Třikrát o finské literatuře s Vladimírem Piskořem

Vydáno: 2018-11-10 (All day)
V rubrice: Studie/články
Autor: Jana Nejezchlebová

Čím je pro Vás finská literatura výjimečná?

Ačkoliv se překladu finské literatury věnuji už více než čtvrtstoletí, stále pro mě jako obyvatele středoevropského prostoru neztratila na exotičnosti. Odlišné, tvrdší životní podmínky dané podnebím a zeměpisnou polohou, krušné historické zkušenosti, ale i ozvuky kalevalských mýtů vypěstovaly ve Finech volní vlastnosti (kladné i záporné), které zásadně ovlivňují jejich vnímání světa a v tom duchu se pochopitelně promítají i do tvorby tamějších literátů. Znovu a znovu bývám unesen schopností finských autorů vyprávět syrově, přímočaře, někdy až lapidárně, či jejich smyslem pro černý humor.

Objevují se v této literatuře aktuálně nějaká silná témata?

Rozdělení společnosti vyvolané občanskou válkou 1918 je i po sto letech patrné, dodnes dokáže hýbat emocemi zimní válka, při níž Finsko statečně hájilo svou svobodu, nebo ztráta velké části území následkem pokračovací války. S nadsázkou lze říct, že téměř u každého autora včetně těch nejmladších na jednu z těchto dějinných událostí dříve či později narazíme.

Do 90. let minulého století se finská literatura orientovala především dovnitř, tedy na domácí problémy. S přelomem tisíciletí a nástupem globalizace začali finští autoři častěji reflektovat dění za hranicemi, přinejmenším jeho dopady na Finsko. Například zhroucení SSSR zpřetrhalo poměrně pevné obchodní vazby a zapříčinilo ve Finsku velkou ekonomickou krizi, která znamenala prudký nárůst nezaměstnanosti a výrazný pokles životní úrovně významné části obyvatel se všemi průvodními negativními důsledky.

Z dalších témat posledních patnácti let nelze opomenout migrační vlnu a potíže se začleněním přistěhovalců – což je obzvlášť pikantní, neboť často dochází ke srovnávání s 60. léty, kdy naopak Finové se masivně stěhovali za prací a lepším životem do Švédska. A konečně, budiž připomenuty obavy mnohých autorů z „všemocného“ vlivu internetu a sociálních sítí.

Který současný titul by podle Vás neměl chybět ve fondech našich veřejných knihoven?

Z děl, která ve Finsku vyšla v posledních třech letech, bych vyzdvihl Oneiron od Laury Lindstedt z roku 2015, mistrovské dílo, v němž se překrývá hned několik univerzálně silných témat (rasismus, antisemitismus, alkoholismus, sexuální násilí na ženách, osamělost smrtelně nemocných, obchodování s lidmi, terorismus atd), podané se stylovou i žánrovou rozmanitostí – najdeme tu vedle prostého vyprávění zdramatizované kapitoly, novinové články, záznam přednášky, dobrodružné, detektivní i černohumorné pasáže. Navzdory své opulentnosti si román zachoval velice kompaktní a čtivý ráz. Česky vyšlo loni.

Z těch, které česky zatím nevyšly, ale jejich vydání se právě připravuje, bych rád upozornil na román Everstinna (Paní plukovníková) od Rosy Liksom. Drsný příběh o moci, o lásce, o krutosti, o splněných i ztracených iluzích. Otevřená zpověď ženy, která se stala letitou partnerkou a později ženou relativně mocného muže a po jeho boku se setkávala se špičkami finské resp. německé armády, jde v nejvypjatějších okamžicích až na samu dřeň.

Vladimír Piskoř je překladatelem z finštiny, ruštiny a angličtiny.

NEJEZCHLEBOVÁ, Jana. Třikrát o finské literatuře s Vladimírem Piskořem. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2018, 32(5) [cit. 2024-10-09]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/trikrat-o-finske-literature-s-vladimirem-piskorem

Verze pro tisk