Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Spolupráce Městské knihovny Sedlčany s místními školami se traduje již od sedmdesátých let 20. století. Tehdy probíhala formou knihovnicko-bibliografických lekcí, které byly připraveny pro všechny ročníky základních škol a pro první ročníky Gymnázia a Středního odborného učiliště v Sedlčanech. Díky této tradici, která nebyla v průběhu let přerušena, se podařilo udržet návyk škol chodit do knihovny a považovat to za samozřejmost. V současné době jsou do systému informačního vzdělávání (IV), jak tyto lekce dnes nazýváme, zapojeny místní základní školy, víceleté gymnázium a první ročníky gymnázia, střední odborné učiliště nechodí do knihovny pravidelně.
Nedílnou součástí naší spolupráce se školami jsou také soutěže, které knihovna vyhlašuje. Soutěže jsou zaměřené na kreativitu dětí, ale také na podporu čtenářství, vyhledávání a třídění informací a jejich zpřístupnění formou prezentace. Pro školy připravujeme besedy se známými a i méně známými spisovateli a ilustrátory, ale také s lidmi se zdravotním handicapem. Vymýšlíme a realizujeme pravidelné programy pro školní družiny a mateřské školky. Reagujeme na přání učitelů ze Základní umělecké školy v Sedlčanech, kteří chtějí program šitý na míru k velkým tématům, kterým se v konkrétním školním roce věnují. Samostatnou kapitolou jsou pořady připravované pro místní základní školu pro děti se specifickými potřebami (bývalá zvláštní škola).
Všechny formy spolupráce se školami mají jedno společné – potřebujete nejen znalosti a dovednosti, ale také možnost dále se vzdělávat, diskutovat se svými kolegy z oboru, inspirovat se dobrými nápady a postupy z praxe jiných knihoven. Považuji za důležité na tomto místě poděkovat všem kolegyním a kolegům, kteří mi v mnoha ohledech pomáhají, inspirují, dále mě vzdělávají a ovlivňují svými názory. Setkávám se s nimi nejen na půdě domovské knihovny, ale také na seminářích, workshopech, konferencích, při vzdělávacích programech, prostřednictvím internetových stránek, emailu a elektronické konference. Obohacují mě a jsem za to vděčná. Nyní zkusím rozebrat jednotlivé formy spolupráce se školami podrobněji.
O základech, na nichž se dalo stavět, jsem se již zmiňovala. V roce 2009 jsme se rozhodli zavést novou koncepci informačního vzdělávání. Byla nutná obsahová změna lekcí, ale také vyšší časová dotace na jednotlivé lekce. Pro některé ročníky byly připraveny lekce pro první i pro druhé pololetí. Témata jsme volili s ohledem na školní vzdělávací program – tak, aby školy neměly problém zapojit návštěvy knihovny do školních osnov. Předcházela tomu přípravná jednání s řediteli škol, zda jsou této myšlence nakloněni a s jejich souhlasem jsme pak v přípravném týdnu před začátkem školního roku vše prohovořili ještě s učiteli, především s češtináři. Při této příležitost jsme také představili jednotlivé lekce IV. Během tohoto prvního roku jsme učitele, kteří doprovázeli žáky a studenty na jednotlivé lekce, poprosili o hodnocení. Hodnotili obsah lekcí, projev lektora a měli možnost vyjádřit své postřehy, připomínky a náměty pro případné další lekce IV. Po ukončení pilotního školního roku jsme na základě hodnotících dotazníků od učitelů upravili a doplnili obsah lekcí a také na přání učitelů připravili lekce pro druhé pololetí těm ročníkům, které je zatím neměly. Znovu jsme se sešli s učiteli, abychom ještě ústně zhodnotili uplynulý školní rok a představili nové lekce IV.
Systém informačního vzdělávání máme nastaven konkrétně – pro každý ročník jsou připraveny dvě lekce, pro první i druhé pololetí. Lekce jsme sestavovali s ohledem na jejich návaznost, takže v každém ročníku předpokládáme, že dovednosti získané v předchozích ročnících znají a umí používat. Témata lekcí jsou trvale vystavena na webových stránkách knihovny, v nabídce pro školy. Téma lekcí je sice dané, ale každý rok se snažíme zařadit do lekcí nové poznatky, znalosti a prvky, takže tvorba lekcí je nikdy nekončící proces. Stále témata konzultujeme s učiteli, ptáme se jich na jejich názor a snažíme se jejich poznámky v úpravě lekcí zohlednit. Je důležité, aby si lektor byl jistý tím, co chce žákům a studentům sdělit, co chce, aby znali a aby se v dané problematice orientoval. Na druhou stranu nikdo neví všechno a za stejně důležité považuji umění přiznat, že něco nevím. Knihovnice se také snaží pracovat na svém projevu a vystupování – velkou pomocí bylo absolvování kurzu lektorských dovedností v Národní knihovně s Josefem Valentou.
Lekce se snažíme tvořit interaktivně, aby zde nebyl jen lektor a posluchači, ale také rovnocenní diskutéři a partneři v dialogu, zapracovávat do lekcí prvky informačního vzdělávání, vycházející z definic informační a čtenářské gramotnosti a z Rámcového vzdělávacího programu, a různé metody práce. Máme zkušenost, že do řady lekcí se zapojují aktivně i učitelé, zkoušejí si to, co žáci, při práci ve skupinkách je obcházejí a snaží se být prospěšní té které skupince, tříbí si názory spolu se žáky a jsou součástí „party“ – pokud sami nechtějí, tak opravdu nebývají mlčící rekvizity sedící na židli. Do informačního vzdělávání patří také projekt „Už jsem čtenář“, který je určen prvňáčkům, a který má nastavena svá pravidla. Prvňáčci do knihovny přijdou během školního roku celkem šestkrát, témata setkání jsou daná. Knížku pro prvňáčka získávají až na konci školního roku, při tzv. Krčínově slavnosti, při které nám doposud doslova „rytířsky“ pomáhal pan místostarosta. Výhodou tohoto projektu je, že děti považují za samozřejmost, že se do knihovny chodí. Za další samozřejmost považují, že se tu něco děje, že se zapojují do programu a berou jako „jasnou“ věc, že je to takto i v dalších ročnících. Paní učitelky témata dále rozvíjejí při vyučování (lidová pohádka, autorská pohádka a světové abecedy), protože jim to tematicky koresponduje s osnovami.
Soutěže, které knihovna pro školy vyhlašuje, jsou koncipovány tak, aby děti bavily, ale také je rozvíjely. Dlouholetá anketní soutěž „Malí spisovatelé, Malí ilustrátoři“ rozvíjí jejich kreativitu, ale také soudržnost třídy – společně vymýšlí příběh, který prezentují jako kolektiv, ne jednotlivec. Také se musí shodnout na deseti ilustracích, které k příběhu do soutěže pošlou – takže se musí shodnout na těch, které jejich třídu budou reprezentovat. Hlasy konkrétním příběhům a ilustracím může, po určitý čas, dát kdokoliv z veřejnosti, podpořit své kamarády mohou i další třídy ze škol, rodiny nebo náhodní návštěvníci knihovny. Soutěž je určena čtvrtým třídám. Slavnostní vyhodnocení, ke kterému vždy přizveme nějakého spisovatele a pokud je to možné, tak i ilustrátora, probíhá na podzim. Při této příležitosti je vyhlášena další soutěž, tentokrát čtenářská.
„Soutěž sečtělých řízků“ je zaměřena na podporu čtenářství, opět klade důraz na spolupráci třídy, ale zazáří zde i jednotlivci. Na každý měsíc je vyhlášeno téma – žánr, ke kterému žáci čtou knihy a pak je v knihovně zapisují do knihometru. Sčítají se centimetry tloušťky přečtených knih pro třídu, ale vyhodnocen je i největší čtenář jednotlivec s největším počtem „načtených centimetrů“. Součástí vyhodnocení je Velká řízková párty – nejen děti si přinesou napečené řízky, ale i knihovnice celé ráno pečou zeleninové, sýrové, rybí a jiné řízky. Tyto soutěže jsou učiteli dobře hodnoceny, oceňují motivaci ke čtení a snaží se své žáky podpořit a vést, aby se v konkurenci ostatních tříd dobře umístili. Samozřejmě jsou také odměňováni, takže třídy ani jednotlivci nepřijdou zkrátka.
Soutěž prezentací „Prezentace lehce“ je určena žákům vyšších ročníků a studentům středních škol a je soutěží jednotlivců. Při tvorbě prezentace je nutné najít vhodné zdroje informací, získané informace protřídit a utřídit, vybrat podstatné a doplnit vhodnými obrázky. Důležité je také dodržet zásady správné tvorby prezentací, protože je to jedno z kritérií, které porotci hodnotí. Dalšími hledisky je obsah a grafika. Pro každý rok je stanoveno téma, které nutí k zamyšlení, případně rozšíří obzory vědění, ale také mladé baví. Prezentace patří jak k výuce výpočetní techniky, tak svým tématem průřezově k dalším předmětům – např. k občanské nauce nebo rodinné výchově. I této soutěže se školy chopily, a i když motivovat žáky z vyšších ročníků je o něco těžší, scházejí se nám výborné práce.
Besedy není nutné rozebírat podrobněji, jen bych zmínila cyklus besed „Jak se žije a čte lidem s handicapem“, který probíhá vždy v Březnu měsíci čtenářů a je motivován Týdnem čtení. Besedy jsou určeny žákům sedmého ročníku a zveme na ně lidi se specifickými potřebami, kteří mají mnoho co říci o svém aktivním životě. Proběhla setkání s nevidomým, neslyšícím, s vozíčkáři sportovci, s kvadruplegikem malířem, s autistou. Všechna setkání jsou inspirující, žáci jsou na ně dobře připraveni paní učitelkou, která si s nimi o tématu povídá a diskutuje. Všichni besedující jsou silné osobnosti, které se svým handicapem nedají odradit a naopak stále hledají možnosti dalšího uplatnění a rozšiřují pole svých zájmů. Tento cyklus besed patří k vyučujícím předmětům, kterým učitelé říkají všeobecně „výchovy“. I tento projekt je dobře zaveden a školou pozitivně hodnocen.
Není záměrem vyjmenovat zde všechny aktivity, programy a cykly, které pro školy připravujeme nebo které jim nabízíme. Je to spíše pokus nabídnout možnosti různých forem spolupráce, které se u nás osvědčily. Vždy se snažíme, aby se k nám žáci a studenti rádi vraceli, aby knihovna pro ně nebyl neznámý a cizí prostor. Naopak aby měli pocit, že se tu sejdou s lidmi, které léta znají, kteří jsou jim ochotni pomoci. Aby věděli, že tu knihovna vždy je a že vždy mohou využít jejích služeb. Vztahy se školami jsou založené na důvěře, vzájemné podpoře a také na dobrých vztazích jak s vedením škol, tak s učiteli.
Spolupráce naší školy, 1. ZŠ Sedlčany /tehdy ještě ZDŠ Sedlčany/, s místní městskou knihovnou začala určitě již před mnoha lety, neboť mám v živé paměti, že coby začínající učitelka 2. stupně jsem již před 33 lety se svými žáky na bibliografickou přípravu do městské knihovny docházela. Zažila jsem proto různé způsoby předávání informací mladé generaci, které jistě odpovídaly tehdejšímu způsobu výchovy a bibliografické přípravy. Dnešní doba však klade důraz na znalost vyhledávání informací, spolupráci, komunikaci, pohotové reakce a odpovědi. Při tom všem je třeba, aby se žactvo nenudilo, cítilo se uvolněně a navíc získalo nové informace.
A právě všechny tyto požadavky splňuje současná Městská knihovna v Sedlčanech, respektive její obětavý kolektiv pracovnic v čele s paní ředitelkou. Jejich hodiny bibliografické přípravy jsou vždy naplněny zajímavými informacemi a úkoly. Při samostatné či skupinové práci jsou kdykoliv ochotny pomoci jak teoreticky, tak i prakticky. Navíc soustavně vybízejí svým povzbuzováním a radami k usilovnější práci. Pokud musí kritizovat, jsou ohleduplné a jejich připomínky k práci žáků jsou vždy smysluplné a podnětné. Vždy svým přístupem, jemným humorem a přirozenou autoritou dokážou usměrnit i rozdováděnější neukázněnce a vytvářejí tak skvělou pracovní atmosféru. Nemohu nic jiného než chválit, neboť jsem s hodinami bibliografické přípravy skutečně spokojena. Jejich náplň i provedení odpovídají všem nárokům klíčových kompetencí i našemu Školnímu vzdělávacímu plánu.
Vždy na začátku nového školního roku paní ředitelka přichází mezi nás a zajímá se o naše názory a případné požadavky. Se svým kolektivem je ochotna rozšířit nabídku a neopomene vyjít vstříc i našim vlastním nápadům. Jelikož se v místní knihovně konají také výstavy, proběhla zde například výuka slohu či dějepisu. Nad překrásnými svatebními fotografiemi členů místního fotografického kroužku, Klubu Fotoflegmatiků, si žáci 9. ročníku připravovali proslov k novomanželům a o průběhu Sametové revoluce v našem městě se dozvěděli ze zajímavých dobových materiálů. Z této hodiny dějepisu si odnesli nejen vyplněné pracovní listy, ale především mnoho nových poznatků.
Tříletý projekt s názvem Budoucí čtenář aneb Jak přilákat žáka ke knize vznikl na základě názoru jednoho kopřivnického kolegy, který tvrdí, že jakmile čtenáře nezaujme knížka do 30. strany, má ji odložit a začít číst jinou, protože na knihu, již se mu zalíbí, musí narazit. A tak jsme to zkusily. Knihovnice vybraly na základě svých zkušeností zajímavé tituly knih, vytvořily jejich seznam a žáci po dobu 100 minut museli vybírat a číst. Aby se seznámili s co největším počtem knih, četli pouze prvních 10 stran. Po přečtení každou knihu zhodnotili – líbila, nelíbila, chtěli by ji dočíst – ano, ne. Na závěr vyplnili dotazník zaměřený nejen na způsob výběru knih a jejich hodnocení, ale i na to, zda se jim čas strávený v knihovně líbil a budou sem i nadále docházet. Takto jsme chtěly ověřit slova zkušeného kolegy a pokusily jsme se přesvědit žáky o kráse psaného slova. Několik nadšenců jsme sice objevily, ale musím podotknout, že jich nebylo mnoho, protože konkurence barevných monitorů počítačů je opravdu velká. Nebyly jsme sice tak úspěšné, jak jsme očekávaly, ale z tohoto našeho pokusu vzešla další zajímavá spolupráce, tentokrát s Literární akademií Josefa Škvoreckého v Praze. Díky paní ředitelce knihovny a spisovatelce Ivoně Březinové, které se zřejmě nápad se čtením prvních 10 stran knih zalíbil, mohli naši žáci jako první číst začátky nových dobrodružných povídek jejích studentů. Stali se tak vůbec prvními čtenáři a recenzenty nově vznikající knihy. A dokonce byli požádáni o pomoc při vytvoření jejího názvu. Sice žádný z žákovských návrhů nebyl studenty vybrán, ale odměnou za jejich práci se stalo společné setkání při autorském čtení hororových povídek z předcházejícího díla studentů. Kniha s názvem Zuby nehty se stala hitem naší školní knihovny a nejžádanější četbou v hodinách literatury.
Poslední společnou akcí naší letité spolupráce, kterou chci zmínit a která již překročila 13. ročník, je nezapomenutelná přehlídka vítězů recitačních soutěží, jež se konají na všech základních i středních školách v Sedlčanech. Vítězové mají tak znovu možnost předvést své recitační umění v Májovém poetickém podvečeru. Radostné úsměvy posluchačů se při přednesu nejmladších žáčků střídají s dojetím při vystoupeních těch nejstarších a nejzkušenějších – studentů gymnázia. Díky skvělé organizaci knihovnic odcházejí spokojeni nejenom posluchači, hrdí rodiče a prarodiče, ale nakonec i sami vystupující, kteří si vždy odnášejí vzácný a krásný dar – knihu. A tak i touto cestou se snaží sedlčanské knihovnice naučit milovat malé žáčky i skoro dospělé mladé muže a ženy mluvené slovo. A mohu potvrdit, že se jim skutečně daří.
Možná se vám zdají má slova nadnesená, možná si řeknete samá chvála – to je divné, ale já opravdu nemohu napsat nic jiného. Mé zkušenosti s prací místních knihovnic jsou pouze pozitivní, a tak nezbývá než celému kolektivu pracovnic Městské knihovny v Sedlčanech vedených paní Blankou Tauberovou poděkovat za ochotu a vstřícnost a popřát jim do dalších let především hodně zdraví, mnoho skvělých nápadů, pracovního elánu a nadšení, kterým dosud stále hýří.
BUDKOVÁ, Alena; ČÍŽKOVÁ, Blanka. Spolupráce Městské knihovny Sedlčany se školami. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2014, 28(1) [cit. 2024-12-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/spoluprace-mestske-knihovny-sedlcany-se-skolami
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
