Škvrňata a batolata do knihovny na to tata aneb manuál, jak na to

Vydáno: 2016-11-10 (All day)
V rubrice: Veřejné knihovny
Autor: Svatava Hýbnerová

Šimonkovi, Ellince a Verunce bylo asi 8 měsíců, když je maminky poprvé přivedly, vlastně přivezly v kočárku, do knihovny. Tehdy to byly ony, kdo se v rámci programu pro maminky na rodičovské dovolené seznamovaly s prostředím a možnostmi, které knihovna nabízí. Škvrňata ležela na koberci v dětském koutku a malinkýma ručičkama prozkoumávala gumová a látková leporela. Dnes si mrňousci sami vytahují knížky z regálů, sedají na týž koberec a čtou. S mámou, tátou nebo sami, jako velcí kluci a velké holky… a přirozeně, skrze knihy, poznávají svět kolem nás.

Program s názvem Škvrňata a batolata do knihovny na to tata realizujeme v dětském oddělení od r. 2013. První setkání s maminkami a dětmi jsme zorganizovali v rámci Týdne pro rodinu ve spolupráci s odborem sociálních služeb místního městského úřadu. Navázaná spolupráce funguje dál, a tak se každý rok v květnu, v uvedeném týdnu, schází v knihovně maminky, babičky, někdy i tatínkové či dědečci, aby zjistili, co je v ní nového. Díky finančním prostředkům čerpaným z dotace MK ČR Knihovna 21. století a z dotace JMK čerpané zmiňovaným odborem doplňujeme fond knihovny o zajímavé knihy pro nejmenší, hračky, hudební nástroje (např. dřívka, bubínek, triangl, xylofon, rumba koule), příp. další pomůcky k programům samotným. Pro velký úspěch připravujeme vždy další pokračování v čase podzimním, obvykle v Týdnu knihoven.

Vedení programu se jako lektorka ujala kolegyně Mgr. Bohdana Kuzmová Křepinská v době své rodičovské dovolené. Asistence při přípravách i provedení pak byla v kompetenci knihovnice dětského oddělení, tedy mne. Rodičovská dovolená skončila a program chystáme i konáme společně v rámci pracovního procesu. Dle možností bývá jeho součástí i vystoupení odborného lektora. Prozatím jsme využili služeb např. dětské lékařky, odborníka na oční cviky nebo cvičitelky jógy (poskytnuto zdarma nebo hrazeno z prostředků projektu).

Pokud někdo váhá, zda a jak se do něčeho podobného také pustit, přikládáme pár technických informací k samotným akcím. U nás je pořádáme vždy v dopoledních hodinách, kdy není dětské oddělení pro veřejnost otevřeno, ale je využíváno školami, školkami či maminkami s dětmi pro návštěvu připravených programů. Ve dvou po sobě jdoucích akcích (9–10 h a 10.30–1.30 h) nabízíme účastníkům informace ohledně čtení (kdy, jak a co číst), možnosti registrace, následně pak tematický program vycházející z vybraných knih a nakonec volné čtení a prohlížení knih dle vlastního výběru, hraní či volný pohyb po dětském oddělení. Několikrát jsme závěr programu věnovali malování prstovými barvami na velký arch papíru připevněný na podlaze, čili takové malé bezbariérové výtvarničení.

Propagaci provádíme formou plakátků v knihovně, zveřejněním na webu a FB knihovny, v místním tisku (program akcí). Z kapacitních důvodů je nutné přihlášení předem (tel. nebo mailem), děti jsou rozděleny dle věku do skupin 0-23 měsíců a 2–4 roky. Pro příjemnou atmosféru je vhodné, aby počet dětí bez ohledu na prostorové možnosti byl spíše menší než větší, ideálně kolem sedmi škvrňat plus doprovod. Osvědčilo se nám hračky a knihy k prohlížení nechystat předem, ale dát je k dispozici až po programu v rámci volné zábavy. I když si děti často určují průběh setkání samy a my dospělí vycházíme ze vzniklých situací, individuální zaujetí konkrétní hračkou nebo třeba zvukovou knihou hned po vstupu do dětského oddělení neumožňuje přirozené a plynulé navození atmosféry programu a jeho rozjezd.

Tradičně začínáme uvítací pohybovou básní z oblíbených leporel Kutálí se ze dvora nebo Žába leze po žebříku. Využíváme knihy pohybových básniček Romany Suché (např. Šikovné básničky pro kluky a holčičky) nebo Hrátky s batolátky Hany Kišové. Tyto si pak maminky po programu často půjčují domů. Inspirováni knihou Hrátky s batolátky jsme si hráli na vláčky či s plenou na strašidla. Z knihy Petra Behenského a Leny Latynové O slonech a velbloudech jsme se dozvěděli, proč slonice smrká do utěrky, a také jsme si to náležitě vyzkoušeli. Burney Bos nám prostřednictvím knihy Slůně Olli povyprávěl příběh smutného slůněte. Zkusili jsme malovat slona jedním tahem, jako slůňata jsme stejně jako v leporelu Slůně hledá kamarády přeskakovali z kamene na kámen, přičemž role kamenů se ujaly hnědé látkové podsedáky.

Příběh o prasátku Peppě Zoubková víla dokonce způsobil, že si děti doma dobrovolně čistily zoubky. Nadšení k této činnosti bohužel nevydrželo věčně, ale v dětském oddělení se perfektně postaraly o ústní hygienu pohádkovým postavičkám Rákosníčkovi, Krtečkovi, Křemílkovi s Vochomůrkou a Františkovi z Kouzelné školky – ti všichni u nás slouží jako malá plyšová sedátka (každé dítě dostalo kartáček na zuby zakoupený z prostředků projektu). Úspěšné přenesení do světa puntíků a barev dokázala interaktivní kniha Knížka Hervé Tulleta, pro lepší využití autorova nápadu částečně překreslená na velké bílé papíry (používané na flipchart). Naposled jsme si hráli na Emu z knihy Gunilly Wold Ema naopak. Ema se češe, Ema rozcuchaná, Ema staví kostky a pak se zlobí, když spadnou, Ema se schová pod deku, protože nechce jít spát… A nám nezbývá, než to všechno napodobovat.

„Museli jsme hned koupit prstové barvy.“ „Pořád malujeme puntíky.“ „Když řeknu, že jdeme do knihovny, syn na to velice pozitivně reaguje,“ slýcháváme. A jsme za to rády.

Dětské oddělení je umístěno v prvním podlaží budovy knihovny a pro kočárky je dostupné bezbariérově, prostřednictvím plošiny pro vozíčkáře, která má v podstatě podobu výtahu. Dostatek prostoru v oddělení umožňuje vjezd s kočárkem přímo dovnitř. Zázemí maminkám a dětem tvoří hrací koutek s kobercem a sedacími vaky, kde probíhá i samotný program, vysoká židlička ke krmení a přebalovací pult.

HÝBNEROVÁ, Svatava. Škvrňata a batolata do knihovny na to tata aneb manuál, jak na to. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2016, 30(4) [cit. 2024-11-05]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/skvrnata-batolata-do-knihovny-na-tata-aneb-manual-jak-na

Verze pro tisk