Věkové určení knihy je jen doporučení – rozhovor s Pavlou Nejedlou z nakladatelství Host

Nakladatelství Host slaví letos 30 let své existence. Zpočátku vydávalo knihy pro dospělé, ale postupem času se v jeho portfoliu objevila i literatura pro děti a mládež. V roce 2006 vychází dětská kniha Povídání pro děti. Jakou část z produkce nakladatelství dnes tvoří knihy určené dětem do 15 let, tj. generaci Alfa?

Host připraví ročně k vydání cca 170 titulů. Knih pro děti je z toho zhruba 30, což je strop, který naše dětská redakce zvládne za rok zodpovědně připravit. Do tohoto čísla započítám i komiksy určené dětem, naopak young adult tituly z něj vyjímám, protože ty mají svou vlastní redaktorku a jejich příprava se moc neliší od přípravy titulů pro dospělé. Kdežto připravit k vydání původní ilustrovanou knihu pro děti je speciální disciplína, která vyžaduje větší časovou dotaci.

Jak probíhá „nábor“ nových autorů dětské literatury, které bude nakladatelství vydávat? Jak velkou roli hraje u dětské literatury slavné jméno?

„Nábory“ v Hostu naštěstí podnikat nemusíme. Autoři se na nás organicky nabalují a naše portfolio se větví samo od sebe. Pokud zavedený autor či autorka literatury pro dospělé zatouží napsat knihu pro děti, jsme jako redaktorky k dispozici a pomáháme s hledáním stylové roviny či tématu. Jakmile už jsou autoři či autorky v naší nakladatelské stáji, snažíme se být pro ně tím nejlepším nakladatelem, aby neměli důvod odcházet jinam, takže o nové texty nemáme nouzi. K tomu nám samozřejmě do mailových schránek proudí obrovské množství rukopisů od začínajících autorů. Našim cílem ale není navyšovat počet vydaných titulů. Myslíme si, že trh je nasycený až až, takže naší prioritou není kvantita, ale kvalita. Proto mají možná začínající autoři pocit, že prosadit svůj text u nás je nemožné. 

Nemožné to rozhodně není. Jedna z mých nejoblíbenějších sérií pro děti, kterou jsem chystala k vydání – Kronika lesa Martina Máje – mi přistála v e-mailové schránce od tehdy neznámého autora, který navíc ještě pro první komunikaci zvolil pseudonym. Takže slavné jméno není recept. Rozhodující je zkrátka talent a originalita příběhu.

Jak nakladatelství posuzuje věkovou kategorii, pro kterou je kniha určena? Bere se v potaz doporučení autora knihy nebo má redakce interní kritéria, podle kterých rozhodne? V nedávno době se kromě kategorie young adult (příp. new adult) objevila také kategorie middle grade (8-12 let), která je přímo určená generaci Alfa. Pracujete v Hostu s těmito novými kategoriemi, které mohou přitáhnout čtenáře, kteří se již necítí být „dětmi“, ale spíše jako mládež?

S pojmem middle grade pracujeme interně už delší dobu. Zejména proto, že v zahraničním kontextu je to zavedená kategorie. Část titulů pro děti a mládež v našem edičním plánu je překladová, takže už při nákupu práv řešíme, abychom měli něco pro úplné nečtenáře, něco pro začínající čtenáře a něco i pro právě zmíněnou věkovou kategorii 8-12. Ta je podle mého názoru hodně obtížná, protože v této věkové skupině dochází k velké diverzifikaci. Někdo se neuvěřitelně rozečte, někdo přestane číst úplně, protože má jiné zájmy, a někdo by četl, kdyby pro něj existovaly ty správné knihy. Děti se v tomhle věku začínají vymykat rodičovské kontrole, už nepřijímají s automatickým nadšením knihy, které pro ně rodiče vyberou. Chtějí si vybírat samy, ale chybí jim k tomu ekonomické prostředky nebo jim rodiče svobodu volby ještě přenechat nechtějí. Je to fáze, ve které se čtenářská bublina splaskává, což samozřejmě pro nakladatele představuje ekonomickou výzvu. Ale čím méně knížek pro tuto věkovou skupinu bude vycházet, tím menší bude nabídka a tím méně pak logicky bude i čtenářů. Je to začarovaný kruh. Proto se snažíme vybírat skvělé tituly i v této kategorii, přestože je mnohem těžší odhadnout, co bude úspěšný titul a co ne. Knihy z kategorie middle grade jsou také komplexnější a tlustší než dvaatřicetistránkové obrázkové knihy pro menší děti. Jsou-li k tomu ilustrované nebo jedná-li se o komiksy, zvyšují se výrobní náklady. To se logicky promítá do ceny a umím si představit, jak vypadá rozhodování rodiče: mám koupit svému 10letému potomkovi knihu za 500,- a vidět u toho protažený obličej, nebo mu radši koupím něco jiného, z čeho bude nadšený? 

Abych se vrátila k původní otázce: doporučení autora textu ohledně věkového určení není vždycky směrodatné. Autoři mají často zkreslenou představu o tom, co děti konkrétního věku čtou. Často do modelového čtenáře projektují sami sebe o dvě tři generace dříve, ale takové představy můžou být realitě dnešních dětí hodně vzdálené. Vidíte to třeba na Harry Potterovi. Co dříve četli náctiletí, dnes louskají děti v první třídě. Autoři si naštěstí v otázce věkového určení nechávají od nakladatelství poradit. Věkové určení je stejně jen doporučení, které více než čtenáři potřebují knihovníci a knihkupci, aby věděli, do kterého regálu knihu umístit. Čtenáři na to obvykle nedbají a dobře dělají. Každý má jiný čtenářský vývoj. Co někomu sedne v devíti, může jiný chtít prožívat klidně až ve třinácti.   

Komiks v posledních letech získává svoji oblibu mezi širší veřejností a některá díla jsou po literární i grafické stránce skutečné skvosty. Ostatně komiksový příběh S láskou V. vydaný Hostem v roce 2025 byl oceněn nejen cenou Muriel 2024 za nejlepší studentský komiks a letos proměnil nominaci Magnesia litera v kategorii kniha pro děti a mládež. Liší se příprava komiksu pro dětského čtenáře a dospívající 15+? 

Připravit původní český komiks je neuvěřitelně komplexní a nákladná záležitost. Nemyslím si, že by byl ten proces jiný v závislosti na věku cílové skupiny. Liší se snad jen objemem látky s ohledem na vyšší počet stran, případně náročností rešerší, které dané téma vyžaduje. Ale skvělé a obsáhlé komiksy a grafické romány lze připravit v každé věkové kategorii. 

U komiksu bych ještě zůstala. Host má vlastní instagramový kanál @komiksovyhost. Mezinárodní den komiksu se slaví 25. září. Komiks je zkrátka in. V komiksovém zpracování vychází adaptace známých děl či skutečných událostí a těžkých témat. Na trhu najdeme i populárně-naučné komiksy, zpracovávající poutavě non-fiction literaturu (nelze nezmínit knihu Vlci). Skrze komiksovou formu se tak naučná literatura dostává i k těm, kteří méně ilustrované knihy nečtou. Jedná se o zahraniční trend nebo lze v této oblasti najít i české původní autory?

V našem edičním plánu jsou naučné komiksy zastoupeny převážně překladovými tituly, ať už je řeč o zmíněných Vlcích, či navazujícím svazku s názvem Rysi, nebo třeba o skvělém naučném titulu Život je smrtelně nebezpečný, který se zabývá problematikou vývoje života na Zemi. Koupit práva na hotový překladový naučný komiks je něco úplně jiného, než pracovat na vlastním projektu vyžadujícím odborné rešerše. Dát výtvarníkovi honorář odpovídající množství kompletně ilustrovaných stránek a adekvátní času, který na vývoji titulu stráví, je na velmi malém českém trhu v podstatě nemožné. Zároveň se v ČR nikdo moc systematicky nezabývá prodejem práv na české komiksy do zahraničí, takže nakladatel nemá jistotu, že se mu investice do projektu vrátí aspoň na zahraničních právech. Český trh je zkrátka na vývoj komiksů příliš malý. Je něco úplně jiného pracovat na komiksu, který vychází v angličtině a který má o několik řádů větší potenciální čtenářskou obec, než když ho vydáte v češtině a modlíte se, abyste prodali aspoň 1500 kusů. Tahle řeč čísel je asi dostatečnou odpovědí na vaši otázku: vůle i schopnosti by mezi českými tvůrci a nakladateli byly, bez grantové podpory je ale v našich podmínkách dost těžké podobné nákladné projekty realizovat.

Host vydává kromě klasických tištěných knih také e-knihy. Pro děti a mládež ve věku generace Alfa vybírají literaturu rodiče, kteří se spíše snaží omezovat čas dětí strávených v přítomnosti obrazovky. Existují i jiné důvody, proč vychází dětské e-knihy spíše v menšině?

V tomhle jsme s rodiči na stejné lodi, e-knihy pro tuto věkovou skupinu pro nás nejsou priorita. Všichni chceme, aby děti četly papírové knihy, jiný důvod nepotřebujeme. Je v tom samozřejmě i jistá nostalgie za světem, kde se knihy daly sbalit do batohu, kde voněla tiskařská barva a kde šustily stránky. Když budou děti chtít číst z obrazovek, tak budou. My jim k tomu dobrovolně zatím moc nepomáháme. Chceme jim nabízet alternativu v podobě skvěle zpracovaných knih-objektů, které budou chtít mít doma v polici, budou je chtít půjčit kamarádovi nebo ukázat ve škole při prezentaci spolužákům a učitelům. Věříme zkrátka, že papírové knihy ještě nejsou pro dinosaury. 

Na závěr otázka na budoucí plány Hostu na poli dětské literatury. Na co se můžeme v příštím roce těšit?

Na každý rok se snažíme sestavit ediční plán, který bude zajímavý a v němž budou namíchané naše nové knižní objevy s osvědčenými a žádanými pokračováními sérií. Příští rok vyjdou jak roztomilé obrázkové knížky, kterým se nedá odolat, tak i vtipné tituly, u nichž se zasmějete (klidně i sami sobě – tohle přesně umí autorky Beatrice Alemagna či Emma AdBåge). Můžete se těšit na knížky ze vzdálených koutů světa, které přinesou nové perspektivy i nové výtvarné styly. Knížky, ve kterých najdou děti odpovědi na otázky, které je možná trápí a které může být někdy těžké položit v reálném životě. A stejně tak i knížky, které si užijí při společném čtení rodiče i děti (chystáme třeba novou knihu Marie Parrové, právem přezdívané nová Astrid Lindgren). Na každý rok se snažíme tenhle koktejl namíchat tak, aby v něm každý našel to, co potřebuje. Těžko zmínit jeden titul. Já se těším na všechny. Do edičního plánu vybíráme knížky, které si chceme doma vystavit do knihovny a které si chceme přečíst, i když už dávno nejsme cílová skupina. 

Děkujeme za rozhovor a Hostu přejeme ke kulatinám mnoho spokojených čtenářů, termíny dodržujících autorů a vůbec hodně zdaru.

Pavla Nejedlá působí jako redaktorka literatury pro děti a mládež v nakladatelství Host. Původní profesí je překladatelka z norštiny a zájem o skandinávskou literaturu ji neopustil. Kromě překladové literatury pracuje s českými autory a ilustrátory na původních knižních projektech, z nichž se celá řada objevila v nominacích na Zlatou stuhu či Nejkrásnější českou knihu. Na práci s knihami pro děti má nejradši přesahy: okamžiky, kdy se literatura potkává s výtvarným uměním, živou performancí či sociální interakcí.