A to se daří! Rozhovor s Libuší Nivnickou o roli Ústřední knihovnické rady a jejích úkolech ve vztahu ke knihovnické obci

V rozhovoru, který jsme vedli s Vítkem Richterem v minulém čísle Duhy, zaznělo, že jedněmi z aktuálně nejdůležitějších úkolů českých knihovnic a knihovníků je obnova pevnosti knihovnické sítě a jasné rozdělení kompetencí. Podle něj je to právě platforma Ústřední knihovnické rady, kde by se měla dohodnout pravidla spolupráce, včetně těch s knihovnickými spolky. Současně se kriticky vyjádřil, že stávající model spolupráce se v podstatné míře vyčerpal a je třeba najít efektivnější model. Cítíš to také tak? A je ÚKR platformou, kde by mohl být nalezen nový model? 

Já chci připomenout některá čísla: SKIP přes 2 tisíce členů, z toho cca 1000 institucí, SDRUK 104 institucionálních členů, z nichž mnozí jsou zároveň členy SKIP. Tato čísla zde nyní neuvádím proto, abychom podle nich srovnávali význam toho kterého spolku, ale proto, abychom si společně položili otázku, zda jisté napětí mezi spolky skutečně ovlivňuje pevnost celé knihovnické sítě?  K následujícímu výroku nemám žádná statistická data, ale zdá se mi, že mnohé knihovny, které nejsou členy jednoho či druhého spolku tuto situaci buď neřeší či vnímají ji jen okrajově. Co jistě ale každá knihovna, která nechce jen přežívat v pohodlných a zajetých stereotypech, uvítá a potřebuje, je jasná a dobře komunikovaná strategie knihovnictví v ČR – tedy koncepce rozvoje a praktické nástroje, které mohou knihovny využít, ať jde o knihovnu jakékoliv velikosti. 

Jinými slovy bych si přála, aby dílčí, a věřím, že přechodný, nesoulad mezi spolky nebyl komunikován tak, že by přerostl v nálepku nepevnosti celé knihovnické sítě v ČR.  Já to tak rozhodně nevnímám. Často se uvádí notoricky známá věta o obdivuhodné hustotě sítě v ČR. Což samo o sobě nebude znamenat nic, když půjde o vzájemně separované ostrovy a ostrůvky. Ale naštěstí také často slýchám pochvalná slova z jiných oborů, jak je úžasná naše ochota sdílet zkušenosti, poradit si, řešit věci společně, což v mnoha jiných oblastech prostě nefunguje. 

Co mi z těchto úvah vyplývá? Máme široký systém informačních a knihovnických služeb složený z jednotlivých knihoven a chytré lidi v nich. Máme výkonné spolky. Pojďme se méně nimrat v dílčích nesouladech a nervozitách, které jsou z globálního pohledu složitosti dnešního světa marginální, a pojďme pracovat na tom, jak dělat z knihoven subjekty, které nebudou v neklidné, složité a ekonomicky náročné době škrtnuty, nebo trpěny ze slušnosti a budou pouze přežívat. Instituce, které budou ne možná užitečné, ale nepostradatelné. Budou opravdu jedním z pilířů, který spoluutváří stabilní a prosperující společnost. A tady vidím klíčovou roli Ústřední knihovnické rady. Nu, a paralelně se zabývejme tím, jak význam našich asociací posunout na další level  – v kontextu národních, evropských i globálních cílů i v jejich čitelnosti a smysluplnosti pro každého současného a budoucího člena. 

Tedy základním úkolem ÚKR je připravit koncepci knihoven, jako klíčový nástroj spolupráce. Co by tedy měla dle Tebe konkrétně obsahovat, aby zaručovala, že knihovny nepostradatelné budou? 

Ústřední knihovnická rada je poradním orgánem ministra kultury. Jde nejenom o to připravit koncepci, ale umět ji také aktivně s ministrem komunikovat.  Obě roviny jsou od sebe neoddělitelné, což ovšem neznamená, že automaticky půjde o jednoznačnou shodu. Pro to, co se ocitne v návrhu koncepce, musíme mít jasnou argumentaci. A to je úkolem pro celou ÚKR. 

Pokud se ale ptáš na můj názor, co bude dělat knihovny i v budoucnu nepostradatelné, pak to je schopnost poskytnou státu infrastrukturu, která bude pomáhat v řešení jeho rozvojových i krizových situací.  Zároveň tuto misi musí knihovny umět čitelně směřovat ke každému jednotlivci. Stále ještě se neumíme dostatečně prodat a prosadit naše schopnosti i potenciál, což se mj. odráží v tom, že najít zmínku o knihovnách v různých strategických dokumentech, je jako hledat jehlu v kupce sena. A pokud jde o veřejnost, rovněž se dnes a denně setkáváme s velmi zploštělým pohledem na knihovny. Knihovny jsou sice vnímány jako úctyhodné instituce, ale o jejich potřebnosti vždy shoda nepanuje. Strategické myšlení, předvídavost, rychlá  akceschopnost  spolu s dlouhodobě budovanou  značkou kvality a důvěry.  To jsou naše devizy, o které se musíme opírat a účinně je komunikovat. A  na základě těchto faktů zároveň získávat adekvátní dlouhodobé financování. 

Chci se ještě vrátit ke své představě, jaká by ÚKR měla také být: Když si uvědomíme, že je to právě ÚKR, která formuluje klíčový dokument pro rozvoj knihoven ČR na další období, kladu si otázku, do jaké míry je odborná veřejnost o její práci informována. Ráda bych, abychom  mnohem  intenzivněji průběžně informovali o jejích aktivitách a také vtáhli do řešení řady otázek širší odbornou veřejnost. Příkladem může být aktuální iniciativa k revizi katalogu prací ve spolupráci MK ČR a ÚKR a očekávaná debata s MPSV ČR – a to i k otázce platových tabulek.     

S čím by si tedy veřejnost měla asociovat potřebnost knihoven. Jaká jsou konkrétní témata, díky nimž by se jejich postavení ve společnosti podařilo opět stabilizovat nebo dokonce zvýšit? Co se reálně skrývá za onou infrastrukturou, o které mluvíš?

S každodenní přítomností. Aby Vás, pokud řešíte nějakou životní situaci, napadla myšlenka, že s ní knihovna může pomoci. Začít právě zde, ať už Vás následující kroky nasměrují kamkoliv. Knihovna jako parťák, který je člověku užitečný v každém věku. Místo, kam mají lidé důvod se vracet.  Mezi důvody či hodnoty, které jsou trvalé, bezesporu patří: 

1. lidé v knihovnách – připravení poradit, vzdělaní a vnímaví k potřebám druhých, 
2. prostor bezpečný a přívětivý, otevřený pro všechny, 
3. odbornost, 
4. příležitost k relaxaci, vzdělání, inspiraci, seberealizaci, 
5. útočiště proti osamělosti, sociálnímu a technologickému vyloučení.

To vše znamená, že knihovna má potenciál stmelovat, propojovat i motivovat. Má schopnost převádět aktuální témata do praktické podoby, být průvodcem těmito změnami. Ovšem  za předpokladu, že se sama učí, že nepokulhává za možnostmi doby, ale je naopak aktivním inovátorem. Ptáš se, jaká jsou konkrétní témata. Mohla bych tu teď uvést příklady témat, jako jsou digitální transformace a podpora digitální gramotnosti, rozvoj kritického myšlení, motivace k občanské participaci na věcech veřejných, rozvoj kompetencí v oblasti klimatických změn a udržitelného rozvoje, prostup AI do každé oblasti našeho života a další. Témata se samozřejmě budou neustále vyvíjet. Proto to shrnu jedním termínem: aktuálnost. Reagujeme na to, co lidé právě řeší, otevíráme témata, která jsou důležitá, pomáháme lidem v běžném životě rozumět změnám a umět s nimi pracovat. A také s nimi komunikovat jazykem, kterému budou lidé rozumět, uvádět globální témata na konkrétních příkladech a aktivitách. 

Za infrastrukturou vidím konkrétní knihovny v jednotlivých obcích, městech, školách, odborných institucích. Knihovny, které plní svou společnou úlohu, jako místa rovného přístupu ke vzdělání, informacím a kultuře a zároveň je umí čitelně přetavit do potřeb konkrétních lidí v daném místě. A odtud, dle mého soudu, vede silný advokační nástroj směrem k lidem na rozhodujících místech. Při aktivní komunikaci ze strany jednotlivých  knihoven i reprezentantů knihoven jako jednotné sítě se mohou více dovídat o významu knihoven pro jednotlivce, ale také pro státní správu a samosprávu. A tady se obloukem vracím na začátek – funkční infrastruktura začíná u jednotlivého knihovníka, přes každou knihovnu jakékoliv velikosti či specializace, knihovnické spolky a asociace až po Ústřední knihovnickou radu. To vše opírající se o budované centrální služby. Infrastruktura komunikující a spolupracující.   

Otázka platových tabulek, kterou jsi zmínila jako jeden z podnětů ÚKR směrem k MK ČR a MPSV ČR, je jistě něco, co zajímá všechny pracovníky a pracovnice knihoven. Mohla bys být konkrétnější? O co by šlo a o jakém plánu a časovém harmonogramu tu mluvíme? Máme vidinu nějakého ideálního stavu? 

Na letošním únorovém zasedání ÚKR jsem měla příležitost k setkání s ministrem kultury, jeho náměstky a dalšími důležitými lidmi z MK ČR.  V časově omezené diskuzi jsme chtěli otevřít témata, která jsou pro knihovny klíčová a aktuální – perspektiva dotačních programů a možnosti víceletého financování, legislativní otázky, meziresortní spolupráce, spolupráce se samosprávami, otázky konkurenceschopnosti knihoven na trhu práce a platové podmínky. Ve vazbě na proměňující se obsah služeb knihoven, kdy potřebujeme kvalifikované odborníky, se diskutovalo nejen o potřebě profesního vzdělávání, ale logicky i o platových podmínkách. I když se tabulky valorizují, projevuje se stále naléhavěji propad mezi rostoucími platy v jiných odvětvích a platy v knihovnách, kdy základní tabulkové tarify jsou nastaveny tak nízko, že často nedosahují ani zákonem stanovený zaručený plat. Povinností dorovnat tabulkové sazby do výše zaručeného platu se návazně stírá jakýkoliv motivační efekt. To je neatraktivní situace pro zaměstnance i dlouhodobě neudržitelné pro manažery.  

O těchto a dalších negativních souvislostech jsme hovořili především s náměstkyní Mgr. Kateřinou Pešatovou. Ta mne následně oslovila a proběhla on-line setkání, na kterých jsme dohodli konkrétní postup. Náměstkyně Pešatová vysvětlila, že aktualizované popisy pracovních pozic v katalogu prací jsou prvním a nezbytným předpokladem pro zahájení jednání s MPSV o změnách platových tabulek.  Zdůrazňuje, že cílem je udržitelná a obhajitelná změna, nikoliv pouze navázání na jiné obory. Pro argumentaci chce proto také vyčíslit počet systemizovaných míst v knihovnách a zařazení ve třídách. Za zpracování učinila odpovědnou knihovnickou komunitu. Proto jsme ještě během března navrhli a začali realizovat konkrétní kroky. Knihovnický institut NK ČR připravil dotazníkový formulář, kterým se dal prostor široké knihovnické veřejnosti vyjádřit návrhy na změny, aktualizaci či zařazení. Současně vznikla pracovní skupina složená ze zástupců různých typů knihoven, která se shromážděnými i vlastními návrhy bude podrobně zabývat. Prvé výstupy budou představeny na zasedání ÚKR v červnu. Cílem je vytvořit do konce června materiál, který následně bude diskutován s MK ČR a na podzim projednán s MPSV. V této souvislosti jsme také navrhli, aby ve spolupráci s odborníky MPSV proběhly webináře pro ředitele a manažery, jak správně využívat katalog prací pro zařazování pracovníků. 

I když cesta k reálné změně způsobu odměňování v knihovnách bude dlouhá a jistě ne hladká, je důležité, že jsme na ní udělali čerstvé kroky. A nové formulace v katalogu prací, zejména u profese knihovník, by měly mnohem lépe vystihnout  dnešní  podstatu práce zaměřenou na vzdělávání, kulturní a komunitní služby, asistenci veřejnosti při osvojování si nových technologií  apod.  I tudy povede cesta ke zvyšování prestiže knihovnické profese.

Říkala jsi, že bychom měli přemýšlet o dalším levelu, na který by se knihovny měly posunout. Co to znamená? A jaký model spolupráce by měl být pro spolupráci mezi spolky nastaven – tedy v případě, že se Vítek Richter nemýlí, když říká, že se stávající model vyčerpal?

Od chvíle, kdy padla tato teze, si kladu otázku, jaký byl stávající model. A stále jsem na to nepřišla. Byl vůbec nějaký model? Dlouhá léta tu existovaly dva spolky, které měly své linie a principy, které se neprolínaly, aktivně se neovlivňovaly, ba dokonce nebylo možné, že by některé knihovny mohly být členem jednoho z nich. To se s novým předsedou a novou filosofií  SDRUK změnilo. V  těchto spolcích jsou schopní lidé, často jsou členy obou spolků, setkávají se na odborných seminářích, konferencích, jsou nejen profesní kolegové, ale často přátelé. A přesto je tu najednou jakýsi boj o to, kdo je lídrem českého knihovnictví, kdo si vetkne do své vlajky silnější a slušivější slogan. Pro SKIP, který této situaci čelil, to bylo něco nového a nečekaného. A domnívám se, že pro oba spolky je to zcela zbytečné, něco, co ubírá nejen sílu, ale i náladu.

A ač to může znít banálně – atmosféra a nálada, jaká ve spolku či mezi spolky panuje, je právě pro spolkovou činnost velmi podstatná. Ten vyšší level vidím v tom, že máme důležitá společná témata a pojďme si říct, kdo jakou roli má odvést. Netříštit síly a naopak využít synergie. Ostatně takové příklady již existují  např. celostátní dvouletá komunikační témata. A pak jsou tu situace, kdy zcela jednoznačně a bez váhání chceme za knihovnickou obec zaujmout a veřejně vyjádřit jednotný postoj. A to se daří. 

Libuše Nivnická po maturitě na gymnáziu absolvovala Vysokou školu zemědělskou v Brně, Přírodovědeckou fakultu UK v Praze a Pedagogickou fakultu UK. V roce 2003 ukončila na Ústavu informačních studií a knihovnictví UK v Praze dvouleté studium Úvod do knihovnických a informačních služeb. V roce 1991 nastoupila jako vedoucí ekonomicko-správního útvaru do Knihovny Jiřího Mahena v Brně. Od roku 1996 až do současnosti je ve funkci ředitelky. Je místopředsedkyní SKIP ČR, členkou předsednictva VV SKIP, předsedkyní RV SKIP 09, zaměstnavatelské sekce a zástupkyní SKIP v Unii zaměstnavatelských svazů. Je předsedkyní ÚKR a členkou výboru České sekce IBBY. Mezi její zájmy kromě literatury patří zejména rybaření.