SVOK: k 90. výročí založení Spolku veřejných obecních knihovníků

Vydáno: 2017-11-10 (All day)
V rubrice: Z historie knihoven
Autor: Jaromír Kubíček

Jakmile se prosadila samostatnost knihovnického povolání, zakládaly se i knihovnické spolky. Prvním byl American Library Association, založený ve Philadelphii roku 1876. V Rakousko-Uhersku se mohli knihovníci i z českých zemí zapojit do celostátního spolku Österreichischer Verein für Bibliothekswesen, který byl založený v roce 1895 ve Vídni. Členství bylo ovšem výběrovou záležitostí, do spolku se přihlásili i někteří vedoucí představitelé z českých vědeckých knihoven.

V novém státě bylo již knihovnictví natolik z mnoha stran organizované a profesionalizované, že vedoucí knihovníci z různých knihoven svolali valnou hromadu a na ní 1. června 1919 ustavili v Praze Spolek československých knihovníků a jejich přátel. Jeho stanovy novému spolku daly za úkol pěstovat knihovnictví v Československé republice. Toho účelu mělo pak být dosaženo projednáváním knihovnických záležitostí, vydáváním periodik, pořádáním veřejných přednášek i rozprav na spolkových schůzích, pořádáním výstav, vycházek, sjezdů, zájezdů apod., zřizováním odborných sbírek, zastupováním společných stavovských zájmů úřednictva knihoven a čítáren. V prvním výboru spolku byl předsedou zvolen Josef Volf z knihovny Národního muzea, místopředsedou Jan Emler z Veřejné a univerzitní knihovny, jednatelem Jan Thon z Ústřední knihovny hl. m. Prahy, venkov zastupoval ve výboru František Karel Studnička, správce knihovny České vysoké školy technické v Brně. Pro své členy pořádal spolek odborné přednášky a k činnosti patřily také exkurze do knihoven a to nejen v Praze. Na aktuální problémy se zaměřily knihovnické sjezdy, které spolek pořádal v Praze (1922), Olomouci (1923), Moravské Ostravě (1924), Táboře (1925), Plzni (1927). V roce 1926 byl spolek hlavním organizátorem mezinárodního knihovnického sjezdu, kterého se v Praze účastnilo 686 knihovníků, z nichž bylo 164 ze zahraničí. Zatím co první český knihovnický sjezd probíhal v Praze v roce 1922 ve třech sekcích – pro veřejné knihovny, vědecké knihovny a pro knihovny administrativní, byly další sjezdy pořádané již mimo Prahu, připravovala je sekce veřejných obecních knihoven a obsahově se na nich probírala jen aktuální problematika lidových knihoven.

Venkovští členové spolku navrhovali jeho rozdělení na odbor knihovníků studijních knihoven a odbor knihovníků knihoven lidových a utvoření okresních ústředí pro lidové knihovníky. K takové struktuře spolku ovšem nedošlo a spolková činnost se realizovala v odborných sekcích. Podle typů knihoven šlo o sekci knihovníků vědeckých knihoven, administrativních knihoven, veřejných obecních knihoven a otázky sociální. Stejně jako na pražském mezinárodním knihovnickém sjezdu, tak i v Časopise československých knihovníků převažovaly obsahem problémy odborných a vědeckých knihoven. Ze strany lidových knihoven se projevovala dlouhodobě nespokojenost s vedením spolku, resp. s jeho předsedou, kterým byl od roku 1925 Zdeněk Václav Tobolka, který nejen že upřednostňoval problémy vědeckých knihoven, ale publikoval názory, s kterými lidové knihovny nesouhlasily (např. zrušení školních knihoven jejich spojením s obecními knihovnami). Rozkol nastal, když v listopadu 1926 přijala členská schůze Spolku čs. knihovníků rezoluci, v níž byly odmítnuty snahy ministerstva, aby obecní knihovníci působili v zájmu lidové výchovy, což se ovšem valné většině těchto knihovníků nezamlouvalo. Došlo k hlasování o výboru, v němž nebyla dána důvěra Z. V. Tobolkovi a on i s řadou knihovníků nejen z vědeckých knihoven ze spolku v roce 1928 vystoupil.

Podnět k založení samostatného spolku knihovníků veřejných knihoven obecních byl dán na župním sjezdu osvětových pracovníků a knihovníků župy jihlavské, který se konal 12. a 13. prosince 1926 v Jihlavě za účasti tajemníka ministerstva školství a národní osvěty Antonína Matuly a státních knihovnických instruktorů Leopolda Calábka a Františka Fridricha. Na tomto sjezdu byl navržený přípravný výbor, do kterého byli zvoleni za jihlavskou župu knihovníci Stanislav Rambousek z Jihlavy, Ladislav Řezníček ze Znojma a Karel Sýkora z Břeclavi. Jihlavský podnět padl na úrodnou půdu. Bylo to v době, kdy byl nedostatek financí na nákup knih ve veřejných knihovnách. Knihovnický zákon z roku 1919 sliboval nejpozději do deseti let novelizaci ve výši povinného příspěvku pro knihovny ze strany obcí, novelu však ministerstvo financí nepřipustilo. 

Již 16. ledna 1927 se konala v Brně za účasti 40 městských knihovníků z Čech, Moravy a Slezska ustavující valná hromada Spolku veřejných obecních knihovníků (SVOK). V programu valné hromady vystoupili L. Calábek s příspěvkem o postavení knihovníka a F. Fridrich na téma Knihovník – duše knihovny. Starostou nového spolku byl zvolen Jiří Mahen, jednatelem Stanislav Rambousek z Jihlavy a pokladníkem František Štork z Kolína. Podle stanov měl SVOK sídlo v Praze, hájil a podporoval zájmy veřejných knihovníků obecních pořádáním sjezdů, porad, přednášek a výstav, vydáváním peticí a publikací. Ke svým zprávám využíval SVOK rubriku Lidové knihovny v časopisu Česká osvěta. V tomto časopisu podal zprávu o ustavující schůzi L. Calábek a zdůraznil, že SVOK se nezakládal proti nikomu a že bude vždy podporovat ostatní knihovníky v jejich snaze a úsilí po dosažení spravedlivých požadavků, ovšem že očekává stejný postup od knihovníků vědeckých a administrativních. Vlastní práce SVOK se měla odehrávat v župách, které byly postupně ustanovovány a měly pracovat samostatně.

Spolek veřejných obecních knihovníků uspořádal svůj první sjezd spojený s výstavou 28. srpna 1927 ve Znojmě. Na sjezdu vystoupili s referáty mj. A. Matula (O lidové výchově a veřejném knihovnictví), L. Calábek (O sociálním postavení obecních knihovníků), E. Krechler ze Znojma (Lidová výchova a lidové knihovnictví na venkově) a také J. Mahen (Čtení jako instituce národní). Sjezd přijal usnesení, aby knihovníci formou ankety zjistili stav veřejných knihoven a podali představy o jejich dalším rozvoji. Anketu zorganizoval Mahen, který také její výsledky zredigoval do publikace Knihovna jako instituce národní (1928). V předmluvě vyložil současné problémy knihoven a poslání knihy. Ve dvanácti kapitolách je kritizována zastaralost knihovních fondů, zdůrazněna je práce čítáren, upozorňuje se na potřebu vytváření okresních doplňovacích knihoven, součinnost veřejné knihovny se školou a že hlavní skladbu čtenářů tvořily střední vrstvy a dělnictvo. Anketa měla přesvědčit, že knihovny byly základnou osvětového ruchu a vzdělávacím centrem veřejných činitelů. Spolek se také podílel na vytvoření knihovnické expozice při Výstavě soudobé kultury, která se konala v Brně k desátému výročí vzniku ČSR. U příležitosti této výstavy byl v červenci 1928 uspořádán v Brně první celostátní lidovýchovný sjezd, pro který SVOK připravil program do dvou sekcí – knihovní propagace a knihovní správa. V pragmatické části se SVOK snažil prosadit u Spolku knihkupců a nakladatelů a také u Svazu knihařů levnější ceny knih a knihovních vazeb pro veřejné knihovny.

Členská základna obou knihovnických spolků byla srovnatelná. V desátém výročí republiky měl Spolek čs. knihovníků 228 členů. Z toho bylo 150 fyzických (48 knihovnic, 191 knihovník, 21 přátel knihovnictví) a 78 právnických (32 knihoven obecních, 9 vědeckých, 16 správních a 21 různých spolků). Ke dni 31. prosince 1929 měl SVOK 226 členů: 6 zakládajících, 30 přispívajících a 190 činných. Zatím co členem Spolku čs. knihovníků mohla být také knihovna jako právnická osoba, přijímal SVOK jen knihovnice nebo knihovníky.

Na jednání SVOK v Kolíně 4. května 1930 bylo zvoleno staronové složení jeho výboru a schváleno memorandum o potřebách veřejných knihoven obecních. Ministr školství a národní osvěty Ivan Dérer přijal 10. září 1930 tříčlennou delegaci představitelů obou knihovnických spolků (J. Mahen a S. Rambousek za SVOK a předseda Spolku čs. knihovníků F. K. Soukup), kteří mu vysvětlili současné svízele veřejných knihoven a zdůraznili, že úplné vybudování knihoven jako všeobecně vzdělávacích ústavů pro dospělé je naprosto nutné v zájmu vzdělanostního, mravního, hospodářského a sociálního pokroku. V memorandu se požadovala novelizace knihovnického zákona, provedení šetření o desetileté činnosti knihoven, soustředění pozornosti k malým vesnickým knihovnám, provedení systemizace a ustavení samostatného oddělení pro veřejné knihovny na ministerstvu. Panu ministrovi bylo předáno memorandum a ten slíbil věnovat těmto otázkám náležitou pozornost i v souvislosti se státním rozpočtem; zůstalo však jen u slibu.

Na jednání výboru SVOK 22. března 1931 v Brně bylo rozhodnuto, že spolek vydá svým nákladem plakát, vybízející čtenáře i občany k ochraně knih s tím, že text napíše starosta Mahen a obrázky nakreslí akad. malíř Josef Lada, s nímž už o tom bylo jednáno. Je to první zpráva o legendárním plakátu, který ovšem vyšel až v roce 1934 nákladem Státního nakladatelství.

Začátek třicátých let 20. století byl ve znamení hospodářské krize. Rok 1933 přinesl ve státním rozpočtu pro podporu lidové výchovy a obecních knihoven nižší výdaje o 60 % ve srovnání s rokem předchozím, který už byl také v rozpočtu krácený. I to byl důvod, že se v knihovnickém tisku ozývaly hlasy proti organizačnímu tříštění sil v několika spolcích. Knihovnická činnost mohla mít podle takových názorů úspěch jen tehdy, když se soustředí síly knihovníků nejen obecních a veřejných knihoven, ale také knihovníků, působících v knihovnách vědeckých a administrativních. Když pominuly osobní důvody, které v roce 1927 byly hlavní příčinou ustavení SVOK, převážily názory, že jednotná knihovnická organizace bude mít při jednání a zastupování celé knihovnické veřejnosti větší váhu. I když tyto hlasy spíše kritizovaly nově vzniklou Knihovědnou společnost československou vedenou Z. V. Tobolkou, vyslechl je Jiří Mahen a SVOK zanikl. Slučovací snahy mezi oběma spolky trvaly přes dva roky a výsledek byl oznámen na X. sjezdu československých knihovníků, který uspořádaly oba knihovnické spolky v květnu 1934 v Hradci Králové a na kterém se dohodly na změnách stanov Spolku čs. knihovníků. Při slučování bylo dohodnuto, že knihovníci malých venkovských knihoven nemusí povinně odebírat drahý Časopis československých knihovníků a při zachování nižšího členského příspěvku se mohou stát členy spolku, který se názvem změnil v Ústřední spolek československých knihovníků. Ke sloučení Spolku čs. knihovníků se SVOK došlo formálně 16. června 1935 na ustavující valné hromadě nového spolku. Předsedou Ústředního spolku čs. knihovníků se stal František K. Soukup, místopředsedy Jiří Mahen a Josef Volf. Spolek pokračoval v pořádání každoročních sjezdů, které se konaly v roce 1935 v Třebíči, v roce 1936 ve Frenštátě pod Radhoštěm a poslední předválečný se uskutečnil v roce 1937 v Chrudimi.

KUBÍČEK, Jaromír. SVOK: k 90. výročí založení Spolku veřejných obecních knihovníků. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2017, 31(4) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/svok-k-90-vyroci-zalozeni-spolku-verejnych-obecnich-knihovniku

Verze pro tisk