Třikrát o polské literatuře s Michalem Przybylski

Vydáno: 2018-11-10 (All day)
V rubrice: Studie/články
Autor: Jana Nejezchlebová

Čím je pro Vás polská literatura výjimečná?

Specifickou podobu měl v polském prostředí literární romantismus, protože literatury v období po zániku polského státu na konci 18. století suplovala některé chybějící instituce národního a politického života. Dědictví romantismu je v polské literatuře dodnes živé a inspirativní, ale současně je třeba přiznat, že čtenářům z jiných národních prostředí je dnes poměrně obtížně srozumitelné. Přesným opakem je neobyčejně silná pozice literární reportáže v Polsku (tzv. polská škola reportáže), která svou aktuálností a komunikativností nachází odezvu i v zahraničí. Proto mne těší, že se s ní prostřednictvím překladů mohou seznámit i čeští čtenáři – pokud sáhnou po autorech jako Wojciech Tochman, Witold Szabłowski, Lidia Ostałowska nebo Filip Springer, určitě nebudou zklamáni. Totéž platí pro starší, ale stále fascinující reportážní díla Ryszarda Kapuścińského nebo Hanny Krallové. A pro zasvěcené je nošením sov do Athén připomínat polskou poezii, o jejíchž kvalitách svědčí mj. i dvě Nobelovy ceny udělené polským tvůrcům v ne až tak příliš vzdálené minulosti.

Objevují se v této literatuře aktuálně nějaká silná témata?

Celou novodobou polskou literaturou se prolíná židovská tematika a problematika ne vždy harmonického soužití menšin s majoritní společností, ve 20. století ještě zkomplikované politickými a ideologickými štěpnými liniemi. Že toto téma neztrácí na své platnosti ani dnes potvrzuje třeba výborné a velmi sugestivní drama Tadeusze Słobodzianka Naše třída z roku 2008, které zaslouženě sklízí úspěch i v českých divadlech (před několika lety v pražském divadle Komedie, aktuálně v brněnské Polárce a od listopadu 2018 i v ostravském Národním divadle moravskoslezském). Nelze opomenout ani silnou českou stopu v současné polské literatuře. Česko a Češi jsou předmětem (z naší strany bohužel zatím jen málo opětovaného) zájmu hned několika pozoruhodných tvůrců – myslím, že už ani u nás asi není nutné představovat jména jako Mariusz Szczygieł (mj. Gottland, Udělej si ráj) nebo Mariusz Surosz (Pepíci, Ach, ty Češky).

Který současný titul by podle Vás neměl chybět ve fondech našich veřejných knihoven?

Především díla prozaičky Olgy Tokarczukové, která se letos po získání prestižní Mezinárodní Man Bookerovy ceny už s konečnou platností stala autorkou evropského formátu. Pro čtenáře, kteří neovládají polštinu, je výhodou, že prakticky vše důležité z její tvorby máme k dispozici i v českém překladu.

Michal Przybylski se zabývá překladem uměleckých textů z polštiny, slovinštiny a srbštiny.

NEJEZCHLEBOVÁ, Jana. Třikrát o polské literatuře s Michalem Przybylski. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2018, 32(5) [cit. 2024-10-11]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/trikrat-o-polske-literature-s-michalem-przybylski

Verze pro tisk