Vědecká knihovna v Olomouci na cestě k modernímu depozitáři

Vydáno: 2020-09-10 (All day)
V rubrice: Informace pro knihovny
Autor: Miloš Korhoň

Vědecká knihovna v Olomouci je knihovnou, která má právo povinného výtisku pro území Moravy od roku 1807 a v dnešní době je příjemcem povinného výtisku monografií i periodik, které v Česku vychází. Autor článku zdůrazňuje význam i náročnost ukládání a zajištění ochrany konzervačních fondů. Tento úkol se daří knihovně řešit od roku 2017, kdy za podpory Olomouckého kraje a finančních dotací z projektů EU a IROP začala stavba moderního depozitáře.

Málokterá paměťová instituce řešila ve své minulosti a vlastně i přítomnosti tolik prostorových potíží jako Vědecká knihovna v Olomouci (VKOL). Instituce, jejíž počátky se datují do 16. století, kdy ve městě vzniklo jezuitské učení a později univerzita, měla až do 30. let století minulého funkci ústřední zemské knihovny na Moravě. Od roku 1807 byla vybavena právem povinného výtisku platným pro území Moravy (a s obměnami také Slezska) a i v dnešní době je příjemcem povinného exempláře od každé monografie i periodika, které v Česku vyjde. Neutěšená situace v oblasti ukládání konzervačních fondů začala eskalovat v polovině 20. století. V roce 1947 byl přijat zákon, který knihovně umožnil získávat povinné výtisky z území celé republiky, další cenné knihy do knihovny proudily v důsledku rušení klášterů a řeholních řádů. Objem fondu začal mohutně narůstat, pro srovnání uveďme, že v roce 1945 spravovala tehdejší Studijní knihovna okolo 180 tisíc svazků, o deset let později, už zase jako „Universitní“, evidovala přes 498 tisíc položek. V dnešní době uchovává VKOL okolo 2,3 miliónu knihovních jednotek, což z ní rozsahem fondu činí třetí největší knihovnu v Česku.

Rozšiřování mimořádně cenných knižních sbírek naneštěstí nenacházelo odezvu v investicích do potřebné infrastruktury. Během 50. – 70. let postupně vznikly čtyři studie novostavby VKOL, k potřebné modernizaci provozu touto cestou ale nikdy nedošlo. Ukládání fondů se řešilo provizorně a cestou nejmenšího odporu. Knihy se od konce 50. let uchovávaly v bývalém evangelickém, tzv. Červeném kostele v sousedství budovy knihovny, ke stejnému účelu byl postaven tzv. provizorní sklad, který měl sloužit právě do doby výstavby nové budovy VKOL. Jako depozitář sloužil také objekt bývalé tiskárny v Sokolské ulici, jiné prostory knihovna střídavě využívala a opouštěla, například faru ve Skrbni nebo zámeček v Nenakonicích. Výjimkou byla jen dostavba skeletu proviantního skladu v kasárnách Prokopa Holého na Holické ulici, který po dokončení v roce 1994 nabídl relativně kvalitní podmínky pro více než 400 000 svazků. I ten se však velmi rychle naplnil, a tak knihovna ještě před několika lety čelila smutné realitě. Nebylo místo na nové knihy a naprostá většina depozitářů nebyla schopna zajistit ani vzdáleně optimální podmínky pro uchování fondu. V tzv. Červeném kostele i na Sokolské ulici v zimě pravidelně mrzlo, běžným průvodním jevem skladů byla vysoká vlhkost a opakující se plísňová napadení. Bezmála 700 000 svazků navíc musela VKOL ukládat v pronajatých prostorách, což velmi zatěžovalo už tak dost napjatý rozpočet instituce.

Jedna z priorit minulého vedení knihovny teda byla jasná. Najít, postavit nebo rekonstruovat dostatečně kapacitní prostory, které by umožnily úplně či alespoň částečně vyřešit otázku ukládání a uchování fondů. Poté, co v 90. letech 20. století skončily neúspěchem snahy o získání nedostavěné budovy skladu podniku Kniha Olomouc v Hejčíně, vypadaly nadějně plány na přestavbu objektu po sovětské armádě v areálu letiště v Neředíně. Ty ale ukončila hospodářská recese v letech 2012 a 2013. Krátce poté se objevily ještě úvahy přestavět na knihovní depozitář část rozlehlých, tehdy čerstvě armádou opuštěných Hanáckých kasáren na náměstí Republiky. Zřizovatel požádal o převedení objektu do vlastnictví kraje, bylo však rozhodnuto, že budova zůstane v majetku státu a bude sloužit jako úřad.

Naději na obrat k lepšímu přinesly až strukturální fondy EU na období 2014–2020 a schválení Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), který silně podfinancované skupině krajských knihoven umožnil připravit investiční projekty. Mezi prioritami programu byla uvedena „infrastrukturní opatření pro posílení ochrany, digitalizaci, zpřístupnění a využívání kulturního dědictví“, a tím byl jasně vytyčen směr dalšího úsilí o zlepšení tristní situace VKOL. V tomto bodu se konečně protnuly zájmy knihovny i jejího zřizovatele a vybudování nového depozitáře dostalo reálné základy.

Nejprve bylo potřeba nalézt vhodnou lokalitu. Tou se staly pozemky vedle nedávno postavené školy prof. V. Vejdovského pro děti se zrakovým postižením v Olomouci-Hejčíně. Při jejím budování se počítalo i se vznikem ubytovacích kapacit, které nakonec nebyly realizovány. Prázdné plochy zůstaly v majetku Olomouckého kraje, takže výběrem tohoto místa odpadla potenciálně složitá jednání o převodu parcel do vlastnictví zřizovatele. O to větší komplikace však způsobila maximální povolená výše rozpočtu investiční akce, která byla v programu stanovena přibližně na 123 mil. Kč. Nešlo přitom o maximální stanovenou výši dotace, ale o rozpočet celého projektu, takže ani případná vůle zřizovatele zvýšit vlastní podíl (požadovaný ve výši 10 %) nebyla z pohledu pravidel IROP možná. Autoři studie a projektu z ateliéru Polách & Bravenec, se s tímto omezením vypořádali snížením plánovaného depozitáře o celé jedno podlaží. I tak ale projektovaný objekt přinášel knihovně do té doby nevídanou skladovou kapacitu.

Projektanti objekt složili ze dvou částí. Větší, depozitní blok vybavili dvanácti skladovými místnostmi ve třech podlažích, opatřenými kompaktními regály s celkovou skladovou kapacitou přibližně 40 000 běžných metrů. Do těchto prostor se měly vystěhovat všechny knihy z klimaticky nevyhovujících skladů, stejně jako fondy z pronajatých prostor. Ty měly zabrat přibližně 25 000 běžných metrů, zbylé prostory měly posloužit jako skladová rezerva do budoucna. V předsunuté administrativní části pak měli nalézt moderní prostory pracovníci technických provozů – především knihárny, restaurátorské dílny a digitalizace. Záměr na výstavbu depozitáře podal Olomoucký kraj jako grantovou žádost do IROP, dotace byla přidělena a v létě roku 2017 mohla být zahájena výstavba. Zhotovitelem stavby se na základě výběrového řízení stala společnost OHL ŽS, a.s. a stavba trvala přibližně jeden rok. Po několikaměsíčním zkušebním provozu a léčení dětských nemocí především vzduchotechnických systémů objekt konečně ožil. Hned první pracovní den roku 2019 se do budovy nastěhovala knihárna a restaurátorská dílna. Tu se díky dotaci podařilo vybavit novým vybavením, takže v současně době VKOL disponuje jedním z nejmodernějších restaurátorských ateliérů v zemi. Na jaře tým pracovníků depozitáře doplnili čtyři pracovníci digitalizační jednotky se třemi skenery, kteří plní a starají se o největší digitální knihovnu mezi krajskými knihovnami.

V tu dobu už ovšem bylo v plném proudu i stěhování fondů. Z této akce měli knihovníci VKOL velké obavy, protože do té doby se knihy stěhovaly sice neustále, ovšem v podstatně menším objemu. Dosud největší akcí podobného druhu byl přesun fondů do depozitáře Holická, kam se v 90. letech 20. století stěhovalo několik stovek tisíc svazků, tentokrát ale transport čekal 1,25 miliónu jednotek, navíc poprvé měla stěhování zajišťovat externí stěhovací firma. Z výběrového řízení realizovaného Olomouckým krajem vzešla jako dodavatel společnost Stěhování Praha a jak se později ukázalo, šlo o dobře zvoleného partnera. Knihy a časopisy se stěhovaly ze šesti různých budov, a to v různých úsecích, aby v novém depozitáři tvořily ucelenou signaturovou řadu. Knihovna pro potřeby stěhování připravila přehled všech řad signatur s lokacemi i počty běžných metrů a na jeho základě práce probíhaly bez větších komplikací. Zaměstnanci firmy si poradili i obtížně přístupnými prostorami bez výtahu, v tzv. Červeném kostele si dokonce po dobu stěhování postavili vlastní zdviž, k přepravovaným materiálům navíc přistupovali maximálně šetrně. Ze strany knihovny byli vyčleněni dva pracovníci, kteří zajišťovali správný postup stěhování i správné uložení dokumentů v novém depozitáři. I díky tomu práce, která byla naplánována na čtyři měsíce, mohla skončit přibližně o čtyři týdny dříve. Celou akci završil hejtman Olomouckého kraje, Ladislav Okleštěk, který poslední knihu přestěhoval sám a 10. června 2019 symbolicky stěhování zakončil.

V současné době tak VKOL disponuje moderními skladovacími i pracovními prostory. V klimatizovaném depozitáři Hejčín zbývá místo na ukládání knih po dobu příštích 15–20 let, stavba je navíc projekčně připravena na dostavbu, která by celkovou kapacitu depozitáře mohla zvýšit o dalších přibližně 20 000 běžných metrů. Oblast dlouhodobého uchování fondů tak knihovna může považovat za relativně uspokojivě vyřešenou. Před zahájením realizace je přitom další investiční akce, a to dostavba a rekonstrukce tzv. Červeného kostela, který by se po vystěhování knih měl proměnit v reprezentativní konferenční a přednáškový sál. Pokud se tento cíl podaří naplnit, bude to pro knihovnu představovat významný posun vpřed, ten nejtěžší úkol ale budou mít knihovníci stále před sebou. Je jím vyřešení katastrofálních podmínek výpůjčních služeb i studoven v hlavní budově VKOL, které prakticky neumožňují poskytovat moderní knihovnické služby. Věřme, že i v tomto směru se uživatelé knihovny v dohledné době dočkají zlepšení.

KORHOŇ, Miloš. Vědecká knihovna v Olomouci na cestě k modernímu depozitáři. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2020, 34(3) [cit. 2024-12-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/vedecka-knihovna-v-olomouci-na-ceste-k-modernimu-depozitari

Verze pro tisk