Zaměstnanci Vědecké knihovny v Olomouci v bázi Slovník českých knihovníků

Vydáno: 2023-09-11 (All day)
V rubrice: Knihovnické osobnosti
Autor: Aleš Brožek

Od roku 2007 buduje Sdružení knihoven ČR bázi Slovník českých knihovníků, která se snaží registrovat významné osobnosti, jež působily na území Čech, Moravy a Slezska a aspoň část svého života se věnovaly knihovnické činnosti. Na začátku roku 2019 obsahovala tato báze, která během doby byla přesunuta z webu SDRUK na web Národní knihovny[1], jen kolem 850 záznamů. Díky badatelskému úsilí autora těchto řádků a pomocí několika kolegů dosáhl počet záznamů čísla překračujícího 2 800.

Druhý největší počet záznamů v bázi je sice o zaměstnancích Moravské zemské knihovny v Brně a jejích předchůdkyních, ale počet záznamů o zaměstnancích její sesterské knihovny v Olomouci je jen o málo menší. Je to dáno tím, že Vědecká knihovna v Olomouci má své počátky v knihovně, která vznikla při jezuitské akademii zřízené už v roce 1566. Z knihovníků, kteří se narodili v 16. století a v ní působili, najdeme záznamy o dvou, Bartoloměji  Weissagovi, který byl prefektem knihovny od roku 1567, a Georgu Dingenauerovi, který měl knihovnu na starost v roce 1630. S dalšími stoletími pochopitelně počet záznamů roste. V 17. století se narodilo dvanáct knihovníků, v 18. století 22 a v 19. století a 20. století po 24. Ve chvíli, kdy vzniká tento text, je v bázi 75 mužů a jen 9 žen.

Nejdelší život z nich prožil Jiří Louda, kterého zná veřejnost spíše jako autora státního znaku České republiky než autora soupisu prvotisků Univerzitní knihovny v Olomouci a její pobočky v Kroměříži. Dožil se téměř 95 let a v olomoucké knihovně strávil necelou čtvrtinu svého života, když v ní pracoval v letech 1952 až 1976. Jiní zaměstnanci v ní prožili i více jak polovinu života. Georg König nastoupil do olomoucké knihovny jako famulus (pomocník) v únoru 1780 jako osmadvacetiletý a pracoval v ní až do svých sedmdesáti let. Teprve v roce 1822 požádal o penzionování, v čemž mu gubernium vyhovělo. Návrh na udělení medaile za zásluhy, který podal jeho nadřízený, však smetlo se stolu.

Délkou zaměstnání v olomoucké knihovně ho hned překonal Carl Leopold Smekal, který nastoupil do knihovny v roce odchodu Königa a byl penzionován v roce 1867. Penze si však moc neužil, protože zemřel na celkové vyčerpání v lednu 1868. Ani 45 let není pro olomouckou knihovnu rekordem, neboť Libuše Machačová pracuje v olomoucké knihovně nepřetržitě od roku 1976. V letech 1998 až 2004 se jako systémová knihovnice významně podílela na automatizaci procesu katalogizace a od roku 2005 do roku 2017 vedla oddělení doplňování a zpracování fondu. V současnosti je nepostradatelnou katalogizátorkou. Pouze pro 38 osob byla olomoucká knihovna jedinou knihovnou, která je zaměstnávala. 46 osob získalo zkušenosti nejprve v jiné knihovně nebo naopak olomouckou knihovnu později opustilo, aby knihovnickou kariéru rozvíjelo jinde. Z Brna byl v roce 1933 přeložen do Olomouce Bedřich Václavek pro své levicové vystupování na veřejnosti, z Brna přišel o 22 let později i Miroslav Nádvorník, aby olomouckou knihovnu řídil.

Naproti tomu se z Olomouce téměř neodcházelo do Brna. Častějším cílem byla Praha. V roce 1920 byl Leopold Calábek povolán z olomoucké knihovny na Ministerstvo školství, aby tam působil jako knihovnický instruktor pro Moravu a Slezsko. V roce 1980 nastartoval svou knihovnickou kariéru Zdeněk Bartl v olomoucké knihovně, avšak proslavil se až v Národní knihovně, kde v letech 1997 až 2020 vedl oddělení Národních jmenných autorit. Po 13 letech působení v olomoucké knihovně ji opustil i Roman Giebisch. Patnáctý rok už pracuje v Národní knihovně a od roku 2013 předsedá Svazu knihovníků a informačních pracovníků.

V olomoucké knihovně pracovala řada individualit s osobitými názory. Mezi ně lze zařadit Aloise Müllera, jemuž je rovněž věnován záznam[2] v bázi SCK. Narodil se 10. prosince 1835 v Rabštejně nad Střelou, což dokládá zápis v matrice[3], na kterou je uváděn v bázi SCK odkaz pro ověření správnosti. Dětství prožil v dolnorakouské obci Retz, kam chodil do základní školy. V roce 1845 se jeho rodiče přestěhovali do Vídně. Několik tříd gymnázia absolvoval v tomto městě, další ve Znojmě. Necelý rok studoval teologii v cisterciáckém klášteře Heiligenkreuz, ale brzy si uvědomil, že tento směr vzdělání není pro něho to pravé. Poté si zapsal filologii a orientální studium na univerzitě ve Vídni, kde získal v roce 1860 doktorát. Ve stejném roce nastoupil do vídeňské univerzitní knihovny jako amanuensis, v červenci 1870 povýšil na 2. skriptora. V říjnu 1874 byl jmenován kustodem Studijní knihovny v Olomouci. Knihovnu si převzal 9. listopadu 1874, ale příliš se mu v ní nelíbilo. Byl zvyklý na univerzitní knihovnu. Vadilo mu, že si do knihovny chodila psát úkoly školní mládež. Stěžoval si na ni jak zřizovateli, tak vedení škol. Ti se s jeho názory neztotožnili a vzájemné vztahy byly mrazivé.

Rázně se ozval, když Ministerstvo kultu a vyučování po něm chtělo, aby vyměnil inkunábule z olomoucké knihovny za povinné výtisky slovanských děl z vídeňské univerzitní knihovny. Prohlásil, že povinné výtisky nemají prakticky žádnou hodnotu oproti prvotiskům. Protože ministerstvo od požadavku neustoupilo, raději inkunábule do univerzitní knihovny věnoval[4]. Snažil se, aby byl z Olomouce přeřazen do jiné knihovny, což se mu povedlo koncem roku 1878. Tehdy byl jmenován kustodem univerzitní knihovny ve Štýrském Hradci. Do ní nastoupil v roce 1879 a pracoval v ní až do odchodu do penze v roce 1895.

Do důchodu odcházel už jako bibliotekář, protože do této ředitelské funkce ho jmenoval[5] císař 7. ledna 1881. Za svého života sestavil čítanku pro židovské školy a napsal řadu odborných prací s hebrejskou tematikou. Nebyl však tak vědecky úspěšný jako jeho starší bratr Friedrich, s nímž jednu dobu pracoval společně ve vídeňské univerzitní knihovně. Na konci května 1901 dostal zápal plic a během několika dnů se jeho zdravotní stav natolik zhoršil, že zemřel 31. května 1901 v 1 hodinu odpoledne[6]. Rakev s jeho tělem byla 2. června dopravena ze Štýrského Hradce do Vídně a 4. června 1901 vložena do rodinného hrobu na hřbitově v Döblingu.

[1] http://aleph.nkp.cz/cze/sck

[2] https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001413&local_base=SCK

[3] https://www.portafontium.eu/iipimage/30067757/rabstejn-nad-strelou-12_05...

[4] KORHOŇ, Miloš, ed. a VINTROVÁ, Tereza, ed. Chrám věd a múz: dějiny Vědecké knihovny v Olomouci. 1. vydání. Olomouc: Vědecká knihovna v Olomouci, 2016, s. 152, 154, 155, 180.

[5] Wiener Zeitung, 13. 1. 1881, s.1.

[6] Grazer Volksblatt, 1. 6. 1901, s. 2.

BROŽEK, Aleš. Zaměstnanci Vědecké knihovny v Olomouci v bázi Slovník českých knihovníků. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2023, 37(3) [cit. 2024-10-07]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/zamestnanci-vedecke-knihovny-v-olomouci-v-bazi-slovnik-ceskych-knihovniku

Verze pro tisk