Směrnice IFLA. Služby veřejných knihoven

Vydáno: 2013-05-20 (All day)
V rubrice: Recenze
Autor: Monika Kratochvílová

Směrnice IFLA. Služby veřejných knihoven. 2., zcela přepracované vydání. Praha: Národní knihovna České republiky, 2012. 203 s. ISBN 978-80-7050-612-7.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Koncem roku 2012 vydala Národní knihovna ČR již delší dobu avizovanou publikaci Směrnice IFLA. Služby veřejných knihoven, která vyšla v roce 2010 jako 147. svazek edice IFLA. Směrnice vyšla v překladu pracovníků Národní knihovny – PhDr. Anny Malé a PhDr. Miroslava Resslera. Jedná se o druhé, zcela přepracované vydání.

Publikaci připravil Stálý výbor sekce IFLA pro veřejné knihovny (Standing Commitee for Public Libraries). Na přípravě se aktivně podílela Ing. Libuše Nivnická, ředitelka Knihovny Jiřího Mahena v Brně, která působí jako zástupce Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR v sekci pro veřejné knihovny IFLA. Směrnice představuje základní příručku pro pracovníky a provozovatele veřejných knihoven obcí a měst. Ve velmi přehledné a srozumitelné podobě předkládá témata, která se vztahují k činnosti veřejných knihoven. Obohacením jsou praktické příklady z praxe knihoven, které ve své činnosti uvedenou problematiku s úspěchem řeší. Samozřejmou součástí uvedených příkladů jsou webové odkazy.

Směrnice IFLA/UNESCO pro rozvoj

První vydání publikace vyšlo v roce 2002. Jednalo se o překlad vydání z roku 2001 s názvem Služby veřejných knihoven. Směrnice IFLA/UNESCO pro rozvoj. (The Public Library Service. IFLA/UNESCO Guidelines for Development). Publikaci vydal Svaz knihovníků a informačních pracovníků jako 20. svazek edice Aktuality SKIP. Nahradila publikaci Směrnice pro veřejné knihovny z roku 1986. Vydání vycházelo z „potřeby a poptávky po podrobnějším výkladu praktických pokynů a norem, který by mohli knihovníci a řídící pracovníci využívat pro rozvoj služeb veřejných knihoven“[1]. Srovnání obsahu obou vydání nepřináší na první pohled zásadní rozdíly. Při bližším pohledu však došlo kromě aktualizace a rozšíření textu také k obohacení příkladů z knihoven a doplnění dalších www odkazů.

Nově byla rozdělena kapitola 6 Management a marketing veřejných knihoven do dvou samostatných kapitol:

• 6 Management veřejných knihoven
• 7 Marketing veřejných knihoven.

Přiměřeně tomuto rozdělení byl rozšířen prostor věnovaný oběma tématům. Také původní čtyři přílohy byly rozšířeny o dvě další: - Aktualizace Manifestu IFLA, kterou vydala Sekce IFLA pro veřejné knihovny v roce 2009, a Standardy a směrnice pro veřejné knihovny státu Queeensland (Austrálie). České vydání bylo v závěru rozšířeno o Dodatky obsahující český a slovenský knihovní zákon a českou a slovenskou verzi metodického pokynu k vymezení standardu VKIS. Nesporným kladem prvního vydání byl rejstřík, umožňující operativní vyhledání konkrétního tématu. Ačkoli ho aktualizované původní vydání obsahuje, nebyl do českého překladu zařazen.

Přehled kapitol

1 Poslání a cíle veřejné knihovny

Důraz je kladen na poskytování zdrojů a služeb různého druhu zaměřených na vzdělávání, informace a osobní rozvoj, včetně trávení volného času. Zdůrazňuje se jejich význam pro rozvoj a udržování demokratické společnosti daný jejich dostupností. Důležitou úlohou veřejné knihovny je podpora formálního i neformálního vzdělávání. „…měla by zákazníkům pomáhat, aby studijní zdroje využívali efektivně, a poskytovat jim vybavení, které jim usnadní studium…; veřejné knihovny by měly spolupracovat s ostatními vzdělávacími organizacemi ve výuce informační gramotnosti“ (s. 16). Důraz je kladen na osobní rozvoj a zprostředkovanou roli knihoven: „Knihovny musí rozšířit tradiční bibliografické instruktáže, jak vyhledávat v katalozích a využívat tištěné referenční nástroje na školení zákazníků, jakým způsobem pracovat s počítači při vyhledávání informací, a vyhodnocovat jejich kvalitu“ (s. 19).

2 Legislativní a finanční zajištění

Pojednává o tématech jako národní informační politika, e-Government, autorské právo, zdroje financování, externí zdroje financí. Pozornost je věnována publicitě a propagaci. „Veřejné knihovny pracují ve stále složitější společnosti, která klade mnoho nároků na čas a pozornost lidí. Proto je důležité, aby o sobě dávaly vědět a propagovaly poskytované služby“ (s. 42).

3 Uspokojování potřeb zákazníků

Obsáhlé téma, čemuž odpovídá rozsáhlejší část textu této kapitoly. Důraz je kladen na určení potenciálních zákazníků a zjištění potřeb místní komunity. Pozornost je věnována spolupráci a sdílení fondů (bb záznamy, MVS). Podkapitola Přístup ke službám se věnuje otázkám jako provozní doba, budova knihovny, design budovy a prostorů, orientační systém, bezpečnost či parkování.

4 Budování knihovních fondů

Jednou z podkapitol jsou Standardy pro knihovní fondy. „…by měl základní knihovní fond obsahovat 2-3 knihovní jednotky na jednoho obyvatele. …Minimální fond pro nejmenší obslužné místo by neměl být menší než 2 500 knih. …Pro potřeby mládeže mají být vybudovány odpovídající fondy (viz Směrnice IFLA pro služby knihoven mládeži)“(s. 80). Požadovanou míru aktualizace fondu uvádí následující tabulka (s. 82):

Počet obyvatel	Počet knih na 1 obyvatele a rok	Počet knih na 1 000 obyvatel a rok
>25 000	0,25	250
25 000 – 50 000	0,225	225
nad 50 000	0,20	200

5 Lidské zdroje

Kapitola věnuje pozornost kategorizaci zaměstnanců, etickým normám a vzdělávání. Nechybí téma problémoví zákazníci a dobrovolníci.

6 Management veřejných knihoven

Dotýká se takových témat jako motivace zaměstnanců, personální řízení, management změny nebo měření výkonu knihovny.

7 Marketing veřejných knihoven

Obsahuje témata zaměřená na marketingový průzkum, segmentaci trhu, PR, spolupráce s médii. Knihovny by se měly podílet na podpoře aktivit v místě svého působení, snažit se o získání podpory v obci a podílet se na životě obce. „Získávání podpory v obci zahrnuje zejména:

• zakládání skupin a společností přátel knihovny s cílem získávat doplňkové finanční zdroje a všeobecnou podporu,
• spolupráci se zástupci obecních úřadů při podpoře hlavních iniciativ, např. zavádění nových služeb,
• navazování kontaktů se všemi věkovými skupinami v obci za účelem zkvalitnění některých částí fondu a posílení určitých služeb“ (s, 116).

Text doplňují přílohy, např. Manifest IFLA/UNESCO o veřejných knihovnách, finský knihovní zákon 1998, Charta zákazníků knihovnických služeb z hrabství Buckinghamshire a další. Dále Soupis hlavních dokumentů IFLA a Dodatky, které jsou součástí pouze českého vydání (knihovní zákon ČR a SR, metodický pokyn k vymezení standardu VKIS v ČR a SR).

Směrnice IFLA a Standard pro dobrou knihovnu

Standard pro dobrou knihovnu – Metodický pokyn vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky ve své novelizované podobě vychází při formulování jednotlivých kategorií a také v obecném principu ze zásad Směrnice IFLA. Tímto se směrnice stala přímou součástí legislativního rámce českých veřejných knihoven. Publikace, která vyšla v nákladu 650 výtisků, je v současné době již rozebraná. Pro zájemce je dostupná on-line verze na stránkách Národní knihovny ČR.

---

[1] Služby veřejných knihoven. Směrnice IFLA/UNESCO pro rozvoj [online]. [cit. 15.5.2013]. Praha: SKIP, 2002, s. 7. Dostupný z: http://wwwold.nkp.cz/o_knihovnach/konsorcia/skip/ifla.pdf

KRATOCHVÍLOVÁ, Monika. Směrnice IFLA. Služby veřejných knihoven. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2013, 27(2) [cit. 2024-10-07]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/smernice-ifla-sluzby-verejnych-knihoven

Verze pro tisk

Průměr:

3

Průměr: 3 (1 uživatelů hodnotilo)

Vaše hodnocení: Select ratingOhodnoťte 1/5Ohodnoťte 2/5Ohodnoťte 3/5Ohodnoťte 4/5Ohodnoťte 5/5

Vaše hodnocení: Žádné