Těšíme se stále

Vydáno: 2011-04-22 (All day)
V rubrice: Informace pro knihovny
Autor: Aleš Hrazdil

Těšíme se stále
šedesát let na novou knihovnu

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě má zajímavou vlastnost – stále fyzicky jakoby nebyla. Ne, neděste se, několik zákonů a usnesení či výnosů ji vždy vyžadovalo a ona své úkoly plní. Dokonce si myslím, že mnohé velmi dobře. Přesto ji není možno ani vyfotografovat. Není to tím, že stojí na Prokešově náměstí, kde se slavný mág pokoušel nechat zmizet celou radnici. Nikoli, nejde o torzo toho trapného pokusu. Trapné je celé umístění knihovny. V roce vzniku, tedy v roce 1950 byly pro ni prozatímně adaptovány přízemní a suterénní prostory v pravém křídle Nové radnice na prvních pět, maximálně deset let. Postupně se dopachtila také do přízemí levého křídla a do kamrlíků za nyní již bývalým obchodem se zeleninou v protějším rohu náměstí.

Vyfotografovat knihovnu zvenčí znamená pořídit snímek několika nezajímavých oken, nebo jedněch dveří. Zato projektů, modelů a slibů bylo za šedesátiletou historii knihovny mnoho. Takže když už, už jsme hledali kladívko, kterým paní ředitelka klepne na základní kámen „černé kostky“, jak se měl jmenovat nejnovější architektonický skvost, do nějž už jsme měli být nyní přestěhováni, když již jsem osobně líčil našim důchodcům, že jsem musel dát písemný rozpis klíčů, které budu mít od oddělení já a které řízení kolegové, a přel se s vedoucí akvizice, kde bude příčka mezi našimi odděleními, tak tehdy důchodci propukali v sarkastický smích. To už tu bylo, to jsme zažili a stále hnijete v přízemí radnice, kde vás magistrát nechce, kde se tak špatně pracuje. Mnozí z nás jim nevěřili, zlobili se na ně. Ale pravda je taková, že máme zase jen to těšení, jako měli oni. Ostatní kraje již postavily, zrekonstruovaly, přistavěly apod. Ale my máme prim, nejdelší těšení v republice!

Naše představy se vyvíjely v čase. Pokud jde o potřeby čtenářů, šlo nám nejvíce o uskladnění všech fondů v budově, volný výběr a studovny. Dnes se pochopitelně klade důraz na knihovnu, která zprostředkovává práci s médii všeho druhu, stává se místem setkávání, má mít inspirující, meditativní atmosféru k různým duševním i společenským činnostem. Ach, zanechme těchto snů a pohledů, jak by měla pro uživatele bibliotéka budoucnosti (snad dokonce současnosti) vypadat. Zamysleme se nad tím, na co se mají těšit její zaměstnanci. Na výzvu paní ředitelky jsem o tom písemně uvažoval již v roce 2005, když jsme zvnitřnili představu oné černé kostky poté, co proběhla v roce 2004 soutěž na její architektonický návrh[1]^:

Proč bychom se netěšili ...Tak zpívá sbor ve známé národní opeře. Nám, pracovníkům Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, však nejde jen o těšení se ze zdraví, byť bychom rádi, aby nám je pánbůh dal, a hlavně, aby nám je ve starých prostorách zachovati ráčil.

Nuže a jsme náhle uprostřed věci – proč bychom se netěšili, když nám možná a snad zřizovatel novou knihovnu dá, resp. postaví. Je notoricky známo, že naše knihovna žije více než půlstoletí, ba přímo kopu let v provizoriu a už dávno zde být neměla. Pamětníci mohou vzpomínat, kolikrát bylo knihovně vyhrožováno, že bude vystěhována a kolikrát slíbeno, že bude přestěhována do novostavby. Jistě, hlavním důvodem, proč je nutno usilovat o nové sídlo, je hledisko prostoru pro fondy a důstojných místností pro uživatele. Nechci se ale zabývat přes veškeré úsilí vlhkými a plesnivějícími, neustále stěhovanými svazky, ani tím, že kromě skladů má knihovna i zoufalý nedostatek studoven, stísněné vstupní prostory, není kde vystavovat apod.

Sobecky se na věc míním podívat z hlediska nás – zaměstnanců – laiky považovaných za kancelářské myši, které razítkují knihy a v horším případě si je někde za regálem čtou. No, tedy, jak kde, ale za našimi regály by si asi žádný pracovník číst nechtěl, neboť v poloutmě a polousvětle mine tam den po dni, slovy básníka řečeno. Těšíme se však, že v nové budově nebudou sklady bludiště plná zákoutí a zatáček, potrubí, o jehož obsahu neradno přemýšlet, a snížených profilů nad nebohou skladníkovou hlavou. Dokonce se tam zřejmě vyznáme, i když se vrátíme z dovolené a zapomeneme, jak se momentálně sled signatur klikatí. O tom, že budou všechny fondy pod jednou střechou, si ani snít netroufáme. Ovšem číst za regálem opět pro případného ulejváka není vábnou představou budoucnosti; v kompaktních regálech by se mohl stát spíše lisovanou položkou obřího herbáře. Opusťme ale sklepení a postupme výše. I vchod do knihovny stojí za těšení. Zatím mají části naší knihovny v obou křídlech budovy radnice vždy jen jedny dveře. Tudíž, je-li zavřeno, slouží zaměstnancům v pravém křídle skrytá malá petlička; v době pro čtenáře nepřístupné tam šátrá po petličce zaměstnanců ručička. Občas hodinky si chudák strhne, občas jen sedře na zápěstí se kůžička

Takže zatímco suterénní sklady jsou vhodné pro trpaslíky, petlička vyžaduje štíhlou ručku akrobata, nebo zručnost kapsáře, jinak běda zápěstím, hodinkám, rukávům. Nu a v levém křídle (petličky nemajíce) pak můžeme občas nalézt vtíravé nepovolané návštěvníky k našemu překvapení až v kanceláři. Někdy si přijdou opilecky poklábosit, zdřímnout v chodbě, někdy si odnesou naše peněženky, doklady. Proto v novém chrámu vědy, informací a důstojného setkávání se zdroji informací už žádné přetahování o dveře a dohadování, kdo do knihovny patří a kdo zrovna ne.

Tudíž, když už se knihovník dostane na pracoviště v nové kýžené budově, věří, že bude mít své místo na slunci. Většina z nás  si totiž denního světla užije jen omezeně. Okna vedou k západu nebo k severu a jsou stíněna stromy. Protože okna byla míněna jako výlohy obchodů, sahají až ke stropu a jsou jednoduchá, takže propouštějí chladu více než zdrávo. Zato tam, kde není neprůhledné sklo, vystavujeme své pracovní úsilí i intelektuálská těla všanc chodcům. Teď bychom měli být vysoko a u skutečných oken, stropy budou podstatně nižší a pokud avantgardní plášť budovy dovolí, měli bychom mít i dost světla a méně chladu.

Také bychom se měli těšit, že budeme všichni pohromadě. Jestliže čtou tyto řádky kolegové z jiných knihoven, diví se možná; vědí, že jde o kolektiv převážně ženský a že, čím jsou si ženy blíže, tím více vztahů navážou, nu a některé ty vztahy nejsou vždy pozitivní. Nicméně nyní jsme ve dvou křídlech rozdělených náměstím a kolegyně z automatizace a metodiky máme zase v jiném koutu náměstí. To ještě neuvažuji o depozitních skladech v jiných čtvrtích Ostravy, kde je nutno chvílemi také pracovat. V létě je to ještě dobré, odložíme teplé bačkory a svetříček a s lejstrem nebo knihou či novodobým nosičem přeběhneme náměstí. Ale v zimě se oblékat a obouvat do sněhu a sloty několikrát denně nechce. Pomysleme, že konečně pohromadě budeme moci být i jinak, budeme mít konečně dostatečný sál, kam se všichni vejdeme na školení, na přednášku či poradu, na setkání s důchodci.

Což teprve jak se těší naši skladníci. Chůvičky z mraveniště Ferdy mravence nosily kukly na sluníčko a zpátky, ony se projíždějí s knihami po ranní Ostravě. Dokumenty starší roku 2005 jsou totiž z kapacitních důvodů uskladněny v pěti depozitních skladech, z nichž některé by mohly vyprávět... Fondy je třeba tam každé ráno přivést, vřadit na regály, vyhledat, další odvést do knihovny a to vše v šíleném chvatu – „ať to děvuchy stihnem zase na devatu“.

Tak se zdá, že už jsme probrali vše, co člověk potřebuje, ačkoli i láska ke knihovně prochází někdy žaludkem. Ovšem my, zcela bez kuchyněk, jsme odkázáni vybíhat za teplým žvancem vždy z budovy, nebo nutit spolupracovníky, aby si beze zbytku vyčichali vše, co sníme, dokonce ohřáté v mikrovlnce někde nahoře na ledničce.

Máme tedy k těšení další zázemí. Nakonec si nechám tu poslední věc, samozřejmě někdy náramně důležitou. I toalet máme v knihovně poskrovnu. Některé se nedají větrat a nutí čichat člověčinu následující zájemce, navíc se k nim musí přes kanceláře kolegyň, o jiné se „pereme“ s návštěvníky knihovny, jinde čekáme ve frontě, případně neustále vykukujeme z kanceláří, zda už je volno. Nuže to použití plurálu je silně nadnesené, v každé části knihovny stačí počítat do dvou a jste hotovi. Rozumějte, pro bezdomovce, profesorky škol, účastníky školení i paní ředitelku – vše demokraticky tatáž místnůstka. Takže, když se právě netěšíme, že nám pánbůh zdraví dal, mění se podmíněný pobyt na pracovišti v hrůznou můru. Bude volno, když budu muset? A když nebude – kam s ním – jak se ptal již pan Neruda!

Omlouvám se váženému čtenáři za takový konec úvahy a za takové místo k těšení (se). Ale uznejte sami, proč bychom se netěšili až do těch detailů, když máme naději, že se i nám, knihovníkům, změní tolik v našem zázemí.

Píše se rok 2011 a „černá kostka“ zřejmě definitivně zmizela v propadlišti dějin, neboť na ni nakonec nejsou peníze. Proč, to je spletitá historie a existuje k tomu i řada novinových článků. Prostě se stalo. Citujme alespoň lakonicky: „Knihovna se měla začít stavět v listopadu 2011. Novostavba podle návrhu brněnského ateliéru Kuba & Pilař architekti, přezdívaná černá kostka, má již vydané stavební povolení. Knihovna se měla původně stavět za přispění Evropské unie. Přislíbených 600 mil. Kč se ale nové vedení kraje rozhodlo použít ve zdravotnictví a školství, a knihovnu tak financovat jen z krajského a státního rozpočtu, z něhož ale pravděpodobně žádné peníze kraj nedostane. Nové vedení kraje také označilo původní projekt za "megalomanský". Proto ho museli architekti upravit, aby novostavba vyšla levněji.„[2]

Kraj nyní argumentuje tím, že svůj příspěvek škrtla vláda. Momentálně snad je uvažováno o třech místech, kde by měla nová budova knihovny kraje stát. Možná, snad. Zájem mají údajně dva developeři. V roce 2011 jsme měli původně již v nové budově pracovat. Je ovšem velmi sporné, budeme-li letos potřebovat nějaké kladívko na základní kámen.

Svůj článeček z roku 2004 o těšení z hlediska knihovníků jsem aktualizoval, protože pokrok se nezastavil. Přibyla totiž další dvě odkládací skladiště proti původním třem a ubyla jedna toaleta. Přidaly se kilometry jízd s dokumenty a metry s lidskou potřebou. Zůstala naděje?

[1] Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě : soutěž o návrh na zpracování urbanistického, architektonického, technického a provozního řešení novostavby. Ostrava : MSK, MSVK, 2005, s. 14.

[2] Nová vědecká knihovna v Ostravě v ohrožení. Technický týdeník, 2010, roč. 58, č. 21, s. 28.

HRAZDIL, Aleš. Těšíme se stále. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2011, 25(1) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/tesime-se-stale

Verze pro tisk