Rozhovor s Romanem Hájkem – novým předsedou SKIP

Svaz knihovníků a informačních pracovníků (SKIP) je největší profesní organizací svého druhu v ČR. Sdružuje více než 2 100 členů – přes 1 000 veřejných a odborných knihoven všech velikostí a 1 100 jednotlivců. Jeho počátky se datují do roku 1968 a se SKIPem je neodlučitelně spojeno mnoho významných knihovnických osobností, které od historie až po současnost formují jeho tvář. V červnu 2025 proběhla v Liberci valná hromada SKIPu, na které si, mimo jiné, jeho členové volili vedení na nastávající období. Vybíralo se hlasováním z kandidátek do výkonného výboru, dozorčí komise a na předsedu SKIP. Dnes již víme, že novým předsedou se stal po dvoukolové volbě Roman Hájek, ředitel Středočeské vědecké knihovny v Kladně.

Pane Hájku, Vaše zvolení bylo pro mnohé překvapením. Přeci jen jste přišel do SKIPu jako nováček a hned jste se stal jeho předsedou. Popište možná trochu genezi Vaší kandidatury, kde vlastně vznikl ten nápad ucházet se o post předsedy a jaké máte dojmy z voleb?

To je hodně otázek najednou, tak možná bude nejlepší vzít to od dojmu z voleb. Z mého pohledu byla atmosféra valné hromady poměrně emotivní. Samotná volba, jejíž výsledek byl nečekaný i pro mě, nasvítila určité vnitřní napětí uvnitř SKIPu, které se prohlubuje už nějakou dobu. Zjednodušeně zkrátka části členů SKIPu dosavadní fungování organizace vyhovuje, případně nemají vyhraněný postoj, zatímco část členů by chtěla určitou, často nijak jasně formulovanou změnu. Tím, jak byla pojatá moje kandidatura, jsem se zřejmě stal příslibem té „změny“. Nedělám si iluze, že pro řadu delegátů valné hromady byl jejich hlas pro mě spíš výrazem snahy dát SKIPu nějaký – jakýkoli – impulz než podporou mé osoby a nabízené perspektivy. Proto se ve mně stále mísí různé pocity. Na jednu stranu vděk, že můžu zkusit pohnout věcmi, které považuji za důležité, na druhou stranu tíha zodpovědnosti i vědomí toho, že pro část členů jsem kukačka v hnízdě. Určitě je před námi období plné výzev.

Pokud jde o to, co předcházelo rozhodnutí se o funkci ucházet, asi by mělo zaznít, že stejně jako ve SKIPu jsem se „zjevil“ i ve své domácí Středočeské knihovně. Přišel jsem do knihovnictví ze soukromé sféry a díky knihovnám se mi otevřely dveře do nového světa, světa stojícího na hodnotách, které jsou mi vlastní a které cítím potřebu hájit, světa velmi dynamického, kde můžu využít, co umím – nebo spíš co si myslím, že umím. Právě moje zkušenost z jiných oborů mi umožňuje dívat se na věci někdy trochu jiným pohledem a narušovat zažité „tak je to nejlepší, protože tak to bylo vždycky“. Když jsem po půl roce jakž takž pochopil fungování naší knihovny, začal jsem pátrat po příčinách toho, proč některé věci v knihovnictví fungují a některé ne. Měl jsem výhodu knihovnického greenhorna oplývajícího nulovým ostychem z kladení hloupých otázek a vyvolané debaty se poměrně často stočily k fungování oborových profesních organizací. Povážlivě často jsem ve vztahu ke SKIPu slyšel fráze typu „SKIP by potřeboval“, „to by SKIP musel“, „SKIP by třeba mohl“. A když jsem pátral, proč to není jinak, přišly odpovědi typu „to se zkoušelo“, „to je prostě těžké, složité“, „to by se muselo“ nebo rovnou „to nejde“. To byl moment, kdy jsem si řekl, že jednak jako ředitel krajské knihovny potřebuju silnou a maximálně funkční profesní organizaci, která nese do veřejného prostoru témata, s nimiž mohu ve vztahu ke svému zřizovateli fungovat. A že bych snad s tím stavem „to nejde“ mohl umět něco udělat. Nemám úplně ve zvyku trousit moudra, jak by se věci daly dělat líp, spíš se je „snažím dělat děláním“. 

Na čem především jste stavěl svou kandidaturu a proč myslíte, že Vám členové SKIP dali svůj hlas?

Na omezeném prostoru, který byl v rámci „kampaně“ k dispozici, jsem se snažil vysvětlit, proč považuji za nezbytnou výraznější rekonstrukci SKIPu. Slýchávám teď docela často, že mluvit o potřebě změny je neuctivé k práci těch, kdo SKIPu zasvětili významnou část svého života. Proto bych se u toho s dovolením na chviličku zastavil, protože to je dost nešťastné nepochopení toho, co se snažím říct. Tak si zkusím pomoct metaforou. Představte si SKIP jako krásný dům, kde se psaly dějiny oboru a jehož zdi pamatují řadu významných událostí a setkání. Architekti ho skvěle navrhli pro potřeby své doby, dnes už jsou ale na něm znát různé menší zásahy a úpravy, které si vyžádal pozdější provoz a měnící se potřeby. Jedna nová příčka ještě nic moc neznamená, ale za roky se podobných úprav nahromadí víc, naruší se původní vazby mezi místnostmi a dům přestane dobře fungovat. Nehledě na to, že se promění technické normy a další nároky. U domu nikdo nezpochybňuje, že po nějaké době je místo další drobné úpravy zapotřebí generální rekonstrukce a modernizace. Generální rekonstrukce není zpochybněním původních architektů a stavitelů, ale navázáním, rozvinutím a posunem jejich práce.

Tahle metafora je vypůjčená od Louise Lapointeho a Fabrizia Montecchiho, kteří ji použili při formulaci své vize na obrodu světové loutkářské organizace UNIMA – ale přijde mi, že dokonale vystihuje i situaci SKIPu. A to se také snažím opakovaně vysvětlovat: SKIP má za sebou spoustu skvělé práce, skvělé projekty, skvělé lidi. Ale pojďme se podívat na to, jak tu práci děláme, jak projekty vedeme, jak se žije lidem, kteří je garantují… A jak to vše vnímá mladší generace lidí, která cítí výrazně menší potřebu se sdružovat v podobných oborových strukturách, ale pro dlouhodobé přežití SKIPu ji potřebujeme pro SKIP nadchnout.

Přibližte svou vizi toho, jak chcete SKIP vést dále.

Potřebujeme se především bavit o výhodách a úskalích stávajícího modelu. A to ne z pohledu toho, co nám osobně vyhovuje, co kdo máme nebo děláme rádi, ale co je třeba pro prosperitu organizace. Já vnímám jako podstatné, aby se činnosti SKIPu i v rámci SKIPu zpřehlednily, bylo jasné, kdo co dělá a kdo co od koho může očekávat. Potřebujeme řízení zjednodušit a zefektivnit. V současné době – a omlouvám se, mám ve zvyku nazývat věci pravými jmény – má na sobě SKIP tolik činností a projektů, že je jen s obtížemi zvládne administrativně uřídit. Osobně se vždy snažím prosazovat kvalitu nad kvantitou. Ale to je na velkou diskuzi, kterou jsme na předsednictvu výkonného výboru SKIPu zatím pořádně neotevřeli, tak tomu prosím dejme nějaký čas. 

Asi klíčovým slovem letošních voleb, které možná i pomohlo vyhrát volby, je „profesionalizace“ SKIP. Jak si ji představujete?

Začnu od první premisy profesionální organizace, a tou je schopnost garantovat určitou kvalitu své činnosti a svých služeb bez ohledu na personální obsazení, předsedu/předsedkyni nevyjímaje. Jinými slovy je tak trochu jedno, kdo jednotlivé činnosti dělá, protože organizace má procesy popsané a nastavené tak dobře, že v případě výpadku je kdokoli zastupitelný. To je samozřejmě ideální stav, ale je třeba začít se k němu posouvat. V současné době totiž i úspěšné projekty SKIPu, jako je třeba Bookstart, stojí a padají s konkrétními lidmi. To je velmi rizikové, křehké – a práce na změně je určitě dlouhodobý cíl.

Ve střednědobém horizontu by SKIP měl být schopen mít zaměstnance, kteří řeší část administrativy a strategické úkoly a agendy. Někoho, kdo pracuje „plně pro SKIP“, posouvá věci a slouží jako opora pro regiony, sekce a další orgány. Začít se dá s aspoň částečným úvazkem jednoho člověka, dlouhodobě se ale bez vlastní „profesionální“ síly neobejdeme. Krátkodobě, tj. zvládnutelně do konce tohoto volebního období v roce 2028, lze dosáhnout profesionálněji vypadající komunikace, lepší prezentace jak SKIPu, tak jeho kmenových projektů a profesionalizace vnitřní práce. Bavíme se například o centrální evidenci členů, nástrojích vnitřní komunikace a podobně.

Potýkáte se v této chvíli i s nějakými problémy, ať co se týče formalizace SKIP, personální, možná právě s těmi, které souvisí s tou profesionalizací?

Nemám moc rád slovo „problém“. Řešíme výzvy. A ano, i výzvy personální. Dění kolem valné hromady přivedlo některé členy k přehodnocení míry své zaangažovanosti ve SKIPu. Takový je život, asi není podstatné rozebírat detaily. Děláme vše pro to, aby byla zachována kontinuita všech podstatných činností. 

Co se již podařilo od Vašeho zvolení uskutečnit?

Podotýkám, že dnes je to od zvolení lehce přes dva měsíce, navíc měsíce prázdninové, a teprve na konci června proběhla volba předsednictva SKIP. Ale abych se nevykrucoval: řešili jsme přesun webu na nový hosting, jeho technický upgrade i změnu pravidel správy obsahu (velký dík do Moravské zemské knihovny, hlavně Martinu Krčálovi); řešili jsme kampaň k letošnímu Týdnu knihoven (vše na www.tydenknihoven.cz a opět dík do MZK); dohodli se se sekcí Mladý SKIP na novém nastavení – a profesionalizaci – komunikace na sociálních sítích, které by se mělo uvádět do života od září; rozpracovali jsme podklad k možnému zjednodušení ekonomické agendy; dohodli se na rámci možné spolupráce s Katedrou arts managementu VŠE, jejíž studenty chceme využít jako zdroj nápadů, jak práci SKIP dál posunout. 

Uveďte prioritní oblasti, kterým by se měl SKIP podle Vás věnovat.

Podle mě jsou tři. Jako profesní organizace má SKIP hájit a reprezentovat profesi a společně s ní potažmo také knihovny samotné, pracovat na posílení jejich pozice a vnímání ve společnosti. To samozřejmě už do značné míry dělá, osobně bych ale stál o to, abychom byli schopní profesionálních advokačních kampaní zaměřených také na širší veřejnost. Začít můžeme třeba u návštěvníků knihoven, kteří nepochybně často nemají ponětí o nepoměru mezi požadavky kladenými na knihovníky a jejich platovým ohodnocením. Druhou oblastí je podpora čtenářství, zejména toho dětského. To také není nic nového, jen by o tom měl SKIP umět sebevědoměji komunikovat a ideálně pro kampaně na podporu čtenářství najít nějakého silného mecenáše, protože k tomu určitě je potenciál.

A pak jsou to kompetence a dovednosti samotných knihovníků, tj. práce dovnitř. Pokud bych chtěl, aby za mnou ve SKIPu něco zůstalo, tak by to měla být vědomostní báze. Tj. všem členům (a v nějaké formě určitě i celé knihovnické komunitě) přístupný zdroj ověřených informací, příkladů dobré praxe, vzorů různých dokumentů, kontaktů apod. o věcech, které v knihovnách řešíme, budovaný na peer-to-peer (nebo chcete-li komunitním) principu. Představte si ji třeba jako místo, kde najdete ucelené informace k bezpečnosti v knihovnách, zapojení AI včetně vzoru vnitřní směrnice, možnostech flexibilní práce v knihovnách, tipy na reakce na negativní online komentáře, tipy na aktivity vhodné pro budování komunit, práci s generací Z apod. Něco takového českému knihovnictví velmi chybí, informace jsou roztroušené po různých workshopech a konferencích. Pro světové knihovnické organizace typu americké ALA, britské CILIP nebo německého BIB jde přitom vždy o jeden z nejvýznamnějších „produktů“ jejich práce. Tady vidím zajímavý potenciál i pro spolupráci s časopisem Čtenář. Vedle toho je samozřejmě ještě řada dalších cest, jak kompetence knihovníků podpořit, zvlášť v onlinu, který je dobře dostupný i pro menší knihovny.

Jaké jsou Vaše nejbližší i ty vzdálenější plány, klíčové projekty a aktivity v rámci SKIP?

Nejbližší plán je zařídit SKIPu vlastní e-mailovou adresu, kterou doteď neměl. Od toho se pak může odvinout řada dalších drobných kroků zjednodušujících vnitřní komunikaci vedení, třeba zřízení cloudového pracovního prostoru. Z mého pohledu to je nějaký nástrojový základ, lopaty, krumpáče a vrtačky, pro další práci. Pak musíme zvládnout Týden knihoven a Knihovnu roku a naplánování projektů na příští rok. No a pak se musíme na předsednictvu dohodnout, jak odvážní a ambiciózní chceme být.

Děkujeme za rozhovor.

Roman Hájek vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd UK. Po pár letech v akademické sféře přešel do mediální praxe, věnoval se řízení komunikace značek, vymýšlel strategie, vedl projekty a různé pracovní týmy. Založil spolek a regionální nakladatelství Halda, podílel se na vzniku nakladatelství Hurá, tvořím!, řídil činnost projektu Science Café Czech Republic, spolupodílel se na vybudování Muzea věžáků v Kladně. Od ledna 2023 řídí Středočeskou knihovnu v Kladně, je předsedou redakční rady časopisu Čtenář a iniciátorem jeho nedávné transformace, podílel se na systémových změnách ve výkonu regionálních funkcí knihoven ve Středočeském kraji, od června 2025 je předsedou SKIP.