Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Autor článku se zamýšlí nad vývojem a změnami krajských knihoven od roku 1990. Ze zákona probíhaly změny v územním uspořádání, změnil se počet krajů a tradiční i nově ustavené krajské knihovny měnily nejen své názvy (z uniformních Státních vědeckých knihoven a krajských knihoven), ale především své zřizovatele. Krajské knihovny byly pověřeny novými úkoly včetně výkonu regionálních funkcí. Měnily se požadavky na složení služeb i na jejich kvalitu, na změny v přístupu k uživatelům a občanům. Podrobně se s touto situací seznamujeme prostřednictvím vývoje Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem. Autor také připomíná vznik profesního Sdružení knihoven České republiky (SDRUK), automatizaci knihovnických činností a společný projekt CASLIN.
Když jsem v pondělí 2. července 1990 nastoupil po úspěšném konkursu na místo ředitele Státní vědecké knihovny Maxima Gorkého v Ústí nad Labem, bylo už jasné, že Severočeský krajský národní výbor, který knihovnu v té době zřizoval, na konci roku zanikne. Pár dní před mým nástupem ještě zřizovatel stihl dát ústeckým knihovníkům dárek. Převedl jim do majetku budovu bývalého Domu družby ve Vladimirské ulici (dnes ul. W. Churchilla), kde do té doby pracovali mj. funkcionáři Svazu československo-sovětského přátelství a dětem se tam promítaly sovětské pohádky. Zisk druhé budovy byl pro knihovnu mimořádně významný. Kvůli nedostatku místa v první budově (tou je vila v ul. Velká Hradební, v níž knihovna působí od konce roku 1948) nebyla ve volném výběru prakticky žádná odborná literatura a oddělení pro děti a mládež se muselo v roce 1963 pro nedostatek prostor vystěhovat a využívat pronajaté místnosti v odborovém domě kultury pracujících.
Novým zřizovatelem se od 1. ledna 1991 stalo Ministerstvo kultury (MK) a zcela chápalo potřeby ústecké knihovny. Ta z názvu podobně jako další knihovny odstranila slova připomínající předchozí režim. V našem případě to bylo jméno sovětského spisovatele Maxima Gorkého, v případě Liberce pak jméno komunistického novináře a ministra kultury Václava Kopeckého. Druhá knihovní budova potřebovala finanční prostředky na opravu střechy a balkonů, do nichž zatékalo, na novou elektroinstalaci i na pracovníky a MK je v dalších letech poskytlo. Kromě toho jsme žádali nového zřizovatele o nemalé investiční prostředky na dokončení přístavby v ul. Velká Hradební, protože jsme opustili kraj s projektem a platným stavebním povolením. To, že jsme mohli přístavbu otevřít pro ústeckou veřejnost na podzim 1996, byla zásluha především MK. Celkové náklady na přístavbu včetně vnitřního vybavení dosáhly téměř 60 milionů Kč, ale jen 8,3 mil Kč poskytl okresní úřad a Magistrát města Ústí nad Labem.
Nebyli jsme přitom jedinou státní vědeckou knihovnou (SVK), které v té době ministerstvo poskytlo značné investiční prostředky. Kromě Národní knihovny zřizovalo ministerstvo i SVK v Brně (ta koncem roku 1993 změnila název na Moravská zemská knihovna), Českých Budějovicích, Hradci Králové, Kladně, Liberci, Olomouci, Ostravě a Plzni. Plzeňští knihovníci od r. 1987 rekonstruovali dominikánský klášter, v němž sídlili, a akci ukončili až v roce 1994 obnovením fasád, výměnou oken a zhotovením nové měděné střechy. Českobudějovičtí knihovníci přešli pod ministerstvo s akcí Rekonstrukce a dostavba SVK Na Sadech, zkolaudovali ji v r. 1993 a v r. 1999 dokonce dokončili rekonstrukci památkového objektu "Eggertova vila", v níž dodnes plní městskou funkci. V letech 1998 až 2001 se stavěla jak nová budova MZK na Kounicově 65a, tak i nová budova SVK v Liberci v Rumjancevově ulici.
V letech, kdy všech devět SVK bylo řízeno ministerstvem, se prohloubila spolupráce mezi nimi. Jejich ředitelé se od roku 1991 pravidelně scházeli na poradách vedených ve velmi přátelském a tvůrčím duchu. Na poradě v prosinci 1992 pak založili Sdružení knihoven České republiky (SDRUK), které v následujících letech zásadně přispělo k rozvoji českého knihovnictví. Málo je známo, že se zpočátku zaměřilo na dovoz zahraniční literatury, a to především slovenské. Zvuk v knihovnickém světě získalo spíše od roku 1993 pořádáním celostátní konference Knihovny současnosti, na níž se první den předává Medaile Z. V. Tobolky a přednášejí zahraniční knihovničtí vizionáři.
Do činnosti SDRUK se aktivně zapojila také ústecká knihovna. Zajímala mne problematika akvizice a společně s ředitelkou SVK v Kladně PhDr. Jiřinou Kádnerovou jsme začali každoročně od roku 1991 pořádat celostátní akviziční semináře. Na poradě ředitelů SVK a MZK v Tišnově v dubnu 2005 jsme pak ustavili sekci pro akvizici. V roce 1994 jsme stejně jako ostatní SVK poskytli ministerstvu podklady k přípravě návrhu zásad tiskového zákona a připomínkovali paragrafovaný návrh zákona o neperiodických publikacích. Usilovali jsme o to, aby všechny SVK nadále měly nárok na povinný výtisk (PV) tištěných monografií z celé ČR.
Vydáním zákona č. 37/1995 pozbylo sedm SVK 1. lednem 1996 nárok na PV od nakladatelů, kteří působili mimo region, v němž sídlila příslušná SVK. Proto ještě před nabytím účinnosti tohoto zákona jsme vedli společně s ředitelkou kladenské SVK řadu jednání se zástupci Svazu knihkupců a nakladatelů a s redakcí Nové knihy s cílem, aby nabídková povinnost nakladatelů nepřinášela akvizitérům v knihovnách nadbytečnou administrativu. Ztrátu PV kompenzovalo MK v roce 1996 každé ze sedmi SVK částkou 1 milionu Kč. Ale již během následujícího roku byly zavedeny tzv. Klausovy balíčky, jak se označovaly škrty ve státních výdajích v průměru o pět procent. Z jednoho milionu Kč na PV najednou bylo jen 790 tisíc Kč. Kromě toho Klausovy balíčky znamenaly pro naši knihovnu nutnost ušetřit na provozních nákladech v 1. etapě 2 173 tis. Kč z rozpočtu schváleného na začátku roku a v 2. etapě dalších 397 tis. Kč. Museli jsme snížit částku na nákup knih o 450 tisíc Kč, a proto jsme zastavili nákup potřebné encyklopedické literatury ze zahraničí, snížili nákup multiplikátů publikací v češtině a zastavili nákup CD-ROM. Částku na nákup časopisů jsme museli redukovat o 120 tisíc Kč, a tak jsme odhlásili české časopisy docházející na pobočky a přestali odebírat 20 titulů zahraničních časopisů. Přitom tituly jako Melody Maker, Junost` a Schöner Wohnen nakupovala SVK řadu let a čtenáři si je hodně půjčovali.
Aby vzrostly příjmy knihovny, zvýšili jsme po zavedení Klausových balíčků registrační poplatky od 1. července 1997 u výdělečně činných ze 40 Kč na 100 Kč, u dětí, studentů a důchodců z 20 Kč na 50 Kč a zrušili kategorii důchodců nad 70 let, kterým se do té doby poplatek promíjel. O svízelné situaci jsme informovali desítky nakladatelství, od kterých jsme kupovali multiplikáty na pobočky, a požádali je o přidání 1 výtisku zdarma k placeným exemplářům. Dnes se mi nechce věřit tomu, že nám v roce 1997 vyhovělo 77 nakladatelství a z nich nám některá darovala po výtisku i v následujících letech, kdy už jsme neměli rozpočet tak napjatý. I když se ředitel Národní knihovny (NK) porad ředitelů SVK k našemu zklamání zúčastňoval jen výjimečně, nemělo to negativní vliv na zapojování SVK do kooperačních akcí organizovaných NK. Tou nejvýznamnější byl v té době projekt “Zpřístupnění české knižní produkce 20. století prostřednictvím internetu a CD-ROM”. V jeho základní části „Retrospektivní konverze Bibliografického katalogu - České knihy“ zpracovala ústecká SVK v letech 1997 až 2000 téměř 33 tisíc záznamů.
V r. 2000 bylo doplňování české a zahraniční periodické i neperiodické produkce vážně ohroženo nedomyšleným postupem poslanců, kteří schválili v únoru 2000 nový tiskový zákon. Ten přiznal SVK nárok pouze na povinný výtisk regionálních periodik, nikoliv však celostátních. Naštěstí lobbování knihovníků v parlamentu a senátu i podpora veřejnosti (v ústecké SVK byly vystaveny podobně jako v ostatních knihovnách petiční archy na podporu novelizace tiskového zákona a během necelých 14 dní je podepsalo 833 uživatelů naší knihovny) vedla k novele tiskového zákona a k obnově práva na povinný výtisk všech periodik vydávaných v ČR.
Na konci 20. století se už hovořilo mezi zasvěcenými, že bude obnoveno krajské zřízení a že si ministerstvo kultury patrně ponechá jen NK, MZK a Macanovu knihovnu. Ředitelé knihoven jednali s náměstkyní Ministerstva vnitra, do jejíž gesce patřila příprava zákona o krajích, o možnosti jak setrvat pod ministerstvem, a dostali příslib. Výsledek však byl nakonec jiný a MK předalo slavnostním aktem, kterého se zúčastnil náměstek ministra kultury Z. Novák, ústeckou knihovnu Krajskému úřadu Ústeckého kraje 6. srpna 2001. Ten převzetí potvrdil 5. září 2001 vydáním zřizovací listiny knihovně. V ní sice změnil název organizace ze Státní vědecké knihovny na Severočeskou vědeckou knihovnu, avšak její poslání poskytovat kvalitní a efektivní knihovnické, informační, referenční, bibliografické a konzultační služby veřejnosti celého Ústeckého kraje a plnit městskou funkci nezpochybnil. Tím se odlišil od postupu Středočeského kraje, který rozhodl po dohodě s městem Kladno o oddělení městské funkce Středočeské vědecké knihovny v r. 2002 a zřízení samostatné městské knihovny od 1. ledna 2003.
Knihovní zákon č. 257/2001 Sb., který přijal parlament v červnu 2001, stanovil centrální úlohu Severočeské vědecké knihovny v systému veřejných knihoven Ústeckého kraje. Ta od té doby plní a koordinuje plnění regionálních funkcí (RF) knihoven v Ústeckém kraji. V roce 2002 obdržela od MK ČR na tuto činnost částku 1,5 mil. Kč. V následujícím roce činila částka na RF v celém kraji téměř 10 mil. Kč a byla rozdělena mezi ústeckou knihovnu (1,3 mil. Kč) a sedm pověřených knihoven. Podobně tomu bylo i v roce 2004. V roce 2005 přešlo financování regionálních funkcí na jednotlivé kraje. Zastupitelé Ústeckého kraje sice odsouhlasili na RF přes 10 mil. Kč, ale v roce 2006 už jen 7,5 mil. Kč, což byla nejnižší částka na obyvatele v porovnání s ostatními kraji v republice! Díky lobbování u zastupitelů se v roce 2007 zvýšila částka na RF na 8 mil. Kč a v této výši je přidělována každoročně. Nejen o RF jsme si vyměňovali informace na poradách ředitelů krajských knihoven (KK) od r. 2001. Díky vzniku nových krajů byly přeměněny okresní knihovny v Havlíčkově Brodě, Karlových Varech, Pardubicích a Zlíně na krajské, staly se členy SDRUK a v jejich ředitelích i v řediteli Městské knihovny v Praze jsme našli přátele a nezištné partnery.
Těsně před přechodem pod nového zřizovatele se ústecké SVK podařilo dokončit půdní vestavbu v budově v ulici W. Churchilla, což umožnilo začít využívat těchto prostor pro vzdělávání knihovníků a provozovat v ní tzv. Britské centrum. Jeho chod financovala po tři roky Britská rada, ústecký magistrát a knihovna. Když na konci roku 2004 skončila platnost třístranné smlouvy a hrozilo, že Britské centrum zanikne, podařilo se nám začlenit je do struktury knihovny jako oddělení anglické literatury a jeho chod platit z jejího rozpočtu. Zřizovatel měl a má stále pochopení i pro provoz poboček, ačkoliv město Ústí nad Labem na jejich chod přispívá jen nepatrnou částkou. Po roce 2001 jsme však měli omezené investiční prostředky. Přitom jsme se dále potýkali s nedostatkem depozitářů. Zdálo se, že se tento problém podaří vyřešit stavbou tzv. Evropské knihovny na místě dílen středního učiliště spojů v ulici Na Schodech. V roce 2009 byla zpracována projektová dokumentace, v níž se počítalo nejen s depozitářem, ale i s opravou budovy učiliště ve výši 165 mil. Kč. Ústecký kraj požádal o dotaci na stavbu v rámci 5. výzvy Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad v tomtéž roce, ale výbor Regionální rady projekt Evropské knihovny neschválil k podpoře. Vydané stavební povolení bylo několikrát prodlouženo a v r. 2017 byl projekt upraven tak, aby se stavba depozitáře ve výši 123 mil. Kč mohla financovat v rámci 25. výzvy Integrovaného regionálního operačního programu „Knihovny“.
Zdá se, že investiční potřeby nebyly po roce 2001 ani v ostatních KK dostatečně saturovány zřizovateli. V letech 2004 a 2005 proběhla rekonstrukce budovy KK v Pardubicích a dostavba dvorního traktu ve výši téměř 75 mil. Kč. Pardubický kraj poskytl pouze 4,2 mil. Kč a zbývající část MK. V roce 2008 byla dokončena novostavba SVK v Hradci Králové, protože bývalá synagoga, v níž sídlila knihovna, byla v r. 1994 převedena do majetku Židovské obce v Praze. Náklady dosáhly téměř 400 mil. Kč, ale Hradecký kraj financoval jen vnitřní vybavení. Největší objem stavebních investic pro knihovny, zdá se, poskytl Olomoucký kraj na stavbu nové budovy ředitelství Vědecké knihovny v Olomouci v prostoru za červeným kostelem v r. 2005 a především Zlínský kraj v letech 2011 až 2013 na rekonstrukci budov 14|15 Baťova institutu (Krajské kulturní a vzdělávací centrum), v nichž nyní působí zlínská KK. Novou budovu by si však zasloužila i KK Vysočiny v Havlíčkově Brodě a především Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě.
Pokud se jedná o příspěvek zřizovatele na provoz, pouze sedm knihoven jej mělo nejvyšší v roce 2016 (údaje za rok 2017 mi ještě nejsou známy). KK v Karlových Varech a Pardubicích dosáhly vrcholu už v roce 2007 a v dalších letech příspěvek mírně klesal nebo stoupal. U KK v Kladně, Liberci, Ostravě, Plzni a Zlíně byl vrchol v některém z let v období 2008 až 2010. Pro tyto knihovny byla situace nejsvízelnější, protože rostly ceny knihovních dokumentů i energií, zaměstnanci měli nárok na zvýšení platů v souladu s novými platovými tabulkami. Nelze se divit, že v těchto knihovnách (ale i v některých KK, kde zřizovatel příspěvek na provoz částečně zvýšil) poklesl přepočtený stav pracovníků.
Ústecká knihovna naštěstí patří do skupiny KK, kterým zřizovatel pravidelně příspěvek navyšuje. V roce 2011 však hospodářská situace Ústeckého kraje nebyla příznivá, takže nám byl v průběhu roku snížen příspěvek oproti roku 2010 o více jak půl milionu Kč. Abychom nemuseli razantně omezit nákupy knihovního fondu nebo zrušit některé služby pro čtenáře, přijali jsme několik opatření k růstu vlastních příjmů. Bylo to zvýšení jednak sankčních poplatků (tzv. zpozdné), jednak registračního poplatku u studentů a důchodců z 50 Kč na 100 Kč a u dospělých ze 100 Kč na 200 Kč. Uvědomujeme si však, že úprava čtenářských poplatků je kontraproduktivní a že bychom měli usilovat o co největší počet uživatelů. K tomu napomáhá v naší knihovně nejen poskytování nových služeb (v poslední době jsme začali např. nabízet bezplatnou výpůjčku e-knih od firmy e-Reading.cz a od e-shopu Flexibooks či převádět zájemcům VHS videokazety na DVD), ale i zavedení rodinné registrace od října loňského roku. Dvě až čtyři osoby, přičemž maximálně dvě osoby mohou být starší 15 let, zaplatí pouze 200 Kč a to už by mělo být pro mnohé rodiny žijící v Ústeckém kraji lákavé.
BROŽEK, Aleš. Ústecká knihovna pod různými zřizovateli. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2018, 32(2) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/ustecka-knihovna-pod-ruznymi-zrizovateli
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
