Zkušenosti pedagoga volného času s dospívající mládeží

Vydáno: 2014-07-25 (All day)
V rubrice: Studie/články
Autor: Milada Jovanovská

„Naše mládež miluje přepych.
Nemá správné chování.
Neuznává autority a nemá úctu před stářím.
Děti odmlouvají rodičům,
srkají při jídle a tyranizují své učitele.“

Z citátu je patrné, že vychovatelé a vzdělavatelé mají kritický postoj ke svým svěřencům po celá tisíciletí. Ve své pedagogické, již třicetileté praxi, se potkávám se všemi věkovými kategoriemi, a musím říct, že věk 13 - 19, případně 20+ je moje oblíbená skupina.

V tomto článku nechci činit zobecňující závěry nebo dávat zaručeně fungující návod, jak pracovat s mládeží, pouze zde popisuji své poměrně dlouholeté zkušenosti v roli pedagoga volného času, v současnosti ve Středisku volného času Lužánky, pracoviště Legato. Vycházím z toho, že ačkoliv knihovny a střediska volného času jsou zdánlivě odlišné instituce, přece mají některé společné znaky, tudíž podobnou výchozí situaci. Obě jsou státní organizace, mají široké věkové spektrum klientů a jejich posláním je i neformální výchova a vzdělávání. I když je obecně známo, že zkušenost je nepřenosná, může být inspirativní.

Mládí se vyznačuje atributy, které pedagogům znepříjemňují práci. Pro období dospívání a dozrávání je charakteristická častá revolta proti osvědčeným autoritám, emocionální labilita, sklony k experimentům, často ohrožujícím zdraví i život, drásajícím nervy dospělým v okolí. Když k tomu přidáme charakteristický znak dnešní doby - média a sociální sítě, chrlící mnohdy nepodstatné až zavádějící informace, které na každém kroku, ve dne v noci ovlivňují ještě nedozrálé jedince, je zřejmé, že proces výchovy a vzdělávání v této době je nelehký, vystavený mnoha úskalím.

Nicméně všechna výše uvedená negativa se dají vnímat i pozitivně; revolta např. přináší čerstvý vzduch do starých zvyklostí, nutí nás ke změně, a protože každá změna by měla být k lepšímu, je to pro pedagoga výzva k vlastnímu vzdělávání a neustálému přehodnocování stávajících principů a pravidel s cílem porozumět svým žákům a moci je vést správnou cestou k plnohodnotnému životu, což ho udržuje v intelektuální činorodosti a to je pro něj nesporně bonus. Také emocionální labilita mládeže může být osvěžující v případech, kdy naše vlastní emoce jsou již životem a zkušenostmi okoralé. Je ještě spousta dalších zdrojů, které přinášejí novou energii pedagogům, aby mohli pokračovat v procesu výchovy a vzdělávání. Na jedné straně vás znechutí drzost některých jedinců, na druhé straně se radujete, že jeden z nich se stal významným vědcem a dostal Wichterleho cenu, jindy máte pocit zadostiučinění, když se setkáte se „svým bývalým „potížistou“, který se stal učitelem a stěžuje si, jak ta mládež je dnes hrozná a kam to povede. Pokud jde o působení médií, mají dospělí, zejména pedagogové by měli mít, výhodu ve schopnosti rozlišit relevantní informace od nepodstatných a nesmyslných, a tím i výhodu nadhledu nad svými svěřenci, i když uživatelské schopnosti váznou.

Věková skupina 13 – 19 let není monolitický celek. Jak k ní přistupovat, záleží na okolnostech, ať už se jedná o prostředí, sociální uskupení a další vnější či vnitřní vlivy. Existuje mnoho odborných definic, které dělí mládež do skupin dle jednání, chovaní, sebepojetí atd. Vycházím-li ze své praxe, lze mládež na našem pracovišti dělit podle formy zájmové činnosti, které se účastní.

Nejlépe se nám pracuje s jedinci, které známe od jejich dětských střevíčků, známe jejich zájmy i rodinné zázemí, situaci ve škole i kamarády, se kterými se stýkají, takže můžeme dítě provázet dospíváním relativně lehce. Jedná se o velmi přátelské vztahy, kdy pedagog je kamarádem, rádcem a někdy i vzorem. Funguje to dobře i v případech, kdy dítě prožívá těžkou pubertu a bouřlivou adolescenci, když rodinné vztahy procházejí krizí. I v těchto případech dokážeme klienta zaujmout a udržet jeho zájem. Často z nich vyrostou naši dlouhodobí externí spolupracovníci nebo se z nich stanou naši osobní přátelé na dlouhá léta.

Další zajímavou skupinou jsou mladí lidé, kteří přicházejí s neotřelými nápady, a chtějí je nabídnout svým vrstevníkům, mnohdy se jedná o partu kamarádů se společným zájmem o konkrétní aktivitu (většinou již s hotovým názvem, ve kterém se v současnosti zaručeně objeví „crew“), kterou jí pomáháme realizovat. Pracuje se s nimi velmi dobře, neboť vědí, co chtějí, a chtějí být dobří v tom, co dělají. Jediná potíž s nimi je, že jsou velmi „free“ a nikdy neví, kdy co bude, a když snad něco naplánují, změní to několikrát velmi lehce. Jejich aktivity jsou vítány, neboť jsou vždy trendové a přitahují řady vrstevníků. V průběhu času to byly např. v 90. letech rockové a punkové kapely, které vznikaly na základních školách, pokračovaly na středních a pořádaly koncerty s hojnou návštěvností mladé generace (některé z nich vydržely do dospělosti a získaly i hudební ocenění jako např. Budoár staré dámy, Japka), v nedávné minulosti to byly breakové a streetové taneční formace, v současnosti máme YO YO mánii (a není to jen jojo nahoru a dolů).

Výzvou pro nás je tzv. neorganizovaná mládež. Mladí lidé, kteří usilovně hledají a nic vhodného pro sebe nenacházejí, často se uchylují i k nebezpečnému experimentování s návykovými látkami, vandalismu i agresivnímu chování. Sdružují se v uzavřených partách a charakteristickou činností pro ně je „zevl“, tudíž to navenek vypadá, že je nic nezajímá, nebaví a všechno je otravuje, ale ve skutečnosti stejně jako všichni ostatní potřebují najít sami sebe, své místo ve společnosti a posílit své sebevědomí. Zde je role pedagoga velmi těžká, musí umět nejen zaujmout a zájem udržet, ale musí počítat i s tím, že výsledek jeho snažení se nedostaví, zájem přes veškeré jeho úsilí je neuspokojivý, a když ano, tak brzy opadne. Je třeba mít připravenu širokou škálu činností a nenechat se odradit znuděným výrazem klientů, protože jim mnohdy dlouho trvá, než dají najevo svůj zájem a záliby a velmi jim záleží na tom, co říkají nebo dělají ostatní, takže získáte-li jednoho, máte je všechny, na druhé straně jeden rebel zmaří veškeré úsilí.

Pro tuto skupinu je vhodná forma klubové činnosti. Splňuje všechny jejich požadavky – nic jim nevnucuje, nic po nich nechce, respektuje jejich „zevl“, mohou přijít a odejít, kdykoliv chtějí a zároveň nabízí celou škálu činností – od fotbálku, šipek, kulečníku, deskových her až po různé náročnější činnosti – tvorba vlastních videí, animace, komiksů. Zde je potřeba velké trpělivosti a pozorného sledovaní, následně zlehka rozvíjet zachycený zájem a objevené schopnosti a dovednosti účastníků. Pro pedagoga je to nelehká úloha, protože navíc musí čelit spontánním nežádoucím experimentům klientů. Osvědčují se také akce většího typu – koncerty, taneční a divadelní festivaly nebo happeningy. Užitečné jsou rovněž workshopy, které organizují stejně staří mladí lidé.

Závěrem bych jen upozornila na to, že aktivity a činnosti, které mladé lidi zajímají, se v konkrétních místech mohou výrazně lišit, proto je nutné znát aktuální situaci v místě působení a tomu přizpůsobit nabídku. Je potřeba vytvořit přitažlivé a přívětivé prostředí a být otevřený novým myšlenkám a novým návštěvníkům. Záleží také na osobnosti, která s mladými lidmi pracuje, protože zde dvojnásobně platí „Kdo nehoří, nezapálí“.

JOVANOVSKÁ, Milada. Zkušenosti pedagoga volného času s dospívající mládeží. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2014, 28(2) [cit. 2025-01-28]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/zkusenosti-pedagoga-volneho-casu-s-dospivajici-mladezi

Verze pro tisk