Z dějin Knihovny Uměleckoprůmyslového musea

Vydáno: 2013-05-20 (All day)
V rubrice: Studie/články
Autor: Jarmila Okrouhlíková

Uměleckoprůmyslové museum v Praze bylo založeno v roce 1885 Obchodní a živnostenskou komorou. Jako součást muzea byla založena i knihovna. V zakládací listině muzea stojí, že „Museum se zřizuje proto, aby účastenství obecenstva pro uměleckoprůmyslové výrobky bylo buzeno, jeho vkus tříben a podnět k přísnějším požadavkům pro výrobky umění byl podán.“ Už od samých počátků se počítalo s tím, že knihovna bude otevřená nejširší veřejnosti a bude pomáhat rozšiřovat znalosti uměleckého řemesla i tříbit estetický vkus svých návštěvníků.

Veřejnosti se otevřela knihovna až v roce 1887. Nejprve bylo potřeba zpracovat knižní fond, vytvořený především z darů mecenášů a příznivců muzea. Byly to především základní publikace a slovníky z uměleckých oborů a historie. Muzeum po svém založení začalo s velmi intenzivní osvětovou a vzdělávací činností, na které se podílela i knihovna. Nejen, že byly pořádány různé umělecké výstavy, ale též přednášky o uměleckých řemeslech a význačných umělcích minulosti, muzeum vypisovalo různé soutěže pro umělecké řemeslníky a poskytovalo stipendia nadaným umělcům.

Prvních patnáct let své existence mělo muzeum i knihovna po jedné místnosti v budově Domu umělců, dnešního Rudolfina. Knihovní fond se rychle rozrůstal, brzo byl ukládán na policích ve dvou řadách i do skříní na chodbě. Protože vyhrazené místnosti pro bohatou činnost instituce nestačily, koncem 19. století se začalo uvažovat o stavbě vlastní budovy. Byl vybrán pozemek a vypracováním projektu byl pověřen architekt Josef Schulz, který velice rychle vytvořil plány nového muzea a současně navrhl i vnitřní vybavení budovy a zařízení interiérů včetně knihovny. Roku 1898 se začalo se stavbou, takže po necelých třech letech od zahájení stavby se na podzim v roce 1900 knihovna stěhovala do místností v nové budově, ve kterých je až dosud. Zatímco už knihovna byla otevřena veřejnosti a rovněž některé sály se sbírkami, pokračovaly práce na dokončení výzdoby muzea. Slavnostní otevření muzea se konalo až v roce 1905.

Každého návštěvníka knihovny překvapí velká studovna vybavená širokými stoly, které umožňovaly čtenářům rozložit si pohodlně velké knihy a především předlohy. Do studijního sálu byla přenesena velká barokní knihovna z piaristické koleje u Benešova a do ní byla umístěna příruční literatura. V tomto sále se konávaly a dodnes konávají různé přednášky. Knihovna měla též samostatnou kreslírnu, která když ztratila svůj význam, se v polovině 20. století přeměnila na kanceláře. Jako sklad knihovně sloužily dva rozsáhlé sály, spojené výtahem. Knihovna shromažďovala nejen knihy, ale též výstavní a aukční katalogy, fotografie, plakáty, drobnou a užitou grafiku. Využívány byly především předlohy – na velkých kartonech nalepené reprodukce významných děl uměleckého řemesla minulosti, které sloužily ke kopírování nebo jako inspirace řemeslníkům všech uměleckých oborů. Katalog této bohaté sbírky předloh vyšel v roce 1897. Zpracoval ho F. A. Borovský, který v roce 1907 vydal i Seznam knih v knihovně muzea.

V době 1. světové války bylo muzeum kromě knihovny uzavřeno. Po válce dochází k rozvoji a rozšíření všech činností muzea i knihovny. Zpracování knihovního fondu se vždy věnovala velká pozornost a budované lístkové katalogy poskytovaly na tehdejší dobu velmi podrobné informace. Již od 20. let 20. století byla zahájena věcná katalogizace, a to nejen knih, ale výběrově i časopiseckých článků a statí ve sbornících. Výstavní katalogy bylo též možné vyhledat podle místa a roku konaní výstavy. Byly budovány další odborné kartotéky a katalogy, například katalog osobností. Tento „informační komfort“ způsobil, že knihovna byla čtenáři velice vyhledávaná. Ve třicátých letech byla návštěvnost knihovny tak veliká, že se uvažovalo o přístavbě muzejní budovy, kde by byla samostatně umístěna knihovna. Uskutečnění těchto plánů zastavila 2. světová válka. Muzejní sbírky byly vystěhovány a ukryty mimo Prahu, v budově byly umístěny kanceláře letecké firmy Junkrs. Ve zbylých omezených prostorách muzea se konaly i během války výstavy. Knihovna zůstala také na svém místě a byla otevřená pro veřejnost. Ve studovně byly pořádány cykly přednášek a především přednášky o českém umění měly vysokou návštěvnost.

Po válce došlo k řadě změn. V roce 1948 bylo muzeum postátněno a od té doby je státní institucí. Do sbírek muzea přibylo velké množství sbírkových předmětů. Sbírky plakátů, drobné grafiky a fotografií přešly z knihovny do sbírkového oddělení. V té době byla knihovna už významnou odbornou knihovnou. Zůstala proto referenční veřejnou knihovnou a nestihl ji osud jiných muzejních knihoven, které se staly pouze neveřejnými ústavními knihovnami, kterým v některých případech byly administrativně odňaty významné části knihovních fondů a vloženy do nově vznikajících státních vědeckých knihoven. Knihovna UPM dostávala též omezený počet „poukazů“ na nákup zahraniční literatury. Rozsáhlý knihovní fond byl nově uspořádán podle formátů, aby se získalo více místa. Jmenný katalog byl přebudován podle zásad prozatímních katalogizačních pravidel (dříve byl budován podle pruské instrukce), dosavadní systematický katalog byl nahrazen nově budovaným katalogem podle MDT, byla vybudována kartotéka jednotlivých míst, umožňující snadnější hledání v českém Soupisu památek. A samozřejmě se pokračovalo ve věcném zpracování literatury podle předmětu, o kterém kniha nebo článek pojednával.

V letech 1959-1969 bylo Uměleckoprůmyslové museum sloučeno s Národní galerií, stalo se jedním z jejích oddělení. Ke Knihovně Uměleckoprůmyslového musea byla připojena odborná neveřejná ústavní knihovna galerie. Připojení bylo jen formální, obě knihovny si zachovaly své specifické zaměření, oddělené umístění, oddělené knihovní fondy i katalogy. Když byl v roce 1970 obnoven statut Umělckoprůmyslového musela jako samostatného ústavu, obě knihovny se bez problému opět rozdělily. Koncem 60. let dvacátého století byla budova muzea ve špatném stavu a prostorově už naprosto nevyhovovala, nemohla pojmout bohaté sbírky ohromné ceny. Od roku 1968 se muzeum postupně rekonstruovalo. Rekonstrukce se dotkla i knihovny, především jejího skladiště, které už také nepostačovalo nárůstu knihovního fondu. Byl stržen strop mezi dvěma skladištními sály a do vzniklého prostoru byla zabudována čtyřpatrová železná konstrukce s regály. Vznikla tak dostatečná rezerva místa pro příští léta. Během rekonstrukce skladiště byla knihovna otevřena pro veřejnost v provizorních prostorách muzea a po krátkém uzavření a přestěhování fondu se r. 1972 otevřela opět veřejnosti. V rámci muzejní edice Acta UPM, vyšlo několik sešitů ročních přírůstků knihovny.

V roce 1985 oslavilo muzeum – a spolu s ním i knihovna sto let svého trvání. V následujících letech už některé odborné knihovny začínaly zpracovávat své fondy na počítačích. Nová éra pro Knihovnu UPM nastala o pár let později, kdy získala v roce 1993 první počítač a záznamy knih a časopiseckých článků začaly být ukládány do elektronické databáze TINLIB. Díky grantové podpoře byla v knihovně v roce 1997 zřízena lokální počítačová síť, která byla za dva roky připojena k internetu. Knihovna UPM byla první muzejní knihovna, která zpřístupnila své webové stránky a katalog veřejnosti. Na pravidelných seminářích muzejních knihovníků pracovnice Knihovny UPM informovaly své muzejní kolegy o různých aktuálních knihovnických událostech, o možnostech žádostí o podporu různých knihovnických projektů, především o vybavení muzejních knihoven počítači a získání vhodného knihovnického programu.  Na tomto místě musíme konstatovat, že knihovny v oblasti zavádění počítačů a zpracování sbírek předhonily muzea. Ani vzájemná spolupráce mezi jednotlivými institucemi na tomto poli nebyla tak rozvinutá jako mezi knihovnami.

Na zlepšení tohoto stavu měla vliv Asociace muzeí a galerií ČR, která vznikla na počátku devadesátých let. Při asociaci byla ustavena řada odborných komisí, mezi ně se zařadila i komise muzejních knihovníků, která existovala pod různými institucemi již dříve. V této době neměla Asociace ještě dobře fungující vlastní webové stránky. Protože pracovnice Knihovny UPM byla několik let předsedkyní této knihovnické komise, přímo se nabízelo, aby stránky Knihovny Uměleckoprůmyslového muzea sloužily k informování muzejních knihovníků. Vznikla na nich rubrika „Muzejním knihovnám“. Tato rubrika existuje dodnes, i když se její obsah pomalu přesouvá na stránky asociace. (O činnosti Komise a jejím významu pro muzejní knihovníky bude pojednáno v jiném příspěvku.)

Pracovnice knihovny UPM jsou si dobře vědomy významu knihovnických databází, a proto se snaží uložit záznamy o celém knihovním fondu (180 tisíc svazků) do elektronického katalogu. Pro umělecké obory je velmi důležitá možnost vyhledávat potřebnou literaturu podle jejího obsahu, z tohoto důvodu katalogizují znovu celý fond „s knihou v ruce“. Nové záznamy obsahují plné znaky MDT a věcné výrazy tezauru. Ověřování jmenných a dalších autorit je samozřejmostí. Vznikají tak velmi kvalitní záznamy odborné literatury, která není v jiných knihovnách, a zájemci se o ní mohou dozvědět též prostřednictvím Souborného katalogu, do kterého knihovna už řadu let své záznamy posílá. Tato velká práce i díky podpoře z programu VISK5 pokračuje velmi zdárně kupředu.

Dalším projektem, který vzešel z iniciativy Knihovny UPM a který je rovněž podporován z programu VISK, je tvorba Jednotné oborové brány ART. Tento projekt vznikl postupně transformací virtuální umělecké knihovny, která spojila katalogy různých knihoven s uměleckou literaturou. Postupně k tomuto projektu přistupovaly další knihovny, a v současné době je už zapojeno devět knihoven a další se hodlají připojit. Knihovna UPM je garantem a koordinátorem tohoto projektu. Podrobněji se o Jednotné oborové bráně ART, dozvíte v jiném příspěvku. Přes omezené finanční prostředky a za podpory z programu VISK se knihovně podařilo přejít na modernější knihovnický program Kp-Win a začít s digitalizací nejohroženějších architektonických periodik první poloviny 20. století. Jen se zveřejňováním jejich digitální verze prostřednictví programu Kramerius má v současné době knihovna potíže.

Z důvodů narušení statiky muzea, musela proběhnout nová rekonstrukce skladiště, aby se obnovil stav před rokem 1972. Práce proběhly v letech 2002-2004. Budova byla zpevněna a bylo prohloubeno spodní podlaží, takže knihovna má nyní třípatrový sklad. I během rekonstrukce knihovna zajišťovala výpůjční služby a žádané publikace byly přiváženy z mimopražského depozitáře, kde po přestěhování zůstaly méně frekventované části knihovního fondu. Nedostatek místa pro muzejní i knihovní sbírky je stálým problémem, který bude vyřešen, až se postaví nový depozitář. Jeho stavba je však bohužel stále ministerstvem kultury odkládána. Podle schválené koncepce i plánů by se uvolnilo v původní budově další místo pro knihovnu i rozšíření stálé expozice.

Za sto dvacet osm let své existence Knihovna UPM prokázala, že je užitečným referenčním střediskem, důležitým pro studium výtvarného umění. Je největší knihovnou v České republice, která je specializovaná na literaturu o výtvarném umění. Neshromažďuje pouze literaturu o užitém umění a uměleckém řemesle, ale o celé oblasti výtvarného umění včetně architektury, designu a fotografie. Rovněž shromažďuje literaturu příbuzných oborů, jako je historie, pomocné vědy historické, archeologie, estetika, muzeologie apod. Její fondy obsahují důležité výtvarné encyklopedie a slovníky, odborné příručky i monografie, časopisy a sborníky, které prezenčně zpřístupňuje veřejnosti. Má rozsáhlou sbírku výstavních, aukčních a firemních katalogů, která je intenzivně využívána. Knihovna má přes 180 tisíc svazků, které získala z poloviny koupí. Druhou polovinu tvoří dary, mezinárodní výměna, výtisky za reprodukční práva a za zápůjčky sbírkových předmětů na výstavy. Ve fondech knihovny je i velmi početná sbírka předloh zapsaná v celostátní evidenci sbírek (více než 34 tisíc listů), která sice v první třetině 20. století ztratila svůj původní význam, ale v poslední době se opět obnovuje zájem o její využívání. Svůj význam rovněž ztrácí v důsledku technologického rozvoje menší sbírka barevných diapozitivů, která je v knihovně uložena. Kromě přístupu do Krameria umožňuje knihovna svým uživatelům přístup do specializovaných databází EBSCO a Art Full Text.

Uživatelé knihovny jsou odborní pracovníci, učitelé, novináři, výtvarníci, umělečtí řemeslníci a další profese. Více než polovinu návštěvníků tvoří studenti. V současné době lze pozorovat pokles fyzických návštěv, stoupá však velmi rychle počet virtuálních návštěv a žádostí o MVS i MMVS. Spolupracuje nejen s Národní knihovnou, ale s výtvarně zaměřenými knihovnami a muzejními knihovnami. Její pracovníci poskytovali vždy podporu a metodické rady kolegům z jiných knihoven. V prostorách knihovny byly a jsou stále pořádány přednášky a příležitostné malé výstavky buď k aktuálním kulturním a historickým výročím nebo výstavky představující speciální části uměleckých sbírek muzea.

OKROUHLÍKOVÁ, Jarmila. Z dějin Knihovny Uměleckoprůmyslového musea. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2013, 27(2) [cit. 2024-10-05]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/z-dejin-knihovny-umeleckoprumysloveho-musea

Verze pro tisk