Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Persie. Tajemný název z dávné minulosti, který dodnes v mnoha lidech rozvíjí představy vycházející z příběhů Tisíce a jedné noci. Než se pustíme do analýzy stavu místního knihovnictví, měli bychom si něco málo o této zemi v Přední Asii říci. Mnozí lidé žijí v mylné představě, že Írán je arabskou zemí. Sice většina obyvatel vyznává islám, ale to rozhodně neznamená, že jsou Arabové. Arabština není navíc ani jejich mateřským či úředním jazykem. Írán se řadí mezí 20 nejlidnatějších a nejrozlehlejších zemí světa. Zvláštností je, že ač má země svého prezidenta, kterým je od roku 2013 Hasan Rúhání, tak skutečnou hlavou státu je duchovní vůdce faqíh[1], jmenovitě ájatolláh[2] Sajjid Alí Chameneí. Faqíh je do své funkce volený doživotně a ve své podstatě má právo vetovat zákony, jež sice byly schváleny parlamentem, ale které nejsou podle jeho názoru v souladu s islámem. Dohlíží na volby, schvaluje kandidáty na post prezidenta a rozhoduje také o přijetí prezidenta do funkce. Jeho pravomoci jsou tedy značné.
Rychlou industrializaci, celkový hospodářský a kulturní rozvoj prožíval Írán za vlády šáha[3] Muhammada Rezy Pahlavího (1941-1979). Pahláví spustil program reforem zvaný „Bílá revoluce“, jehož cílem bylo mimo jiné odstranění feudálního vlastnictví, znárodnění lesů, pastvin a přírodních zdrojů vody. Hlásal rovnost mužů a žen, přiznal ženám volební právo, chtěl lidem zasít do povědomí důležitost dodržování hygieny atd. S mnohými reformami narazil tvrdě proti místním zvyklostem, hlavně co se vlastnictví pozemků týče, jelikož většina pozemků v té době patřila duchovenstvu a najednou se, podle jeho reformy, vlastníky půdy měly stát vesnické rodiny. Vytvářela se družstva, využívají se zemědělské stroje, v neposlední řadě bylo zmodernizováno dosud zchátralé zdravotnictví. Podporoval alfabetizaci obyvatelstva, která byla spojena s rozvojem školství a které do té doby mělo pod kontrolou pouze duchovenstvo. Samozřejmě narazil i se svým odvážným návrhem zrovnoprávnit postavení žen. Tento rychlý pokrok sebou přinesl růst životní úrovně většiny obyvatel, ale měl i svou odvrácenou stranu, především šlo o kruté zacházení tajné policie SAVAK s příslušníky jakékoliv formy politické opozice, jejich věznění a mučení.
V roce 1978 vypukly v celém Íránu rozsáhlé protivládní demonstrace, jež přerostly v revoluci a skončily svržením Pahlavího režimu a zrušením íránské monarchie[4]. Nejslavnějším odpůrcem byl ajatolláh Ruholláh Chomejní, který se vrátil z exilu ve Francii a v roce 1979 převzal moc a založil islámský nový režim (Iránskou islámskou republiku) v čele se šíitským fundamentalistickým pojetím islámu. Tento režim velmi tvrdě zasáhl proti všem, kdo mu nebyli po vůli, řada intelektuálů byla uvězněna a ženám bylo nařízeno nosit šátek k zakrytí vlasů. Hospodářský vzestup se tak stal pouhou vzdálenou vzpomínkou. Chomejní zavedl koncept totální politické, kulturní a ekonomické nezávislosti jak na Západu, tak Východu. Ač je situace v zemi napjatá a na můj vkus i dosti komplikovaná, strávila jsem v Íránu nezapomenutelné chvíle s manželi (Arab a Peršanka), které znám již desítku let. Původně jsme se seznámili v Čechách, kde pravidelně dojíždějí nejen proto, že se jim u nás prostě líbí, ale také za částí rodiny, která zde žije.
O rozvoji knihovnictví v Íránu můžeme hovořit od konce 2. světové války, kdy bylo v zemi založeno celkem 79 knihoven různého typu (veřejné, školní, speciální). Taktéž byly zřizovány knihovny zahraničních institucí (např. Abraham Lincoln Library atd.). Nicméně stát v té době tomuto oboru nepřikládal absolutně žádný význam. Až nástup nejrůznějších oborů a nutnost zpracovat a nějakým způsobem prezentovat materiály potřebné ke studiu, otevřelo vládě oči. Od roku 1952 se v Íránu začaly konat jakési kurzy a workshopy pro knihovníky, avšak vznik knihovnictví jako studijního oboru na vysoké škole byl spuštěn až v roce 1967 na Univerzitě v Teheránu pod záštitou projektu s názvem Fulbright[5], později také na Pahlavího univerzitě v Shirazu.
Jelikož v zemi chyběli odborníci, kteří by tento obor na univerzitě vyučovali, byli do země vysláni, právě v rámci zmiňovaného projektu, experti z ciziny, nejčastěji z Ameriky, kteří se výuky ujali. Americká profesorka Alice Lohrer založila v Íránu vůbec první knihovnickou školu. Na magisterském stupni se studenti zdokonalovali v budování knihovního fondu, katalogizaci, systému klasifikace (především monografií psaných v perštině), informačních službách či bibliografii. Díky americkým knihovníkům byly v zemi založeny Národní dokumentační centrum[6] a Centrum pro zpracování knih v Teheránu[7], instituce tolik potřebné pro vybudování kvalitního informačního systému, knihovních a informačních standardů a služeb. V roce 1978 byla íránskou doktorkou Nooriyeh Moosavi založena knihovnická škola s možností vystudovat magisterský titul také pro ženy[8]. Po íránské islámské revoluci, která vypukla v roce 1979, byla bohužel tato knihovnická škola pro ženy zrušena. Na druhou stranu se ale po revoluci začalo knihovnictví vyučovat v doktorském programu hned na čtyřech univerzitách, a to ve městech Teherán, Mashhad, Ahvaz a Shiraz.
Íránskou národní knihovnu nalezneme v severní části hlavního města, kde přímo sousedí s Íránským národním muzeem[9]. Otevřena byla slavnostně roku 1937. Spadá pod Ministerstvo kultury a umění. V roce 2017 oslavila knihovna 80 let od svého založení a ředitel knihovny Ashraf Boroujerdi k oslavám přizval i prezidenta IFLY[10] Gloria Pérez-Salmeróna. Původní budovu navrhl slavný francouzský architekt a archeolog Andre Godard. Národní knihovna vznikla sloučením Centra pro zpracování knih v Teheránu a Organizací pro kulturní dokumentaci islámské revoluce[11]. V roce 2002 se k nim navíc přidružil Národní iránský archiv. V roce 1991, po revoluci i vleklé válce s Irákem[12], znovu ožila myšlenka na vybudování zcela nové, více reprezentativnější budovy pro národní knihovnu. Výstavbu dokončila v březnu roku 2005 firma Piaraz Ltd. pod taktovkou architekta Youssef Shariat-Zadeha. V současné době se tak knihovna skládá ze dvou budov, v té nově vybudované sídlí Íránská národní knihovna a v té druhé, starší budově, pak Národní íránský archiv[13].
Íránská národní knihovna[14] se rozprostírá na úctyhodných 97 tisících m2, což z ní činí největší knihovnu na Středním východě. Knihovna má osm pater a v jejím fondu se nachází mnoho různorodých sbírek pocházejících ze starších, již zrušených knihoven, včetně vzácných a cenných islamistických rukopisů. Počet knihovního fondu čítá na 2,5 milionů svazků a 4 miliony titulů novin a časopisů. Knihovna je rozdělena do pěti samostatných sálů a každý se věnuje jiné oblasti lidského vědění, např. humanitním, společenským, přírodním vědám a zdravotnictví. V pátém patře knihovny sídlí knihovnická škola, která nabízí studium knihovních a informačních věd na magisterském stupni. Šesté patro je vyhrazeno pro zázemí personálu knihovny a taktéž pro vlastní vydavatelství, kterým knihovna disponuje. Objednávky čtenářů jsou vyřizovány pomocí pracovníků-knihovníků, kteří požadovanou knihu objednanou přes knihovní katalog vyhledají v repozitáři a uloží do automatického dopravníku, který požadovanou knihu dopraví až k výpůjčnímu pultu.
Knihovna je rozhodně pozoruhodným stavebním počinem, na první pohled působí impozantně, je nepřehlédnutelná. Pro stavbu bylo nutné použít pevný masivní materiál, jelikož v Íránu dochází poměrně často k zemětřesení, a právě v blízkosti samotné knihovny leží rozhraní arabské a euroasijské tektonické desky. Od roku 1907 mají nakladatelé povinnost zasílat národní knihovně výtisk každé vydané publikace v Íránu. Od roku 1962 pak národní knihovna buduje národní bibliografii nesoucí název Ketab Shenasi Melli Iran a pravidelně vydává vědecké časopisy i mnohé hodnotné publikace jak v tištěné, tak elektronické podobě. Publikace je možné zakoupit přímo v knihkupectví, jež se nachází v prostorách knihovny, nebo jednoduše objednat přes e-shop umístněný na webových stránkách knihovny.
Knihovní zákon byl v Íránu vydán roku 1990. Pro organizaci fondu používá knihovna systém třídění Kongresové knihovny Spojených států amerických, Deweyho desetinného třídění je pak určeno pro menší a školní knihovny. Bibliografické záznamy se tvoří od roku 1994 v souladu s formátem MARC21, od roku 1998 je pro monografie v perštině používán kód IRANMARC. Od konce roku 2006 byly bibliografické záznamy přeneseny do knihovního integrovaného systému RASA, navrženého firmou Pars Azarakhsh Software Compa.
Literatura:
AFSHAR, Ebrahim The National Library of Iran: A New Building and a New Future. Australian Academic & Research Libraries [online]. 28.10.2013, s. 221-232 [cit. 2020-12-28]. ISSN 1839-471X. Dostupný z: https://doi.org/10.1080/00048623.2006.10755338
DEALE, H. Vail. Librarianship in Iran. College & Research Libraries [online]. November, 1966, s. 461-463 [cit. 2020-12-03]. Dostupný z: https://www.ideals.illinois.edu/bitstream/handle/2142/37990/crl_27_06_46...
HAYAT, Zouhayr, FATTAHI, Rahmatollah. Education for librarianship in Iran before the 1979 Islamic Revolution. Library Review [online]. June, 2005, s. 315-327 [cit. 2020-12-31]. Dostupný z: DOI: 10.1108/00242530510600570
KHADEMIZADEH, Shahnaz KOKABI, Mortaza. The national library of Iran and IRANMARC. Elixir Library.Science [online]. © 2.7.2014, č. 72, s. 25466-25472 [cit. 2020-12-03]. ISSN 2229-712X. Dostupný z: https://www.researchgate.net/publication/328449939_The_national_library_...
KHANIPOUR, Reza, GHORBANI, Mahboubeh. National Library and Archives of the Islamic Republic of Iran: a Dynamic Library Publisher Model. In: IFLA WLIC 2015 [online]. 22.06.2015 [cit. 2020-12-31]. Dostupný z: library.ifla.org/1152/1/187-khanipour-en.pdf
[1] Islámský právník znalý výkladu islámského práva Šaría
[2] Nejvyšší hodností, jaké může v šíitské větvi islámu dosáhnout znalec islámského práva
[3] Tradiční titul íránských vládců ve starověku s významem král králů
[4] Hovoříme o iránské islámské revoluci
[5] Celý název projektu zní The American Fulbright Program
[6] National Documentation Centre (IRANDOC)
[7] Tehran Book Processing Centre (TEBROC)
[8] Farah Pahlavi Library School at Farah Pahlavi University
[9] National Iranian Museum
[10] Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí (International Federation of Library Associations and Institutions)
[11] Islamic Revolution Cultural Documentation Organisation (IRCDO)
[12] Válka v Perském zálivu (1980-1988)
[13] National Archives of Iran (NAI)
[14] National Library and Archives of I.R. of IRAN (NLAI)
ŠIMÍČKOVÁ, Denisa. Vývoj knihovnictví v Íránu. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2021, 35(1) [cit. 2025-02-11]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/vyvoj-knihovnictvi-v-iranu
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
