Živá knihovna aneb Číst živé knihy je nade všechny teoretické přednášky a poučky

Vydáno: 2023-03-10 (All day)
V rubrice: Informace pro knihovny
Autor: Kateřina Janošková

Živá knihovna je speciální typ knihovny, kde jsou namísto knih půjčováni lidé. Tyto živé knihy jsou „čteny" pomocí rozhovorů a tím je odkrýván jejich osud. Osobnosti, které se v živé knihovně nachází, mají různé příběhy. Většinou se jedná o zástupce nejrůznějších menšin, se kterými se pojí také množství předsudků. (zdroj: wikipedie)

Vsetínská knihovna organizuje „živou knihovnu“ přibližně jednou ročně (zpravidla koncem roku, na přelomu listopadu a prosince) už od roku 2015. Za toto období si rozmanité příběhy živých knih mohly přečíst desítky (dnes už stovky) studentů středních škol a žáků 2. stupně základních škol ze Vsetínska, kteří jsou k účasti na tomto projektu zváni především. Až na malé tematické výjimky (bezdomovectví, gamblerství, ekologie atp.) se vsetínská živá knihovna věnuje téměř výhradně tématu uprchlictví a migrace. Živé knihy jsou převážně lidé ze zemí s válečným konfliktem, politickou nestabilitou, kteří uprchli do Čech, případně pokračují do dalších zemí. Na mnoha ročnících živé knihovny spolupracovala vsetínská knihovna s organizacemi Amnesty International nebo s Charitou ČR.

K projektu Živé knihovny na webu: www.amnesty.cz: Amnesty International má Živou knihovnu jako jeden ze svých důležitých vzdělávacích projektů. Je zaměřený na prevenci diskriminace, rasismu, xenofobie a extremismu. V rámci Živé knihovny si studenti místo klasických knížek můžou vypůjčit konkrétní osoby neboli živé knížky. I v živých knížkách lze číst – prostřednictvím rozhovorů a sdílení příběhů. Nápad projektu živé knihovny se zrodil v hlavách členů dánského hnutí Stop the violence. Poprvé ho realizovali na festivalu Roskilde v roce 2000. Protože ohlasy byly pozitivní, dostal se nápad až k ředitelství pro mládež při Radě Evropy v Budapešti, které podpořilo jeho další realizaci na festivalu Sziget v roce 2001. Od té doby se metoda úspěšně šíří světem, bývá částečně modifikována, ale myšlenka zůstává stejná: „Nesuď knihu podle obalu!“.

Živé knížky jsou lidé patřící k různým menšinám žijícím v ČR, například: Romové, uprchlíci a migranti, lidé se zdravotním hendikepem, LGBT+ náboženské menšiny, cizinci, lidé bez domova. Živá knihovna je unikátní hlavně tím, že nejde o přednáškovou činnost, ale o otevřený dialog, kde vzniká prostor pro přímou konfrontaci svých vlastních postojů. Vzájemné setkání pomáhá odbourávat komunikační bariéry mezi zástupci většinové a menšinové společnosti a naopak podporuje jejich vzájemný vztah. Program umožňuje studentům setkat se s někým, koho by v běžném životě pravděpodobně nepotkali nebo s kým by z různých důvodů nechtěli nebo neměli možnost mluvit. Metoda umožňuje studentům přemýšlet o otázkách diskriminace, sociálního vyloučení, extremismu a rasismu v souvislostech, na základě osobní zkušenosti. Živá knihovna tak napomáhá bořit předsudky a stereotypy.

Ve Vsetíně probíhá živá knihovna tak, že jsou pozvány tři živé knihy, které se ve smluvený den a hodinu rozesadí v klidnějších částech půjčoven (centrální půjčovna a studovna). Zde k nim v cca dvacetiminutových intervalech (20 minut je optimální čas pro „čtení“ jedné knihy) přicházejí skupinky žáků a studentů – jedna rozdělená třída (max. 8 osob). Kniha jim odvypráví svůj příběh a poté je prostor pro dotazy a pro dialog. Posluchači se mohou ptát na vše, kniha má právo neodpovědět na to, co jí není příjemné. Zpravidla jsou však rozhovory velmi otevřené až intimní. Účastníci vsetínských živých knihoven se za necelých posledních deset let seznámili s osudy uprchlíků ze Syrie, Egypta, Ukrajiny, Rwandy, Bosny a Hercegoviny a z dalších zemí. Poznali důvody, proč tito lidé opustili svou zemi, svůj domov, dozvěděli se, za jakých okolností odešli, jaké jsou jejich nové zkušenosti v aktuálních podmínkách. Příběhy bývají silné, reakce ze strany dotazujících se intenzivní a výmluvné. Zkušenost, kdy se potkají tváří v tvář s osobou, která zažila takto extrémní situaci, je nepřenosná a dá za mnoho teoretických výkladů ve škole. V tomto je síla formátu živé knihovny. Nutí jinak a nově nad věcmi přemýšlet.

Jednou z živých knih, které si mohli v roce 2018 studenti přečíst, byla také cestovatelka a ekologická občanská aktivistka Monique z Brazílie. Studenti i po uskutečnění akce ve škole mezi sebou o zážitcích živě diskutovali a probírali vše také se svými učiteli, což je pro živou knihovnu typické a užitečné. Zde z dopisu studentky Simony ze SŠ KOSTKA: „V pátek 30. 11. 2018 proběhla tzv.“ŽIVÁ KNIHOVNA”, tentokrát na téma JÁ, CIZINEC - setkání s “živými knihami”, tedy lidmi, jejichž silné příběhy vás mohou oslovit… Toto pozvání od Masarykovy knihovny ve Vsetíně přijala naše třída P4.B se smíšenými pocity, někdo se těšil, někdo méně, ale snad všichni byli zvědaví, co nás čeká. 

Já jsem od této exkurze očekávala mnohé, ale ani v tom nejbarvitějším snu jsem neočekávala „ji“. Jmenovala se Monique a byla naší první „živou knihou“. Její jméno znělo exoticky a brzy jsme se dozvěděli proč – přicestovala k nám totiž z daleké Brazílie. Pro mě byla něčím nevídaným. Něčím, na co se zkrátka nemůžete přestat dívat, a přitom byla oblečená jen v obyčejném svetru, kalhotách a pohorkách. Usmívala se na mě, jako bychom se znaly celá léta a navzájem si svěřovaly svá nejniternější tajemství. Visela jsem na každém jejím vyřčeném slově a přitom fascinovaně pozorovala vějířky vrásek, jak se kolem jejích zelených očí vesele vlní.

Vypravovala o zkušenostech z domova, zážitcích z cest i o zkušenostech s místními lidmi – v ČR žije asi půl roku. Věci, které říkala o zdejším prostředí, mi měly dávat smysl, já jim však vůbec nerozuměla. „Takhle Češi opravdu působí na cizince?“ říkala jsem si, když prozradila, jak skvělý a přátelský jsme národ. Na chvíli jsem na nás byla i pyšná. Po pár minutách společného povídání jsem se začala ztrácet v jejím pestrém životě. Naprosto jsem nechápala, jak někdo tak křehké postavy mohl uběhnout maraton a nevypustit při tom duši. Nechápala jsem, jak to, že ještě u nás neumřela hlady, když její země přetéká čerstvým ovocem a zeleninou, zatímco my se spokojíme s chemicky upravovaným z dovozu. Na vysvětlenou, Monique je totiž veganka. Nejvíce jsem ji obdivovala za to, že dokázala odejít z prestižního a dobře placeného místa ve firmě, která se nechovala ekologicky a Monique to prostě nebylo jedno. Proto se také vydala na studijní pobyt do Evropy a zakotvila právě v naší zemi, konkrétně v Olomouci.

Jistě by našla dost důvodů, proč z ČR odejít, ona však zůstává. I když trpí odloučením od rodiny, snaží se být statečná a vytrvalá, možná také proto pro mě byla tak neobyčejná. Když vypršel čas našeho společného povídání, uvědomila jsem si, že to bylo těch nejkratších dvacet minut mého života. Po její roztomilé angličtině se mi stýská ještě teď, tři týdny po našem setkání.“ Simona Ž., P4.B, Kostka škola, Vsetín

V roce 2022 zvolila vsetínská knihovna, vzhledem k válečnému konfliktu na Ukrajině, toto ožehavé téma a jako živé knihy oslovila lidi, se kterými byla a je v aktuálním kontaktu. Tři živé knihy, tři příběhy: Majda, fotografka a reportérka serveru Voxpot, František, dobrovolník cestující 1x v měsíci s humanitární pomocí do postižených a těžko přístupných míst Ukrajiny a Valerie, Ukrajinka žijící v tuto chvíli u nás. Více k příběhu živé knihy Valerie:

Valerie přišla do Vsetína se začátkem konfliktu na Ukrajině (březen 2022) se svoji desetiletou dcerou Arinou a také spolu s těhotnou kamarádkou. Obě využily pomoci bydlení ve Vsetíně v bytech u soukromých rodin. Postupně se jejich cesty částečně rozdělily, především co se týče společného bydlení. Valerie je učitelka angličtiny a po celou dobu nepřestala poskytovat online lekce svým studentům na Ukrajině. Do toho si ve Vsetíně našla od dubna 2022 práci v základní škole na částečný úvazek, kde učí angličtinu a dějepis a také ukrajinštinu pro integrované ukrajinské děti. Od počátku svého příchodu začala navštěvovat kurzy češtiny v knihovně. Postupně zde začala navštěvovat i kulturní akce a dobrovolně při nich pomáhat, nabídla i pomoc při zpracování knih. Kontakt se tedy prohloubil. Její nejlepší zkušeností je pomáhat v knihovně, miluje knihy a klid, stejně jako řeky a přírodu, kterých je ve Vsetíně dost. Nejhorší zkušeností je odmítnutí a předsudky některých lidí, kteří ji vůbec neznají a ani se nechtějí snažit chovat se k ní normálně. Touha Valerie i její dcery vrátit se domů za manželem, za rodinou a blízkými je s postupem času stále silnější. Jejich vánoční návštěva Kyjeva (nedaleko něj mají domov) jim však ukázala, že návrat zpět ještě nebude jednoduchý.

JANOŠKOVÁ, Kateřina. Živá knihovna aneb Číst živé knihy je nade všechny teoretické přednášky a poučky. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2023, 37(1) [cit. 2024-10-13]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/ziva-knihovna-aneb-cist-zive-knihy-je-nade-vsechny-teoreticke-prednasky-poucky

Verze pro tisk