Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
9. října 2021 uběhne 140 let od narození literárního historika, jazykovědce a romanisty Victora Klemperera. Klempererův život byl spjatý s městem Drážďany, kde leží i jeho pozůstalost a to konkrétně v Saské zemské a univerzitní knihovně, se kterou Moravská zemská knihovna podepsala 4. 11. 2020 dohodu o spolupráci. Jako připomínku této spolupráce a oslavu výročí Victora Klemperera pořádá MZK dva večery věnované této osobnosti. Ve středu 6. 10. se uskuteční v 19:00 on-line rozhovor s překladatelem Radovanem Charvátem, který strávil s překladem Klempererových deníků několik let. Hned druhý den 7. 10. na Filozofické fakultě přednáška PhDr. Zděnka Marečka, Ph.D., který na základě Klempererových deníků ukáže, jak se individuálně vyrovnávat se životem v diktatuře.
Daniel Kehlmann, narozený v Mnichově, vyrostlý ve Vídni, žijící v Berlíně a New Yorku, jeden z nejznámějších německo-rakouských spisovatelů, který je čtený i za hranicemi obou jmenovaných států a koresponduje a přátelí se s Salmanem Rushdiem i Jonathanem Franzenem, řekl o nejnovější publikaci Victora Klemperera Man möchte immer weinen und lachen in einem (Aufbau Verlag, 2015), jeho revolučním deníku z roku 1919 následující, cituji a překládám: „Klempererův tón vás hned zaujme.“
Victor Klemperer se narodil v roce 1881 v Gorzów Wielkopolski jako syn rabína. Vyrostl v Berlíně a stal se dobrovolníkem v 1. světové válce. Po jejím skončení se usadil v Mnichově a poté v Drážďanech, kde i roku 1960 zemřel. Obě města se mu stala domovem, i když byl v roce 1935 vyhozen z práce a ze svého domu a 2. světovou válku přežil v tzv. židovských domech. Vycházejíc ze svých deníků z válečných let, vydal roku 1947 své dílo LTI, nebo Lingua Tertii Imperii (Jazyk Třetí Říše), kde se v 36 kapitolách z pohledu filologa zaobírá opakujícími jazykovými stereotypy, které vtiskly do mysli a řeči občanů Třetí říše pojmy odpovídající nacistickému vidění světa. Spíš než o této knize se chci však vrátit zpátky v čase k revolučnímu deníku z roku 1919 a tomu tónu, který zaujal Daniela Kehlmanna.
Jsme 20 let před 2. světovou válkou a jen rok po té první v Mnichově, kde Victor Klemperer jako politický novinář a korespondent píše zprávy pro noviny v Lipsku o revoluční situaci v městě, revoluci, která vyvrcholí v nastolení Bavorské republiky rad 7. dubna 1919, čtyřtýdennímu pokusu založit v Bavorsku socialistický stát a která končí v krvavém potlačení armádou a svobodnými sbory 2. května 1919. Otázka může znít, v porovnání s katastrofami během celé první poloviny 20. století, proč věnovat tomuto bizarnímu pokusu, této operetě, nebo divadlu, jak byla tato bavorská revoluce taky nazývaná, vůbec pozornost? Pokusím se nastínit vícero důvodu proč.
Za prvé je fascinující poznat Bavorsko a Mnichov, kraj a město, které je v současnosti spojováno nejčastěji s Oktoberfestem a katolickou vírou jako město, kde se to hemží anarchistickými dobrodruhy a kvasí to revolučními ideály. O to víc je to fascinující protože tuhle anarchii a revoluci si pro sebe v románech, filmech a seriálech zcela uzurpoval Berlín.
Za druhé je tahle epizoda, i když zcela drobná, klínem do monolitu dějinného vyprávění o ukončených válkách, o tlustých čárách za minulostí a nových začátcích. Je to další důkaz, že rozpad takových autorit jako Habsburská monarchie a pruská šlechta v německém císařství se neobešla bez lavin sutin v dalších letech nového budování. Po světové válce přišly ty občanské.
Za třetí, a to je důvod nejdůležitější, protože se v něm vracíme ke Klempererovi, je ten tón, který učaroval už i Danielu Kehlmannovi. Je to tón, který v sobě spojuje dvě protichůdné kvality a vyvažuje je, tón, který si drží odstup a přitom se vrhá do dění a vyhledává blízkost událostí. Neutrální tón a přitom zapálený. Ale co Klemperera povyšuje nad pouhého kronikáře a dokumentaristu, nemluvě o reportérovi, je kompas, kterým nás provádí nejen po Mnichově, ale přes všechny nepřehledné události a nejasné názory. Je to kompas člověka, který má odpor vůči jakémukoliv násilí, či už zleva nebo zprava, člověk, který neúnavně věří v demokratické hledání kompromisu a v lidská práva, člověk, který je imunní proti radikálním řešením a autoritativním rozhodnutím a vždy stojí na straně slabšího. Hlas a pohled humanisty, který je rezistentní vůči dezinformacím, spekulacím, lžím, manipulaci a propagandě, protože ho vede touha po míru ve válce rozložené společnosti a po smíření v rozhádaných táborech.
Člověk, který stojí nad hranicemi, nad národy, člověk, kterému není cizí mluvit vícero cizími jazyky, bydlet v různých zemích, žít v různých časech a kulturách a sedět mezi všemi židlemi se vším nepohodlím, které k tomu patří.
GUNIŠ, Richard. Victor Klemperer. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2021, 35(3) [cit. 2024-10-08]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/victor-klemperer
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
