Teorii jsme slyšeli. Jak převést advokaci knihoven do praxe?

Advokace knihoven. Advokační práce. Advokační kampaň. Vydejte se na kterékoli fórum zaměřené na rozbor současnosti, budoucnosti a palčivých potřeb českého knihovnictví a dám ruku do ohně, že na nutnost lepší advokace knihoven přijde řeč hned mezi „strategickými prioritami“. Máme ale advokaci v praxi? A mohli bychom ji někde vidět? Spoiler alert: o něco se pokoušíme ve SKIPu.

Pojďme si nejdřív sladit terminologii. Definic advokační práce je pestrá paleta, já si s dovolením půjčím příslušnou část příručky Rukověť zdánlivě bezmocných, kterou vydala Nadace OSF a která by pro všechny zájemce o téma měla být povinnou literaturou. Většina definic se totiž vesměs shodne na několika základních rysech advokační práce. Zaprvé, že je to organizovaná, systematická, koordinovaná a většinou dlouhodobá činnost, jejímž cílem je přimět politiky, soukromé organizace nebo další klíčové aktéry ke konkrétním rozhodnutím či akcím. Zadruhé, že má vytyčené jednoznačné cíle, zpravidla zaměřené na systémovou změnu. A zatřetí, že k dosažení cílů využívá legitimní nátlakové metody.

Jinými slovy: komunikační kampaň není advokace, každoroční lobbování u starosty za vyšší rozpočet není advokace, mobilizace veřejnosti na podporu zachování pobočky, kterou chce radnice zavřít, není advokace. Advokace se zaměřuje na příčiny, ne na důsledky. Advokace je proaktivní, ne reaktivní. Smyslem advokace není představit, jak jsme skvělí, ale přesvědčit relevantní společenskou skupinu, aby o naší skvělé práci a nepostradatelném přínosu pro společnost mluvila za nás.

České knihovnictvo není tématem úplně nepolíbeno. Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 sice o potřebě advokační práce mlčí, ale některé koncepce rozvoje regionálních funkcí (například v Královéhradeckém či Středočeském kraji) už ji příkladně zmiňují. V roce 2021 připravila Moravská zemská knihovna online kurz Úvod do library advocacy, kterým prošlo na 200 knihovnic a knihovníků. Vzdělávací cyklus pro ředitele uspořádal loni SDRUK, téma se objevilo na Knihovnách současnosti 2025, ve Čtenáři (č. 3/2025) a ještě předtím v Duze (č. 4/2023). Poučeni tedy nějak jsme, teorii jsme slyšeli. Ale kolik knihoven v Česku dělá systematickou advokační práci? A děláme nějakou na úrovni knihovnictví jako celého oboru? Hm...

Navzdory tomu, že povědomí o významu knihoven sílí, že se i díky evropským penězům podařilo vybudovat či rekonstruovat řadu knihoven, že existuje řada pozitivních případů, kde jsou knihovny hybateli společenského života ve svých lokalitách atd., zůstávají knihovny při rozdělování veřejných financí na spodních příčkách seznamu priorit. V politicky turbulentních časech, v časech osekávání veřejných výdajů a proměny společenské poptávky můžeme mít jako obor zásadní problém. A i když nejlepší čas, kdy do advokační práce mocně nalít finanční i personální kapacity, byl zhruba před patnácti lety, druhá nejlepší možnost je právě teď.

Zárodky advokační strategie

Jeden z pokusů, jak se vymotat z bludného kruhu deklarací a školení směrem k akci a systematické advokační práci, právě teď podniká Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP). Od začátku letošního roku pracuje pečlivě seskládaný třináctičlenný tým pod vedením facilitátorů Advokačního fóra Nadace OSF na základu advokační strategie pro české knihovny. Výstupem projektu, který finančně podporuje Ministerstvo kultury ČR a Nadace OSF, by měl být jízdní řád aktivit pro příští roky, o jejichž realizaci bude SKIP jako největší oborová organizace usilovat.

Za sebou máme zatím dva intenzivní, poctivě odpracované celodenní workshopy, které se zaměřily na formulaci řešených problémů a stanovení cílů. Z diskuzí vykrystalizovala potřeba řešit dva klíčové problémy, které spolu v mnoha ohledech souvisejí: nejasnou definici společenského přínosu knihoven a špatné platové ohodnocení knihovníků. Nejde o témata nová ani překvapivá. Jiný je ale způsob, jakým se o nich přemýšlí, kdy bereme v potaz komplexitu a provázanost jednotlivých příčin a následků, ale zároveň se snažíme vymezit jasně ohraničenou oblast a definovat dosažitelné cíle. V první fázi se přitom nesvazujeme tím, co je nebo není možné – klíčové je popsat změnu, které chceme dosáhnout. Plánování strategie přijde na řadu na podzim. Překvapivá je možná jiná věc: opakovaně se v debatách vracíme k tomu, že spoustu věcí nemáme řádně probranou uvnitř oboru – a že v knihovnách častokrát neumíme úplně dobře pojmenovat, co vlastně chceme a jaký společenský přínos to bude mít. 

Co můžete dělat hned?

Ambicí SKIPu je posílit advokační prací obor jako celek. S advokační prací ale můžete začít i na úrovni vaší knihovny. Jako cíl si nemusíte hned vytyčit rekonstrukci, stavbu nové knihovny nebo statisíce do rozpočtu na nového kolegu či kolegyni. Mnohem lepší je začít se skromnějšími cíli: zajistit financování na vymalování prostor, zařízení dětského koutku, pořízení deskových her do fondu.

Začněte tím, že si stanovíte cíl a termín, dokdy ho chcete dosáhnout. Popřemýšlejte o tom, pro koho je dosažení cíle důležité, kdo z něj bude mít prospěch. Jaký přínos pro vaši komunitu či město bude dosažení cíle mít? Oslovte vaše spojence a požádejte je, ať vás podpoří. Někdy stačí ztratit slovo, sdílet příspěvek na sociálních sítích, přijít na zastupitelstvo. Je mnohem lepší, když o potřebnosti dětského koutku nebude starostovi psát zástupce knihovny, ale třeba místní rodičovská iniciativa. Síť spojenců soustavně budujte – a nezapomeňte do ní zahrnout také třeba místní podnikatele, pochůzkáře městské policie, který se do knihovny v zimě chodí ohřát nebo vaši kronikářku či kronikáře.

Sestavte si plán průběžné komunikace se zřizovatelem. Co vše můžete udělat pro to, aby o vašem významu vedení obce vědělo? Nabídněte pomoc knihovny s obecním festivalem. Zvěte starostu na akce. Požádejte ředitele vaší školy, ať při každoročním hodnocení jeho práce zkusí zmínit důležitost fungující knihovny. Neomezujte se v prezentaci knihovny na počty výpůjček a novinky ve fondu. Ukažte knihovnu jako nezbytnou infrastrukturu obce s nabídkou programu pro seniory, rodiny s dětmi, teenagery a další.

A ještě jedna podstatná věc: odhoďte skromnost a naučte se říkat ne. Některé věci se sice dají zvládnout i s minimálním rozpočtem – je ale dobré vždy zvážit, jakou zprávu tím do okolí vysíláte. To nejhorší pro advokační práci je totiž vytvoření dojmu, že knihovna to vždycky nějak zvládne.