Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Vztah akademiků (takto se dříve nazývali posluchači vysokých škol) k veřejným knihovnám byl v minulosti velmi tvůrčí. Již od třicátých let 19. století se na všech seminářích biskupských konsistoří setkáváme s úspěšnou snahou o zakládání slovanských knihoven, které si vydržovali studenti bohosloví z vlastních prostředků, aby pěstovali v německém prostředí svůj mateřský jazyk. V brněnském semináři se o zřízení slovanské knihovny zasloužil František Josef Kampelík, který do alumnátu nastoupil v roce 1831, objednával české knihy a časopisy a založil knihovnu. Ta sloužila nejen studentům, ale stala se pramenem poznání a střediskem českých zájmů také pro další zájemce z Brna a okolí. V olomouckém semináři vznikla slovanská knihovna v roce 1835, kdy studentům zaslal Bibli kralickou a díla Komenského Josef A. Gallaš, zakladatel první veřejné knihovny na Moravě. Podobně tomu bylo i v Čechách. Šlo ovšem o knihovny, které byly v sídle semináře. Statistika knihoven z roku 1910 však zachytila 20 knihoven, ve kterých bylo průměrně po 80 knihách a které založili v obcích ve východních Čechách bohoslovci v době studií v královéhradeckém semináři.
Z regionálních akademických spolků byl ve zřizování a udržování veřejných knihoven nejčilejší studentský spolek Radbuza při plzeňském gymnáziu. V roce 1905 se staral o 40 veřejných knihoven, které založil v západočeských obcích. Mezi těmi, kteří se za studentských let podíleli na aktivitách Radbuzy, byl např. i Jan Thon, který po maturitě studoval filologii na pražské univerzitě, poté v roce 1911 nastoupil v Praze do městské knihovny a v letech 1921 až 1942 byl ředitelem Ústřední knihovny hl. m. Prahy. Příklad studenta, kterého jeho zájem o práci s českou knihou a v knihovně přivedl k celoživotnímu zaměstnání, najdeme ovšem i v Brně. Jde o Ing. Heřmana Mayerhöfera, ředitele Státní technické knihovny, narozeného před 125 lety, který svou knihovnickou dráhu začínal v brněnském studentském čtenářském spolku.
Akademický čtenářský spolek Zora byl ustaven 31. ledna 1867 jako slovanský zpěvácký spolek brněnských techniků. Nové stanovy z ledna 1871 změnily pojetí spolku, který se stal výhradně čtenářským a pro své členy budoval knihovnu. Po otevření českého Besedního domu na podzim roku 1872 získal spolek Zora pro svou činnost trvalé umístění v místnosti ve 2. poschodí budovy a přispěl tak k jeho postavení centra českého kulturního života v Brně. Podobně přenesly své sídlo do Besedního domu i další významné české spolky, jako Slovanský čtenářský spolek, Beseda brněnská, Tělocvičná jednota brněnská Sokol, Český politický spolek, Katolická politická jednota v Brně, Matice moravská a místo zde našla i Moravská akciová knihtiskárna pro tisk českých knih a časopisů. Když později vznikaly v Brně další české spolky, rovněž našly své útočiště v Besedním domě, jako tomu bylo u Cyrilské jednoty, Musejního spolku, Spolku českých živnostníků nebo ženské vzdělávací jednoty Vesna.
O činnosti spolku Zora vypovídá dnes spis uchovávaný v Moravském zemském archivu (fond B 26 Policejní ředitelství Brno, spolek Zora, kart. 2449/A, č. 45). Dokumentace je poměrně rozsáhlá, neboť každým rokem se konala valná hromada spolku, která volila vždy nový výbor včetně dvou knihovníků, a o tom musel jednatel spolku podat zprávu státní správě. Zpětná reakce úřadu zpravidla nebyla, jen v roce 1869 vrátilo moravské místodržitelství stanovy spolku k přepracování, aby z nich byly vyloučeny politické přednášky.
Spolek Zora sdružoval české studenty na brněnském vysokém učení technickém a zapojil se také do veřejného života města. V listopadu 1896 konal veřejnou schůzi ve dvoraně Besedního domu na oslavu svého třicetiletého trvání. V dalším roce uspořádal pro veřejnost přednášku Dr. Ferdinanda Jokla o osvětové soutěži malých a velkých národů. Brněnská technika byla založena v roce 1848 pro obě národnosti, vedení vysoké školy však bylo vždy německé, jak vyznělo také při oslavách k 50. výročí techniky, kdy rektor české studenty přezíral a Němcům byli čeští posluchači jen na posměch. Proto také čeští studenti se připojili k bojům o českou univerzitu v Brně. Svědčí o tom text rezoluce, kterou vydali: My podepsaní akademikové brněnští, shromáždění na schůzi dne 16. listopadu 1901 žádáme vládu, by
Největší boj o druhou českou univerzitu v českých zemích byl rovněž spojen s Besedním domem, to když při nepokojích 2. října 1905 probodl voják na prahu tohoto českého paláce dvacetiletého dělníka Františka Pavlíka. Následkem bylo pevné spojení českého dělnictva s inteligencí a moravský zemský sněm schválil volební reformu a nový školský a jazykový zákon ve prospěch české strany. V této národnostně vypjaté době přispěl spolek Zora veřejnými přednáškami. V roce 1906 uspořádal dvě přednášky poslance Josefa Svozila o Karlu Havlíčkovi, v dalším roce o perzekuci uherských Slováků a o Jednotě českobratrské.
Hlavní posláním čtenářského spolku byla ovšem činnost knihovny s čítárnou. V roce 1898 měla knihovna 454 knih zábavných a 488 titulů vědeckých v 668 svazcích, v čítárně bylo k dispozici 41 titulů novin. Čítárna byla přístupná i širšímu obecenstvu. Studenti dovedli různými aktivitami získat pro knihovnu prostředky. Např. v roce 1899, kdy byla otevřena samostatná česká vysoká škola technická, činily příjmy 300 zl. ze zábavního věnečku, 110 zl. na příspěvcích a 20 zl. získali darem od Cyrilometodějské záložny. Přesto, že knihovníci se střídali každým rokem, řídila se práce přesnými pravidly zakotvenými ve stanovách spolku. Podle nich knihovníci
Akademický spolek Zora v květnu 1920 rozhodl o své likvidaci. Když knihovna po 54 letech končila, byla uložena ve čtyřech skříních a v nich bylo 2 768 svazků, z toho více než třetina patřila do tzv. vědecké části. Bylo to v době, kdy začal platit v červenci 1919 schválený knihovnický zákon, podle kterého každá obec byla povinna zřídit a provozovat veřejnou knihovnu. V té době se stal knihovníkem města Brna Jiří Mahen, který akademickou knihovnu brněnských techniků přijal a to jako jedinou ze všech brněnských spolkových knihoven. Mahenovy názory o spolkových knihovnách byly totiž velmi radikální, jak je vyslovil ve své Knížce o čtení praktickém (1924). Kritizoval spolkové knihovny, které údajně neusilovaly o vzdělávání svých čtenářů a jejichž skladba knih neodpovídala potřebám moderní doby. U studentské knihovny však ohodnotil, že výběr knih prováděli její správci na slušné úrovni, neboť věděli, co potřebují.
Rozsah brněnské akademické knihovny byl přiměřený počtu českých studentů na technice, byl ovšem poměrně skrovný. V Praze působila od roku 1897 ve Spálené ulici č. 20 Akademická knihovna a čítárna, která měla v roce 1906 22 378 svazků s ročním přírůstkem okolo 600 děl. Nejvíce se půjčovala česká a překladová beletrie. Pro čítárnu zde bylo vyhrazeno pět místností, dále byla k dispozici studentům kulečníková a šachová místnost. Čítárna vystavovala na 200 časopisů, z toho 155 českých, 13 slovanských, 19 německých, 7 francouzských a byla otevřena i pro širší veřejnost za roční poplatek 2 K. Pro studenty měla Akademická knihovna a čítárna v Praze stěžejní význam.
Jedním ze dvou knihovníků akademického čtenářského spolku Zora byl v roce 1912 posluchač techniky Heřman Mayerhöfer. Narodil se 26. dubna 1892 v Kouřimi v Čechách, po dokončení oboru stavebního inženýrství zůstal na brněnské technice jako asistent a roku 1921 se stal ředitelem knihovny české techniky v Brně. Tuto činnost vykonával po třicet pět let, tedy do roku 1956, kdy byl pensionován. Na jeho činnosti bychom mohli sledovat trendy vysokoškolské a vědecké knihovny od Velké války.
Výrazná podpora českých vysokých škol po válce se projevila také v dotacích a darech ve prospěch doplňování knihovních sbírek. Když technika začala od roku 1928 vydávat sborníky prací svých učitelů, staly se spisy předmětem domácí a mezinárodní výměny publikací, jak bylo u vysokoškolských knihoven standardní. Odborná činnost technických knihoven se promítala do budování dokumentačních kartoték, získaných rozpisem článků z technických časopisů a tříděných podle MDT. Ing. Mayerhöfer byl nejen zastáncem tohoto mezinárodního desetinného třídění, ale je také autorem Výtahu z úplných tabulek MDT pro hospodářskou dokumentaci (1946).
Omezení činnosti brněnské technické knihovny pouze na pedagogy a studenty vysoké školy se jejímu řediteli jevily jako příliš svazující a proto podal v roce 1937 návrh, aby podobně jako brněnská univerzitní knihovna se rovněž technická knihovna stala samostatnou veřejnou knihovnou. K tomu ještě v té době nedošlo, zabránil tomu nejen nesouhlas vedení školy, ale uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939. Po okupaci se knihovna brněnské techniky stala v prosinci 1945 samostatnou, zřizovalo ji ministerstvo školství a osvěty a od 4. února 1948 nesla název Státní technická knihovna v Brně. V roce 1958 se stala jednou ze tří knihoven nově ustavené Státní vědecké knihovny, dnešní Moravské zemské knihovny. Ing. H. Mayerhöfer prosazoval svou činností zásady moderního technického knihovnictví, jak svědčí jeho články v Časopise československých knihovníků nebo příručka Úvod do bibliografie technické literatury (1956). Jde v ní nejen o shrnutí poznatků z praxe, ale také zkušeností z jeho výuky na státních knihovnických kurzech a přednáškách.
KUBÍČEK, Jaromír. Z dějin práce akademiků ve prospěch knihoven. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2017, 31(2) [cit. 2024-12-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/z-dejin-prace-akademiku-ve-prospech-knihoven
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
