Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Příspěvek vznikl na základě bakalářské práce Alexandrijská knihovna v souvislosti s egyptským knihovnictvím, obhájené při FPF Slezské univerzity v Opavě na jaře 2011. Článek nastiňuje základní dějiny starověké knihovny, vývoj egyptského knihovnictví i výstavbu nové knihovny a poukazuje na spolupráci knihovny se zahraničím, na kulturní a vzdělávací činnosti a projekty knihovny. Na konci článku se autorka snaží shrnout a zhodnotit cíle, kvůli kterým byla knihovna znovuobnovená.
Město Alexandrie, založené roku 332 př. n. l. Alexandrem Velikým, bylo za doby vlády satrapy a pozdějšího faraóna Ptolemaia II. jedním z největších hospodářských i kulturních center na světě a hlavním městem starověkého Egypta po více než tisíc let.
Již Alexandrův nástupce, Ptolemaios I. Soter, snil o místě, kde se soustředí veškeré vědění světa. Proto pověřil Démétrios z Faléru kolem roku 295 př. n. l., aby vytvořil návrh stavby dvou největších institucí, jaké svět kdy spatřil, Museia a knihovny - střediska pro studium, bádání a uchovávání učenosti helénského světa. Výstavba těchto dvou skvostů byla dokončena za panování Ptolemaia II. Filadelfa.
Ptolemaios II. začal svou vlastní sbírku knih uloženou v královském paláci doplňovat o další knihy pojednávající o vládnutí, geografii zemí, o dávné minulosti i současnosti a zvycích různých národů, se kterými se Makedoňané na svých asijských výpravách setkali.
Budovy knihovny byly těsně přilehlé ke královskému paláci vystavěnému na nábřeží v části města známého jako Brucheion, kde stály ty nejhonosnější domy v celé Alexandrii. Uvnitř knihovny bylo asi deset rozlehlých, vzájemně propojených sálů. Každý z těchto sálů byl věnován jedné konkrétní oblasti vzdělání. Ve zdech sálů byly výklenky, v nichž se skladovaly papyrové svitky.
Pro dnešní vědce zůstává nejvýznamnějším počinem těchto starověkých učenců překlad Starého zákona z hebrejštiny do řečtiny. Badatelé v Alexandrií ovšem došli k mnoha jiným objevům. Významnými jsou například pokroky v architektuře a technice, které zůstaly až do období renesance naprosto ojedinělé. Šlo o návrhy na první použití betonu k výstavbě kanalizací a výškových budov.
Panovník Ptolemaios III. ve své touze opsat každou knihu tehdy známého světa, nařídil dovést všechny možné knihy do Alexandrie, kde měl být pořízen jejich opis. Nechával prohledávat lodě odplouvající z alexandrijského přístavu a zabavovat všechny knihy, které na jejich palubách vojáci objevili. S velkou radostí si pak nechával originály a vracel kopie. Ptolemaios zaslal dokonce i dopis jiným knihovnám do Řecka a Říma, aby Alexandrijské knihovně zasílali knihy všech existujících autorů. Díky tomuto postupu měla knihovna nejobsáhlejší fondy oné doby. Ve sbírkách bychom nalezli díla básníků i tragédů, slovníky, gramatické a sémantické studie či pojednání o astronomii. Učencům, badatelům a spisovatelům, kteří se do knihovny sjížděli téměř z celého světa, bylo zdarma poskytnuto ubytování i strava, pobírali plat a byli osvobozeni od povinnosti platit daně. Jejich jediným úkolem bylo překládat knihy ze syrštiny, hebrejštiny, perštiny a egyptštiny a bádat nad novými poznatky.
Správce knihovny měl za úkol dohlížet na nákupy a vedení katalogu, starat se o uchování originálů, zajišťovat restaurování poškozených děl a ověřovat důvěryhodnost textů. Toto místo vesměs zastávali proslulí vzdělanci, jakým byl například básník Kallimachos z Kyrény. Ten sestavil v roce 250 př. n. l. vůbec první soupis všech knih uložených v knihovně, včetně podrobných informací o jednotlivých autorech.
Kallimachos byl také první, kdo použil systém knihovnického třídění. Knihy v něm rozdělil podle autorů na knihy napsané dramatiky, epickými a lyrickými básníky, zákonodárci, filozofy, historiky, řečníky, rétoriky a dalšími různými autory.
Od poloviny 1. století se v Egyptě šířilo křesťanství, což pro Alexandrijskou knihovnu znamenalo velkou ránu. Nástup křesťanství vedl k prudkému úpadku tradičního egyptského náboženství. Pro nejradikálnější stoupence křesťanství bylo navíc učení totéž co pohanství. Proto byla v této éře zničena spousta helénistických knih.
Další zásadní krok ve „vývoji“ knihovny učinil počátkem 3. století císař Karakalla, který začal aristotelovské filozofy pronásledovat a nařídil spálit jejich knihy.
Traduje se, že knihovna byla definitivně zničena v době 47 př. n. l. za občanské války, která vypukla po vpádu Julia Caesara do Egypta. Knihovna byla zpustošena požárem, který Caesarovi vojáci založili v Alexandrijském přístavu.
Mnoho znalců ovšem nevěří, že byla knihovna tímto požárem kompletně zničena. Soudí, že se tak stalo až při obsazení města Araby v roce 642. Muslimové považovali Alexandrii za nebezpečné a zkažené antické město plné filozofů a kněží. Při jeho plenění prý vítězný vojevůdce Amr ibn al-As vyslal k chalífovi Umaru ibn al-Chattabovi posla s dotazem, jak má naložit s tou spoustou nalezených knih. Moudrý vládce měl pronést jedny z nejslavnějších slov v historii: „Obsahují-li ty knihy totéž, co korán, jsou zbytečné. Je-li v nich něco jiného, jsou škodlivé. V každém případě spálit!“
Alexandrijská knihovna po sedm set let plnila funkci kulturního a vzdělávacího centra celého západního světa. Není přesně známo, kolik knih bylo v knihovně uloženo. Svitky ovšem tvořily největší sbírku v tehdejším antickém světě. Odborníci odhadují, že se zde za vlády Kleopatry VII. v 1. století př. n. l. nacházelo přibližně 700 000 rukopisných svitků zahrnující práce Homéra a Aristotela.
Organizace a řízení egyptských knihoven podléhá knihovnickému zákonu specifikovanému pro jednotlivé typy knihoven.
Centrální knihovnou Egypta je Národní knihovna, která sídlí v centru Káhiry. Knihovna pracuje s on-line katalogem a používá Deweyho desetinné třídění. Fond je tvořen několika miliony svazky a větší část z nich je volně přístupná.
Bohatý obsah knihovního fondu můžeme nalézt i v muzejních knihovnách, které mají ale velmi zastaralé technické vybavení.
Mezi nejnavštěvovanější knihovny v Egyptě se počítají univerzitní a vysokoškolské knihovny, které využívá asi na dva miliony studentů z 19 egyptských univerzit.
V Egyptě funguje pouze centrálně řízený nákup. Meziknihovní výpůjční služba je možná jen mezi knihovnami, které používají systém ALIS. Přístup k zahraniční literatuře je skoro nemožný. Knihovní fond tvoří převážně knihy v arabském jazyce, malý počet titulů je v angličtině nebo francouzštině.
Egypt vydává ročně na 500 titulů a jejich kopie jsou rozesílány do jednotlivých knihoven. O vydávání, tisk a distribuci knih na místním trhu i do zahraničí se stará organizace General Egyptian Book Organization, která byla založena vládou roku 1993. Knihy dělí na arabské právnické a islámské studie, na encyklopedie a slovníky, na tvůrčí literaturu nových autorů, knihy pro děti a literaturu světovou.
Obecně platí, že egyptští knihovníci mají velmi špatné znalosti s prací s on-line katalogem.
Ve většině případů jsou výpůjčky pouze prezenční. Návštěvník nemá možnost si knihu odnést domů. V některých knihovnách ani netuší, co znamená čtenářský průkaz.
Speciální služby pro nevidomé nabízejí pouze knihovny Ain Shams, Káhirská univerzita, Assiut a Alexandrijská knihovna.
V současné době se v Egyptě vyvíjí nový webový integrovaný knihovní systém, který podporuje MARC 21, Z39.50 a Dublinské jádro. Systém je vytvářen Centrem pro informační a komunikační technologie na Univerzitě v Mansúře ve spolupráci s Univerzitou v Zagazigu a je financován Konsorciem knihoven egyptských univerzit.
Hlavním cílem konsorcia egyptských univerzit je poskytovat interaktivní informační služby egyptským vědcům a studentům a zpřístupnit informační zdroje prostřednictvím jednotného portálu EULC.
Postavit knihovnu pro nás znamená budování demokratického státu, protože jedním z nástrojů demokracie je právě vědění. archeolog Ahmed Ahdel Fattah
Mustafa al-Abbadi, profesor historie na Alexandrijské univerzitě, snil o vzkříšení chrámu veškerého vědění a plánování tohoto veledíla věnoval více než dvacet let. V roce 1974 se mu podařilo přesvědčit rektora Alexandrijské univerzity Lutfiho Dowidara, aby projekt osobně podpořil. Znamenalo to ovšem deset let další tvrdé práce, než si oba vzdělanci získali pozornost egyptské vlády a mezinárodního společenství.
26. června 1988 egyptský prezident Husní Mubarak a generální ředitel UNESCA Federico Mayor položili základní kámen nové knihovny na pobřeží mezi přístavem a fakultou umění Alexandrijské univerzity.
V roce 1990 byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž. Bylo přijato celkem 524 návrhů z 52 zemí. Nakonec byl vybrán a realizován návrh architektonického ateliéru Snøhetta, který v roce 1988 založil v Norsku český architekt Martin Roubík.
Na financování výstavby i přispění do knihovního fondu se podílelo mnoho světových mocností jako Francie, Německo, Itálie, Řecko, Japonsko, Norsko, Španělsko, Turecko, Británie, Spojené státy americké a několik zemí arabského světa. To dělá z knihovny celosvětový „výtvor“.
V prosinci 1999 byla pod taktovkou architekta Mohsena Zahrana celková výstavba knihovny dokončena. V témže roce knihovní fond tvořilo okolo 350 000 svazků a asi 10 000 vzácných knih týkající se témat související s Egyptem a Středomořím.
První oficiální otevření knihovny naplánované na říjen 2001, bylo egyptským prezidentem zrušeno poté, co došlo před Alexandrijskou univerzitou k protestu sedmdesáti studentů konanému proti americké podpoře státu Izraeli. Ke slavnostnímu otevření tak došlo až 16. října 2002. Husní Mubarak tehdy na tři dny zavřel školy a pozastavena byla i veřejná doprava. Inaugurace se zúčastnilo čtrnáct držitelů Nobelovy ceny či osobnosti jako jordánská královna Rania, italský prezident Carlo A. Ciampi, francouzský prezident Jacques Chirac, španělská královna Sofie nebo řecký prezident Konstantinos D. Stephanopoulos.
Alexandrijská knihovna nepředstavuje jen egyptskou národní knihovnu, ale také centrum uchovávání vzácných knih a dokumentů. Knihovna hostí Mezinárodní školu informačních studií ISIS a kromě světové knihovny zde nalezneme také muzeum přírodních věd, planetárium, muzeum kaligrafie, muzeum rukopisných děl, konferenční a výstavní sály. Mimo jiné i elektronickou knihovnu pro zrakově postižené s nejmodernějším softwarem, který využívá jak arabského tak Braillova písma.
Tvarem knihovna připomíná sluneční disk, který se svažuje směrem ke Středozemnímu moři. Část knihovny je zasunutá pod zemí a tím i pod hladinu moře. Proto budova vypadá, jakoby rostla přímo ze země.
Před vstupem do knihovny se tyčí nepřehlédnutelná deska vytvořena z asuánské tvrdé žuly, která je pokryta vyrytými písmeny, symboly, číslicemi a notami z 65 světových abeced, v jazycích dosud používaných, ale i v těch, které již upadly do zapomnění.
Aluminiová střecha knihovny je vyrobena z podobného materiálu a obdobnou technologií jako křídla letadel, aby v létě účinně odolala slunečnímu žáru a silným větrům v zimním období.
Všechny místnosti mají speciální podlahy z kanadského dubu, které pohlcují hluk. Stěny jsou obloženy leštěným černým kamenem ze Zimbabwe a střešní okna jsou speciálně zastíněná, aby bylo světlo co nejvíce tlumené a nebodalo tak studujícím do očí.
Knihovna má jedenáct podlaží. Vstup do budovy se nachází v pátém podlaží. V knihovně se nachází několik obrovských místností, ve kterých se může usadit až 3 500 návštěvníků. Lidé mají možnost nahlédnout do 100 000 vzácných rukopisných svazků, mohou si poslechnout některou z 200 000 audio nahrávek a zhlédnout více než 50 000 video nahrávek.
Kapacita volného výběru je půl milionu svazků. Část fondů je uložena v nepřístupných prostorách, jejichž kapacita činí 4 miliony svazků. Pokud budou tyto prostory v budoucnu vybaveny kompaktními regály, vzroste kapacita celé budovy dokonce na 8 milionů svazků.
Během prvních let své existence, řešila knihovna zásadní problém spojený s kvalifikací svých zaměstnanců. V Egyptě dodnes neexistuje systém vzdělávání knihovníků. Vedoucí knihovnice Sohair Wastawy, absolventka technologického institutu v Illinois, si tenkrát dala za úkol oslovit mladé lidi a vyškolit z nich špičkové specializované odborníky.
Od roku 2002 knihovna spolupracuje se všemi školami v okolí. Profesoři i studenti jsou během roku zváni na výstavy, workshopy, přednášky, semináře, konference a debaty týkající se velmi rozličných témat. Učitelé si tento výukový program velice pochvalují. Zaznamenali totiž zvýšený zájem svých žáků o nejrůznější oblasti vědění.
Alexandrijská knihovna je také první digitální knihovnou v regionu a jednou z 32 partnerských institucí, které se staly součástí projektu digitalizace vytvořeného světovou organizací UNESCO. Světová digitální knihovna funguje jako internetový vyhledávač v sedmi světových jazycích, a to v angličtině, francouzštině, španělštině, portugalštině, ruštině, čínštině a arabštině. Digitalizují se nejen všechny vzácné svazky knihovní sbírky, ale i mapy, fotografie a další obrazové záznamy. Cílem digitalizace je rozšířit porozumění mezi kulturami a zpřístupnit kulturní pokladnici světa lidem, kteří jiné možnosti k nahlédnutí do ní nemají. Dostupný studijní materiál má sloužit nejen studentům a vyučujícím, ale i širokému publiku.
Mnoho odborníků dodnes zastává názor, že vybudování knihovny bylo naprosto nesmyslné a nepodmětné. Nejvíce se pozastavují nad jejím geografickým umístěním. Tito odborníci se již nezamýšlí nad faktem, že ve stejném městě stojí i jedna z nejprestižnějších univerzit na světě. A právě její studenti mají plné právo využívat služeb knihovny.
Dále argumentují tím, že knihovnu navštěvují hlavně turisté. Nenaplňuje se tím však hlavní cíl knihovny, a to střetávání kultur? Pro družné Egypťany je tak knihovna místem, kde se mohou seznamovat s lidmi z celého světa, což pro ně znamená nekonečné množství kontaktů v jiných zemích. Dozvídají se tak nejen nové informace o ostatních národech, ale v neposlední řadě získávají i nové přátelé. Mnozí z nich zjišťují, že muslimský svět není jediným na světě, což hraje důležitou roli v jejich způsobu myšlení. Mimo to i v Egyptě přece existuje mnoho mladých lidí, kteří touží po poznání. Hlavně oni jsou pyšní, že právě v jejich rodné zemi stojí jedna z nejpozoruhodnějších staveb světa. Už jen z tohoto důvodu mělo vybudování knihovny smysl.
Diskutuje se také o nelogičnosti postavit takovouto knihovnu v zemi, která pravidelně zakazuje vydávání knih, které nějakým způsobem kritizují její vládu. V tomto případě je důležité uvědomit si, že ale i v mnohých civilizovaných státech je tabu učit například Darwinovu evoluční teorii. Nejedná se taktéž o jakousi ideologii? Není úžasné, že můžeme v Alexandrijské knihovně vidět kopii Satanových veršů, které jsou v mnohých zemích zakázané?
V neposlední řadě si musíme uvědomit, že si Egypt vybodováním knihovny zajistil ohromný přísun peněz do státní pokladny, protože právě Alexandrijská knihovna přiláká do Egypta ročně více než 1 400 000 turistů. Pro rozvojovou zemi to znamená veliký přínos.
Nastává čas digitalizace, ale i přes to všechno láska k tištěné knize neumírá. Buďme optimisté a věřme, že i za dvacet či padesát let, kdy sice bude možné „nasoukat“ velké množství literatury do jednoho jediného přístroje miniaturní velikosti, ale kdy možnost usadit se na pohodlné místo, vzít do rukou osahanou knihu, která má za sebou letitou minulost, začíst se do poutavých příběhů a alespoň na pár chvil „utéct“ z někdy ne moc radostné reality dnešního uspěchaného světa, bude stále vyhledávanou formou relaxace.
Doufejme, že si generace, které přijdou po nás, uvědomí, co starověcí učenci mysleli tím, když nad hlavním vchodem do starověké Alexandrijské knihovny vytesali nápis „Léčebna duše“. Uvědomujeme si to i my, po dvou tisíci letech. Proč by tedy neměli lidé za dalších padesát let?
Bibliotheca Alexandrina. Oficiální stránky [online]. 2011 [cit. 2010-12-20]. Dostupný na WWW: <http://www.bibalex.org/Home/Default_EN.aspx>.
BROŽEK, Aleš. Alexandrijská knihovna. Národní knihovna, 2002, roč. 13, č. 2, s. 122-124. ISSN 0862-7487.
CEJPEK, Jiří. Alexandrijská knihovna : myšlenka a její uskutečnění. Národní knihovna, 2002, roč. 2, č. 2, s. 125-127. ISSN 0862-7487.
CEJPEK, Jiří. O Alexandrijské knihovně: tentokrát převážně beletristicky. Čtenář, 2005, roč. 57, č. 7-8, s. 265-266. ISSN 0011-2321.
KAPELLER, Christoph. The architecture of the new library of Alexandria. The Massachusetts Review, 2001, vol. 42, no. 4, p. 573-584.
POLLARD, J., REID, H. Vzestup a pád Alexandrie. 1. vyd. Praha : Deus, 2008. ISBN 978-80-87087-44-2.
RŮŽOVÁ, Jiřina. Knihovny v Egyptě. In: Pražské egyptologické studie 2. 1. vyd. Praha : Český egyptologický ústav, 2003. s. 155-158. ISBN 1214-3189.
SKOLKOVÁ, Linda, ABU EL-KHAIR, Ibrahim. O egyptském knihovnictví. Ikaros [online]. 2002, roč. 6, č. 11 [cit. 2011-01-05]. Dostupný na WWW: <http://www.ikaros.cz/o-egyptskem-knihovnictvi>. ISSN 1212-5075.
ILLÍKOVÁ, Denisa. Vznik starověké Alexandrijské knihovny. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2012, 26(1) [cit. 2025-03-10]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/vznik-staroveke-alexandrijske-knihovny
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
Článek je poutavou ukázkou o
Článek je poutavou ukázkou o historickém a moderním pojetí Alexandrijské knihovny. Měla jsem možnost si přečíst i celou bakalářskou práci a chvíle při její četbě byly velmi poutavé a poučné. Doporučuji všem nadšencům, kteří stejně jako já milují Egypt a vše co je s ním spojené.