti pomoci s kompenzačními pomůckami lze zjednodušeně říct: co souvisí s výpočetní technikou, pomáhají řešit TyfloCentra, s ostatními optickými, elektronickými a mechanickými pomůckami pomohou v Tyfloservisu. SONS provozuje prodejny drobných pomůcek a to v Praze a v Olomouci (Tyflopomůcky). Ostatní pomůcky dodávají jednotlivé firmy. Je velmi vhodné se o jejich výběru přijít do TyfloCenter či Tyfloservisu poradit. V oblasti pomůcek platí víc než kde jinde, dvakrát měř a jednou řež. Lidé s postižením zraku by neměli s pořízením pomůcky spěchat, ale měli by si vše řádně vyzkoušet a promyslet.

SONS provozuje od roku 1993 Digitální knihovnu dokumentů. Jedná se o jedinečný systém zpřístupněných tištěných knih, časopisů a textů pro potřeby zrakově postižených v tzv. "prostém textu". Obsahuje přes 13 tisíc textových dokumentů knih, které byly nejprve získávány digitalizací (pomocí programů na rozpoznání textů /OCR/ s případnou korekturou chyb), po zavedení počítačové sazby se začala užívat technika „zpětného“ převodu textu připraveného pro tisk. Při tomto způsobu práce odpadá potřeba ručních korektur textu. Do této knihovny své knihy dodává již 90 nakladatelství. Tuto knihovnu mohou využívat pouze lidé, kteří prokáží, že jejich zrakový handicap nedovolí číst běžný tištěný text.

Z dalších služeb SONS bych ráda upozornila na aktivity v oblasti odstraňování architektonických bariér z pohledu nevidomých a slabozrakých včetně Navigačního centra, které nabízí svým nevidomým klientům služby na cestách nebo při přípravě trasy.

SONS vydává celostátní časopis ZORA s mnoha přílohami, který vychází v mnoha provedeních (slepecký tisk, tisk ve zvětšeném tisku, zvuková nahrávka, digitální podoba).

SONS také založila Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina v Praze, které nabízí především řadu rekvalifikačních programů v oborech masér, keramik, košíkář apod. Na toto středisko se mohou obrátit i nevidomí klienti, kteří již nemohou pobývat v nemocničním zařízení, ale nemohou se ještě vrátit do domácího prostředí. Dědina jim nabízí časově omezený, ale dostatečně dlouhodobý rehabilitační pobyt tak, aby následky zdravotního stavu dokázali v tomto přechodném období zvládnout.

Jak vidíte, kompenzace těžkého zrakového postižení je poměrně rozsáhlá. A to jsem se nezmínila o dalších službách, jako je např. výcvik vodicích psů, kteří usnadňují pohyb nevidomých po našich městech a obcích.

Organizace, které SONS založila, spolu poměrně dobře spolupracují a všichni tak vytvářejí ucelený systém sociálních služeb pro nevidomé zejména preventivního charakteru s cílem naučit, aktivizovat, poskytnout pomoc a tím především udržet život nevidomých v domácím prostředí, posílit soběstačnost a samostatnost a tím i zkvalitnit život nevidomých.

Existují samozřejmě i další organizace, které se zaměřují na služby pro zrakově postižené, např. Raná péče, která se věnuje malým dětem v předškolním věku, které se narodily s těžkým zrakovým postižením. Jejich klienti se našimi klienty stanou až po mnoha letech, kdy projdou obdobím školní docházky, kdy jsou v péči školních institucí.

Existují i specializovaná pobytová zařízení pro osoby se zrakovým postižením, např. Ústav sociální péče pro zrakově postižení v Brně Chrlicích, se kterým spolupracujeme, naši klienti chodí na akce ústavu a my zveme jejich klienty na naše akce.

2) Mluvíme o organizacích, sdruženích. Ale podstatní jsou klienti. Jejich potřeby a požadavky. Můžete nám přiblížit čím, jakými službami, jim mohou kulturní a vzdělávací instituce pomoci? Co je stále nedostatečné?

Myslím, že je důležité již na počátku každého záměru na nevidomé nezapomínat. Například v případě knihoven vidím velký potenciál v internetu. Webové stránky knihoven tak musejí být přístupné. Již několik let testujeme weby knihoven v soutěži Biblioweb (kritérium přístupnosti), ale musím konstatovat, že výsledky ukazují velmi podobný a neměnný stav. Ty knihovny, které přístupnost zvládly, si úroveň přístupnosti udržují. Velkým problémem webů je dnes jejich rozsáhlost a k větší přístupnosti hodně napomáhá logická struktura webu. Přístupnost dnes už není jen o „textové“ podobě zveřejňovaných informací, ale o snadném nalezení a čitelnosti informací. To je koneckonců společné všem uživatelům bez ohledu na jejich podmínky. Je pochopitelné, že pokud je web obtížně použitelný pro uživatele bez handicapu, bude mít uživatel se zdravotním handicapem mnohem větší problémy s nalezením potřebných informací. Přístupnost je tedy dnes z velké části o logickém uspořádání webu a kvalitních vyhledavačích.

Vypůjčování knih nevidomými čtenáři asi moc očekávat nelze, úroveň sečtělosti nevidomých lidí je velmi nízká. Velký potenciál vidím ve zvukových knihách a to na jakémkoliv médiu (kazeta, CD, soubor na webu ke stažení). Zvuková kniha je nejdostupnější formou pro široké spektrum zrakově postižených. Lidský hlas je mnohem příjemnější poslouchat než hlasový výstup v počítači, i když za těch 20 let, co jsem v oboru, se tomu lidskému velmi přiblížily.

Nicméně poslech není čtení a zde je potřebné zejména mezi mladými klienty více propagovat používání Braillova písma. Integrace nevidomých žáků do běžných škol a nasazení výpočetní techniky do vzdělávacího procesu však odsunuly tyto dovednosti do pozadí a to je velká škoda. Poslouchání je snadnější, pro učitelky na běžných školách je Braillovo písmo problémem, chybí speciální asistenti, kteří by pedagogovi s nevidomým žákem pomáhali a tyto speciální technologie (čtení textu na braillském řádku) zvládali. Za pomoci Braillova písma lze daleko snadněji opravovat překlepy a chyby v textu, studovat cizí jazyky, matematické či chemické vzorce bez záznamu v Braillově písmu se ani nelze naučit.

Dalším problémem jsou komentáře k filmům, televizním programům či divadelním představením. Správně okomentovat dění na filmovém plátně či pódiu divadla je svým způsobem uměním. Komentář by měl objektivně doplnit zvuk filmu či divadelního představení, měl by ozřejmit dění, které není patrné bez zrakové kontroly (komentář nonverbální komunikace), ale nesmí rušit, zasahovat do dialogů.

Co se týká dalšího vzdělávání, jedná se o zpřístupnění moderních metod vzdělávání: doprovodné prezentace promítané na plátno, různé tištěné formuláře, grafy a schémata, která nejsou pro nevidomé přístupné. Zpřístupnění znamená obvykle náročnou takřka ruční práci na vytvoření hmatových „obrázků“ či převodů powerpointových prezentací do přístupné podoby pro nevidomé.

3) Jste ředitelkou TyfloCentra Brno. Zaměříme se nyní na jeho činnost, aktivity, plány. Pomáhají Vám finančně projekty, dotace, sponzoři?

TyfloCentrum Brno je co do počtu zaměstnanců i co do obratu největším TyfloCentrem v republice. Služby poskytuje v pěti městech Jihomoravského kraje, má zaregistrováno pět druhů sociálních služeb – odborné sociální poradenství, sociální rehabilitaci, sociálně terapeutickou dílnu, aktivizační služby a asistenční služby. Realizujeme projekt Blind Friendly Web, pořádáme jediný letní tábor pro nevidomé děti od 7 do 15 let v ČR, jako jedna z mála organizací organizujeme rekondiční a rehabilitační pobyty pro klienty a to i v době, kdy státní orgány tyto pobyty přestaly dotovat.

V letošním roce jsme definitivně museli opustit náš dům na Chaloupkově č. 7, který se nachází v katastrofálním technickém stavu. Od konce druhé světové války nikdo dům pořádně nezrenovoval a tak zub času se na něm podepsal. Naše snahy získat na stavbu nového domu peníze z evropských fondů zatím nevyšly.

Útočiště jsme našli nedaleko, na Chaloupkově č 3. Majitel objektu měl celé první patro a mezonet rekonstruované budovy volné a poskytl nám zde útočiště. Zejména nám významně slevil z nájemného, protože nejsme schopni platit obvyklé tržní nájemné. Pro naše klienty bylo podstatné to, že se nemuseli složitě učit novou cestu k nám.

Velkým plánem, který se však v současné ekonomické situaci stává spíše snem, je získat peníze na stavbu nového Domu služeb pro nevidomé Josefa Chaloupky. Realizované projekty, příjem dotací a dary dárců a sponzorů nám pomáhají realizovat běžné činnosti a provoz. Na stavbu nového domu to však nestačí a ani není určeno.

4) Z čeho jste měla v letošním roce radost, jaké aktivity se Vám profesně podařily?

Letos jsme hodně žili stěhováním střediska a nebylo to vůbec jednoduché. Radost jsem určitě měla z dárce, který nám věnoval celý jeden milion korun a my jsme se díky tomuto opravdu štědrému daru mohli přestěhovat a upravit prostory tak, jak jsme potřebovali, hlavně jsme mohli nechat zbudovat výtah z prvního patra do mezonetu. Připravili jsme tak klientům důstojné a takřka bezbariérové prostory, aby se u nás cítili dobře. První Den otevřených dveří, který jsme pro klienty, úředníky, novináře i veřejnost otevřeli dne 1. listopadu v nových prostorách, se nadmíru vydařil. Kolegové jej vzorně připravili a nové důstojné prostory tomu dodaly tu správnou atmosféru.

5) Máte dost mladých spolupracovníků? Zajímají se mladí lidé o problémy handicapovaných občanů, chtějí se profesně zabývat jejich řešením?

Mladých spolupracovníků máme poměrně dost. Dokonce byla doba, kdy jsem velmi ráda přijímala absolventy oborů sociální práce, sociální a speciální pedagogika, u kterých jsem měla jistotu, že nebudou přinášet zvyky z minulého zaměstnání. Ale každý kolektiv by měl být vyvážený a to i věkově. Není problém získat mladého člověka, který se chce profesně zabývat problémy našich klientů, nicméně nadšení 90-tých let je již dávno pryč, dnešní absolventi škol chtějí mít slušně zaplacené zaměstnání, benefity a různé výhody od zaměstnavatele.

6) Před několika lety jsme společně TyfloCentrum Brno a Moravská zemská knihovna organizovaly několikadenní seminář na téma asistenční podpory knihovníků. Máte informace o tom, zda knihovny dostatečně reagují na čtenářské, vzdělávací a informační potřeby nevidomých uživatelů?

Od konání toho semináře uplynulo bezmála deset let, konal se v červnu roku 2002. Reagovali jsme tenkrát na snahy některých knihoven zřídit si pracoviště s PC se speciálním programovým vybavením pro uživatele se zrakovým postižením. Seminář měl jediný cíl: ukázat pracovníkům knihoven, jak nevidomý či slabozraký uživatel s PC pracuje, jaké programy používá. Seminář měl mimo jiné ukázat, že existuje celá řada speciálních programů pro zrakově postižené uživatele, že neexistuje univerzální jediný program. Snažili jsme se ukázat, že tato problematika není tak jednoduchá a že naučit ovládat počítač nevidomého uživatele vyžaduje specializaci a nevidomého s počítačem nemůže seznamovat kdokoliv, kdo umí s počítačem pracovat. Nevidomý uživatel např. nepoužívá myš a vše ovládá z klávesnice. Ani práce slabozrakého uživatele, který myš částečně používá, není tak úplně totožná s prací běžného uživatele.

Již tenkrát jsem ke snahám vybavit knihovny počítači se speciálním softwarem byla poměrně skeptická. Pokud nevidomý klient vůbec do knihovny dorazí, hledá obvykle specializované pracoviště zvukových knih. Nevím, kolik nevidomých klientů přišlo do knihovny, sedlo k počítači, který byl vybaven speciálními programy a vyhledalo si tam informace nebo si vybralo knihu v katalogu knih. Pokud to umí a zvládá, pak má na tuto činnost počítač doma, je na něj zvyklý, má jej nastaven tak, aby mu vyhovoval. Proč by chodil do knihovny?

Tím seminářem jsme také chtěli ukázat, že ani výukové aktivity obsluhy PC pro nevidomé nelze v knihovně provozovat. Lektor, který učí nevidomé s PC pracovat, musí být na tuto práci poměrně náročně zaškolen a v oboru se musí neustále vzdělávat. Obor výpočetní techniky se rychle rozvíjí a vyžaduje neustálou pozornost, i knihovny musí v případě pořízení takových technologií počítat s potřebnou investicí do hardwaru a nových verzí softwaru.

Myslím, že nevidomí by přivítali, kdyby existovalo mnohem více knih ve zvukové nebo v digitální podobě, kdyby tyto knihy byly dostupné.

V oblasti vzdělávání jsou obrovské rezervy. Nevidomí lidé obvykle nemají finanční prostředky na placené kurzy (např. jazykové) a velkým problémem je připravit vzdělávací program tak, aby nevidomí měli učební materiály v takové podobě, aby s nimi mohli pracovat. Jak taková učební pomůcka pro nevidomé může vypadat, je možné se podívat na tomto odkazu: http://centrumpronevidome.cz/cpi/hmatova-cvicebnice.

7) Závěrečná otázka v časopise věnovaném knihovníkům má zcela jasné zaměření. Jaké knihy Vám pomáhají zvládat náročnou práci? Máte oblíbený literární žánr nebo knihu?

Období, kdy jsem hodně četla a kupovala spoustu knih, bylo období školní docházky a zejména studií na gymnáziu. Internet neexistoval a informace se nalézaly jen v knihách. Dodnes, kdykoliv jdu na odbor sociálních věcí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který dnes sídlí v místech, kde se dříve nacházela univerzitní knihovna se studovnou, si vzpomenu, jak to tam bylo dříve uspořádáno a kolik času jsem proseděla v této studovně nad knihami.

Z beletrie jsem měla ráda historické romány od Vaňkové, Loukotkové, Říhy. Tyto romány poněkud zlidšťovaly historické postavy, o kterých jsme se učili v dějepise. Dojímal mě příběh nešťastné náklonnosti královny Elišky Rejčky a Jindřicha z Lipé. Oblíbila jsem si i knihu Nahý jsem přišel na svět o sochaři Rodinovi. Ráda jsem sáhla i po vědeckofantastické literatuře. Jednou z mým oblíbených knih je Den trifidů. Filmové zpracování mě však nenadchlo.

Lidé by měli nejprve číst a pak sledovat filmy. Při čtení knih se naše fantazie rozvíjí, filmy nám svou vizualizací vnucují představu o postavách a místu děje a fantazie nemá takový prostor. Je pak zajímavá konfrontace vlastní fantazie a zpracování ve filmu či v divadelním provedení. Nejprve je tedy vhodné číst knihu a pak se podívat na film či zajít do divadla.

Dnes na čtení nemám mnoho času. Čtu zákony a nařízení, píšu články a odborná pojednání o své práci, zpracovávám směrnice, metodiky, studie, zprávy, finanční přehledy a statistiky. Vzhledem k mé manažerské profesi dnes sáhnu spíš po knihách typu Kam se poděl můj sýr.

NEJEZCHLEBOVÁ, Jana. Rozhovor s Hanou Bubeníčkovou. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2011, 25(4) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/rozhovor-s-hanou-bubenickovou

Verze pro tisk