Živý folklor v knihovně

Vydáno: 2021-03-10 (All day)
V rubrice: Konference/akce
Autor: Marek Uhlíř

Folklor je obzvláště na jižní Moravě podstatnou součástí identity a historie obyvatel a neznamená pouhé oblékání se do krojů jednou za rok na hody v různých městech a vesnicích. I v dnešní době do značné míry zasahuje do každodenního života lidí v našem regionu. V břeclavské knihovně vnímáme živý folklor jako velmi významnou hodnotu našeho území a záleželo nám na tom, abychom přispěli k jejímu rozvoji a také abychom ji dokázali smysluplně využít.

Již od roku 2008 se naše činnost v oblasti komunitních aktivit knihovny soustředila mimo jiné do folkloru. Z počátku se jednalo o vystupování místních dětských folklorních souborů na vernisážích, pak následovalo několik výtvarných soutěží s folklorní tematikou pro děti. Výtvarné soutěže si svého času získaly u naší veřejnosti velkou oblibu. Nicméně tak, jak postupně probíhala proměna knihovny z „oázy klidu“ na centrum setkávání a dalšího vzdělávání, rostla také potřeba ucelených a koncepčních vzdělávacích programů, které by umožnily zapojení široké veřejnosti.

Prvním takovým programem, který se nám podařilo spolu s místními nadšenci vytvořit, byla Výtvarná folklorní akademie, kde jsme veřejnosti nabídli možnost naučit se malovat lidový ornament z Podluží. Zde je nutné zmínit osobu paní Marie Švirgové, lidové malérečky z Lanžhota, která se stala duší celého projektu a ochotně předala své zkušenosti několika stovkám zájemců o malování ornamentu nejen v Břeclavi, ale také krajanům v USA. Kurzy malování lidového ornamentu si získaly své stálé návštěvníky, ovšem nám v knihovně stále chyběla jakási platforma nebo prostor pro diskuzi, předávání zkušeností a příkladů dobré folklorní praxe.

Začal jsem tedy oslovovat nejrůznější subjekty, které v Břeclavi a na Břeclavsku působily, a nabízel jim partnerství. Zájem o spolupráci projevila Zlata Maděřičová, ředitelka  Jihomoravské komunitní nadace. Společně jsme pak mluvili o výzvách pro 21. století a z toho plynoucích výzvách  pro Břeclavsko. Při několika diskusích jsme si definovali region, ve kterém žijeme a tvoříme, jako region, kde není třeba investovat do hledání lidových krojů a obnovování tradic. To vše tu zůstalo. U nás je folklor stále živý. Ale i tak jsme oba věděli, že právě hlavně z toho důvodu je nutné se folklorem zabývat a pečovat o něj. Pouze bylo nutné zvolit si jiný způsob práce než v krajích, kde už bylo třeba pátrat po dědictví předků. Věděli jsme, že na folklorní projekty jsou vynakládány velké veřejné finanční prostředky. Nám se zdálo, že mnohé finance nebyly investovány efektivně. Chtěli jsme o této problematice diskutovat – nahlas a veřejně. Stanovili jsme si nelehký úkol, a to přinést do silně konzervativního prostředí moderní prvky jak v komunikaci, tak v celkovém přístupu. Podotýkám, že ani já a ani Zlata nejsme odborníci na lidovou kulturu, ale přesto jsme se odvážili uspořádat první konferenci s názvem ŽIVÝ FOLKLOR. Také je nutné přiznat, že první reakce místních folkloristů byly silně odmítavé až urážlivé – jak si to můžeme dovolit – mluvit o folkloru, když o něm vlastně nic nevíme. My jsme se ovšem netajili tím, že na folklor odborníci nejsme. Věděli jsme ale, že rozumíme komunitnímu životu a místním hodnotám, a záhy se nám podařilo do týmu organizátorů zapojit také zástupce národopisného a vlastivědného časopisu Malovaný kraj a získat tak odborného garanta.

Přípravy samotné konference trvaly několik měsíců. Nejdříve bylo nutné si ujasnit, čeho chceme konkrétně dosáhnout a koho chceme oslovit. Celý náš tým viděl ve folkloru velkou hodnotu, jejíž potenciál zůstává z velké části nevyužitý. Chtěli jsme tedy tuto hodnotu představit podnikatelům a naopak podnikatele představit v oblasti tradiční lidové kultury, chtěli jsme najít hranici mezi vkusným využitím lidových prvků a jejich bezobsažným komerčním drancováním. Další důležitou metou bylo poskytnout prostor pro diskuzi o běžných problémech folkloristů a lidí, kteří folklorem aktivně žijí. Prostor pro předvedení příkladů dobré praxe při udržování lidových obyčejů a tradic. A v neposlední řadě se nám jednalo také o zviditelnění regionu, ve kterém žijeme, tedy Podluží.

Hned první konference se podařila tak, že si účastníci vynutili její uspořádání v Uherském Hradišti a pokračování formou otevřené diskuse už za půl roku. V průběhu pěti let jsme tak do Břeclavi přivedli nejrůznější experty a nadšence na nejrůznější folklorní tématiku a získali si tak relativně velké, vděčné a vnímavé publikum. Měli jsme to štěstí, že během pěti let, devíti konferencí a jednoho diskuzního kulatého stolu promlouvali k folkloru chtivým nadšencům dr. Petr Janeček z Univerzity Karlovy a nadšenec Filip Húšťava ze sousedního Slovenska o důležitosti folkloru v komunitním životě. S tradiční architekturou slovácké dědiny nás seznámil architekt Jan Kruml. Majitelka německé firmy Dilians, česká migrantka, Alena McMilan povídala o vztahu Němců a Rakušanů k modrotisku a tradicím a také ona byla inspirací pro vznik firem Tradice a Folklorstyl. Začali jsme spolupracovat s brněnskou Nadací Veronica a jejich programem Folklor is not dead.

Vyjmenovat úplný seznam spolupracovníků a témat programu Živý folklor, na jehož vzniku se významným způsobem podílela břeclavská knihovna, by vydalo na samostatný článek. Určitě mohu říci, že jsme oslovili jak folkloristy a komunální politiky, tak i podnikatele z celého Slovácka, a projekty, které na naší konferenci získaly inspiraci, informace nebo odvahu, se dají počítat na desítky. Myslím, že cíle, které jsme si stanovili, se nám podařilo bezezbytku splnit. A na úplný závěr si neodpustím jednu malou poznámku. Až budete sledovat letní olympijské hry v Tokiu, vzpomeňte si na břeclavskou knihovnu, protože naši sportovci budou mít oblečení právě od firmy Tradice s použitím našich lidových motivů. 

UHLÍŘ, Marek. Živý folklor v knihovně. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2021, 35(1) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/zivy-folklor-v-knihovne

Verze pro tisk