Rozhovor s Vojtěchem Vojtíškem

Vydáno: 2020-03-10 (All day)
V rubrice: Proměny českého knihovnictví
Autor: Michal Škop

Nějakou dobu se mohlo zdát, že e-knihy brzy nahradí klasické knihy, že kamenné knihovny už vlastně nebudou potřeba. Máš dojem, že se tento trend skutečně naplňuje?

Na to si vzpomínám celkem dobře: když jsem v roce 2012 začal pracovat v Městské knihovně v Praze (MKP), internet byl plný článků na téma „přichází Kindle a s ním konec papírových knih“. Zároveň jsem ovšem vnímal, že chybí jednoduše dostupný relevantní obsah – prakticky všechno, co jsem v té době potřeboval a chtěl číst na čtečce, jsem si tenkrát převáděl sám. Stále jsem přesvědčený, že elektronický obsah má obrovský potenciál, který zůstává nevyužitý. Mám na mysli především byznysově – po těch osmi letech už sice můžeme nakupovat novinky ve formátu e-knih v podstatě současně s papírovými, ovšem těch několik generací literární tvorby před rokem 2010 zůstává pořád nevyužito. Internet nás naučil dvě věci: mít vše hned a mít to zadarmo. To je nejen velká výzva pro vydavatele obsahu obecně (noviny, knihkupci), ale především obrovská příležitost pro transformaci knihoven z distributora na producenta obsahu.

Takže masivní přechod od tištěných knih k e-knihám se zatím nekoná?

Takový trend v pravém slova smyslu vlastně neexistuje. Když se podívám jen na prosté vyhledávácí trendy, tak e-knihy jako téma už mají svůj hype dávno za sebou:

Mnohem zajímavější je stejný obrázek v porovnání s tématem „kniha“:

Zájem o klasické knihy je zkrátka konstantou – a o takových věcech se články nepíšou. Jednoznačná jsou také data ze Zprávy o českém knižním trhu Svazu českých knihkupců a nakladatelů: obrat trhu s knížkami roste a jedná o 8 miliard ročně. Skutečně ten trh ovládají e-knihy? Nikoliv: podíl e-knih a audioknih na celkovém obratu dohromady tvoří zhruba 2,6 %, a to dlouhodobě. Znamená to tedy, že e-knihy lidé nečtou? Takhle jednoduché to není. Znamená to, že lidé e-knihy nenakupují. Potvrzuje to také průzkum agentury Nielsen pro Národní knihovnu ČR z roku 2016: „Drtivá většina čtenářů e-knih (93 %) je stahuje volně z internetu“ a zároveň „Více než třetina čtenářů se v současnosti hlásí k četbě knih v elektronické podobě“ – jinak řečeno, tištěné knihy v preferencích převládají a e-knihy chceme zadarmo. To je skvělá zpráva pro knihovny, protože obojí umíme relativně dobře a můžeme v tom být dokonce naprosto vynikající.

Mnoho uživatelů čte e-knihy na svých mobilech, jsou podle tebe čtečky slepou uličkou? Jaké jsou poslední novinky v oblasti technologie čteček – máme se kam posunout?

Kdo jsou čtenáři e-knih, co chtějí a jaká zařízení používají – to jsou přesně otázky, na které jsme hledali odpovědi v projektech Efektivní knihovna v digitálním prostředí. Díky podpoře Ministerstva kultury ČR v programu VISK jsme shromáždili spoustu dat a věříme, že knihovnám pomohou právě v oblasti e-knih významně posunout své služby. Mimo jiné víme, že e-knihy čte na mobilu 47 % veřejnosti (obecná populace ČR starší 18 let), shodně potom na tabletu (22 %) a čtečce (21 %). Není to překvapivé – mobil je zkrátka primárním vstupem pro konzumaci obsahu. Čtečky z mého pohledu nejsou slepou uličkou, mají své místo pro svou specifickou cílovou skupinu (čtenář e-knih), nebo situaci (letím na dovolenou a na knihy nemám místo). Obávám se, že technologicky se čtečky mohou posunout pouze v momentě, kdy elektronický inkoust bude na takovém displeji, který si složíme do kapsy. Jinak je to vlastně dokonalý produkt – výdrž baterie je nekonečná, kapacita pro ukládání také. To je problém pro výrobce: umí to už od začátku vlastně jednu věc dobře (čtení knihy), což je prima pro uživatele, ale zároveň už tím pádem nikdo nepotřebuje kupovat každé dva roky nové zařízení. Hádám, že kdo čtečku chtěl, tak ji má, a tím je trh nasycený.

Mění se nějak významně situace v oblasti nabídky e-knih ve veřejných knihovnách?

Situace se nijak významně nezmění sama – ono je to totiž zkrátka na nás, na knihovnách. Jako knihovna mám v podstatě dvě možnosti: buď mi někdo e-knihy dodá jako službu, nebo se stanu jejich producentem. Obě možnosti mají samozřejmě svá pro i proti. V českých knihovnách dominuje první možnost (ve 149 knihovnách), konkrétně jde o půjčování e-knih prostřednictvím distributora Palmknihy (eReading): v nabídce je 8 390 titulů od 171 nakladatelů. V roce 2018 bylo uskutečněno celkem 39 631 výpůjček e-knih. Služba je pouze pro registrované uživatele, knihovna hradí uskutečnění výpůjčky (v rozpětí 40 – 60 Kč). V MKP jsme se už v roce 2009 vydali opačnou cestou – klasickou digitalizaci fondu jsme rozšířili o regulérní publikování e-knih v režimu open access. Stáhnout si je tak může kdokoliv, kamkoliv, kdykoliv. Zdarma. Dnes vydáváme jeden nový titul denně, nabízíme jich aktuálně 1 782 a objem stažení letos meziročně hezky vyrostl na 57 %. V roce 2019 bylo uskutečněno 2 157 962 stažení. Zdarma dostupné neznamená bez nákladů. Vydání jedné e-knihy v MKP stojí zhruba 17 000.

Je to vůbec dobrá investice?

Každá e-kniha se v průměru stáhne v počtu 1 186, což v přepočtu tedy znamená náklad 14 Kč na jedno stažení. Čtenáři ve zmiňovaných průzkumech ocenili možnost stahování e-knih na průměrných 33 Kč (polovina z nich byla ochotna platit 66 Kč za stažení e-knihy). Jednoduchou cost-benefit analýzou (benefit: 33 Kč za stažení s náklady 14 Kč) se dostaneme na návratnost investice 235 %. Jinými slovy, každá koruna z veřejného rozpočtu se vrátí zhruba dvojnásobně v užitku, který přináší. Navíc: e-knihy z MKP může zpřístupňovat jakákoliv knihovna – stačí sklízet naše záznamy a do vašeho katalogu tak budou jednoduše přibývat tři stovky knížek ročně, stejně jako na portál knihovny.cz, databazeknih.cz, nebo v některé z těch 29 knihoven, které to už dělají. Jak by ale měla vypadat opravdu významná změna? Pokud v MKP dokážeme vydat 300 nových e-knih za rok, co kdyby každá z knihoven vydala alespoň jednu? Najednou bychom tu měli přes 5 000 nových titulů každý rok, dostupných z celého světa a s řádově nižšími náklady.

MKP je tedy tahounem trendu vlastní tvorby e-knih, v této oblasti dokonce školíte kolegy z jiných knihoven. Mohl bys shrnout své dosavadní zkušenosti s projektem e-knihovna a naznačit další plány?

Od začátku bylo vydávání e-knih v MKP řešeno jako strategický projekt. Po těch deseti letech se z projektu stala běžná agenda knihovny a toho si na tom cením asi nejvíc – naučili jsme se to dělat dobře a se skvělými lidmi, díky nimž reálně vzniká něco nového. Začínali jsme s publikováním tzv. volných děl (Čapek, Němcová, Hašek, Vančura a další), poslední tři roky intenzivně obracíme: vydáváme z 80 % obsahu pouze licencovaná díla. Soustředíme se především na taková, která už nejsou dostupná v papíru. Cíleně se vyhýbáme novinkám, protože naše nika je tam, kde není komerční potenciál pro vydavatele. Když si otevřu náš poslední ediční plán, vidím tam jména Viola Fischerová, Josef Kainar, Ivan Wernisch, Bohumil Hrabal, Miloš Urban, Jiří Kratochvil, Radka Denemarková, Jan Cimický nebo Ludvík Souček. To jsou samé skvělé věci, které už teď může mít kdokoliv. Pokud se podívám na seznam připravovaných titulů pro letošní rok, mám radost z celé řady autorů, například Ivana Klímy, Michala Ajvaze, Lenky Reinerové nebo Jiřího Hájíčka.

Ty sám jako čtenář preferuješ e-knihy? A jakou používáš čtečku?

Já nejspíš spadám do kategorie hybridního čtenáře a vlastně moc neřeším, v jaké formě čtu. Beru to, k čemu se nejsnáze dostanu – ať už v papíru, nebo na iPadu. Čtečka (Nook) mi dlouho poctivě sloužila, přenechal jsem ji před pár lety bratrovi. Jako čtenář si přímo užívám, že nemusím vlastnit stovky knih, které bych si chtěl přečíst, protože se o to za mě stará knihovna. Prof. Trávníček napsal ve svém shrnutí posledního čtenářského výzkumu[1]:

„Digi-sféra v nás vyvolává dvě čtenářské reakce, zcela protikladné: (1) protože jsem byl dnes tak dlouho zaměstnán digitálními písmenky, nemám už chuť na ta další (tištěná); (2) protože jsem byl dnes tak dlouho zaměstnán, chci se teď digitálně vypnout a dopřát si jiná písmenka (tištěná).“

Myslím, že právě to prožívá většina z nás, a pokud jde o mě, snažím se mezi vypínáním a zapínáním najít rovnováhu.

Děkujeme za rozhovor.

Vojtěch Vojtíšek – absolvent Ostravské univerzity nastoupil do Městské knihovny v Praze v roce 2012 na místo projektového manažera *E-knihovny*. Za tento projekt získal v roce 2016 ocenění MARK udělované Svazem knihovníků a informačních pracovníků mladým nadějím českého knihovnictví. Vojtěch pravidelně vystupuje na nejrůznějších konferencích, publikuje v odborných knihovnických časopisech a pořádá workshopy zaměřené na tvorbu e-knih, design služeb nebo projektový management.

[1] TRÁVNÍČEK, Jiří. „Čtečka může být dobrá, ale knížka je knížka“ (Čtení digitální a čtení tradiční). Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(2), 36–47. ISSN 1801-3252.

ŠKOP, Michal. Rozhovor s Vojtěchem Vojtíškem. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2020, 34(1) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/rozhovor-s-vojtechem-vojtiskem

Verze pro tisk