V Rohatci se zablýsklo

Vydáno: 2015-11-10 (All day)
V rubrice: Veřejné knihovny
Autor: Jana Charvátová

Tak jsme se přeci dočkali! Máme novou knihovnu! Ale hezky popořádku. Historie naší knihovny se nesnadno dohledává, spolupracujeme na tom s několika nadšenci a pamětníky. Pomalu, ale jistě. A co má paměť sahá, knihovna zažila, tak jako jinde, několik stěhování. Po mnohaleté téměř „nečinnosti“ byla Místní knihovna Rohatec v roce 1973 z hygienických důvodů přestěhována ze zatuchlých prostor bývalé školy na č. p. 26 do nedalekého rodinného domku, poté našla svůj nový a krásný domov v mateřské škole, kde byla, díky své přístupnosti, hojně navštěvovaná. Z důvodu nedostatku místa pro umístění dětí v MŠ se hledaly další prostory, které vzhledem k porevolučním aktivitám nebylo jednoduché najít. Nakonec se v lednu 1995 „dočasně“ stěhuje do průmyslové části obce, zvané Rohatec – Kolonie, do bývalých prostor pro učňovskou mládež závodu Maryša Rohatec. Prostory byly sice staré, ale prostorově velkorysé. Problémem však byla vzdálenost cca 3 km od centra obce se špatnou dopravní obslužností a nutnost přecházení dosti frekventované silnice I. třídy. To se negativně projevilo v masivním úbytku čtenářů. V knihovně tak prakticky kromě půjčování knih neprobíhaly žádné jiné aktivity. I za takových podmínek zde knihovna na své další stěhování čekala dvacet let, až do letošního léta.

Stále se nedařilo najít vhodnější prostory. Až v roce 2011 rozhodlo zastupitelstvo obce o osudu budovy opuštěné staré základní školy, jejíž rekonstrukcí by vznikl prostor pro občanské aktivity a také pro knihovnu. A tak se zablýsklo na lepší časy, neboť tato škola je v samotném centru obce s výbornou dostupností. Cesta ovšem byla trnitá. Rekonstrukce byla rozdělena na etapy a snad každou etapu již od počátku provázely nějaké komplikace. Výběrová řízení probíhala opakovaně na několik kol, složitost dodržení předpisů týkajících se veřejných zakázek udělala své. A tak se termíny posouvaly a posouvaly, pak sto let starou budovu pronásledovaly různé stavební komplikace. Ještě zbývalo budovu vybavit praktickým nábytkem, aby knihovna i klubovny mohly být zprovozněny. A letos jsme se dočkali! V létě, na hodovou sobotu 22. srpna 2015, byla budova staré školy slavnostně otevřena a stala se tak centrem občanských aktivit. A protože trpělivost přináší růže, my jsme dostali tu růži nejkrásnější! Nové prostory i s novým nábytkem.

Za uvedené období v knihovně působilo několik dobrovolných knihovnic. Nejdéle sloužící knihovnicí byla paní Jaroslava Henčlová, která pracovala pro blaho obce s malými přestávkami úctyhodných dvacet let. Poté, v létě 2013, bylo pomyslné žezlo v knihovně předáno do mých rukou.

Než se připravila budova, v knihovně se vůbec neodpočívalo. Doba žádá své, proto bylo potřeba i knihovnu začít proměňovat dle moderních požadavků. A tak jsem se vrhla, za vydatné podpory obce, do práce.  Díky získané dotaci z Ministerstva kultury ČR VISK 3 jsme na podzim 2013 nakoupili potřebnou techniku a začali knížky vkládat do počítače. Také se pozvolna začala navazovat spolupráce s místní mateřskou školou a základní školou. Proběhly první besedy. Knihovna začala ožívat. Dokonce se po dlouhé době podařilo vzbudit o knihovnu zájem a začalo přibývat čtenářů. Přípravy probíhaly ve všech směrech. Raritou byla první návštěva mateřské školky, která přijela do knihovny zájezdovým autobusem. Jinak by se do knihovny bezpečně nedostali. Bylo to hodně překvapivé a opravdu originální.

Jak se blížil čas stěhování, zároveň vrcholila katalogizace, označování knih, jejich čištění či přebalování do nových fólií tak, aby vše bylo připraveno a čisté. Vkládání do systému se nám podařilo dokončit ve stejném období, a tak zároveň s otevřením nové knihovny jsme mohli poprvé spustit půjčování přes počítač i on-line katalog.

Dlouho jsme se neradovali, o jednom víkendu přišlo překvapení, další komplikace, tentokrát ve formě prasklého ohřívače na vodu. Voda vytekla — ani tak ne do knihovny samotné, ale pod lino, kudy se skrz betony valila ven. A tak nás po 3 týdnech po nastěhování čekalo vystěhování. Týkalo se hlavně dětského oddělení, které jsme museli přestěhovat do zatím volné klubovny naproti přes chodbu. Dospělé oddělení nebylo zasaženo, to zůstalo na místě.  A tak fungujeme zatím dodnes. Vysušujeme, větráme a fungujeme v půlce nové knihovny a druhou půlku máme v klubovně, kterou jsme zatím „zabrali“ spolkům. Jak řekla vtipně jedna čtenářka, je to jak ta chytrá horákyně: ani v knihovně, ani venku, ani suchá, ani mokrá, ani moderní ani zastaralá, trochu veselá, trochu smutná. Dosud jsme všechno čestně ustáli, někdy více, někdy méně, a přes všechny komplikace mne to v knihovně baví a moc se těším, až to opravdu „rozjedeme“ tak, jak si to všichni rohatečtí občané zaslouží. V Rohatci se tak zablýsklo na lepší časy. Občané se dočkali, mají novou knihovnu a brzy snad i se vším všudy.

A víte vůbec, kde leží Rohatec? Na řece Moravě, asi 5 km od Hodonína. Přijďte se podívat, je tu krásně! A nezapomeňte se zastavit i u nás v knihovně. Budeme se na Vás těšit.

CHARVÁTOVÁ, Jana. V Rohatci se zablýsklo. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2015, 29(4) [cit. 2024-10-06]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/v-rohatci-se-zablysklo

Verze pro tisk